Shame
Réžia:
Ladislav HelgeKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Július Pántik, Štěpán Zemánek, Richard Lederer, Ľudovít Greššo, Bohuslav Čáp, Ida Rapaičová, Vojtěch Ron, Hana Slivková, Anna Grissová, František Šolc (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Hlavným hrdinom je mestský tajomník Pánek, samoľúby, sebaistý človek. Zakladá si na vlastných zásluhách a je pripravený ostro vystúpiť proti všetkému, čo by narúšalo jeho idylické predstavy. Pred očami mu zatknú priateľa a "spolubojovníka", ktorý sa dopustil podvodov a zneužívania moci. Pánek sa cíti byť ohrozený, lebo to mže vyzerať, že ho kryl- preto diskutuje, vysvetľuje a presviedča i sám seba. Schdza dedinčanov je debaklom, po ktorom sa jeho ilúzie o sebe (a o lákavej politickej demagógii) úplne zrútia, hanba sa premieňa na výrazne poľudšťujúci faktor. Film nazrie aj do zákulisia socialistického hospodárenia- pomery v JRD svedčia o morálnom rozvrate: poctiví proti prospechárom nemajú šancu. Helge je tvorcom dvoch najstatočnejších českých filmov 50.rokov. Stud priamo nadväzuje na Veľkú samotu svojím hrdinom, prostredím i hlavným predstaviteľom. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (69)
Psychologicke drama, hlavni postavou okresni tajemnik Pantik. Hodne zajimave natocenej film, u ktereho jsem rad a se zajmem vydrzel az do konce. 4- ()
Portrét úspešného muža, predsedu, lenivo pohybujúceho nohami, zdraviaceho sa skoro s každým v meste, pričom kamera nezaberá jeho známych. Jeho idylka je otrasená zdrvujúcim prípadom jeho predsedu družstva, s ktorým mal dobré vzťahy. Na vlastnú päsť sa vydáva zistiť, či jeho známy skutočne kradol a či znásilnil ženu. Nechce, aby sa kvôli týmto jeho prehreškom pokazilo dobré meno družstva a aj jeho vlastné. V 32. minúte kamera zase prekvapí flashbackom s point of view z pohľadu hlavnej postavy, aby obrazom rozprávala sklamanie v jeho tvári. Scéna spoločného parťáckeho šoférovania je srdečná a nezabúda pripomenúť, že aj tento hlavný hrdina, ohýbajúci si paragrafy, ako sa mu zachce, je predsa tiež len človek a dačo dobrého v ňom predsa len je. Politickú opatrnosť hlavného hrdinu vystihujú scény pred schôdzou na družstve. Strach z diskusie má svoju nesmiernu pôsobivosť zobrazujúci mentalitu vtedajšieho väčšinového národa. Strach o svoje miesto, vzťahy a budúcnosť a hanba za dôsledky svojich činov prenasledujú politika v práci aj doma. Je jasné, čím režisér Ladislav Helge urazil vtedajších mocnárov (na čele s Antonínom Novotným, ktorého obraz vo filme visí na stene), spravil to obsahovo aj formálne na výbornú. Poznámka: Jedna z mála čestných postáv vo filme sa volá Havel. ()
Krásne natočený film o povahe človeka, ktorý vládol okresu. Jeho okresu. Mám pocit, že námet je aj dnes dosť aktuálny, aj dnes je sviňa ten , ktorý upozorní na niečo zlé, ale ten čo to spáchal je v pohode. Predseda okresu ani nechcel moc zistiť, či predseda na dedine je ten čo si robil čo chcel , ale hlavne sa bál, aby to nezasiahlo jeho. Bliššia košela ako kabát. Film bol výborný a aj rozprávania pána Helgeho pred ním. 80%. ()
Politicky angazovany snimek a jestli se nepletu na dlouhou dobu i zakazany kvuli sve kritice a vykresleni vesnickeho zivota s pohledu mestskeho tajemnika Panka. 55% ()
Už nemám nervy furt někoho do něčeho tlačit. Arnošt Pánek, muž z okresu na jihu, je předseda za zenitem, který z kanceláře, z níž může pozorovat kapli sv. Šebestiána na Svatém kopečku, pase stádečko nohsledů, na které by se rád spolehl už je proto, že sám na sebe nemůže. Když jeden z nich oprcá za chlívem čtrnáctku a začne se prát špinavé prádlo, čelí tlaku ve formě nastavování zrcadel. A to co vidí, mu nedělá radost; není zlý, není hodný, jen má jisté potíže s konzistencí postojů, plněním slibů a deficitem zásadovosti. Vlastně je daleko pokrokovějším politikem, než by se v době natáčení mohlo zdát... Film vykresluje klientelistickou praxi ve vší její nevinnosti, rodící se spíš než ze zlého úmyslu z neschopnosti, a která stejně jako její předpoklady možná nejen u nás přežívá všechny politické zvraty. Roli hlavního mravokárce ironicky představuje sedlák jménem Havel, především se všude strašně chlastá, masy víc než revoluční duch prostupuje odpudivá zbabělost. Film musel do trezoru nikoliv proto, že líčí režim jako zlý, nýbrž proto, že jej prezentuje jako žalostně slabý. Slabý ne z titulu ideologického, nýbrž kvůli ubohosti prostě lidské, která je (nám) tak nějak společná a nejspíš i věčná. Velmi smutné tak filmově hezky sledovat, jak málo se změnilo; ještě smutnější, neboť připomíná, jak málo se změnit může. Tak čest. ()
Téma, které ja naneštěstí aktuální i dnes, jen se nikdo nestydí... Výborný výkon Julia Pántika nijak netrčí mezi ostatními herci a ilustrační scény z venkova jsou geniální. ()
Stud je vyprávěn jako psychologický film, ale jádrem je idea, že komunisti morálně zkorumpovali společnost skrz materiální úplatky. Myšlenka na konci komunismu známá, ale jinak vlastě dost obtížně formulovatelná a zajímavě zcela vzdálená od dnešního společenského diskurzu. Film je náročný na pozornost, ale stojí za to. Navíc, doba je v něm zachycena tak autenticky, jako málo kde. A ne, není předpojatý, jde naopak o tvrdé obvinění komunistů. ()
„Jak prase v žitě?! Kdo o to stojí žít jak prase v žitě! Nechci žít v prasečinci!“ Politická příručka, která rozhodně nepozbyla svou platnost a aktuálnost změnou režimu. Velmi sugestivně vykreslené charaktery těch "angažovaných“. V případě předsedy Pánka prostupující osobnostní rozvrat, způsobený uvědoměním si vlastních chyb a politické bezvýchodnosti. „Proč ty lidi nic neřekli? Proč nic neřekli? Protože se styděli předsedo, obyčejně se styděli! Víš ty co je to stud ještě?!“ ()
Výborný československý psychologický film, v němž naprosto suverénním způsobem herecky exceluje J. Pántik v roli dlouholetého předsedy okresního výboru. Tento dominantní politik a autoritativní otec si s odstupem let uvědomuje, že přestože on sám se snažil vystupovat čestně a spravedlivě, nevědomky kryl krádeže a nekalé činy svého kolegy. Celá situace se začíná otáčet proti němu, o sám si uvědomuje mnohé skutečnosti a nakonec se rozhodne po dvaceti letech v úřadě složit funkci. Ze sebevědomého a bezúhonného člověka se pomalu stává troska, která je znechucena svou naivností a která si ani není schopna pohlédnout do obličeje. Ve filmu vystupují většinou neznámí herci v rolích prostých vesničanů, avšak po fantastickém výkonu hlavní postavy mě zaujalo mimo jiné i skvělé herectví B. Čápa v roli místního agitátora. Prostředí moravských vinohradů v okolí Mikulova taktéž dodalo snímku na atraktivitě. Vývoj filmu je velmi plynulý, drama nádherně a naprosto přirozeně graduje u sklenky vína, kamera byla nesporně hodně zajímavá a režisér L. Helge své řemeslo ovládal dokonale. Vskutku těžko hledat na snímku nějaké nedostatky, a proto je hodnocení stejně vysoké jako nadšení po zhlédnutí dramatu. Je smutné, že se jedná o režisérovu derniéru, neboť mu natáčení dalších děl bylo z politických důvodů zakázáno. ()
"Víš, kdo já jsem?" Psychologické drama o soudruzích (nejen) na venkově. Výborně zahrané, ale ne nadstandardní. "Dal lidem nažrat, tak co po něm ještě chceme?" ()
Zdánlivě duchaplné, ve skutečnosti však prázdné a prolhané politické žvanění jak jen politika může být, zleva, zprava je to úplně jedno, prokládané zapalováním cigaret a protikřesťanským klením. 90 % politiky, 10 % hodnocení. Je to o komunististech, takže se zaokrouhluje nahoru, aby film dostal alespoň jednu rudou pěticípou hvězdu - Řád Vítězného února. ()
Pántikův výkon strhující, celej film zpocenej, prohulenej a ke konci i vožralej. Dobový product placement na automobil Volha. ()
Tak tenhle film bych povinně předepsal všem nostalgikům po téhle době, kdy v USA se vyvíjely první integrované obvody a na obzoru byl již stolní počítač zatímco náš venkov pod vedením soudruhů vypadal velmi neutěšeně. Jaký rozdíl pohledu ve srovnání s tolik oceňovaným TV šlágrem Vyprávěj, z něhož nostalgie po životě v totalitě přímo kape. ()
Zajímavý snímek, kterému asi mladší generace nedokáže porozumět. Jeden den v životě vysokého okresního funkcionáře za hlubokého socíku, kdy už začínají na povrch vyplouvat problémy a chyby. Dalo by se říct, že to má velkou historickou hodnotu, náhled do duše socialistického politika. Funkcionář je původně skálopevně přesvědčen, že to všechno dělal dobře, ale začínají se mu zpětně objevovat černá místa. Zajímavý je třeba styl jednání se státním zástupce a dalšími činiteli, kde je vidět, že má z hlediska funkce navrch a jeho chování vyznívá arogantně, i když to asi nebylo takhle zamýšlené. Ke konci se to místy táhne a člověk čeká na nějaký posun, ale samotný závěr se mi docela líbil. ()
Celý film, který začal poměrně dobře, je pro mne příliš statický. Děj se táhne a obraty přináší jen sporadicky. Příběh jako takový, není uzavřen, ergo jsem na to čuměl zbytečně. Komunistická ptákojna s hromadou soudruhů. Nebrat. A Pántika už vůbec nemusím. ()
Film je stejně jako Škola otců hluboce psychologický, ale na rozdíl od ní je příliš zaměřen na dobu svého vzniku. Neustálé soudruhování je sice autentické, ale z dnešního pohledu spíše ruší. Nicméně jako obraz doby film funguje výborně a Pántik je v hlavní roli skvělý. Dále stojí za zmínku neotřele půvabná Ida Rapaičová v roli rebelující dcery hlavního hrdiny. ()
Poslední film Ladislava Helgeho je jasnou kritikou byrokracie jako takové, takže je jasné, že po srpnu musel být zakázán. Se současnou korupcí a byrokracií v naší zemi je ale více než aktuální i dnes. Vždyť u politicky angažovaných činitelů se od revoluce objevily desítky, možná stovky kauz jejich podřízených. Zde se Arnošt Pánek ale nejprve svého podřízeného logicky zastává. Poté už hledá omluvu pro to, že jeho podvodné jednání neviděl a, jak posléze sám zjišťuje, nechtěl vidět. Problém u mě ale nastává hlavně v názvu. Nemám totiž ani s koncem snímku pocit, že by se funkcionář styděl. Je rozzlobený, asi i sám na sebe, zuří, ale že by se styděl? Možná v jedné malé chvíli na obecní schůzi, ale jinak se stále pere za svou pravdu, že vidět a vědět ani nemohl. Také je otázkou, jak to, že selhaly kontrolní orgány, které jistě musely podvody odhalit... Na druhé straně je pak složitá věc, když je vedoucí pracovník poctivý a s nepoctivostí podřízeného nemá co dočinění. Bohužel i takové věci se stávají a tady zase vyvstává otázka, jestli se za každou cenu zbavovat odborníků na svých místech? ()
Hodně psychologické, ale je tam i dost nudnějších pasáží. Hodnocení: 55 % ()
Ano, tak takhle vypadal socialismus ve skutečnosti. Společně s Obžalovaným asi nepravdivější film, který bez okázalosti a povrchnosti ukazuje, jak soudruzi (tedy ti na vedoucích místech) "pracovali" a "žili". Kříž ani Helge si nedovolili ukázat úplně přímo na toho, kdo to řídil (i když je zde zmiňovaný - tedy okresního tajemníka), ale předseda okresního národního výboru byl partajník a to už je taky docela vysoká šajba. Film má svoji nespornou dokumentační hodnotu, ale taky skvělou atmosféru, neméně skvělé režijní vedení a hlavně - Júlia Pántika v hlavní roli. A v epizodách Ludovíta Grešša a Bohuslava Čápa, zde asi ve své životní roli. Zajímavé je, že podobně byl v naprosto odlišné poloze pojat okresní tajemník Pláteník v Dietlově Okresu na severu. Ten ale o sobě nezapochyboval a vše dokázal vyřešit, vědom si svého postavení absolutistického monarchy okresu (kde to o sobě dokonce sám říká). I tam je motiv dcery učitelky nebo ona scénka, kdy okresní šéf SNB přijíždí podat raport na OV KSČ dřív, než papíry předá prokurátorovi. Tady pro změnu ale soudruh prokurátor přijíždí celý zpocený na ONV, aby seznámil soudruha tajemníka s kauzou, když si předtím vše nechal schválit na OV KSČ od místního nejvyššího. Jenže tenhle film není propaganda ani není jeho smyslem, něco skutečného ukázat. Alespoň v takhle syrové podobě. Ti, kterým vadí neustálé soudruhování a tvrdí, že by to mohl být ve svobodné společnosti existencionální drama jsou naprostí idioti. Zase je může uspokojit, že film je "noir". Ve skutečnosti je svázaný jak s oním neslavným obdobím socialismu, tak z naší země některými jak povahovými i národními rysy. ()
Silná umelecká výpoveď, sebareflexia komunistického pohlavára a zároveň kritika protekcionizmu a rodinkárstva. Kvalitná produkcia pracuje dobre s emotívnou atmosférou podporenou výbornou hudobnou kulisou. Výborní herci a neprekonateľný Július Pántik v hlavnej úlohe. Príbeh však nemá happyend a Arnošt napriek sebareflexii podlieha vlastnému egu a vracia sa späť do zabehnutých koľají. ()