Môj sused Totoro

Tonari no Totoro je najdetskejším z Myiazakiho filmov. To mu však vôbec nebráni v tom, aby diváka vtiahol do deja a nepustil ho až do záverečných titulkov. Totoro je príbehom dvoch sestier, ktoré v polorozpadnutom dome zažívajú fantastické dobrodružstvá s tvorom menom Totoro. Mimochodom najlepšia scéna je určite tá s rýchlorastúcim stromom a Totoro je proste neuveriteľný pohoďák. Smoazrejme zase sa lieta a je tu veľa zelenej. 10/10 (18.07.2005)

Zo slušnosti som si pozrel už štvrtý Mijazakiho film, ktorý sa neviem prečo umiestnil v trojstovke najlepších filmov histórie. Musím sa priznať, že som ho nedopozeral. Nenašiel som na to v sebe dosť trpezlivosti. Aj tak som po celú dobu uvažoval pre koho sa nakrúcajú tieto filmy. Tie tri hviezdičky sú v podstate za to, že film vo mne nevyvolal odpor iba nezáujem v tej najrýdzejšej podobe. (17.06.2018)

Miyazakiho filmy se v zásadě dělí do dvou skupin - na filmy pro odrostlejší, kam spadá například Princezna Mononoke; a filmy pro menší a nejmenší, kam spadá právě Totoro. (Protnutím obou tendencí je pak Ponyo.) Bez ohledu na cílové publikum však mají společnou jednu věc: rovnocenné zaujetí jejich tvůrce veškerými věcmi, ať už jsou všední či nevšední, nízké či vysoké, které mu umožňuje, aby jeden každý z jeho animovaných výjevů - sluncem rozpálená polní cesta nebo jezírko, do kterého dopadají kapky dešťové vody - obsahoval vedle poetičnosti také srovnatelnou míru autenticity. Neboť Miyazaki nahlíží svět nikoli jako weberovsky odkouzlený, ale naopak jako naplněný nekonečným romantickým potenciálem. Totorem pak zdařile ukazuje, jaké to je, vidět svět jako na počátku, se zalíbením a údivem dítěte, které je stále ještě schopno vídat lesní duchy a kočičí autobusy, kde už je dospělí dávno nevidí. V Totorovi nejde ani tak o příběh - odehraje se toho v něm opravdu minimum -, ale spíše o kouzlo izolovaných situací, o různá povznášející setkání s tajuplnou podstatou světa. Díky tomu mohou jednotlivé - nejen, ale převážně - přírodní obrazy a zvuky opakovaně předstupovat před příběh v podobě plnohodnotných postav, nikoli zůstávat pouhou kulisou či pozadím pro lidské vyprávění, jak je obvyklé. Tak jako má v šintoistické tradici každé božstvo (kami) přiděleno určité místo, které nikdy neopouští, tak i každý obraz a zvuk v Miyazakiho filmech oplývá specifickou duší, atmosférou, vlastní hmatatelností. Tráva působí dojmem živoucí poddajnosti, listí dojmem vzdušné lehkosti, voda mokrosti, hlína zemitosti, kamení tvrdosti. (13.06.2012)

Nejbáječnější příklad zábavného optimismu! Z Tonari no Totoro prýští všemi směry dětská nevinnost, hra a radost takovou silou, že ve mně pět minut po začátku filmu společně uhasily veškerý pesimismus a mrzutou náladu. Jakmile se dvojice roztomilých dívčích sester poprvé rozesmála a začala skotačit po louce, můj obličej prozářil tak tupý úsměv od ucha k uchu, až mne to zaskočilo. A nebránil jsem se mu! Tento snímek je pravým opakem filmů, jako je např. Requiem za sen nebo 21 gramů - těch nejsyrovějších depresivních příběhů. Všemu také pomáhají hodně veselé barvičky a děj, situovaný do panenské, kouzelné přírody. A když už jsem si myslel, že mne nedokáže nic překvapit, objevil se na scéně rozkošný Totoro se svými vtipnými, imbecilními, infantilními výrazy, začal poskakovat s deštníkem po lese jako bláznivý skřítek v těle sloního monstra anebo se smát jako zhulený teenager, a já věděl, že vtipnější animák jsem doposud neviděl. BOMBA! (Ale táta koupající se se svými dcerami v pidivaně byl trochu mimo mísu. WTF?) (08.09.2009)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Můj soused Totoro je japonský animovaný příběh dvou holčiček a jejich tatínka v novém starém domě vedle lesa, obývaného lesním duchem Totorem. Některé animace jsou parádní, např. noční kočkobus. Snímek se stal tak úspěšným zřejmě proto, že přesně reflektuje (a tiší) největší strachy a stresy dětské duše. Trailer:http://www.youtube.com/watch?v=nVRInek075g (20.10.2013)