Avengers: Endgame

Završení nejen ságy Avengers, ale i vyvrcholení celého epického světa Marvelovských superhrdinů budete mít asi tak rádi, jako máte rádi filmy o superhrdinech. Není velké překvapení, že filmu prakticky není, co vytknout, jen velmi těžko někdo může tvrdit, že si přál víc. To, co od filmu očekáváte, velmi pravděpodobně dostanete, ať už čekáte cokoli. Za sebe mohu ve vší subjektivitě říct, a vím, že to není úplně fér, že nehledě na to, kolik hereckých hvězd a speciálních efektů do Avengers Marvel nacpe, pro mě to nikdy nebude takový komiksový zážitek jako Temný rytíř... 8/10 (27.04.2019)

Zcela jiný film než jsem původně čekal. Minulé setkání s Thanosem mě přišlo filmařsky lepší a svižnější. Endgame na mě zpočátku působilo neskutečně utahaně. Nicméně je mě jasné, že filmu křivdím, protože do budoucna pro mě bude představovat výživnou látku k prozkoumání. Zkrátka cestování časem a hrátky s ovlivňováním přítomnosti, případně budoucnosti jsem v Marvelovce nečekal, ale přesto musím uznat, že Marvel svůj vesmír staví na neskutečně pevných základech. Tony Stark se Stevem Rogersem si řekli o působivou rozlučku. 80% (27.09.2019)

Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. (28.04.2019)

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (25.04.2019)

Endgame má pár skvělých částí. Začátek, kdy se setkáváme s přeživšími hrdiny a sledujeme, jak se (ne)vyrovnali se ztrátami z konce minulého dílu. První akční část, kdy se zyblí Avengers seberou k ofenzivě a prolínají se s událostmi z dřívějších marvelovských filmů (za mě je nejlepší scéna se Starlordem). Úplný konec, kde některé postavy získají to, co jim celý život chybělo, některé nepřežijí, skoro i slza ukápne. S čím mám problém, je jednak to, že aby si to všechno člověk užil opravdu do nejmenšího detailu, musel by mít opravdu hodně dobře nakoukané všechny předchozí filmy. A že jich není málo. Viděla jsem jich většinu, ovšem každý jen jednou, některé už opravdu dávno. Takže jsem velkou část filmu strávila přemýšlením, kdo je zase tohle, co umí a kde se vůbec vzal. Spousta detailů a souvislostí mi myslím kvůli tomu také utekla. Takže pro někoho, kdo je opravdu fanoušek Marvelových filmů a má je najeté, musí být Endgame naprostá bomba. Pro mě to bylo "jen" pěkné zakončení předlouhé filmové série, které bylo hodně dlouhé, závěrečná bitevní scéna (řežeme se hlava nehlava) už stokrát viděná... Místy milý sarkasmus a sebeironie potěší, ale celý film pro mě k vyššímu hodnocení nevytáhne. Takhle je to poctivých 70% a pro fanoušky myslím mnohem víc. Mě už ale ty superhrdinské filmy poslední dobou moc nebaví, bylo jich na mě až příliš. (29.08.2019)