Hollywood Ending

Nemůžu si pomoct, ale tohle byl od mého oblíbence velký krok mimo. Možná jsem sám a možná pro to budu pranýřován, ale já z Hollywood Ending prostě Woodyho "necítil". Jakoby i on byl při tomhle natáčení tak trochu nevidomý. Jasně, hlavní postava je klasicky Allenovská, ale všechno kolem jakoby nebylo z jeho rukopisu. Těžko říct, jestli to je negativum, ale mě to prostě rozčilovalo. Nemůžu tedy dát více (a štve mě to) než tři hvězdy. Driving around his 1938 Vintage Roadster. If someone saw me in a vintage '38, they'd think I was Himmler! (23.04.2008)

Kam že to mám psát ten komentář? Raz, dva... Tak kam? Jedna, dvě, tři... Chtělo se mi napsat, že jsem se smál spíše tu než tam, ale neudělám to. Celkově se jedná o Allenův slabší snímek, vždycky se ale najde scéna, která vás spolehlivě odbourá (např. schůzka s Alem Hackem, či pád.) POŠLETE KVĚTINY H. J. OSMENTOVI K TÉ CENĚ ZA CELOŽIVOTNÍ PŘÍNOS. (03.01.2006)

Skvělý základní nápad, některé fóry smrtící, přesto celkový dojem takový neurazí-nenadchne, z různých důvodů. Nepřijde mi, že je to málo vtipné, jen jako by se Woody u komedií z tohohle období nemohl rozhodnout, jestli mají být spíš crazy nebo spíš chytré, jsou tak napůl a já se někdy neumím tak rychle přepnout. A kupodivu, i když obyčejně nemám potíže přistoupit na hru, kterou se mnou film chce hrát, tentokrát i mně vadila nedůvěryhodnost – ani ne tak situace „slepý režisér na place“, jako těžko uvěřitelná chemie mezi věchýtkovitějícím Woodym a o dvě-tři generace mladšími ženami. Možná, že až mi potáhne na sedmdesátku, začnu mu to závidět a nějakou tu hvězdičku přidám. — Někdo se tu tuším rozčiloval, že Woody pohrdá Evropou – nemyslím si, v celém filmu důsledně nevidíme ani kousek toho opusu, který jeho postava natáčí, což je chytré, protože takoví jako já si tím pádem můžou myslet, že natočila film geniální a hloupí Amíci to nepoznali. — Jo, moment, musím se podívat, kdo je H. J. Osment, abych sem taky mohl napsat, jak jsem se tomu nasmál... Aha, jasně, tak to jo. (21.08.2009)

Nejedenkrát jsem se během sledování pozastavil nad tím, zda si Woody Allen náhodou nemyslí, že je slepý člověk zároveň hluchý. Mám za to, že slepý člověk dovede zcela zdatně detekovat, ze kterého směru vychází zdroj zvuku a upřít tímto směrem svůj zrak. Tato záležitost je přestřelená v každém ohledu. Dovedu si představit, že by mě snímek více oslovil, kdyby do něj nebyla zasazena slepota. Do momentu oslepnutí jsem se totiž velmi dobře bavil. O humor by se sami o sobě postaraly nevšední požadavky Vala Waxmana. Naopak oceňuji, že Woody přiblížil divákům fáze tvorby filmu. Zejména komunikaci mezi režisérem a producentem. Pár vtípků zafungovalo a celkové vyznění o tom, že se Woodyho "umělecký" film stal hitem ve Francii bylo vynikající. Celkový dojem však vidím maximálně na lepší 2 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka mat.ilda. (12.02.2017)

Ani uměleckou svobodu ochromující tlak koncepčního cílení filmu podle aktuálně nejvýhodnějšího sociologického klíče, jemuž se Allenem ztvárněný režisér Val Waxman vysmívá, neudělá takovou škodu, jako když se učebnicový autor vyčerpá a stižen „psychosomatickou slepotou“ už jen unaveně recykluje kdysi úspěšnou manýru v situaci slabého námětu. Uvědomuji si, jak podivná je samozřejmá dichotomie mezi objektivitou přírodních a formálních věd a subjektivitou estetiky, protože musí přece existovat velmi efektivní exaktní důvody toho, že Truffautově Americké noci se tato přijatelná slátanina nikdy nevyrovná. Ucházející lehká zábava, kterou ze dna vytahuje Allenovo hrané slepectví. „Call Dr. Kevorkian.“ (13.01.2019)