Iracionálny muž

Nemohu si pomoct, Woodyho oblíbené variace na téma zločin a trest mě hrozně baví. Tady máme další z nich, tentokrát navíc s přídavkem trochy lehkého humoru. Co už tu bylo... Crimes and Misdemeanors a psychické zhroucení ze zločinu, který ale není potrestán, Match Point a sebevědomý zločin, který také projde bez trestu, Cassandra's Dream a oba přístupy, jejichž střet vede až k trestu zařízenému osudem. Nyní přibyl zločin lhostejný, až filozoficky obhajovaný, který však přes svůj odkaz k onomu mýtickému dokonalému zločinu (velmi se podobající Hitchcockově myšlence z filmu Strangers on a Train) nezůstává bez odpovědi. Tak jsem zvědavý a s nadšením očekávám, co si Woody Allen vymyslí příště... (08.07.2016)

Iracionální muž je brilantní. Když to teď zpětně srovnám s café society tak je to naprosto diametrální rozdíl. Iracionální muž má v sobě vtip, zápletku, která vás baví a drží celou dobu v ději s úsměvem na tváři. (04.10.2016)

Taký priemerný film, aké väčšinou v poslednom čase točí Woody. Bez neho samotneho v tých filmoch niečo chýba. (12.06.2021)

Takovou atmosféru nikdo jinej neumí. Tentokrát obsahově podobný poměrně staršímu filmu Zločiny a poklesky i když tomu chybí trošku víc energie a postav. Ale Woodyho film v kině už nikdy nevynecham a doufam, že jich natočí ještě aspoň deset! (80%) (11.09.2015)

W. Allen je režisérská legenda, J. Phoenix je dobrej herec a E. Stone je pěkná. Takže to slibjue velice slušnou podívanou, která ale bohužel nenastává. J. Phoenix sice hraje dobře a v podstatě film táhne, ovšem scénář, režie a E. Stone jsou úplně jinde. Ona má roli napsanou naprosto děsně, takže i když je pěkná, tak mě celou dobu srala, její charakter je fakt děsnej od začátku do konce. Do toho hraje furt stejná klavírová hudba, která po čase způsobuje lobotomii. A když k tomu přidáte ještě zápletku, která má sice dobrou myšlenku nalezení smyslu života v něčem negativním, je to fakt na zabití. Všichni mají svoje teorie, který jsou totálně nelogický a nakombinovaný všelijak, ale dotýkající se pravdy. A ten závěr - že by chlap nepřepral hubenou a drobnou dívenku?! Ale no tak... i když možná to měla být spíš komedie. (29.05.2016)

Iracionální muž se Woodymu ani trochu nepovedl a hlavní příčinu vidím v opravdu slaboučkém a nevýrazném scénáři, ze kterého by nedokázal vytřískat víc fakt asi nikdo. Chlapík ztratil chuť do života, ovšem podaří se mu jí získat zpátky, díky spáchání trestného činu. Toť vše. Hodina a půl nudných, primitivně filozofických keců o tom, jak je život na hovno a všechno stojí za starou bačkoru, aby po „oné“ události najednou začalo být naopak všechno vlastně fajn, ptáčkové zpívají, sluníčko svítí a i to péro se mu nakonec postaví, haleluja, tohle se prostě Allenovi těžce vymklo. Možná tím chtěl publiku sdělit něco osobního, nebo já nevím, ale ve výsledku je to prostě fakt nevýrazná, nepůsobivá nuda, a to přestože disponuje s jeho tolik typickým tvůrčím stylem, který ho vždy definoval a odlišoval zároveň. Velké naděje jsem také vkládal do jedné z nejvýraznějších filmových osobností současnosti, Joaquina Phoenixe, jenž je nepřehlédnutelným hereckým mistrem, ale tohle nedokázal zachránit ani on. I on se zde totiž plácá jako ryba na suchu, a i když se snaží a s přehledem celému filmu dominuje, tak to prostě ani z jeho strany není to pravé, ořechové. Opomenout každopádně nemohu samozřejmě ani opět miloučkou Emmu Stone, která tuto podívanou hodně rozjasnila, ale ani ona není tím záchranným elementem. Není zkrátka každý den posvícení, Woody měl při psaní tohoto scénáře prostě takový menší, neohrabaný výkyv, ze kterého vznikl až příliš plochý a prázdný snímek. (05.03.2018)

Celý film se vlastně točí okolo skvělého Phoenixe, který si do svojí one-man show přizval pár dalších schopných herců, aby nechali vyniknout jeho mistrovské práci (plus samozřemě Allen). Když to vezmu do reality, tak podle mě takového činu není normální člověk schopen (tím myslím vraždu neznámého člověka) - jedině takový člověk, co přednáší o filozii (což může být ve své podstatě hodně vratká rovina, která se může naklánět ze strany na stranu) a navíc má v nohách škaredou minulost..Allen to v tomhle filmu vypráví s takovou lehkostí a přirozeností (očima Phoenixe), až člověka mrazí při pomyšlení, že vlastně s takovým člověkem sympatizuje..................moje hodnocení = 8 z 10. (13.01.2019)

Me proste fascinuje, jak stary pan dokaze donekonecna zabavne variovat nekolik svych zivotnich temat (rozpor mravnosti a spravedlnosti, hra nahody s osudu, spojeni sexu a smrti, spolecenske role a pozy); je to jen dukaz toho,ze je ma nejen promysleny;ale hlavne prociteny...to jak napr. pribeh stridave vypravi obe hlavni postavy,takze clovek do posledni chvile netusi,ktera z nich nakonec prezije, nebo to jak profesor (Phoenix v prvni puli vystupuje jako takovej vesak na vsechny dekadentni klise) pres vsechny svoje neresti nekouri,aby ani podvedome divak netusil, kdo je vetsi zaporak, jsou uz jen puvabny detaily (30.07.2015)

He's very radical, very original. You either love him or hate him, really. Life's ironic isn't it? One day a person has a more as of complicated and unsolvable problems then in the batting of an eye, dark clouds part and you can enjoy a decent life again. (04.08.2015)

Trochu slabsi Allen. A jedna z mala vyjimek, kdy mi v hlave neutkvela zadna trefna veta ci poznamka. Neni to ani v nejmensim spatny film, po formalni strance je to vlastne klasicka allenovka. Jsou tu intelektualni kruhy, dilemata, vztahy, a po delsi dobe i vrazda. A to mi u Allena prilis nesedi. Kdyz to veme komedialne, je to super, jako treba "Tajemná vražda na Manhattanu" z r. 93. Ale tento snimek je spis podobny "Kasandrinu snu" (2007). A v tom je ten problem. Udelat filosoficky pojatou story o vrazde, respektive zlocinu a trestu (viz Allenem obdivovany Dostojevskij), je sice klasicke tema, ktere ale ma tendenci klouzat misty k nude. Kazdopadne tenhle film vas presvedci, ze vlastne nejlepsim prototypem vraha je filosof, nebot si pro sebe vse zduvodni :) A me jen usvedcil, ze filosofie je nezbytecnejsi veda, kterou clovek kdy vymyslel :) Toliko tlachani a premitani o nesmrtelnosti brouka, a ono to jde nakonec stejne svou cestou :) Herecky je to opet velmi kvalitni a Phoenix se na tuhle roli fakt hodi, i kdyz jsem celou dobu premyslel, jestli ma ten pupek umelej, nebo si ho pro roli "vypestoval", aneb filosofie obezity :) Stoneova opet hraje svuj standard a jde ji to dobre. Ostatni herci jsou sice minoritni dulezitosti, ale nikdo nekazi profesionalni dojem. Jen mi prislo, ze vnitrni monology postav tu tvori az prilis velkou cast, ze si tim trochu ulehcili praci. Celkove mam pocit, ze si film nejvice uzije uzka skupina lidi z filosof. fakult (jestli tu nejaci jsou, jdete prosim studovat neco uzitecnejsiho :), kteri budou mit z natuknutych smeru a myslenek orgasmus. Dokonce i obet (soudce Spangler) - i kdyz mozna je to jen nahoda - je lehce pozmenene jmeno dalsiho nemec. filosofa (vedle mnoha jinych ve filmu zminenych). Pro bezneho divaka ani fandy Allena nebude tento film nicim prevratnym. Jen solidnim naplnenim "kazdorocni" tvurcovy lhuty jednoho noveho filmu. Jsem ale radsi, kdyz toci filmy o vztazich. Na vrazdy mame thrillery, a na filosoficke premitani mi staci Desatero :) (09.08.2015)

Víc rolí pro Phoenixe! (30.03.2016)

Po dlouhé době Allenův film, který mě vysloveně neiritoval. V tomhle směru s přehledem vedou Jasmíniny slzy, ale to je momentálně vedlejší. Tohle bylo celkem v pohodě, byť bychom od vysokoškolského kantora všichni pravděpodobně očekávali racionálnější pohnutky k vražednému jednání. Ale budiž. Hodnocení je zdánlivě nízké, mně ale přijde adekvátní, protože podezírat Iracionálního muže z intelektuálního přesahu nelze, krimi to taky nebyla světoborná, a akci by tady obstarala i prasklá žárovka. Ale jak jsem psal- sice nejásám, ovšem rozhodně jsem u toho netrpěl. Příjemná hříčka na nedělní odpoledne. (24.04.2016)

Master Woody mě zase jednou dostal. Trocha Kasandřina snu, větší trocha Match Pointu a pořádná porce filozofování v tom pravém zábavném smyslu, který mi umí takhle podat snad jen tento režisér. (30.05.2016)

Rutinný Woody vykrádajúci svoje nápady, opäť ale originálne, nápadito a s jedinečnými dialógmi. Nič viac, nič menej. (04.09.2016)

Chce to změnu. Proč ne, že. │PS: Vesmír? (19.03.2018)

Občas mám chuť koukat na uhozený filmy, a tenhle se mi zrovna trefil do nálady :-) Uhozenej, ale ne blbej. (17.12.2018)

Film je to hezky nasnímanej a hezky barevnej. Ani ten příběh není úplně pitomej. Jenže problém je, že zoufale postrádá nějakej nápad, vtip (což je i u dramatických filmů Woodyho Allena poměrně neobvyklej jev) a hrozně nevýrazně zahranej. Joaquin Phoenix se mi do role Aba Lucase vůbec nehodil, Emma Stone potvrzuje, že hrát fakt neumí a zbytek postav jako by neexistoval. Dá se říct, že k žádné z postav jsem si nevytvořil nějaké sympatie nebo antipatie. Konec filmu mohl dopadnout v podstatě jakkoli a bylo by mi to jedno. S Allenem to jde z kopce už dlouhodobě a Iracionální muž rozhodně úroveň tvorby režiséra nezvedne. (07.01.2016)

Opět proti proudu, ale čím víc jsou Woodyho filmy na ČSFD modré, tím více se mi líbí. (Čest výjimce, Midnight in Paris, která se líbí oběma stranám.) Film má opravdu hodně, hodně pomalý rozjezd. Než se představí prostředí a postavy, uběhne minimálně půl hodiny. Ale od půlky dál to začne letět. A Joaquinův narativní konec je vtipnější než většina komedií z okolních let. Jen do toho Woody, toč i nadále modré filmy. (30.01.2016)

Typický trojkový Woody posledních let. Nenadchne, neurazí, člověk se u sledování nenudí a čeká, s čím tenhle čiperný dědula přijde v dalším roce. (03.02.2016)

Woodyho pozdní sběr - mnozí na to do kina chodí a přesto nadávají. Většinou se ke žbrblalům nepřidávám, ale tentokrát nemohu jinak. Po stránce technického provedení nemůže mít člověk moc námitek, rutina je zvládnutá skvěle. Phoenix, který se přidal k zástupu těch, kteří chtějí těsně před blížícím se koncem padesátileté jízdy rychlostí jeden film ročně rozšířit řady "těch, kteří točili s Allenem", se typově dokonale hodí a Emma Stone překvapuje především v dramatických, vypjatých polohách, k nimž jinde obvykle nedostává příležitosti. Ale. Chyba je ve scénáři. Jeden by čekal, že píše-li zkušený scénárista postavu profesora filosofie, dá si na klíčových atributech jako je odborná erudice záležet. Ne tak Woody. Phoenix musí opakovaně shazovat svoji postavu moudry a citáty vystřiženými z Malých dějin filosofie, vybaven Störigem kupodivu ohromuje i akademickou obec a hlavní hrdinku, která působí oduševněle. (Ovšem i to může být autentické, ti, co mají povědomí o americkém školství, vědí své.) Tak nějak narychlo vypadá i zápletka. Woody posouvá děj mechamicky těmi nejobyčejnějšími prostředky a jeden se nemůže zbavit dojmu, že chtěl mít někdo psaní co nejrychleji za sebou. Výledek je polopatický, v mnoha momentech vykrádající starší mistrova díla, aniž by přidával něco nového (nebo stašího v lepším provedení). Pointa, která spadá do kategorie škodolibá deus ex machina, tu už také párkrát byla. Woody tak příjemně překvapuje jen výběrem hudby, jíž učinil skok téměř 50ti let kasmi do sedmdesátek k čemusi, co má zřejmě představovat temnou stránku jazzu. Uspěchanost. (27.02.2016)