Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film inšpirovaný skutočným príbehom jedného z najväčších vojvodcov svojej doby, nikým a nikdy neporazeným Jánom Žižkom z Trocnova, ktorý sa stal vďaka svojim činom legendou. (Magic Box)

Videá (10)

Trailer 4

Recenzie (1 017)

T2 

všetky recenzie používateľa

║Rozpočet $20,3milióna║ Tržby USA $1,374,325║ Tržby Celosvetovo $4,418,699▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Petr Jákl má teda odvahu, to sa mu musí nechať. Pustiť sa do takéhoto pre Česko vysokorozpočtového filmu z takým dosť slušným medzi národným obsadeným. Nuž čakal som že to bude viac zadŕhať ale nakoniec si Jákl natočil asi skôr pre také svoje potešenie svojho českého Gladiátora. takže fajn. Vo veľa momentoch je to dosť porovnateľné ale samozrejme nie na tej zas oslnivej úrovni. V celku to ale šľapalo a aj bavilo.  /60%/ ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Jan Žižka je jedním z těch vojevůdců, který za svého života nikdy neprohrál bitvu, s takovou pověstí se dalo nějak očekávat, že se rodák z Trocnova dočká nějakého toho filmového zpracování. Zela jiného než v případě filmu Otakara Vávry z roku 1955. O novém filmu Jan Žižka ostatně nebylo možné slyšet. Film pořízený za půlmiliardy korun nově drží korunu v rámci nejdražších filmů všech dob, režírující Petr Jákl film propagoval, kde to jen bylo možné a celkově to vypadalo, že se za pomocí zahraničních koproducentů vydařilo realizovat velkolepý blockbuster v českých luzích a hájích. Jáklovi by se tak rozhodně měl sklopit klobouček za to, že realizaci filmu dotáhl až do konce. Je ovšem očividný zápal a schopnost dotáhnout svou vizí do závěru důvod k tomu, aby se nad filmem přimhouřilo oko ve stylu jednookého Jana Žižky?   Hned na začátek je důležité zastavit se u onoho titulu „nejdražší český film všech dob“, kdy sice půlmiliarda je částka, která v aktuální energické krizi není částkou k zahození, v přepočtu na americké dolary se ovšem bavíme zhruba o 25 milionech dolarů. Shodně stalo například slušné středověké béčko Ironclad z roku 2011 v režii Jonathana Englishe, kdy ovšem háček tkví v tom, že v porovnání s Janem Žižkou působil Ironclad až třikrát velkolepěji. I bez srovnávání s jinými středověkými podobně drahými snímky se prostě musí nechat, že by rozpočet ve výši 500 milionů dolarů tipl málokdo a Jan Žižka by rázem mohl být brán jako podivný tunel. Na rozdíl od jiných (zdravíme Tomáše Krejčího a jeho Posledního z Aporveru) tak sice Jákl dokázal svou vizi dotáhnout až do konce, nyní ovšem dochází k nemilému pocitu, že proběhlo tolik povyku pro nic.   Velkým lákadlem poté byli i zahraniční hvězdy, především Ben Foster v titulní roli a Michael Caine v roli lorda Boreše. Na zahraniční herce nejspíš padla též slušná částka rozpočtu a především se jejich jména budou krásně vyjímat u zahraničních distributorů, háček je ovšem v tom, že herci nemají dvakrát co hrát. Celé to tak působí dojmem, že kdyby místo Fostera na place pobíhal Jakub Prachař a místo Cainea Luděk Sobota, bylo by to vlastně úplně jedno, kdyby se jen v očích zahraničních investorů lákavost projektu zmírnila. Caine má nakonec ostatně ve filmu jen takové větší cameo, Ben Foster má poté opět smůlu v tom, že jeho známé neokázalé a nenápadné herectví pod slabým uchopením nedostává dvakrát příležitost zazářit. I přítomnost Til Schweigera vlastně ve finále působí zbytečně, výrazněji se ujímá jen Roland Møller. Jeho Torak sice působí jako by vypadl z úplně jiného filmu, Møller ovšem alespoň působí dojmem, že si svou roli užívá.   Jáklův Jan Žižka poté nemapuje Husitské války, odehrává se 15 let před jejich počátkem v roce 1402. Petr Jákl všude říkal, že měl Žižkovu historii zmapovanou (jde vlastně zmapovat něco, co je pořádně neprozkoumané a zahalené tajemstvím?) a někde šlo zaznamenat i větu o tom, že tohle je příběh, který měl Jana Žižku formovat v onoho neporazitelného vůdce lidu a bude se jednat o zásadní kapitolu Žižkova života. Háček tkví v tom, že přesně takový dojem Jáklův Jan Žižka nevyvolá, Jan Žižka ze scénáře Jákla a jeho otce Petra Jákla staršího nakonec vychází jako další charakter, jehož morální vývoj řídí jeho penis. Nebo možná jistá forma traumatu z dětství. Nebo obojí. Tak či onak, zda někdo na Jana Žižku vyráží a čeká, že se skutečně dočká zrození legendy, rázem se mu začne dost možná stýskat i po pojetí Otakara Vávry. A že to tehdy též nebyla žádná sláva.   Háček pochopitelně tkví v tom, že se Jákl sice může sebevíc mlátit do hrudi, že je vše zmapované, Jan Žižka ovšem vůbec nepřipomíná film, který by se řídil historickou přesností. A to je samo o sobě v pořádku. Bolestivější je naopak sledovat, jak se Jákl skrze zkušenosti s hollywoodskou produkcí snaží z Jana Žižky skutečně udělat spektákl. Už jeho Kajínek se ostatně pokoušel o rysy hollywoodského akčního thrilleru, jeho Ghoul se zase pokoušel svézt na úspěšném podžánru Found footage, tady poté nestačí dlouho přemýšlet a je jasné, že chtěl Jákl natočit české Statečné srdce. Vždyť i soundtrack Philipa Kleina se snaží čerpat z hudebních motivů Jamese Hornera, ať se ovšem Jákl snaží sebevíc, před produkční zápal mu chybí srdíčko. A to následně chybí i výslednému filmu.   Stačí ostatně pár minut a vystřízlivění z onoho oslavovaného velkého rozpočtu je hned na místě. Úvodní scéna v Itálii se například natáčela v lomu Velká Amerika, v něm se poté projeví další velký problém. Člověk by tak nějak čekal, že zkušený kaskadér bude vědět, jak na to s akčními scénami. Aby akce byla když už ne dvakrát kreativní, tak alespoň přehledná. Začne ovšem první akční scéna, dánský kameraman Jesper Tøffner vyvolá pocit, že během natáčení začal trpět Parkinsonem a že střihač následně jakoby nevěděl, co si s pořízeným materiálem počít. Zamrzí, že jsou pod střihem podepsaní Steven Rosenblum (Statečné srdce, Poslední samuraj) a Dirk Westervelt (Logan: Wolverine), kdy se dá ovšem snadno odtušit, že chyba nebyla na jejich straně.   Sázkou na nekonečné čerpání odjinud Jáklův Žižka absentuje v jakýchkoliv překvapení, kdy se zhmotňuje jakýsi podivný mix Statečného srdce, Hry o trůny či Ironcladu, kdy většina televizních pohádek rázem působí výpravněji a velkolepěji. Ať v oblasti velkolepější výpravy, půvabnějších kostýmů či audiovizuálních nápadů.  Představí se několik výraznějších postav, kdy je ovšem velmi těžké si k postavám vybudovat jakýkoliv vztah a ještě těžší je při jejich náhlém skonu projevit pocity smutku, je velmi snadné mít ty postavy u zádele. Paradoxně postavy, které se jen mihnou a díky zmatenému střihu je v jistých momentech těžké rozeznat, že postava čerstvě umřela, dokáží zanechat větší dojem, kdy jen zamrzí, že ty dané postavy nedostali větší prostor. Parta Jana Žižky totiž po pěti minutách nemá vůbec důvod někoho zajímat, postava Žižkova bratra Jaroslava v podání Williama Moseleyho má zase problém v tom, že se rázem snaží scénář mezi bratry vyvolat jistou formu dramatu, aby následně příliš rychle vyprchalo.   Při prvním popěvu Ktož jsú boží bojovníci má divákovi ideálně naskočit husina, to ovšem v tak bezkrevném podání celé bitvy, která se primárně snaží Jana Žižku předvést jako vynikajícího stratéga, není možné. I sebelepší režisér by měl poté problém natočit přehlednou akční scénu v tak uzavřeném prostoru jako je jeskyně přítomná v tomto filmu, při této akční sekvenci se divák pravděpodobně může cítit jako po několika paňácích rumu, kdy mu to k tomuto pocitu dopomáhá neskutečně zmatený střih, který v akčních scénách působí skutečně tragicky ochotnicky.   Dramatická stavba u Jana Žižky prakticky vůbec nefunguje, působí to jako přesně navíc ten origin, který si nikdo nepotřeboval domýšlet a který už nikdo nemusel vidět. Když nezajímavější na celém filmu je posledních pár vteřin, které lákají na potencionální pokračování (které ovšem Jákl smetl ze stolu, kdy prohlásil, že k Janu Žižkovi řekl vše, co potřeboval), je prostě něco špatně. Nepřirozeně vybudovaná romance, bolavé pokusy o humor (kterých je ovšem naštěstí jen pár) a především pocit, že Jákl na Žižkovi strávil prakticky dekádu, aby nakonec ztratil trpělivost a výsledek tak nakonec vypadal.   Žižka poté skrze svou brutalitu splňuje zadání středověké řezby, která dokáže prodat drsnost středověku, v jistých momentech ovšem přeci jen brutální výjevy působí samoúčelně. Poměrně šedý vizuál poté nepůsobí jako ideální stylizace, ale prostě jako poměrně vizuálně odfláknutá berlička, která prostě vůbec není vizuálně lákavá. A argumenty, že toto vizuální pojetí přesně sedí ke špíně středověku působí jako jednoduché alibistické výmluvy.   Z Jana Žižky primárně vůbec nesálá žádná epika. V akčních scénách se komparzem šetří, výprava působí až ochotnicky a už od úvodní sekvence ve Velké Americe ty řeší o neskutečném pilování prakticky nekorespondují s výsledkem. Akční scény jsou absolutně bezduché a nezáživné. Chvílemi to tak energií celého filmu působí dojmem, že film netočil Petr Jákl mladší, ale Petr Jákl starší. Když si člověk ovšem vezme kolik režisérů okolo 70-80 let pořád točí tak energickým způsobem, i to slouží jako ideální nástroj k zamyšlení.   Nejsmutnější je Jan Žižka právě v těch momentech, kdy připomíná práci těch nejsnaživějších ochotníků, kteří ovšem při tvorbě fanouškovských filmů nemůžou do své produkce investovat stovky milionů. Člověk by přeci jen byl rád, že by u nás konečně vznikl velkolepý film, který by stál za zmínku. Když si člověk ovšem vzpomene, že mezi jiné nejdražší české filmy patří Tmavomodrý svět, Nabarvené ptáče či Bathory, navzdory různorodým kvalitám šlo vždy o filmy, na kterých byl rozpočet skutečně vidět. Jan Žižka se ovšem skrze svou neúspěšnou snah hrát si na hollywoodský blockbuster jen dokazuje, že by se měli ševci držet svého kopyta. Někdy to nejen stačí, ale vzniknou i mnohem zajímavější a lepší projekty.   Přesto platí staré známé, že v detailech je síla a nějaké ty detaily na Janu Žižkovi dobré jsou. Středověk se tak skutečně dokáže vyobrazit v poměrně nepříjemné podobě, daří se představit dobu, kdy už Jan Hus začíná v Betlémské kapli kázat a také to, že po smrti Karla IV. je království skutečně v rozkladu. Matthew Goode dokáže zanechat dojem jako budoucí král Zikmund, Karel Roden je jako král Václav IV. na menším prostoru slušný. Nejkomplikovanější ze všech postav je to nakonec s postavou Kateřiny v podání Sophie Lowe. Nejen díky snaze o umělý románek, ale i skrze fakt, že se tu někdo opět snaží představit silný ženský charakter, který přesto ve finále primárně lpí na přítomnosti mužů. I když se poté marketingové oddělení pokusilo v posledních týdnech Jana Žižku propagovat i jako film pro ženy, jen blázen by nejspíš Jana Žižku zvolil jako ideální film pro rande. Proč by to kdokoliv své něžné polovičce dělal?   Samotný film je poté věnován všem, kteří věří ve svobodu a nemají strach za ní bojovat, působí to ovšem přesně jako ta snaha o to, aby měl Jan Žižka nějaký přesah k moderní době. Je velmi snadné těmto prohlášením podlehnout filmům, které pojednávají o socialismu, období vlád Václava IV. a Zikmunda poté pochopitelně též bylo plné nespravedlnosti a utrpení. Přesto to opět působí jako snaha o nějaký umělý přesah, který ten film ve skutečnosti nemá. K tomu by možná stačilo, aby Jan Žižka fungoval jako charakter a nebo, kdyby se Jákl skutečně rozhodl natočit film dle těch zajímavějších a důležitějších momentů Žižkova života. Kdyby ovšem došlo na volnou předělávku Vávrova Jana Žižky, režisér Husitské revoluční trilogie by se nejspíš jen obracel v hrobě.   Petr Jákl si rozhodně zaslouží úctu za dotáhnutí svého Jana Žižky až k cílové čáře, k plácání po zádech a pokloně by to ovšem chtělo i dobrý film. Hezký ale k prdu? Spíš jenom k prdu.... () (menej) (viac)

Reklama

Fr 

všetky recenzie používateľa

„JESTLI SE ROZHODNETE BOJOVAT, MŮŽETE ZEMŘÍT. ALE PRO NAŠI VĚC!…“   Historka z časů husitských…  Tak moc k vidění tady toho není! Jáklovi nešlo o Žižku. Šlo mu o to, ukázat se světu, proto ti zahraniční herci. Nic proti nim, ale v rámci naší kotliny, bysme si vystačili sami! Gigantickej rozpočet se (zřejmě) díky VOD platformám vrátí, ale v hrdým českým srdci musí převládat zklamání. Bezemoční vyprávění plný (rádoby) drsnejch chlápků v celkem dobrý dobový atmosféře. V soubojích divná kamera. Navíc  Jákl nedokáže probudit nenávist k padouchům. Nefunguje to ani jako historickej film, ani jako středověká řežba. A protože nechtěl „lacinou“ krev, máme tady (další) bezpohlavní film pro Netflix? Vidět se to dá (hlavně kvůli tý pověsti, která film předcházela).   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám Vávrovu trilogii. 2.) Nevím, že středověk je modrošedej.                    PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  ne ()

J*A*S*M 

všetky recenzie používateľa

Malé vítězství lze spatřovat v tom, že Jan Žižka ani chvíli nepůsobí nechtěně směšně, což jsem se trochu bál, že bude. Produkčně je film zaopatřený solidně, zásadně ale selhává ve vyprávění. Já jsem se do toho příběhu prostě nedokázal dostat. Je to nepřehledné jak na úrovni celého toho dramatického oblouku politického pletichaření, tak i na úrovni jednotlivých scén (v nichž by bylo záhodno chápat kdo, kde, kam, ale ne vždy to chápat jde). Co funguje obstojně, to jsou sekvence s brutalitkami. Mohla to bejt solidní 80minutová špinavá středověká řezničina, ale když tu byly ambinace na větší hollywoodskej spektákl, tak holt bohužel. Mimochodem, já vlastně fakt nechápu, proč někdo natáčí film "Jan Žižka", přičemž si ze Žižkova života vybere období, o němž nikdo nic neví, takže je děj kompletně vyfabulovaný. Nekritizuju to ve smyslu, že bych to promítal do hodnocení, jen to zkrátka nechápu. ()

Morien 

všetky recenzie používateľa

Očekávání jsem neměla žádná. Vlastně jsem jenom doufala, že bitevní scény by mohly být fajn, neboť všichni pořád pějí ódy na české kaskadéry a tak. Ale akce byla tak rozstříhaná a kamera tak rozklepaná, že ta jatka nejenže pozbyla veškerou působivost, ale často ani nešlo poznat, kde kdo je ve vztahu k ostatním a kdo s kým zrovna mečuje. Člověk tuší, že tuhle asi hekl Budař, ale záběr je pryč tak rychle, jako by střihač říkal, že je to jedno, jenom šum. A tak, jako se tvůrcům nepovedlo srozumitelně poskládat jednotlivé scény, se jim nepovedlo vybudovat ani celý příběh a jeho možný svět. Vysoké politické pletky jsou bez tušení pořádného podhoubí nezajímavě odrecitované v pasivních scénách a boží bojovníci se motají dokola a dokola v jednom lese a co je horší, v jednom kuse dostávají na budku. I když je to hezký les, na epický spektákl, kam asi autoři mířili, to nestačí. Nejasné motivace tvůrců, nezkušenost, promarněná snaha. Kdybych já dělala film o husitech, tak to bude akční horor. ()

Galéria (87)

Zaujímavosti (50)

  • V roce 1408 (tedy šest let po ději filmu) vyhlásil Jan Žižka (Ben Foster) nepřátelství Jindřichovi z Rožmberka a působil proti němu ve zbojnické bandě. Stal se tím takzvaným opovědníkem, což bylo v té době právem každého šlechtice. Jan Žižka tedy nebyl optikou doby považován za zločince, ale za osobu, která v souladu s tehdejším právem hájila své nároky silou. Často přitom jednal v zájmu krále Václava IV. a jeho pobočníků, takže mu král v roce 1409 udělil milost za všechny činy z této doby. (Sidarius)

Súvisiace novinky

Finále Plzeň 2022 se blíží!

Finále Plzeň 2022 se blíží!

22.09.2022

Už po 35. se uskuteční filmový festival Finále Plzeň. Oslavy českého filmu budou v západočeské metropoli probíhat od 23. do 28. září. Během šesti festivalových dní můžete zhlédnout největší trháky… (viac)

ČSFD Award pro Bena Fostera

ČSFD Award pro Bena Fostera

08.09.2022

Při příležitosti uvedení nejdražšího českého filmu do kin přinášíme všem filmovým fanouškům radostnou zprávu o udělení “ČSFD Award” americkému herci Benu Fosterovi, představiteli Jana Žižky. Foster,… (viac)

Krásné Vánoce a PF 2022!

Krásné Vánoce a PF 2022!

24.12.2021

Přestože bylo letos velkých filmů obecně méně, protože kina začali otvírat až na konci května a Tomu Cruisovi se ještě nechtělo riskovat s Mission: Impossible 7 a Top Gunem, dočkali jsme se několika… (viac)

Michael Caine oznámil konec kariéry

Michael Caine oznámil konec kariéry

16.10.2021

Aktualizace: Tak se zdá, že se herec těšil na důchod předčasně. Později svá slova změnil a jeho zástupce potvrdil, že hodlá pracovat i nadále.   Původní zpráva: Smutná zpráva z britských ostrovů.… (viac)

Reklama

Reklama