Deti raja

Krásný příběh, který vychází ze skutečných událostí a oslavuje postavu Jeana Gasparda Debureau nebo Jana Kašpara Debrio, chcete-li. Je to ale oslava divadla a herectví obecně, což se projevuje v úchvatných hereckých výkonech. Nevěřil jsem tomu, že tříhodinový snímek z roku 1945, navíc francouzský a s podobným tématem, udrží pozornost celou dobu, ale "Dětem ráje" se to skutečně povedlo. (23.09.2014)

ocenenia : MFF Benátky 1946 - Zvláštne uznanie medzinárodnej poroty (16.08.2015)

nerad sklznem na uroven ludi ako Je LiVentura, ktory film odjebe jednoduchym "moc prizemne, jednoduche" alebo "jednim slovem skvele" - no na druhej strane nerad pisem litanie ako Bludman alebo ekspert typu Eodeon. Taxa v nich zamotam, ze mi unikol zmysel komentara. No tu sa neubranim, jednak do dlheho komentu sa mi nechce a jednak uz mam rozpozerany dalsi film - Michael Powell konkrene. Takze strucne : o5 nieco pre artove hnedopichy, hlavni hrdinovia maju aj tu realnu story ale aj fantazijnu. Ktora je ktora - to uz musite zistit sami. 82 % (27.10.2018)

39. LFŠ (11.08.2013)

Málo platné - takové bývají ... osudové ženy. Projdou kolem vás jakoby nic, jediným pohledem vám vyrvou srdce z těla - a vůbec nic vám za to nenabídnou. A když se vrátí ... POKUD se vůbec někdy vrátí, seberou vaší duši i těžce vybojovaný klid. Jsou sošně krásné, přiměřeně rozmarné, zcela nezodpovědné, nekonečně sobecké ... a vůbec si to neuvědomují. To ONY jsou přece oběťmi, trpí stejně ... ba co dím - trpí neporovnatelně VÍC než vy ... a dělají co mohou, takže nemáte právo jim cokoli vyčítat. Zdánlivě banální, leč převelice přitažlivá zápletka je skvěle rozehraná, vybroušené, lehce plynoucí dialogy jen podtrhují její půvab ... a najednou je konec a utrum a šmitec - a vy si připadáte dílem zaskočení a dílem podvedení. Chtěli jste přece zjistit, co bude dál - co bude s NIMI ... s těmi, kdo zůstali bezradně stát na scéně velkého divadla, které píše sám život. Ten život, který je někdy podařenou komedií, jindy pokleslou fraškou ... a častokrát tím největším dramatem - a tragédií hodnou nesmrtelného Shakespeara. Ano, co s nimi bude - teď, když musí jít a posbírat všechny ostré střepy svých rozbitých životů. Co se dá dělat - zdá se, že už se to nedozvíte - navzdory tomu, že každý správný divadelní kus by měl rámovat jak prolog, tak i epilog. (12.06.2015)

Bohužel je nutno poznamenat, že kritiky nejoceňovanější fracouzský film je vlastně bulvární plátek. Není to sice buranský bulvár, na jaký jsme zvyklí u nás (Blesk apod), jako spíše načančaný a pompézní Paris Match. Prévert nastrkal do tří hodin snad všechna možná klišé o umělcích - od veselých příhod z divadla (Laimetre versus špatní autoři - jako kdyby to vyprávěl Miroslav Donutil), až k trpícímu umělci, který svou trýzeň dokáže transformovat do dechberoucí pantomimy. To vše rámováno falešnou a otřepanou frází, že umění je život, a život je umění, povrchním milostným mnohaúhelníkem (co všichni na té Garance vidí? Vždyť je to naprosto obyčejná putain), a špatně napsanou postavou básníka zločince (klišé jménem prokletí básníci). Tak proč čtyři hvězdičky? Pro ty chaplinovské Debureaovy pantomimy. (28.05.2011)

(LFŠ 2013) Byl to docela výkon odkoukat v kuse přes tři hodiny francouzské teatrální romanťárny, ale jsem za tu příležitost moc rád. Doma bych se k tomu nejspíš nepřinutil a to by byla věčná škoda. Ještě že máme tu Školu. Děti ráje pohltí, rozněžní, dojmou, rozesmějí .. je to vskutku zážitek. (15.08.2013)

Příběh o pár lidí (herec, mim, kurtizána, zloděj, a hrabě /jen on je fiktivní/), ze světa divadla -ale ne o divadle!-, začínající se v letech 1828. Označení jako nejlepší francouzský film v dějinách (1995, podle 600 fr. kritiků), až tak vedle není. Prévert (scénář) sice nenapsal dílo myslící na všechno jako Hugo (Bídníci, Chrám Matky Boží v Paříži, atd..), vymyslel spíše komerčnější příběh /psaný pro tento film, a pro film/, ale z dialogů cítit že ne náhodou je pánem ve světě umělců. ...Režie. Když jsem zmínil Huga, ,,známe,, minimálně zfilmované verze z jeho tvorby a když někdo natočí víc než tříhodinový film, tak je na místě srovnání. Carné tento ,,jen komerční,, příběh natočil tak dobře, že vedle tohoto všechny Hugovi adaptace (!) vypadají na levný přepis. A myslím to vážně. A to nepoukazuji na balení. Tento film boduje kvalitou. Je pro lidi kteří rádi filmy o vztazích, zajímají se o historii a pod.. Divadelní vystoupení (jinak dobrý) dohromady zaberou možná čtvrtinu filmu, snad ani ne, co je tak akorát, baví i stačí. Herecky nejvýraznější je Pierre Brasseur, takhle vypadá když herec ne jen umí ale navíc ho to i baví. Je neskutečně připravený, je energický. Roli mima hraje Jean-Louis Barrault (i ve skutečnosti uznávaný mim, herec i divadelník), je spíš jen na začátku výraznější, ale jde poznat že je to geniální mim. Arletty (kurtizána) do tohoto příběhu je jako zrozená. Zhrnutí: Tento film není bez chyb, ale stopáž vůbec není přehnaný (já jsem viděl 191 min. verzi, čistě bez titulky něco málo přes 180 min). Doba vzniku tohoto filmu v tomto případě nehraje žádnou roli! 4,5-5/5 (25.11.2014)

Nám to vyjde, co chcem máme, s větrem v zádech počítáme....Kdo by to byl řekl, že je Michal David natolik vzdělaný, že se ve svých textech nechá inspirovat "v pravěku" světové kinematografie. I když to asi ne, to bych chtěla příliš.:-)) Tenhle film se mi hodnotí docela těžko, zatímco Davidovy Děti ráje bych poslala na smetiště dějin hned, u těch Carnéových, pokud vezmu v potaz dobu vzniku, chápu, proč se dostaly mezi 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. Však u nás se okolo pětačtyřicátého točila akorát tak červená knihovna s Oldřichem Novým a nebo budovatelský film. Proti tomu je tohle rozhodně jiný level. Jenže co naplat. Oldřich Nový pobaví i po letech, zatímco Děti ráje už jsou (alespoň pro mne) překonané a moji pozornost si zkrátka a dobře udržet nedokázaly. (04.06.2015)

Jen 8 uživatelů z 240 dalo tomuhle filmu podprůměrné hodnocení? Ale no tak... taková stádovitost se na csfd už moc nevidí. Jestli jste to zhlédli jen proto, že jste slyšeli, že to je "jeden z nejlepších francouzských filmů" a teď hodnotíte "z úcty" líp, než jak to opravdu cítíte, tak děláte to nejhorší co můžete: nafukujete bublinu, co praskne o to bolavěji. Na rovinu: zatím to nejnudnější a nejprázdnější od Carného, co jsem viděl. (02.07.2014)

Na tehdejší domu nečekaně dlouhý film, přece jen vzniknul hned po válce. Možná měli Francouzi potřebu se vrátit k významné kulturní postavě, pozvednout národ. Tedy francouzské, Debureau byl původem Čech. Pierre Brasseur a Jean-Louis Barrault jsou mladičtí a krásní, radost pohledět. Scénář napsal Jacques Prévert, jinak básník a spisovatel, ale už se moc nečte. Dělal ještě namátkou Nábřeží mlh, Milence z Verony či Zvoníka od matky boží. Toho nejslavnějšího s Lollobrigidou a Anthony Quinnem. A ještě k Debureauovi, krásnou knihu o něm napsal František Kožík, jmenuje se Největší z pierotů a určitě stojí za přečtení. Debureau si ostatně prý sám vybral epitaf: „ Zde leží ten, který všechno řekl, ač nikdy nepromluvil.“ Výstižné, není liž pravda? (22.05.2008)

Filmařsky a po řemeslné stránce nemohu tvůrcům nic vyčítat. Melodramatický příběh o mistru pantomimy Jeanu Gasparu Debureauovi byl natočen skvěle a nemám výhrady. Nicméně obsahově mě to za srdce moc nechytlo. Věčně smutný hrdina není tím, se kterým bych dokázal souznít. Ani osudová žena pro mě nebyla přitažlivá, i když podléhá jeden muž za druhým, sám mezi ně nepatřím. Jean Gaspar Debureau tu vnitřní trýzeň z nenaplněné lásky a životního zklamání potřeboval zkrátka prožít. Jen tak se totiž mohl stát největším z pierotů. Místo zopakování si filmu možná někdy sáhnu po ještě lépe hodnocené knize od Františka Kožíka. (28.10.2020)

"Paríž je taký malý pre takých veľkých milencov, ako sme my."     Romantická dráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je veľmi klasického razenia, napriek tomu ale ešte aj dnes pôsobí až prekvapivo sviežo. Odohráva sa v podmanivom divadelnom prostredí Paríža polovice 19. storočia, kde sa vytvára umenie nielen pre rôznych aristokratických snobov, ale, a to hlavne, pre obyčajných ľudí (na to sa odkazuje aj titul filmu). Výprava je vskutku ohromujúca, až sa nechce veriť, ako mohlo v takých ťažkých podmienkach (koniec 2. svetovej) vzniknúť takto veľkolepo pojaté dielo. Ale dôležitejšie ako vizuálna stránka filmu je jeho obsah, ktorým je veľmi pútavo vyrozprávaný príbeh s výborne vykreslenými postavami. Akousi centrálnou postavou sa javí osudová žena Garance (výborná Arletty, na takmer 50-ku mimoriadne zachovalá), okolo ktorej sa točia až 4 mužské postavy. Z nich ma najviac zaujal mím Baptiste (Jean-Louis Barrault v parádnom výkone), najmä tie jeho skvelé vystúpenia (a to inak pantomímu veľmi nemusím!).     "Nielenže si bohatý, ale chceš byť milovaný, ako keby si bol chudobný." (27.02.2023)

Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. (29.01.2017)

Moc pěkné dialogy, moc pěkný romanťák, moc pěkný vhled do divadelního prostředí nižších tříd. Druhá část pracuje již se zajímavými zápletkami a zvraty. Nakonec jsem skutečně spokojen dal tu jednu hvězdu navíc a jdu do plných. Myslím, že vskutku legendární snímek. 8,5/10 (28.09.2015)

Výborný příběh dvou herců - mima a tragéda. Oba zasvětili život ucházením se o ženu, která jako by žila podle divadelních pravidel - je marnivá, emocionálně vypjatá, zdánlivě touží po lásce, ale ve skutečnosti není schopná pro ní obětovat tolik jako její nápadníci. I přes delší stopáž se divák nestihne nudit - může za to jak vynikající herectví ústřední trojice, tak krásná výprava a celkově dobře budovaná atmosféra. (15.04.2011)

Bez vynikajícího lektorátu na LFŠ bych si film tolik neužil... (06.08.2013)

Krásný film, který je především velkou poctou pantomimickemu umění... (30.08.2013)

Tady jsou jakékoliv komentáře zbytečné - už v půlce filmu mi bylo jasné, že tenhle snímek patří mezi naprostou extratřídu. A to jsem ho viděl v němčině... Ale skutečně ho ocení jen filmoví labužníci. (10.01.2011)

Pantomimické scény jsou nádherné, povedla se i postava ředitele divadla. Jinak je ale film příliš dlouhý a často nudí. (15.03.2017)