Mladosť

Nový Fellini opět útočí. Jeho loňský útok na ocenění v podobě Velké nádhery se opravdu vyvedl a tak ho tu máme znovu s novým filmem. Mládí je opus o stáří a o neodvratném konci, která nás jednoho dne všechny čeká. Film bych rozdělil na dvě části. Na tu dějovou, která je většinou vyřešena dialogy pánů Caina a Keitela. A musím říci, že u této části jsem se opravdu bavil. Druhou částí jsou jakési vsuvky do děje, které lákají svými estetickým vizuálním pojetím většinou něčeho co jde naprosto mimo hlavní děj a často se to marně budete snažit nějak rozumněji interpretovat. Pokud jde o první část, tak hodnotím výborně, ale druhá část filmu mi absolutně nesedla. Mládí je jako celek rozhodně koukatelnější nežli Velká nádhera, ale jeho atmosféra a celkový dojem se jí ani náhodou nemůže vyrovnat. Rozhodně zajímavý počin, který jde ale z velké části mimo mě. (02.11.2015)

Bože, ta hudba je skvělá! (26.04.2016)

Trocha koncentrovaného optimismu, vždy potěší. (16.09.2016)

Paolo Coelho Hřebejk Sorrentino (10.07.2015)

Přiznám se, že ze začátku mě film nudil až iritoval takovým svým způsobem tlacháním snobů o ničem... Později jsem mu přicházela čím dál tím víc na chuť, a to jak formálně, tak obsahově, až mě položil na lopatky posledními deseti minutami. P. S. Nejfamóznější na tom je ovšem "kraví koncert" uprostřed horské divočiny :-) (26.02.2016)

Ač jsem se zařekl, že už nechci žádný Sorrentinův film vidět, nakonec jsem vyměkl a dal mu ještě šanci. Dopadlo to dobře. Jak vidno, pokud pan režisér drží na uzdě svůj dekadetně intelektuálský brzlík, film nesklouzne do série nesmyslných obrazů a podaří se ho dotáhnout do konce s jakýms takýms závěrem a poselstvím. Pro Sorrentina to byla určitě velká oběť udělat tak "komerční" film jako je tento, ale určitě si tím vydělal zase na nějakou další mentální "pecku" ve stylu Velké nádhery. Mládí je film o stáří, o tom co na konci cesty ztratí význam a o věcech, které významu nabývají. Matadoři Caine a Keitel drží laťku vysoko, Rachel Weisz i Paul Dano ovšem zkušeně sekundují. Některé scény jsou dost silné kafe. Místy i mrazivo. Na konci mi moc veselo nebylo. A tak to zřejmě mělo být. 75% (12.05.2016)

Velká nádhera mě těžce nebavila, trápil jsem se u ní a prostě jsem nedokázal najít notu nadšení, vlastně ani pochopení. O to víc jsem byl překvapený (sám ze sebe), že jsem se rozhodl shlédnout další Sorrentinův film. Přesto jsem do toho šel, protože mě zaujal, ostatně stejným způsobem jako u zmíněného díla, trailer a herecké obsazení. A udělal jsem dobře. Sorrentino se obklopil hereckou elitou, stárnoucími chlapíky, které mám z nějakého důvodu rád. Pánové nezklamali, postava Michaela Caina mi byla hrozně sympatická a (teď se budu opakovat) překvapivě blízká (sakra, je mi o téměř 60 let méně). Dlouhé záběry, trefná hudba, úžasná příroda a hlavně smýšlení a záměr celého firmu se skvěle hodily ke sklence vína po dlouhém, náročném týdnu. Nedokáži ještě říct co a proč, ale odnáším si velký zážitek. Navíc velkým překvapením pro mě byl (po několikáté a stále překvapením je) Paul Dano i brilantně napsaná a sympaticky zahraná postava Rachel Weisz. (08.07.2016)

Herce jako Caine, Keitel ale i další já opravdu rád. Ale takhle ne. To nutně musí mít každý starší herec jeden film na způsob ,,herec v důchodu,,? Číst básně - což je ode mě míle daleko - musí být od tohoto filmu stokrát zábavnější věc! Stokrát! Co já z toho že obrazem profi práce, když mimo to je bez nápadů. Je jako relaxace s hudbou, akorát tady musím ještě i koukat. (05.05.2017)

Videné zhodou okolností v deň úmrtia Ennia Morriconeho. Či zomrel aj nejaký scenárista, neviem. Mimo filmu ako takého zaujme predovšetkým tá obsesia starnutím, ktorá núti aj úspešného tvorcu na vrchole síl venovať sa postavám najmenej o 3 dekády starším. Podobne ako Sándor Márai, ktorý ako dvadsiatnik svoj prvý román venoval životu profesora na prachu dôchodku a svoje najslávnejšie dielo potom sedemdesiatnikom pri ich poslednom stretnutí, aj pre Sorrentina je pokročilý vek, kedy už človek toho veľa neočakáva, neprestajnou výzvou. Ako človek vydesený starnutím a posadnutý plynutím času to chápem, ale uniká mi príčina toho, prečo sa títo úspešní umelci neobracajú radšej opačným smerom... hoci zase takých sú spústy - a v ich prípade mi to zvláštne nepripadá ani trochu... hm. No, podstatná otázka, netýkajúca sa mňa, však je, či Sorrentino zdanlivou múdrosťou týchto matadorov a krásou obrazu (a žien) (a hereckej charizmy) tak trochu (alebo veľmi) nezakrýva prázdnotu zdelenia. Pretože o čom MLADOSŤ vlastne je ? O mladosti teda nie. A o starobe tiež neveľmi... Možno tak o mladosti a starobe umeleckých celebrít, ktoré si hovejú v podmienkach cudzích drvivej vačšine ľudstva. Alebo má manieristická forma naopak zdorazniť, že v starobe sú si všetci rovní, bohatí či chudobní, slávni či neznámi... ? (07.07.2020)

Hmm... (20.07.2021)

Jemné. Silné. Poklidně plynoucí příběh, který člověku stále více a více snižuje tep, ale nenechá ho vydechnout. Švýcarské Alpy se svou atmosférou zapadají do dlouhých a předlouhých záběrů. A za mne by mohly být i delší. Skvělá, úžasná hudba už od prvních minut až po poslední klapku. Mládí je taková neVelká nádhera, o to víc však dokonalá. (21.02.2016)

Intelektuální důmání uměleckého osazenstva jednoho švýcarského hotelu je sem tam humorné, sem tam krutě upřímné, ale od začátku do konce nesmírně zajímavé. (07.03.2016)

...mezi námi, naladí, lahodí, hladí naši duši... Rádo popíjí mléčné, růžovoucí koktejly. Nenápadně hledí na mihotající se perličky v buketu archivních vín. Myticky šumivý rým. Meditačně očarovaný, rozčarovaný podzim, hodiny, které se zastavily, v ráji sladce laskajících koupelí. (19.02.2018)

Mládí je o dvou důchodcích, kteří ve spa kdesi ve švýcarském kantónu Vaud s hlavním městem Lausanne pozorují sličné topmodelky nahřívající svá těla ve vířivkách. Celý film je poklidný jako tok Litavka před vnořením se do Berounky, což k přicházejícímu podzimnímu chmuru přijde definitivně vhod. 69 % Celosvětový příjem k 4. 10. 2019: $24,000,000, což je 1,67 násobek rozpočtu (04.10.2019)

Rozhodně film, který není potřeba vidět vícekrát v krátkém období, jelikož nikam nespěchající tempo se ve mně a mých myšlenkách bude i stejně tak trpělivě rozléhat. Což z něj dělá také film, který není pro každého diváka, ale kdo jej (třeba i nedobrovolně) zhlédne, naskytne se mu možnost nahlédnou na film v obecném pojetí, jako na čisté umění. Snímek plný krásných záběrů zachycující lázeňské prostředí švýcarských Alp a jeho okolní přírody, bohatého hudebního podkresu, lidských a humorných dialogů i hlubokých úvah, díky kterým si člověk osvěží pravé hodnoty k nejbližším, k přátelství a i k sobě samému, ale především snímek plný emocí, neboť jak zazní v samotném filmu „Emoce jsou všechno, co máme.“ Nad hereckými projevy hlavních představitelů jsem ani na moment nezapochyboval. Ani jsem neměl na vybranou, když duo hlavních postav je složené z takových kapacit, jako je Michael Caine a Harvey Keitel. P. S. Rachel Weisz je mnohem krásnější, než v Mumii. P. P. S. Zeptat se mě na tvorbu Paola Sorrentina před zhlédnutí Mládí, byl jsem nepopsaný list. Nicméně pravdou je, že jeho osobité zpracování (pro mě prvního) filmu se mi velice zamlouvá, ať už se budeme bavit o režii nebo o scénáři. Takže jsem zvědavý, co mi nabídne oscarová Velká nádhera. (29.10.2015)

Nádherná kamera, výprava i skvělá hudba, ale pod touhle vymazlenou skořápkou (byť opravdu působivou a profesionálně zvládnutou) už prostě nic neni - jen prázdno, duto. Obecně to na mě působilo až moc prvoplánově - dáme sem tuhle postavu a tuhle postavu, tahle bude divná timhle, tamta zase něčim jinym, aby to bylo jakože umělecký, dáme tam pár záběrů na krásný Alpy a necháme dva staříky filosofovat nad životem a pronýst pár štěpnejch bonmotů stran podzimu života, aby to vypadalo i hluboce, na konec střihnem pořádný symfonický číslo, kde teda ukážem, o čem že se to celej film mluví, a pořádně ho podojíme (hudebně i filmařsky), a vono to nějak dopadne. Dopadlo, na film se vlastně kouká hezky a musim uznat, že určitou atmosféru to má, ale s dalšíma a dalšíma minutama (a tim spíš po úplnym konci) jsem si prostě jenom začal přiznávat, že v tom nic víc než tahle pseudoartová póza prostě neni. Bohužel. Herci jsou jinak dobrý - předevšim Cane, ale i Keitl a Rachel Weisz, v pořádku je i ta Miss Universe, celej film ale ta desetivteřinová scéna utáhnout nemůže... Možná, že až mi bude šedesát a někdo mě donutí kouknout se na to znovu, tak to přehodnotim - nějak mi ale dělá problém uvěřit tomu, že by nedávno čtyřicetiletej Sorrentino měl na to rozsévat kolem sebe zkušenou životní moudrost alá životem protřelej osumdesátník. No, třeba se pletu - např. v Dobrym Willu Huntingovi se Damonovi s Affleckem podobnej tah poved. Pro mě mezi 2 a 3*. (11.02.2016)

Sorrentino nikdy nebude môj obľúbený režisér. Ďalší film, ktorý má proste hlbokú myšlienku, skvelé charaktery ale proste nie. Nudné, dlhé, ťažkopádne. Potešil ma ale Caine a Weisz a Miss Universe v bazéne. Snáď o pár rokov si k týmto filmom cestu nájdem, ale momentálne nie. 2 z 5 (01.04.2016)

Jsem asi příliš mladý na to, abych tento film mohl pochopit a řádně docenit. Ztratil jsem se už minimálně někde v polovině a už se nenašel. Netuším o co tam přesně šlo, ale mělo to hloubku. Tohle nebylo to, co jsem čekal. Myslel jsem, že půjde spíše o komedii. Bez složité zápletky, bez přemýšlení. Mýlil jsem se. A nudil se, bohužel. (10.04.2016)

"Emoce jsou vše, co máme..." (13.04.2016)

V první řadě - nemohl jsem uvěřit tomu, že je to skutečný Maradona. No a není. Uf! V druhé řadě jsem si film užil hlavně po obrazové stránce. Neviděl jsem žádný jiný Sorrentinův film, ani jsem neměl chuť na takovou ártovku, ale slovo dalo slovo, vyprskla to česká televize, já náhodou sledoval pár minut a nakonec jsem film dokoukal. Obsahová stránka filmu mi ale tolik blízká už nebyla. Spíš styl vyprávění, lehký humor a hlavně ty obrazy. Už jen za tu nádheru alp, barevných kontrastů a nebo i jednoho pěknýho ženskýho těla, rozhodně stojí dokoukat celý film. (19.02.2018)