Mara97

Můj nejoblíbenější Kubrick. Z překvapivě nepříliš dobré Kingovy knihy vytvořil vrcholné dílo, ze kterého už mrazí v zádech při úvodních titulkách a cestě malým autem v horách směrem do hotelu. Jedna věc je ta atmosféra, deformace osobnosti způsobená odlehlostí hotelu a majestátní architektura celé stavby - z toho všeho se jedná o mimořádný film, jeden z nejlepších v historii. Ale Osvícení je ještě něco víc. Nevím, kolik lidí to zaznamenává, ale Osvícení může v sobě obsahovat i velká tajemství ohledně letu na Měsíc, které údajně jako zfalšované mohl Kubrick režírovat. Někdo tomu věří, někdo ne, nicméně ve filmu se nachází nespočet náznaků na tuto možnou utajovanou akci, které mohl být Kubrick účasten. A kdyby to nebyla pravda, krouží kolem filmu spousta tajemství. Co například ten konec, jak si to vysvětlit?

Nacházím jen slova chvály. Bradley Cooper ve své životní roli, úžasná kamera - a to nejen průlety auty či ulicemi, ale i jasně odlišné styly podle toho, v jaké fázi, nebo možná v manii či depresi, se hlavní hrdina nachází. Skvělá je i chronologie, která dodá hrozně moc na napětí. Jsem hrozně rád, že tento vynikající námět nebyl zničen špatným provedením, film drží nejvyšší laťku od začátku až do samého konce.

Tak moc úžasný film, že se k hodnocení hodně těžko hledají slova. Tarantinovi se povedlo nemožné. Takové množství nezapomenutelných hlášek, geniálně propletených scén, dokonalý scénář, že ho už mám i doma v knihovně... Pulp Fiction jsem viděl nejméně pětkrát a při každé další projekci narazím na něco nového, co mě opět potvrdí, že to je to ten nejlepší film, co kdy byl natočen. A nic ho jen tak nepřekoná. Vymyslet, napsat a nakonec natočit, něco takového, jako je právě Pulp Fiction, to si zaslouží RESPEKT!

Shyalaman je génius. O invazích z jiných světů už bylo natočeno tolik filmů, ale až na výjimky to nestálo za nic. Většinou solidní náměty bohužel končí v koši mezi ostatními filmy, které mohly být pojaty mnohem lépe. Znamení si jde vlastní cestou. Stopáž není nikterak dlouhá, protože to tady není potřeba, film si tedy drží velmi dobré tempo, které nutí diváka neustále s otevřenou pusou hltat děj. Znamení nemá jediné slabé místo, hudba je podmanivá a celkově obsahuje i poselství, že všechno má svůj důvod, ačkoli se tak na první pohled nemusí zdát. Za mě jeden z top thrillerů, co byl kdy natočen.

,,Chtěla bych nějaký milostný román." ,,Prožít nebo přečíst?"...... ,,A co říkal?" ,,Že to má taky." Dokonalost sama, koncert. Zkrátka to nejlepší, co kdy bylo na našem území natočeno. Málo filmů má takové množství hlášek, co zlidověly. Není rok, kdy bych si film znovu nepustil.

Ještě mnohem lepší než Nolanovo Memento! Skvělá myšlenka, geniální repliky, že to dává smysl i právě pozpátku, humor je skvělý. Asi ještě nějakou půlhodinu po skončení "začátku" filmu jsem měl problém pobrat normální chronologické příběhy, protože jsem nejdříve čekal důsledek, až poté příčinu - což ukazuje, že si lze v narativních příbězích zvyknout opravdu na vše. Zapomenutý a poměrně neznámý film, přitom to je naprostý klenot československé filmografie.

Limits of Control, jeden z nejnovějších filmů Jima Jarmusche, nebyl kritikou moc dobře přijat. A stejně tomu bylo i u diváků, kteří byli většinou tímto filmem zklamáni. Najde se pouze pár opravdových fanoušků tohoto snímku a patřím mezi ně i já - tady se pokusím vysvětlit celý děj a poselství, které mě napadá při každém dalším zhlédnutí filmu. Už hodněkrát jsem viděl napsáno, že film nemá žádný děj. A to nejen u samotných diváků, také v recenzích uznávaných serverů. Ale vždyť to není pravda, film má děj, dokonce velmi jednoduchý - hlavní postava, Isaach de Bankolé, je nájemným vrahem a má za úkol najít a zabít Billa Murrayho. Přesněji nevíme, o co vlastně jde, čemu Bill Murray velí, není to ani příliš podstatné.--- Ohromně důležitý je úvodní rozhovor na letišti. Je třeba poslouchat vše, co je vrahovi zadáno, nejdůležitější je věta: "Použijte vaši představivost a schopnosti" - to je samotným klíčem k úspěchu. Muž, který zadává podstatné informace, je nejspíš velitel celé akce. Po celou dobu rozhovoru drží v ruce gumu - to lze chápat, že se jedná o někoho velmi důležitého, protože všechny tajné kódy, které jsou později předávány a následně polykány, jsou psány tužkou. A tužku může guma snadno smazat. Hlavní hrdina dostane klíče, doletí do Madridu a musí čekat. Během celého filmu si k samotáři sedají nejrůznější lidé a sami se sebou vedou monolog. Jejich mluvení vždy začíná slovy: "Nemluvíte španělsky, že?" Bankolé španělsky opravdu neumí a když na něj někdo takto promluví, odpoví pouze "ne". Proto je i dost možné, že je právě tím americkým gangsterem a vrahem, za kterého ho považovaly děti v Seville. Neruzuměl jim, proto odpověděl záporně, ale to, že je gangster, nevyvrátil. Ale vrátím se zpět k monologům. Pro někoho jsou zase nesmyslné, ale přece mají význam. Vedlejší postavy mluví o tom, co patří do života, co ho nějak tvoří, ať už to je hudba, film, věda, způsob života... A navíc dodají myšlenku, proč je pro ně dané téma zajímavé a i samotné diváky nutí k přemýšlení nad proneseným výrokem - např. dřevěné nástroje si pamatují, co se na nich v minulosti hrálo a tóny dodnes rezonují v molekulách dřeva, filmy jako způsob poznání života v minulosti atp. Ještě jsem si všiml, jak Tilda Swindon zmiňuje zničeho nic hudbu Franze Schuberta. Proč ho zmiňovala, se dozvíme až o něco později, při monologu Johna Hurta o bohémech. Franz Schubert je přeci typický tím, že žil velmi bohémským životem. A zmínění hudebních nástrojů, že si pamatují, co na nich bylo kdy hráno, určině souvisí se starou kytarou, ze které si samotář vezme jednu strunu jako nástroj k vraždě.--- Během celé délky filmu si jednotlivé postavy vyměňují krabičky od sirek. Nejsou v nich však jen sirky, nýbrž papírky s tajnými kódy, nebo diamanty (ty jsou právě na začátku zmiňovány jako předměty, které jsou nejlepšími příteli žen). Totiž celá tato operace, která vede k zabití, se skládá z několika lidí. A právě Isaach de Bankolé má tu funkci nejdůležitější. Každá z postav má nějakou funkci, postavy si navzájem předávají tajné informace, které jim pomáhají k plnění úkolu. Informace, nebo vlastně kódy, jsou velmi tajné a musí se ihned spolknout - operace je totiž velmi tajná a všichni jsou sledování ať už autem, které zajme a odveze Tildu Swindon, nebo vrtulníkem, který doprovází diváka celým filmem.--- To, že má Isaach de Bankolé v každém ze tří měst jiný oblek, byl nebral až tak jako příliš podstatné. Za důležité bych určitě uvedl muzeum v Madridu, kam hlavní hrdina chodí každý den. Vždy si prohlédne jen jeden obraz, potom zase odejde. O tom, jaký obraz má hledat, je pravděpodobně v těch kódech, které dostal v krabičce od sirek. Obrazy vedou k tomu, aby věděl, co bude následovat v den, nebo za nějakou chvíli. Jednou uvidí housle - další den za ním přijde muž s houslemi, uvidí nahou ženu, kterou pak bude mít v bytě a která ho má odvést od práce - tady musí hrdina prokázat opravdu silné hranice ovládání. A nebo, na konci filmu, uvidí samotář prázdné, čistě bílé plátno, to znamená pouze jediné - už nic následovat nebude, práce je splněna.--- A proč tedy musí dojít k vraždě? Napadá mě jen jedno možné řešení. Několikrát ve filmu zazní píseň s opravdu zajímavým textem, který vede k zamyšlení: "Kdo si myslí, že je víc než ostatní, musí jít na hřbitov. Tam uvidí, čím svět skutečně je, je jen hrstkou hlíny". Proto si myslím, že byl Bill Murray, který je na konci filmu zabit, se asi hodně povyšoval nad ostatní - toto docela i potvrzuje jeho chování a povaha, kterou ve filmu ztvárnil. A to, jak se samotář dostal do přísně střežené "pevnosti", bych moc neřešil, na letišti mu bylo řečeno, aby použil svoji představivost (navíc ještě obdržel půdorys budovy), potom ji tedy použil, přesně, jak mu bylo zadáno...--- Isaach de Bankolé má opravdu výjimečné hranice ovládání. Když pracuje, nenechá se ničím znervóznit, odradit, jen nějaké problémy má s dvěma šálky v kavárně, když se číšníkovi ho nedaří obsloužit, jak by si představoval - to bych přisoudil tomu, že i sám samotář, vrah, má občas s tím ovládáním problémy a bojuje s tím - dá se říct, že úspěšně. Možná jsem to napsal příliš chaoticky a bude se v tom těžké vyznat, jedno ale je jisté - tento film je jeden z nejgeniálnějších, co jsem kdy viděl. Každý ho může chápat po svém, já si při každé další projekci všimnu něčeho nového, a také určitě obsahuje nějaké poselství. Film vlastně zobrazuje život jako takový - můžeme ho brát jako jakýsi návod, jak se máme chovat a čemu se věnovat, nebo jen myslet na to, že ve světě probíhají stovky, možná i tisíce takových plánovaných akcí a shledání, které vedou k dosažení určitého cíle - kdy si hodně lidí pomáhá, doplňuje se navzájem a nakonec jeden má rozhodující úlohu.

Tohle si pustit poprvé sám doma někdy v noci... Člověk se až někdy diví, jak na prostý motiv lze natočit něco takového. Stačí už jen pomyšlení na některé scény, a už člověku zase mrazí v zádech. Top momenty: lezení po římse a návštěva pošty. To se slovy nedá popsat.

How did we end up here? Inarritu na vrcholu své formy, to, že mozaikové filmy umí tvořit dokonale, sice všichni vědí, tady to však znovu potvrdil. S tímto filmem si neuvěřitelně vyhrál, ať už od rozmístění jednotlivých scén, výběru skvělých herců, kterým role sednou, či impozantní kamerou, díky které divák lehce nabyde dojmu, že film je natočen na jeden záběr. Navíc Michael Keaton se cítí v kůži Riggana Thomsona jako ve své vlastní, vždyť právě v tomto filmu si dle mého názoru zahrál svoji životní roli. Co musím ještě vyzdvihnout, je vynikající zvuková stopa originálu, angličtina a způsoby projevu přesně vystihují takovou tu uspěchanou mentalitu NY, rozhodně si nedokážu představit, jak to zní nadabované v češtině. Mimořádný divácký zážitek, radost sledovat.