Rodinná oslava
Festen
The Celebration
Réžia:
Thomas VinterbergKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Lars Bo JensenHrajú:
Ulrich Thomsen, Henning Moritzen, Thomas Bo Larsen, Paprika Steen, Birthe Neumann, Trine Dyrholm, Helle Dolleris, Bjarne Henriksen, Gbatokai Dakinah (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)
(viac)Recenzie (352)
Jak se odhalilo, film je založen na lživé výpovědi! - film zatím nehodnotím, neviděl jsem jej. http://www.rozhlas.cz/vltava/dokument/_zprava/efter-festen-po-oslave-jaka-je-skutecnost-sexualniho-zneuziti-ve-filmu-rodinna-oslava--1559514?print=1 ()
Film rozhodne nebyl špatný, ale zdejší hodnocení 85%? To docela koukám...vidim to maximálně ale to opravdu maximálně 70%. Film se zhlédnout dá, ale podruhé bych do neho rozhodně nešel. 3*, výš jít nemohu. Howgh ()
Rodinná oslava je nepochybne zaujímavý, drsný film, ktorý diváka nenechá ľahostajným. Permanentne je prítomné napätie spoločne so zvedavosťou, ako sa to bude ďalej vyvíjať. Nemôžem dať vyššie ohodnotenie, pretože vyskytujúce sa kiksy kamery a strihu nepovažujem za "umelecký" zámer v rámci Dogmy 95, ale mám z nich dojem prítomnosti chaosu a samoúčelnosti. ()
Brrr..kruté, syrové a ta civilní forma podání to ještě víc podtrhla, ten film mě zmačkal do kuličky a odhodil..druhý film podle manifestu Dogma a opět brilantní filmový zážitek. ()
asi ako vacsinu aj mna uchvatila ta prudka zmena pri ktorej sa z rutinnej oslavy zrazu ocitneme v uplne odlisnom, drsnom zanry. sikovna robota a velmi silny film. ()
Jeden z nejblbějších filmů, co jsem kdy viděl. Ale dost lidí to nepozná, takže si to užili!!! ()
Námět filmu s přetřásáním rodinných vztahů a odhalením dlouho utajené křivdy na jubilejní oslavě provinilého otce není určitě špatný. A zřejmě by to na mě i dokázalo zapůsobit, kdyby film neměl tak příšernou rozklepanou kameru a kdyby po většinu času nepůsobil jako homevideo točené puberťákem s ADHD. Když už zůstanu u těch anglických zkratek, některé detaily v záběrech i střihy byly totálně WTF. :o) Oproti von Trierovým Idiotům (coby dalšímu „Dogma 95“ filmu ze stejného roku), kterým jsem věnoval nejnižší možné hodnocení, musím uznat, že Vinterbergova Rodinná oslava má zase alespoň zajímavý příběh, slušně rozpracovanou psychologii vybraných postav a asi tři hodně dramatické scény kolem postavy otce ve mě vyvolaly silnější dojmy. Jen jsem se vzhledem k celkové formě spolu s kamerou do toho filmu pořádně nedokázal dostat a ve výsledku měl velmi podivně chaotické a roztříštěné dojmy. Když už to konečně začalo být kdesi v polovině hodně zajímavé, silné a napínavé, následovaly asi tři minuty náhodných záběrů s procházením či povídáním o všem možném, nesrozumitelné hromadné mluvy a ještě s podivnějšími střihy, než doposud. V jiné pasáži je zase silná scéna následována bláznivou tancovačkou všech hostů, takže i veškeré napětí dokáže každou chvíli kolísat. Nikomu to nechci brát, jestli tvorbu hnutí Dogma 95 vnímá jako špičkové filmové umění, ale mě osobně tato forma připadá až příliš samoúčelná a pseudoumělecká. Ze tří filmů Thomase Vinterberga, které jsem dosud viděl (dále Hon a Chlast), mi tenhle paradoxně připadal i tak nejzdařilejší, ale jinak jsme si s panem režisérem ani s odstupem času nesedli. Stává se... [45%] ()
Zatiaľ jednoznačne najlepší film Thomasa Vinterberga. Vtedy dvadsaťdeväťročného Thomasa Vinterberga. Zbožňujem tieto rodinné stretnutia pokrivených charakterov, kde na povrch vyplávajú rodinné tajomstvá a vy sa nestačíte čudovať nad reakciami prítomných. Dokonalá a nesmierne autentická záležitosť. ()
Tak já v té přirozenosti a minimalismu bohužel zakopával o občasné výmoly scénáře. Vinterberg u mne došel dál až s Honem a Dogma s Dogville. Festen proplulo. ()
Celá ta Dogma 95 a všechna díla, která se k ní hrdě hlásí, jdou mimo mě a ačkoliv mi "Rodinná oslava" přišla taková nejpřijatelnější a nejlépe přístupná, pořád sem z ní měl nepříjemné pocity. Avšak, když to vezmu v potaz, asi to tak mělo být. ()
Toto je tak krásne škandinávsky chladné. Akoby bez citov sa nám tu pred očami mihotá neľútostná chladná dráma. Názov rodinná oslava pritom evokuje niečo milé, príjemné, harmonické. Ono je to však silným opakom. Tá severská analýza charakterov je vždy na vysokej úrovni a tu tomu nie je inak. Film krásne vysvetľuje rodinné situácie, ktoré sú v podstate bežné. Príslušníci sa stretnú a tvária sa kvôli nejakej príležitosti, že je všetko v pohode. Viď u nás príklad sú Vianoce. Ale koľko rán a bolesti nie je vypovedaných a vyriešených? ()
Není nad upřímnost, zvláště v případě nepřikrášleného rodinného videa z velkolepé oslavy, na kterém si dal dostaveníčko ukázkový materiál pro diplomovou práci psychopatologa, s abecedním seznamem abnormalit duševního zdraví, z kterého je vyjmut jen Christianův přítel Šíša, neboť je imaginární. Hosté mimo příbuzenstvo jen nesvéprávně doplňují kulisu Klingenfeldtovic minimalistické hry na pravdu za odkrytí charakterových zákoutí a já mohu jen říci: Dogma 95 - do smrti dobrý... ()
Film som pozeral pred nastavajúcou rodinnou oslavou, dopadla výrazne lepšie:) Thomas Vinterberg je talent, to bolo jasné v roku 1996, platí to doteraz, nielen ako režisér, ale aj ako scenárista. Silná, psychologicky zaujímavá sonda, do jednej formálne "normálne" pôsobiacej rodiny. Len by ma zaujímalo, kam by tento námet doviedol "extrémista" Trier... ()
Festen som videla už dávnejšie, ale príhodný komentár k nemu ma napadol, práve v tomto období. Dôvodom je Zuzana Hlávková. Väčšina Slovákov určite vie o koho ide. Obvinila "neobviniteľných" a oni sa tvária urazene a spoločnosť mlčí a len sa prizerá. To čo sa rozpútalo okolo tejto kauzy vo mne evokuje mnohé momenty z filmu. Preto mi to celé príde ako veľmi vhodná paralela k tomuto príbehu, pretože v konečnom dôsledku, je to presne zrejme to, na čo chcel Vinterberg upozorniť či čo nám chcel ukázať. Osobne mám trošku problém s formou prevedenia filmu. Nie je mi jasný celkový zmysel Dogmy 95 a aký konkrétny prínos mala pre filmy natočené týmto spôsobom. Podľa môjho im totiž skôr uberá. Filmová maškrta, na ktorú sa nezabúda je to však každopádne. ()
Kvalitná psychodráma z prostredia rodinnej oslavy. Všetko by bolo v poriadku až na tú chaotickú ručnú kameru s desivými pohybmi. Filmu tento štýl nesvedčí. ()
Jsem ohromenej z toho, co se dá natočit z ničeho. ()
70 %. Rodinná oslava trochu připomíná takové ty filmy ze všedního života české nové vlny, ovšem bez jakéhokoliv smyslu pro humor. Pro plnohodný film by se ovšem právě hodilo aspoň pár drsných černých vtipů, nebo dohrát tenhle přípěh až do konce ve stylu antické tragédie, ke které má Rodinná oslava beztak blízko. ()
Rodinu si člověk nevybere :) ()
Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Konverzační drama plné pomalu stoupající houstnoucí atmosféry, vynikajících hereckých výkonů, zvratů a hromadou projevů. Celé dílo se odehrává během 24 hodin u příležitosti jubilejní oslavy. Film disponuje minimální hudební vložkou a autentičností v podobě natáčení domácí kamerou. Takové zkrátka Home Video. ()
Jeden z nejstylovějších filmů a to nejen devadesátých let. Má v sobě jiskru, že až oči přechází. Takovou dávkou neposedného vyprávění a nevšedních vychytávek bych se nechával unášet i pokud by se na plátně všechna ta nádhera vyskytovala lehkovážně jen pro efekt sám. Festen však vítězí skutečností, že ta dogmatická vizuální anarchie se prokládá jedním z nejchytřejších scénářů, co se za dané situace dá vymyslet. Možná je na místě spíš slovo vychytralost, ale ta umí zapůsobit stejně tak silně. Základní ideu filmu vidím v relativizaci, tady se nehraje o dobro či zlo, nehledá se tu láska a nebojuje proti předpojatosti. Od toho všeho dává tvůrce ruce pryč a přesto tohle všechno ve filmu zároveň najdete. Je to přítomno, ale maximálně objektivizováno, větší odstup se nevidí často. Nakolik mají pomoci ty kusé informace o jednotlivých aktérech této nevšední oslavy je problematické. I když nám režisér Vintenberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene zrelativizovat to co právě řekl. Právě proto nám nemůže sloužit Christian za naprostou autoritu a někdo jiný zase za zloducha. Jsme svědky jednoho dne, jediného okamžiku a není v plánu nás do všeho zasvětit, cílem je odkrýt pouhou jednu stránku problému. Se zbytkem nechť si divák libovolně poradí. Za sebe můžu říct, že proti této hře s divákem nic nemám, protože Festen je strhující podívaná sama o sobě. Velice vtipná (opakování parodoxních situací a jejich karikování) a v první řadě po všech stránkách nezatížená. Ničím a nikým. ()