Cesta nádeje

Pre mňa sklamanie. Russel Crowe je síce stále ten sympaťák a dobrák ako ho poznáme, ale prišlo mi to dosť nezáživne podané (možno to bolo aj prostredím môjho druhého najobľúbenejšieho boha Alaha). V celom filme mi bolo vlastne jedno čo sa tam deje a kto zomiera. Okrem Russella a sympatickej Olgy ma tam nikto nebavil. S akcii divák nič nemá a hľadanie synov, ktorému sa film venuje celý čas ma moc nebral a emócie na mňa tiež nefungovali, aj keď hudba bola celkom dobrá a dodatkový klavír majstra Einaudiho a hlas Lisy Gerard bol fajn. 60% - 3* (11.10.2015)

Russel Crowe sa na staré kolená postavil aj za kameru a naservíroval „vojnovú drámu“, ktorá sa síce tvári veľkolepo, ale skôr než vojnovou drámou je gýčovitou romantickou rozprávkou o austrálskom farmárovi, ktorý sa vydá hľadať svojich troch synov, ktorí padli kdesi v bitke počas prvej svetovej vojny. Nie každý je však druhý Eastwood a tak je výsledok značne rozpačitý. To, že je film skôr komorným príbehom než tou vojnovou drámou by nebol najmenší problém. Problém je ten, že samotný Russel Crowe nemal jednoznačnú víziu čo chce vlastne natočiť a tak film pôsobí, že sám nevie do akého žánru chce nakoniec spadať. Osudová dráma sa tak skoro mení na naivnú romancu s dosť zvláštne použitými flashbackmi do minulosti na fronte. Po príbehovej stránke však ani v jednom momente neprekvapí a od začiatku ide po osi čírej predvídateľnosti. Neviem, či je to chyba knižnej predlohy alebo scenára, prípadne obidvoch, ale samotný príbeh nie je nijako nosný a scenár plný len tých najobohranejších dramatických klišé. Navyše natočené bez nápadu, bez skutočne silnej emócie alebo jedinej vypätej scény. Podporené nezaujímavým televíznym lookom, kde je jednoducho vidieť značné podfinancovanie a nepomohla tomu ani kamera Andrewa Lesnieho (kameraman Pána Prsteňov alebo Hobbita), ktorý musí v mnohých scénach len improvizovať, aby nepôsobili veľmi lacno (viď napríklad piesočná búrka v úvode) a nemôže si dovoliť ani žiadne veľkolepejšie zábery na tureckú prírodu. Po hereckej stránke prekvapivo veľmi slušné, Russel Crowe je herecká istota, no aj taká Olga Kurylenko alebo Jai Courtney dokazujú, že vedie podať charakterné výkony. Akurát sa tu pohybujú v gýčovitej, naivnej story plnej klišé a zbytočne presladených scén (v podstate všetky návraty do hotela), ktorá nijako nestrhne a po chvíli už ani nebaví. Síce som sa tešil, ale nakoniec musím konštatovať, že Russel Crowe sa vo svojom režijnom debute nijako nepredviedol a natočil len priemernú, nezaujímavú rutinu, ktorá síce ničím neurazí, ale ani absolútne ničím nezaujme. Snáď nabudúce, Russel! CELKOVO: 2,5* (5/10) (03.04.2015)

296. Může z výborného herce vyzrát časem i výborný režisér? Russell Crowe nám to s jistotou může potvrdit, ano, může, pokud má v sobě cit a soudnost, tak dokáže mnohé, co by mu jiní jistě rádi upřeli, tak jsem i já, stejně jako jeho další příznivci i odpůrci, byl zvědav na jeho režijní debut, a mohu s klidem a zodpovědně prohlásit, že rozhodně nezklamal, zvolit si tak závažný námět, to už chce opravdu velkou dávku troufalosti a odvahy, ale on je velikán, jeden z mála titánů současné kinematografie, a tak s vědomím vlastních schopností může kolem sebe vystavět další a další hluboce lidské příběhy, které ty vnímavé v kinosálech určitě vždy osloví, a ti ostatní? Ti budou jen přihlouple takovou tvorbu znevažovat, vždyť co může být větší krutost, než si nechat válkou odvést či odvléct z domovů děti, aby pak někde daleko, od své domoviny vraždili a sami umírali pro zájmy, které nejsou jejich, ale mají pro ně položit život, jen pro věčnou nenasytnost těch druhých, mocí nemocných, co životů bylo z rozmaru moci promarněno, co zločinů a krutostí spácháno, a pak v pokoře, jen se silnou vírou se vydá jeden jediný člověk ty své ztracené děti hledat, smířený, že živé je už domů nepřivede, jako jeden z mála, on je přece životem uvyklý trpělivě, neústupně hledat, kde jiní by se ani pokoušet hledat nezačali. (7/10) (06.04.2015)

Dramatická pohádka Russella Crowea chce být opečovávaným klenotem v kýčovité krabičce. Kýčovitá je, o klenotu ale mluvit nemůžeme. Nápady i emoce chybí, sledujeme průměrný příběh, kterak se otec-farmář-hledač vody ve vyprahlé krajině vydá hledat tři ztracené-mrtvé syny, kteří se účastnili jedné ze stěžejních bitev první světové války o Gallipoli. Vedli ji Britové s Francouzi proti Osmanské říši, úspěch by znamenal možnost napadnout tehdejší hlavní město Istanbul. Otec-Australan se v neznámém prostředí bleskurychle zorientuje, stihne se zakoukat do majitelky jednoho hotelu a získá přátelství, která mu umožní být blíž jeho poslání. Cesta neděje je bohužel ve své příběhové konstrukci předvídatelná prakticky po celou svou stopáž. Nabízí očekávatelné zvraty v očekávatelném pořadí. Výsledek je žánrově nevyrovnaný (narvu romantiku, i když se sem nehodí a hlavně nijak nestrhne – třeba „svíčková“ scéna je do očí bijící), flashbacky rušivé, scénář podle knižní předlohy je výrazně průměrný (jeden ze scénáristů je debutant a její autor, druhý má spíš televizní zkušenosti), herec Crowe už nám nabídl mnohem jistější momenty, režisér Crowe působí asi jako „tak třeba to vyjde.“ Nějaký apel ke smířlivosti mezi různými etniky jsem necítil. Naučené figury i obličeje jsou hezkým krášlením několika momentů, ale hlubších filmových prožitků se lehce otrávený divák ne a ne dočkat. Tentokrát osa obyčejný chlap v neobyčejné době nezabodovala. Těšil jsem se, velká škoda. Ale berme to tak, že jde o režijní debut!! (14.03.2015)

Velice slušný režijní debut, který rozhodně není bez chyb, v konkurenci jiných ale poměrně vyniká. Crowe má cit pro zachycení zvláštní atmosféry, která prostupuje celým filmem a přenese na diváka kouzlo australské farmy a posléze i turecké vesničky. Kamera je vesměs překrásná, a i když někdy zbytečně zvolí kýčovitý záběr, není prvoplánová a dokáže využít atraktivních lokací. Za zmínku stojí i povedená hudba. Příběh je sice vystavěn dost předvídatelně a jeho průběh se dá po chvilce odhadnout, v tomto případě to až zas tolik nevadí, protože Crowe velmi citlivě pracuje s postavami a pečlivě buduje vztahy mezi nimi tak, aby nic nebylo směšné a vše mělo nějaký přirozený vývoj. Potěší i velmi dobře zvládnuté velkolepé válečné sekvence, které nejsou nijak drsné, na druhou stranu ani moc zidealizované. Sám režisér pak snímek táhne v hlavní roli, na níž je vidět, jak moc mu na tomhle projektu záleželo a naplno nechává rozehrát své charisma, přitom je příjemně civilní a podává nejlepší výkon za poslední roky. Ani ostatní nedělají ostudu a drží s ním krok, ačkoli divák pozná jen velmi slušnou Olgu Kurylenko, i oba turečtí herci byli ale vybráni výborně. Jen je malinko škoda nevyrovnaného tempa, které je někdy svěží, jindy ale naopak dost rozvláčné, přetažené délky, v níž jsou některé scény zbytečně natahované a zamrzí také až příliš pohádkový a idylický koncept celého příběhu. Pro The Water Diviner tak platí, že není ničím originální ani výjimečný a nenabízí nic, co bychom neviděli už někde jinde, přesto je to víc než solidní debut, na němž je především vidět, jak moc je tohle téma pro Australany důležité a také to, jak moc ho chtěl Crowe přivést na svět a splnit si tak sen. 70% (16.03.2015)