Málmhaus
Metalhead
Réžia:
Ragnar BragasonScenár:
Ragnar BragasonKamera:
August JakobssonHudba:
Pétur Þór BenediktssonHrajú:
Thora Bjorg Helga, Ingvar Sigurðsson, Sveinn Ólafur Gunnarsson, Halldóra Geirharðsdóttir, Pétur Einarsson, Sigrún Edda Björnsdóttir, Diljá Valsdóttir (viac)Obsahy(1)
Hera se narodila na islandském venkově. Do jejího bezstarostného mládí však brzy zasáhne tragická smrt staršího bratra, kterou si klade za vinu. Svůj smutek utápí v metalové hudbě a sní o kariéře rockové hvězdy. Příběh dojemného komediálního dramatu začíná v roce 1970, kdy se narodila nejen hlavní hrdinka Hera Karlsdottirová, ale i heavy metalová hudba! Právě tehdy totiž vyšla první deska skupiny Black Sabbath, která to celé odstartovala. Poté, co stráví radostné a bezstarostné dětství na islandské farmě, se Hera stane svědkem tragické nehody, při níž zahyne její bratr, velký fanoušek metalu. Zatímco se Heřiny rodiče pokoušejí uniknout vlastnímu pocitu viny i zármutku, dívka se noří hlouběji do světa heavy metalu, který objeví v nedotčeném pokoji mrtvého bratra. Převezme bratrovu image a v hudbě i svých snech hledá nejen útěchu a útočiště, ale také způsob, jak vyjádřit nejniternější emoce. (Cinemax)
(viac)Recenzie (87)
Namet zajimavy, divak presne nevi,co muze ocekavat. Mam rad ve filmech tu ponurou severskou atmosferu a tady se ji clovek nabazi. Proti metalu nic nemam, ale cekal jsem, ze me hudba oslovi vice, nestalo se. Kamera dobra, herci prumerni. Cekal jsem s knezem lepsi zapletku, ta neprisla. Kdyz to vsechno sectu a vydelim, dale nez k prumeru se nedostanu. ()
Mohl bych tu jako obvykle psát o tom, jak dobře ve filmu hrají herci, jak dobrá je tam hudba atd., ale tenhle film je jeden z těch, kteří si zaslouží něco víc. Postava Hery není dokonalá, ale to ve skutečnosti není nikdo. Její postava se během celého filmu vyvíjí a sledovat to je prostě skvělé. V jejím životě se bohužel stala jedna tragická událost, která jí hodně silně zasáhla. Postupně se s tou tragédií ale začne vyrovnávat a to za doprovodu metalové a rockové hudby. Její okolí v tom samozřejmě také hraje velkou roli a Heru dostává do všelijakých situací. Lepší film o "metalové cestě" se snad ani natočit nedal! Film působí drsným způsobem realisticky a Heru pochopitelně neukazuje jen jako nějakou drsnou metalistku, ale taky jako citlivého člověka, který se tak drsně snaží vypadat jen navenek. Musí řešit různé situace, které mohou značně ovlivnit její život. Prostředí ve kterém se film odehrává do děje krásně pasuje a to samé platí i o tom, že se většina filmu odehrává na začátku devadesátých let. Tady a i v reálném životě platí jedna věta, kterou mi jednou řekla pravá metalistka: "Každý metalista má svůj vlastní příběh". Každý kdo metal poslouchá se k němu nějak musel dostat. Každému se můžou líbit jiné styly metalu a jiné skupiny. Na metalu mi přijde možná nejlepší právě to, že má mnoho podob a mnoho stránek. K filmu už toho víc nemám, tak tu nebudu dál filozofovat. Snad jen nakonec řeknu, že filmu dávám pochopitelně pět hvězdiček! ()
misantropie je radost, hera je misantropie ()
Hm. Jasně, hlavní hrdince (ale nejen jí!) se stala velká rodinná tragédie, je jasný, že to bude mít dopady. Nevím, kolik jí ve finále mělo bejt let, to jsem se nějak nedopočítala (a ani jsem se o to zvlášť nesnažila), ale tipla bych si, že minimálně dvacet. Že je dospělá, to tam dokonce někdo z rodičů zmiňuje. Ale takovou krávu aby člověk pohledal. Ničí životy lidí okolo a jen kope kolem sebe. Navíc jako proč, má ráda muziku, sama hraje a evidentně měla dobrý hudební nápady a energii, já jsem si téměř celej film řikala, proč nesbalí kytaru a kombo (když už je stejně tahá všude), trochu peněz (buď z práce na jatkách, i když tam taky nevydržela dlouho, ale to celkem chápu, nebo by jí třeba něco půjčili rodiče, tuším, že by od ní takové rozhodnutí udělat změnu jen uvítali) a neodjede hrát po barech a klubech v Rejkjavíku? Proč pořád tvrdne v tom depresivním místě na samotě? Navíc pak se tam pokusí ojet kněze, a když zjistí, jak to s ním je, tak taková pomsta? Pomsta za co? A vtipný a dost nekonzistentní od ní taky bylo to, že jakmile měla pocit, že ten kněz je teda "její člověk" a asi se jí začal líbit, šmahem opustila svou metalovou image a přišla k němu už v šatičkách v úplně jinym stylu a nalíčená. A když to nevyšlo, hup zas do křiváku. Jo, už to tady psal Necrotongue, to pogování na konci bylo navíc. Jako kdyby nevěděli, jak to zakončit, působilo to strašně nevěrohodně.... Nejsympatičtější postavy filmu byli ti tři týpci, co přijeli z Osla. Ale jedna věc mě přece jen pobavila, bylo to asi trochu "chybnými" titulky, nebo překladem, ale v jedné chvíli milý hlavní hrdinky při emotivním rozhovoru s ní řekne:"Nesnáším Dia! A nehodlám ho podporovat!" U toho, se přiznám, jsem vyprskla smíchy při představě Ronnieho, jak obchází lidi před volbami a snaží se je přimět, aby ho v nich podpořili. ()
"Nikdy nesuďte člověka podle vzhledu." ...Hera mi byla od samého začátku sympatická. Dospívající, osamělá dívka, která když vzala kytaru do ruky byla sama sebou, naprosto úchvatná, nejsilnější a nejzranitelnější zároveň. Vnímala a chápala jsem její bolest a vztek na sebe a všechny okolo. Ona a její rodiče sváděli vnitřní boj každý sám po svém. Pomoc nejlepšího přítele v časech zlých se neodmítá, ale není to vždy řešení jak začít znovu žít nebo se vykoupit z něčeho, co se nemělo nebo nemuselo stát kdyby...Hudba je lékem na bolavou na duši stejně jako smích a když se zvládne udělat ten první těžký krok, pak se mohou dít i nečekané zázraky. Zase jedna filmová nádhera, která se dotkla mého srdce a lahodila mým ušním bubínkům. :-) ()
"MÁ BOLEST ODVÁDÍ MOU DUŠI. TAK DALEKO KAM DOHLÉDNU VŠECHNA ZEMĚ ROZDRÁSANÁ. TAK DALEKO KAM DOHLÉDNU.....NIKDE TO NEKONČÍ." Neobyčejně působivé severské drama. Odlehlost a strohost islandského venkova tomu dodává něco navíc....punc depresivní opravdovosti. Sonda do nitra několika poraněných lidských duší....těžká a strastiplná je cesta k vyrovnání se s tragickou ztrátou. Někdo mlčí, někdo křičí a Hera?.....ta dělá oboje. Jejím ventilem je kytara a metal avšak najde někoho, kdo ji opravdu bude naslouchat? Kdo ji pochopí...? ()
Filmy z Islandu potažmo severu mám rád už jen jejich náladou, lidmi, prostředím tudíž má očekávání byla i zde vysoká zvlášť, když je v hlavní roli pohledná Islanďanka co má ráda metal. Bohužel výsledek byl na mě málo přesvědčivý a tak nějak mi někde přišel poslepovaný popotahovaný přez metalovou historii (vypalování kostelů v Norsku => warpaint, ale tak nějak mi chyběl nějaký ten black metal...) či bych řekl až mýty o metalistech (kostel a cigareta, nesmyslné vyvolání "bitky" což metalisti běžně nedělají, atd..). Co bych pochválil, mimo klasické klady severských film. (prostředí, herci, nálada), tak to je určitě postava nového kněze ten zahrál skvěle i byl citlivým a hlavně skvělým propojujícím článkem. Dále scéna v obcodě s malým metalistou a bez debat i závěrečná scéna v pokoji s rodiči. Dávám pouhé 3z5 silné momenty se střídají s delší nudou a představami o metalistech, které nejsou vždy pravdivé. ()
Ten severský styl je pěkný, i když to v sobě schovává trochu nudu, něčím mi to připomíná novodobé české černé komedie. Přecijen ale k jejich podnebí mi ten strohý, až chladný styl sedí o něco víc. U nás má ten film celkem úspěch, taky cílová skupina je tady dost velká (dokonce Master's Hammer sama měla částečný vliv na vznik scény) a ty místní elitisty asi hřeje na srdíčku. Nevim, mně to nebylo sympatický, povyšovat metal na nějakou záchranu, na něco víc. A když tak nějak tušíte, o čem ten film je a něco o tématu víte, už jenom čekáte, kdy někdo zapálí kostel, což je už takový klišé.. ()
Na podobne snimky, ktere ukazuji metalisty jako neprizpusobive lidi, kteri jakoby spadli z Marsu, zacinam byt pomalu, ale jiste alergicky. Chapu, ze Hera ztratila brachu, ktereho milovala a ze ji to (zakonite) muselo nejak poznamenat. Ale to, co pote zacala predvadet, byla snuska zazitych klise o fanouscich metalove hudby. Vypaleni kostela bylo jen dokonanim divackeho utrpeni. U jejich tanecnich kreacich na diskotece mi bylo neprijemne trapne. Tenhle boj "proti vsem" nedaval smyslu ani za mak. Asi uz se nedockam filmu, kde by byli metaliste vyobrazeni jako normalni fungujici lide. Verte, oni opravdu existuji. Do Islandu posilam palec dolu. Jedna kosmeticka hvezda za trochu te dobre muziky, co ve snimku zaznela. ()
Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160! ()
Velice zajímavý film s metalovým nádechem. Film o nenávisti a rebelství ale taky o nalezení sebe sama a odpuštění. Moc pěkný 80% ()
A je to tu - ďalší príbeh o nesympatickej sociopatke, ktorá si myslí, že len JEJ život je ten najťažší a len JEJ problémy tie najväčšie. Do toho hrajú nejaké tie metalové hity, avšak Hera to začala počúvať iba preto, aby urobila rodičom čo najviac zle. Jej výstupy na diskotéke a vyhnanie kráv iba potvrdzuje, že pre neznalých sú všetci metalisti iba introvertní hlupáci, zrelí na psychiatriu. Film je pekne seversky depresívny, avšak to neustále čumenie postáv na seba po polhodine omrzí. ()
Vzhledem k námětu jsem se bál aby to nesklouzlo do trapnosti a pozérství, jako to u tématicky podobnejch filmů bejvá. To se naštěstí nestalo a tak tu máme metalově líznutý drama který se z toho hnutí nesnaží udělat jen partu vymaštěnejch (a umaštěnejch) hovad. Hlavní hrdinka je nejen hezká (obzvlášt když na sebe hodí corpse paint) ale i dobře napsaná, nesnaží se totiž ukázat všem jak je jiná, poslouchá to pro sebe a ne pro ostatní. Gratuluju k tomu debilnímu českýmu názvu zase. ()
Pre mna ako fanusika tvrdsich odnozi rockovej hudby bol tento film trochu sklamanim... Chapem, ze si reziser vybral peknu herecku, lebo kukalo sa na nu fakt dobre... problem bol ze som tej postave maloco veril a myslim ze to ta herecka nemala ani zazite (teda aspon co sa tyka toho hudobneho undergroundu, lebo este aj tu gitaru drzala nejako divne... hoci aj teda niektore motivacie tej postavy mi prisli ako trochu mimo a prestrelene), OST ma vsak bralo... aj ta predposledna scena toho koncertu, ta bola spickova a sranda ze ta verzia s tym cistym spevom mi prisla ovela zaujimavejsia ako demonahravka z kravina. Ku kamere vyhrady tiez nemam, su tam pekne kompozicie aj ked niektore veci tam tiez boli jak past na oko - napriklad ked bola pri bratovom hrobe... s gitarou? vazne? Az na tych par do oci bijucich kravin, ktore si asi vsimne len zanieteny fanusik dobre... ale nemyslim ze som cielovka aj ked nazov laka. ()
Kdyby se film jmenoval Diskokoule a hrálo tam disko, asi bych na 5* nešel, nicméně na síle příběhu vyrovnávání se s rodinným neštěstím by to nic nezměnilo. ()
FebioFest 2014 ()
Tak vývoj hlavní postavy je všelijaký, někdy podivný a často se mi na mysl přikrádalo slovo klišé, hlavně v souvislosti samozřejmě s muzikou. Stále jsem si říkal, že trauma, kterým si prošla, s tím, že žije tam, kde žije, tedy v Islandské pustině, je samo o sobě vzkličující. Tedy.. její chování a rozhodování beru jako určitý druh šílenství. A když nebudete příliš kritičtí, s tou podmínkou, že se trochu vyznáte v metalu, dostane se vám celkem milého filmečku... Občas je to trapné, občas k pousmání, občas k zasmání, sem tam i k zamyšlení, ale je to docela vyvážené, takže jsem nedostal chuť to nedokoukat. Herečka, hrající hlavní roli, mi přišla strašně sympatická. Navíc...holka, co poslouchá heavy metal... no paráda! A časem zašla ještě dál.. No, eště větší paráda!!! Nicméně, black metal zde ´´zobrazený´´ je potřeba brát trochu s nadhledem. Trochu víc s nadhledem. Ale na to jsem si už zvykl, že undergroundová muzika ve filmech vždycky působí nepatřičně nebo zkrátka k pousmání. Ta podstata věci tam nikdy není pořádně nastíněná a dostává se vám jen klišé a zažitý stereotypy. Ve všem, co se toho týká. ()
Spíš horší tři, film docela nuda, akorát samozřejmě skvělej soundtrack a taky mám slabost pro pěkný holky v triku slayer.. Jinak co překlopilo moje hodnocení ze 2 na 3 byl závěrečnej song, tam se povedlo nějak emočně naprat tu hořkost a smutek, kterej měl asi teda vyjadřovat celej film. ()
Jako fanoušek této hudby jsem si film maximálně užil! Nevím, jak by film fungoval v hollywoodském zpracování, ale v tom islandském je to skvělá podívaná. ()
Metalhead. Keď som uvidel obrázok s týmto nápisom, a k tomu otázka či si to chcem pozrieť, hneď som bol o čosi viac v pohode. Aj ja mám hlavu plnú metalu, a práve tento nespochybnitelný fakt je strojcom nie až tak závažnej dilemy, s ktorou zápasím zhruba od záverečných titulok. Chcem dať tomuto snímku plný počet, naozaj chcem, ale nemôžem - bolo by to z protekcie k Metalu. Samotný film stál (aj s tým milým dobytkom) za slušné tri, a viem že vlastne o nič nejde, ale ostanem ja ďalej dôsledný. 70%. Aj keď ide o metalový film z krajiny Vikingov. ()