Prípady 1. oddelenia

"Halo, halo, slyšíme se?!" "To je Maigret?" Z druhé strany telefonického spojení se ozývá: "Ne, jakej dekret?!" "Tady je Polívka, z prvního oddělení kriminální ústředny." Odpovídám zklamaně: "Aha, tak já zavolám, až tam bude Maigret". Na druhý den volám znovu: "Halo, halo, je tam Hercule Poirot?" Rozespalý hlas mně odpovídá nevrle: "Jakej zas polaroid, tady je kriminální ústředna - první oddělení!!!" A vztekle zavěsil. Třetí den volám naposledy, naléhavě a s prosbou: "Dobrý den, je tam alespoň kapitán Bábovka?!" "Mně se totiž ztratil křeček z chovného páru, můžete mně, prosím Vás, pomoci ho nalézt?" Otrávený a zachrchlaný hlas znějící po asi třiceti cigaretách odpovídá až po pomlce: "Jo, dobře, už tam jedeme!" A tahle prvotřídní blbost si dovolila vlézt na obrazovky a otrávit 14 večerů svým neumětelstvím po všech stránkách. Od technické až po řemeslnou. Prosím pěkně, vzkažte někdo těm dvou nemožným režisérům, aby šli točit dokument o hovniválech. Tam snad nic neposerou. 0% (06.01.2014)

Režisér Inkvizitor, Jan Hus, znásilnění bez explicitností, dušení se smíchem a prudká debilita. To byly poznámky, které přistály na mém papíře během pondělního sledování epizody z fušerské krimi série Výmrdy 125. nadělení. Povím vám, že kdybych si nepěstoval přísnou image Bustera Keatona, muže bez smíchu, toho pondělního večera mohli expedovat můj smích šouklínům na pouť, kde by jej prodávali jako oblíbený Pytel smíchu. Už první scéna, v níž do výtahu za budoucí znásilněnou obětí vběhl pičus v teplákovce, byla otřesným režisérem a nepodařeným střihem na úrovni filmů s Les Charlots, zprzněna do parodie stylu na Wese Cravena. Z dokumentu o natáčení bych se jistě dozvěděl, že její realizace zabrala dva dny, a byla tak náročná, že se "znásilněná" Lenka Zahradnická zpotila až na genitáliích. Pak následovalo samotné vyšetřování. Případu se ujal Blažek, remcal něco o tom, že řeší vraždy (ten tedy jo) a sexuální zločiny jaksi nejsou jeho obor, ale šlo už o jedenáctou napadenou oběť v jedné lokalitě, takže vyšetřování nesneslo odklad. Vytvořil tedy profil pachatele, ve hře byla i verze, že pachatelů je víc, nicméně pracovalo se s tím, že sexuální deviant bude fakt jen jeden. No a teď, jak se dopracoval k těm faktům o pachateli. To bylo něco úděsného, co tam předváděli. Pachatel byl rozhodně trestaný, jak na toto došli, pičo, to zůstává větší záhadou než levitace Chrise Angela. Pak následovaly další durchy. Nějakým záhadným způsobem se došlo na to, že to bude čerstvě propuštěný recidivista. Jo, super, beru, akorát nevím, jak ho tak rychle v tom značném počtu identifikovali. Blažek se jen zadíval na monitor s profilovými fotkami možných násilníků a bum bác, ten jeho byl hned jasný. Pak zase nic, vesměs trapno a nuda. Zdevastovaný touto úžasně příšerně natočenou a nenapínavou pičovinou, jsem očekával konec. Ten byl hodně (ú)levný. Dopadli maníka, co ho měli vytipovaného, ten se doznal ke dvěma deliktům, ale co zbytek. Tak ho chytili na jeho malé péro, nebo za jeho malé péro. to je fuk. Maník se doznal. Blažek a spol. diváka spolehlivě upálili. Ještě bych dodal, že proces vyšetřování hatila jakási tv stanice, jejíž zpravodajství připomínalo parodii na zpravodajství. Tyto sekvence patřily vůbec k tomu nejhoršímu v dějinách českých krimi seriálů. Režisérovi Wlodarczykovi bych nedovolil ani osahat si kameru a filmový matroš. To, co předvedl s herci a solidním materiálem podle skutečných událostí, nebylo úplně normální. Tentokrát ovšem pochopení pro bizár nemám. 0% (08.03.2016)

Důstojně promarněná šance zaskórovat do šibenice sólíčkem přes celé hřiště. Fotbalová epizoda měla náběh být skutečně výživnou. Inspiraci měla ve skutečném příběhu z prostředí fotbalových rowdies, který ale neskončil tak tragicky. Mladík zde po bitce umírá, nutno dodat, že to byl nezkušený zelenáč, který možná měl tvrdé péro z klubových barev, do tvrdého jádra by ho nevpustili nikdy, i kdyby exhbičně trénoval s Mourinhem. Tak to možná jo, za daných okolností prostě neměl šanci. A tak celá parta vyšetřováků vede výslech a chce najít vraha ubodaného naivního blba. Dejme tomu uvěřitelnou cestou. Následně se konfrontujeme s hooligans zjevy, kteří jsou nadmíru zajímaví. Jenže střihač často usekl vyznění jejich přítomnosti, výslech mohl být důkladnější, jenže režisér neměl potřebnou trpělivost, asi byl neutrál. Ale snažil se citlivou látku převést nezkresleně, autenticky, takže Bohemka i Jablonec, o kterých byla řeč, by ho z kotle hned nevykopaly. Dobrá, ale vpustit do vyhroceného výslechu prostřihy na směšně vyznívající odchod policejního náčelníka za přítomnosti médií, to bylo na červenou kartu. Sakra, to tam nemělo co dělat! Ke všemu se Hanuš typově spíše hodí do Okresu na severu. Po Pitavalu stále hledám v českých seriálových krimi vodách něco roztomile řemeslně vyvedeného. Zde se mísí úplné (nereálné) chujoviny s autentickými moment(k)y. A řemeslnost mírně zaostává. Ale co, takový návrat Petra Čecha do české ligy nemusí být přímo utopie. A rozhodně vynechám všechny krimi séroše produkované Novou. 6/10 (16.04.2018)