Poklad na Striebornom jazere

Poklad na Stříbrném jezeře je obecně dobře hodnocen, protože jej valná většina hodnotících viděla v čase svého zrání potažmo v době šedého stereotypu přiblbých panelákových komedií a ideologických seriálů o životech kovaných soudruhů. Dnes z hlediska westernů se film jeví jako docela veselá parodie. Jenže, lze se na tento film zlobit? Lze jej nějak kárat za naprostou naivitu a neautentičnost? Normálně bych řekl, že je to nejlepší kovbojka, kterou jsem kdy viděl. Musel bych si ji ale pamatovat z dětství, ne ji vidět nedávno. Neříkám, i po letech ale může zapůsobit. Ti, co to ještě neviděli, musí hold překonat ten zub času a omluvit danou naivitu příběhu, jednání postav, mátožnost indiánů a vůbec neschopnost o nebetyčnou tupost padouchů. Navíc tento film dělá nezapomenutelný především hudební podkres a úchvatná příroda okolí Plitvických jezer v tehdejší Jugoslávii. (14.06.2011)

Harald Reinl, Pierre Brice a Lex Barker asi ani netušili počas natáčania, akej filmovej zbožňovanej klasiky základy práve stavajú. Keď sa nič neočakáva, točia sa tie najväčšie skvosty. V prípade sequelov je už na vás vyvíjaný tlak a všetci očakávajú to, čo videli naposledy a ešte viac. Asi preto je Poklad najlepšou Mayovkou vôbec. Kedysi som čítal aj knihu, tiež v dobe, keď som pozeral tieto filmy každého pol roka (9.až 15. rok života) a musím priznať, že ma viac zaujal film. (31.08.2012)

Zde započalo dobyvačné tažení východoevropských westernů světem filmu. A věřte nebo ne, i když osobně si pod pojmem western představuju něco jiného než Vinetůa a Oldu Šetrného, jako dobrodružný film Poklad Na Stříbrném Jezeře obstojí bez problémů, a to neříkám jen z nostalgie. Přece jen ty nádherné exteriéry osazené nádherně zlým a zkaženým banditou Herbertem Lomem a jeho bandou od pohledu nesympatických šmejdů na straně jedné, a krásnou mladicí, jejím modrookým svalnatým galánem a ostatními, až na půdu hodnými strýčky v kožených hadrech na straně druhé, to vše zahaleno do mlhy krásně patetické orchestrální hudby, to člověka dovede přesvědčit, aby ignoroval drobné nepřesvědčivosti typu vzpírání polystyrenového šutráku před muh-mohwa. Narozdíl od spousty "pokračování" (ale ne všech) si tahle prvotina nezaslouží, aby byla zapomenuta nebo haněna. 80% (22.04.2008)

Naprostá klasika, na které miluju dokonalý soundtrack, překrásné jugoslávské lokace, atraktivní příběh, povedený český dabing, jakož i úchvatný zjev Karin Dor. V určitých momentech (například některé Shatterhandovy repliky) to může být pro dnešního diváka už poněkud úsměvné a film dozajista trpí nesnesitelně častou reprízovaností v televizi, a také bych z něj klidně vypustil otravnou postavu lovce motýlů, ale jinak je to velká filmová nostalgie, které člověk rád leccos odpustí. (10.07.2023)

Myslím si, že nie len pre jednu, ale minimálne pre tri generácie je celuloidový Winnetou čímsi viac, než len filmom. Mňa osobne, ako človeka narodeného v "zlatých" šesťdesiatych, sprevádzal celé detstvo, v knižkách, chalanských hrách na Indiánov, na fotkách, ktoré som krvopotne vymieňal s kamošmi za známky či fotky Fittipaldiho alebo kapiel typu Black Sabath či Deep Purple. Spomínam to preto, že "objektívne" hodnotenie v prípade takýchto artefaktov nie je možné. Akú známku by ste dali spomienke na svoj prvý bozk, či prvé rande? Základné winnetouovky: čo je pre mňa okrem Pokladu ešte trilógia Winnetou, Rudý Gentleman a Posledný výstrel, som schopný pozerať aj dnes, možno už po stýkrát, a stále to funguje. A funguje to aj napriek množstvu lapsusov, ktoré by neobhájil ani ten najprefíkanejší Perry Mason. Pri ostatných filmových mayovkách už dokážem byť predsa len objektívnejší: taký skvost ako Winnetou a Miešanka Apanači by si dokonca zaslúžil odpad a ďalších pár kúskov je tak sotva na jednu dve hviezdičky. Márna sláva, recyklovanie fungovalo už aj pred tými štyridsiatimi rokmi. Nevadí. Winnetou a Old Shaterhand sa stali nesmrteľní, a určite im k tomu dopomohlo aj filmové plátno. (27.08.2006)