Poviedka o policajtovi

Reziser Jacques Deray /Borsalino/ natocil sympaticku kriminalku zasadenu do 40. rokov v retro style. A kupodivu, nie je to retronuda. Filmu suverenne vladne Alain Delon, ktoreho osobne uznavam, a mam ho aj rad.. Okrem Delona sa ukazal aj Jean-Louis Trintignant /L´attentat/ a Renato Salvatori /Horalka/. Dialogy na urovni, rezia je skusena - proste nie je co riesit, dalsi sympaticky francuzsky film je na svete. 86 % (13.09.2014)

Musím říct, že to ani není moc Thriller, ale okamžiky s hercem Trintignantem, jsou opravdu mrazivé. Delon zde hrál komisaře,který se nedá vyvézt z míry. Filmy s Delonem jsou většinou chladné a zdlouhavé, ale u tohoto filmu jsem se velice bavil - vše bylo takové klidné a rozumné. Příjemné překvapení. (17.08.2008)

Napínavá hra na četníka a zloděje, která trvala tři roky, než zloděje chytli. Je to povedená kriminálka s honícím policistou Rogerem Bornichem (dobrý Alain Delon), , kterému se snad vždy podaří dostat svého cíle, snad jen někdy s překvapujícími ztrátami. Navíc pokud jsou ty ztráty na straně zločinců, jaképak přemýšlení. Emile Buisson (skvělý Jena-Louis Trintignant) ja sadistický vrach a lupič, kterému dodává moc pistole v ruce. Neváhá ji použít k odstrašení, pomstě, doměnce, či k zabijácké radosti. Je nadchnut svou mocí odnímat životy druhým a ještě si přitom vydělat peníze. Je to jen produkt nesmlouvavého společenského systému, navíc krátce po druhé světové válce, která většině ukazovala svoji odvrácenou tvář? Není kriminalita jen utěkem z neutěšené reality? V postavě Emila však vytryskuje s nebývale krutým potěšením. Spolupracuje, ale končí špatně, s ním několik zajímavých postaviček: bratr Jean-Baptiste (André Pousse), nešťastník Mario (Renato Salvatori), Raymond (Mario David), který se ho ze strachu z Borniche pokusí zradit, Rene Bollec (Maurice Barrier) se svojí sestrou Suzanne (Francoise Dorner), oba neústupní. Napínavé, zajímavé a se šťastným koncem pro společnost. (29.04.2010)

----- "Hnusí se mi to." ----- "Mně taky. A máme na vybranou ? Ani já, ani ty." ----- Zvláštní příběh. Plyne v konstantním tempu ... za konstantního napětí. Chybí mu vrchol, ke kterému by mohl směřovat ... kterého by mohl dosáhnout ... který by mohl překonat. Jako když vypravěč nikdy nezmění rytmus a nezvýší hlas - dokonce ani ve chvíli, kdy mluví o letící kulce. Přesto je jeho kouzlo téměř neprůstřelné. Nemáte na něj - to ON má na vás. (03.11.2015)

Ve stylu filmů Sergia Leoneho - muži poznamenaní smrtí, muži se smrtí v očích, muži se zbraní. Ženy jsou pro ně se svou oddaností jen dekorativní přívěšek (jak říká Bornichovo děvče v závěru o Buissonovi: má krásné oči - to už známe z Leonových ikonických širokouhlých záběrů). Deray vytváří po celý film pomocí barevného tónování odraz chladu jejich duší - vždy dokonale sladěná barevná kompozice, strohá a chladná, vyjadřuje ledově přitažlivou osudovost smrti - a pomalu a pečlivě inscenuje každou vraždu, přičemž klade důraz na moment, kdy práskač (ať už skutečný, nebo zdánlivý) uvidí před svýma očima smrt. (06.06.2009)

Delona mám radši na druhé straně zákona a stejně nic extra nepředved (jen blbě čumět s cígem v držce), takže můj favorit byl magorskej Trintignant. (18.10.2012)

Ne moc kvalitní snímek a dabing ten to dorazil. (29.07.2008)

Ve francouzských kriminálkách se to psychopatickými zabijáky jen hemží, ale první místo patří rozhodně Jestřábovi z Lovce hlav a Emilu Bouissonovi z Povídky o policajtovi. Jeanu-Louisi Trintignantovi stačí pohled, aby se divákovi ježil zátylek a postavy braly kramle. Ovšem komisař Borniche také není žádné ořezávátko, i když pistole není jeho hlavní komunikační prostředek. V kategorii krimi je tenhle film extratřída. (28.03.2011)

Delon si dává jednoho práska za druhým a Trintignant jako nájemný zabiják se nad žádnou vraždou dvakrát nerozmýšlí, kdo se naň jen křivě podívá ten se stane bez lítosti synem smrti, chybí lepší příběh, který by dokázal více upoutat, pro mě moc uhlazený, sterilní. (12.09.2012)

"Chyť mě, když to dokážeš." Schod za schodem, v rytmu stylovém, s cigaretkou v koutcích úst, v oparu nikotinovém. Oheň, popelníček, pane Delone? Alain oblékl kabát policejní. Kabát, který je v jeho podání slušivý a který se nikdy neobnosí. Jean - Louis oblékl širák charismatického zloducha, stojícího na druhém břehu. Neústupný buldok detektivní kanceláře, snaživý muž zákona s pomádou ve vlasech, vyhlašuje hon na lovnou zvěř, na zabijáckého pistolníka se škraloupem. Alain pálí jednu za druhou. Jean-Louis jednoho po druhém. Všechny ty, kteří mu zrádně vstoupí do cesty. Správný odhad. Kostky jsou vrženy. Smetanu slízne jen jeden. Klasický trik kdo s koho, který nestárne. (03.07.2014)

V pětasedmdesátým jistě bavilo víc, ale ani dnes nezklame i když tempo velmi pozvolné... (15.08.2014)

Úspešnosť zloduchov i policajtov v klasickej francúzskej kriminálke závisí od toho, ako frajersky dokážu fajčiť cigarety. Kto je vo fajčení lepší, spravidla vyhráva. Fajčí sa tu rozličnými štýlmi, najlepšie zo všetkých ale fajčí Alain Delon. Fajčí fantasticky! Fajčí i bez rúk a  maskuje sa tým, že nefajčí, no obvykle fajčí dokonca aj vtedy, keď nefajčí, cigarety mu proste k pere prirastajú. Robí to tak dobre, chladnokrvne a charizmaticky, že napokon vyvedie z rovnováhy väčšinu zloduchov, z ktorých mnohí fajčia tiež pekne, osobito, vybrúseným štýlom. Okrem rybacieho ksichtu J.-L. Trintignanta, ktorý nefajčí a tak aj podľa zákona fajčiarskeho žánru prehráva. Zdraví, čistý vzduch dýchajúci v ňom nemajú šancu. Jediný, kto Delonovi môže v bezručnom fajčení konkurovať, je Eastwood. Delon je švihák, ako akčný hrdina toho však veľa nepredvádza, Moderní francúzski vyšetrovatelia nemajú čas toľko fajčiť, musia neustále skákať z auta na auto, alebo sa pretekať v parkourových naháňačkách. Vlastne si predstavujem, že Delon bol nefajčiar, ktorého skvelý herecký výkon spočíva v tom, ako pekne sa naučil predstierať, že fajčí. (16.09.2022)

Uzasna "povidka" spise nez o policajtovi, tak o dvou muzich, kteri stoji kazdy na te druhe strane zakona, aby nakonec preci jen uzavreli pomyslne "primeri". Excelentni Jean-Luis Trintignant! (07.08.2008)

Výborná francouzská kriminálka se skvělou ústřední dvojicí Delon - Trintignant. Výtečná noir atmosféra, skvělá režie, vynikající scénář. (18.05.2009)

Poprvé jsem u toho v půli usnul, druhý den jsem dokoukal druhou půlku s vypětím všech sil. Tak jsem se na to pořádně vyspal a zkusil to třetí den ještě jednou – a stejně to zas byla děsná dřina. A nic moc z toho. Atmosféru to má opravdu osobitou, Delon s Trintignantem výborně hrají, občas probleskne vtipný moment, chvílemi se zdá, že je tam i nějaká psychologická hloubka, ale kolem a kolem po tom všem nic. U klasické francouzské kriminálky jsem zvyklý dostat od všeho trochu víc a nezůstat chladný a ospalý. (17.11.2011)

Krásné a bez chyby. Bohužel pro TV dělal dabing patrně Abrhám a k Delonovi to moc nesedne. Trintignant zde hraje inteligentní svini stejně dobře jako v Konformistovi. Moc toho nenamluví a když někoho odpráskne ani nepřimhuřuje oči. (25.03.2007)

V podstate sa mi to páčilo s dvoma pripomienkami: negatívnou a pozitívnou. Tým negatívom je, že obdobné kriminálne filmy J.-P. M e l v i l l a sú štýlovejšie a navyše aj jeho postavy pôsobia hlbšie, no potom aspoň viem, čím sa inšpiroval Ridley S c o t t, keď točil svojho preceňovaného Amerického gangstra, osobitne, čo do záveru. (13.10.2010)

....tradiční, ale solidně udělaný...dobře zvládnutý retro...docela komplexně postižená doba, prostředí a jeho sociální struktura, zázemí policie atd.... ukecaný, ale Deray to umí rytmizovat hereckou akcí a výstavbou situací...výborný Delon...dobře vypadá, charisma až na strop... blablabla... ale hlavně tu postavu umí výborně odstínit...neni to jenom taková ta chlapácká póza...má tam velice pestrý rejstřík jemných gest a výrazů...dík tomu působí ta postava životně...výborný záporák Trintignant...závěr to pěkně zacyklí a nechá vyznít jako celek... (17.09.2011)

Na můj vkus možná až příliš pomalá kriminálka, jejímž hlavním trumfem je metodická policejní práce, sem tam proložená krátkou, nervy drásající akcí. Jacques Deray nacpal do 107 minut subjektivně snad dvě a půl hodiny úmorného pátrání. Za fakt že se mu celý koncept nerozpadl pod rukama vděčí nejen výbornému Delonovi, ale i ještě lepšímu Trintignantovi. A taky atmosféře, která kolem nich houstla snad sama od sebe. Zasazení do retra, možná poplatné předloze, scénář nevyužil jak bych si přál a odepřel mi možnost vidět autentický neo-noir z Francie sedmdesátých let. Režisér jen do děje zakomponoval jisté nostalgické vzpomínání na dobu, kdy policajt i zločinec ke svým profesím chovali něco jako vzájemný respekt. Nejsem si jistý nakolik je to na místě, ale vhledem k úchvatnému herectví obou hlavních postav mi tahle myšlenka připadala úplně přirozená. (12.11.2013)

Granat za opaskem. (19.11.2021)