Stávka
Stačka
Strike
Réžia:
Sergej M. EjzenštejnKamera:
Eduard TisseVOD (1)
Obsahy(1)
Robotníci v továrni sú dohnaní k revolte a štrajku chamtivosťou a nepoctivosťou majiteľa. Ten sa však nehodlá vzdať a rohodne sa ich protest potlačiť násilím s pomocou vojska... Film velikána svetovej kinematografia Sergeja Ejzenštejna je jedným z vrcholných dil sovietskej montážnej školy. (STV)
Recenzie (42)
Ejzenštejnova montáž by zburcovala i nebožtíka. S hudbou Alloy orchestra pak jde přímo o zbraň hromadného ničení. 90% Zajímavé komentáře: dwi, Pacco ()
Snímky z 20. let bývají vzrušující pro filmové historiky, avšak běžné publikum u nich pociťuje zub času až příliš silně. Přesto existují výjimky, které dokázaly zestárnout s takovou grácií, že dodnes nechávají diváckou obec v němém úžasu. Platí to třeba pro řadu děl Sergeje Ejzenštejna včetně jeho prvotiny Stávka. Navzdory faktu, že ideologie těchto filmů je značně pomýlená. Jednoduchou synopsí se snímek liší třeba od Křižníku Potěmkin či Deseti dní, které otřásly světem, kde Ejzenštejn mnohem detailněji sledoval průběh historických událostí. Ve Stávce není tolik svázaný vykreslováním postav či povinným převyprávěním reálií, což je jedině ku prospěchu věci – o to větší důraz je díky tomu kladený na formální finesy a neustálé zásobování publika dechberoucími obrazy. ()
Ze všech Ejznštejnových děl mě právě toto chytlo za srdce nejméně. Horší byl asi jen Alexandr Něvský. Jak mi nevadila agitka v Křižníku Potěmkin či Deseti dnech, které otřásly světem, tak tady je opravdu nepříjemná. Ale možná to tak působí jen na mě. První část je průměrná, druhá nudná a až závěr je zase strhující, jak jsme u tohoto režiséra zvyklí. Zejména příznivci zvířat si dvě minuty před koncem přijdou na své ;-) ()
Nejdřív to dobré - Ejzenštejn vypráví neskutečně rychle, aniž by jeho film ztratil přehlednost. Možná až příliš rychle vzhledem k dnešním standardům. To horší je, že jsem čekal sugestivní agitku, ale tou Stávka rozhodně není. Sugestivní možná byla ve své době, ale není v ní nadčasová sugestivnost, jaké dosahovala ve svých obludných monumentech Riefenstahl. ()
(1001) "ať si okupují / jeviště / pokud / nebudu muset sedět / v hledišti" -Charles Bukowski ()
Při vyslovení jména Ejzenštejn většinu z nás napadne okamžitě jeden film – Křižník Potěmkin. Ten zastiňuje mistrova další díla, kterým se nedostalo takového uznání, leč určitě stojí za zhlédnutí. A to je právě případ tohoto filmu. Ten vznikl při příležitosti výročí revoluce z roku 1905 a natáčením byl pověřen tehdy poměrně neznámý začátečník (předtím natočil jen jakousi filmovou vložku jedné Ostrovského divadelní komedie – Pochiscenije dnevnika Glumova). Byla to určitě velká sázka do loterie, zadavatelé se mohli obrátit na prověřené tvůrce. Neudělali tak a umožnili režisérovi zúročit své zkušenosti z divadla. Často se bere v potaz Ejzenštejnova politická orientace, která zřetelně vystupuje z některých jeho děl. Já však radikálně odděluji politiku od filmu a laicky pozoruji jen jeho zpracování. Děj se odvíjí kolem jedné stávky v továrně, vypráví o jejím průběhu a o konečném potlačení. Ve své době měl snímek velký divácky ohlas, což autora nejen těšilo, ale hlavně motivovalo do další tvůrčí práce. Experimentuje zde jak s obrazem, tak i s dějovou výstavbou, jenž je často zmatená (inspiruje se i Griffithem). Jak už sám název vypovídá, jedná se o silně antikapitalistický a proticarský film. Kapitalisté ve vedení podniku jsou vykresleni s odpudivou arogancí a carské složky tehdejšího Ruska jako chladné a bezcitné elementy, udržující pohromadě celé soukolí. Můžete nadávat na propagandistickou stránku, avšak vezmete-li tuto prvotinu průkopníka sovětské kinematografie jako celek, nemůžete ji odsoudit. ()
Od té doby, co jsem poznal Pudovkina, mi Stavitel mostů leze krkem. Nicméně ze všech jeho montážních filmů je Stávka s přehledem nejzábavnější - a to na vrub bizarnosti. Funguje stejně dobře jako agitka i jako ztřeštěná komedie. V deseti minutách se zde objeví tolik geniálních zjevů, kolik by jich člověk nenapočítal ani v Browningových Zrůdách. Pokud však něco postrádám, je to Pudovkinova empatie, schopnost nahlížet za povrch, vidět svět jako živoucí organismus, v němž bez ustání probíhají stovky a tisíce magických jevů... ()
Skvelé vyobrazenie majiteľov podnikov ako prísnych, lakomých a nenažraných podnikateľov/ podvodníkov maximalizujúcich zisk na úkor chudákov-robotníkov. Záujmy pánov realizujú ľudské typy sadistických vedúcich a majstrov, vyžívajúcich sa v ponižovaní otrokov a nepriznaní žiadnych práv. Ejzenštejn veľmi presnou skladbou záberov zosilňuje efekt charakterovej špinavosti akcionárov-majiteľov fabriky a rastúcu nespokojnosť robotníkov či podrazácke spôsoby štrajkokazov, spolupracovníkov polície (špicľov) no aj polície samotnej a požiarnikov, stojacich plnými nohami na strane zderských vydriduchov. Kdeže ideologicky zastaraný film! Metódy pracovného ponižovania, otrockej a zároveň žobrácky platenej práce, nútenie do neplatených cezčasov, práce cez víkend či na domov, obmedzovanie prestávok a dovoleniek - to všetko a omnoho viac sa veľmi často deje aj dnes. A zhruba s rovnakým výskytom všetkého schopných riťolezov, pucujúcich radostne všetky orgány svojich nadriadených. V súkromnej sfére i v štátnej. Náznaky nespokojnosti s predstavenými sa ale vďaka naimplantovanému individualizmu neriešia dnes heslom "Jeden za všetkých,všetci za jedného" ale skôr "Pomôž si sám", čoho dôsledkom je veľmi časté zbavenie sa nepohodlného rebela v radoch zamestnancov. Výpoveďou, dohodou, zrušením fleku. A odbory? Tie sú stále utiahnutejšie. Idea anarchosyndikalizmu, znamenajúca vybojovanie si svojich prirodzených zamestnaneckých práv bez úhybných dohôd s mocnými, stále trvá. A hoci Stávka od Ejzenštejna bola prvá, verím, že zďaleka nie posledná filmová verzia sebavedomejšieho vyjednania práv od bossov. ()
Jak hodnotit film, který člověka hrubě nebaví, ale uznává jeho technické kvality, které byly ve své době základem pro mnhoé další montážní postupy? Mám ho podle pravdy označit za dávno přežitou, nudnou komunistickou agitku nebo jako technický majstrštyk jednoho z nejtelentovanějších režisérů všech dob? Zvolím to druhé s tím, že vy kdo nestudujete film, nezajímá vás práce se střihem a filmovými figurami (paralelismus, asociace) a nezajímáte se o politické agitky a vůbec ideologický podtext uměleckého díla tenhle film moc neshánějte. ()
Hardcore komunisticko socialisticka propaganda. A kedze uz vieme, ze tento chory system uviedol vychodnu europu na 70 rokov do doby temna, nepozera sa na to prilis dobre (podobne ako na Riefenstahlovej filmy). Po filmarskej stranke je to ale opat dobova spicka. Nie sice tak uzasna ako October alebo Potemkin, no stale skvela. Samozrejme je to uplne epic a niektore sceny beru dych. 8/10 ()
Kino-pěst ve své čiré formě. Sergej Ejzenštejn se zde projevuje jakožto vůdce sovětské avantgardy a mistr montáže. Vykresluje zde pro něho typické kolektivní hrdinství a celý film ústí v krvavé potlačení dělnického povstání, který pomocí střihu přirovnává k masakrování dobytka, což je přirovnání více než příznačné. Vyprávění pouze pomocí obrazu je zde vskutku fascinující. Z historického hlediska nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Tenhle film je součástí filmových dějin a měl by ho vidět každý, kdo to s filmovým uměním myslí vážně. ()
Jeden z nejdůležitějších filmů vůbec. Ejzenštejn byl průkopníkem nových druhů směru v dynamice filmu, jako např. montáž a střih, konflikty a rozpory, marxistická filozofie, vizuální kontrasty a konstruktivistická estetika. [8/10] (Goskino, Proletkult) (Němý čb. /// Produkce: Boris Mikhin /// Scénář: Grigorij Alexandrov-Mormoněnko, Sergej M. Ejzenštejn, Valerij Pletněv, Ilja Kravčukovskij /// Kamera: Vasilij Chvatov, Vladimir Popov, Eduard Tisse) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Rozčulovať sa nad ideológiou Stávky by bolo podobne nezmyselné, ako pozastavovať sa nad nezmyselnosťou existencie mauzólea Vladimíra Iljiča Lenina. Veď Ejzenštejn predsa nemohol vedieť, ako to celé neslávne dopadne a on predsa bojoval proti cárskemu Rusku. Nás ale zaujíma jeho konštruktivistická fascinácia industrializmom, hraničiaca s fetišom, mohutné davové a bojové scény a silné emócie. Predovšetkým ale zábavnosť Stávky na tej najelementárnejšej filmovej úrovni. Mňa najviac zaujali pasáže z montážnej haly, kde sa divák môže kochať v jednom zábere množstvom konštrukčných detailov strojov. Ejzenštejn sa im venuje po celý film, napríklad pri záberoch na hasičské zariadenia. V Stávke režisér umne kombinuje grotesku s drámou s maximálnym kontrastom bez toho, aby sa tieto dva prístupy vzájomne bili. Hudobný doprovod ich skvelo podkresľuje a je dokonalý, rovnako ako emocionálny vrchol v podobe záverečného záberu, ktorý vás môže dostať ľahko na lopatky. Samozrejme, že z praktického hľadiska by sa dve protichodné strany radšej dohodli, aby im neušli zisky, resp. mali sa začo najesť, že história sa písala asi trochu ináč, ale film hodnotíme inými kritériami a Stávke nie je príliš čo vytknúť. ()
Odmyslíme-li si propagandistický náboj, tak má první třetina filmu velmi slušný spád a dokonce se dá mluvit o akčnosti. Zpodobnění všech postav (či spíše typů) je velmi ploché a zavádějící, ale o to v tomhle filmu zas až tak nejde. A přestože film zvláště v posledních dvou kapitolách velmi ztrácí dech, tak bychom jej neměli zatracovat. ()
Účelovo natočená ideologická agitka sa miestami potáca na hranici politickej grotesky, hoci to tak určite nebolo myslené. O charakteroch postáv sa vôbec nedá hovoriť, lebo vo vtedajšom kolektívnom poňatí hrdinu boli len dobrí pracujúci a zlí vykorisťovatelia, bezcitní kapitalisti s cigárami a cylindrami na hlavách, ktorí sú vykreslení ako to najhoršie na svete. Vzhľadom k politickej objednávke pri natočení tohto filmu to nemohlo dopadnúť inak. Po filmovej stránke sa jedná o určité experimentovanie s obrazom, skladba príbehu je miestami divoká a strih je kapitola sama o sebe. Ak sa potrebuje zvýšiť dynamika príbehu, tak je na najvyššej úrovni, ale pri bežných scénach sú viditeľné chyby, čo ma veľmi prekvapilo. Záverečné podrezanie kravy akoby symbolizovalo koniec stávky. Keďže sa jedná o Ejzenštejnov prvý celovečerný film, treba to brať ako rozbeh k sľubnej kariéry. To sa podarilo. ()
"To co je do frasa tohle za bordel kurva?" - náhodný ruský kolchozník, dívající se v roce 1925 na chaotickou montáž sekundových střihů. Někde jsem četl, že průměrná délka záběru v Stávce je DOKONCE ještě kratší než u jiných tehdejších ruských filmařů a mě nějak strašně baví ta představa, že Rusové byli někdy v nějakém kulturním aspektu považovaný za ze řetězu urvaný nedočkavý raplíky. ()
Groteskný pohľad na jeden z mnohých vtedajších továrenských štrajkov, podaný ako akčný príbeh. Ejzenštejn, ako vidno, bol v plnej forme už pred POTĚMKINOM. Jeho strih a práca s kamerou nás bombarduje v neskutočnej intenzite. ()
Jasný.. Na první dobrou se nabízí logická otázka: Proč tak vysoce hodnotit film, který je vlastně prachsprostou komunistickou propagandou? Odpověď: Protože je to naprosto geniálně, inovativně a dynamicky natočené. Protože v roce 1925 byl socialistický realismus ještě "na houbách" a avantgarda ještě nebyla sprosté slovo (naopak, byla výrazem pokrokovosti socialistické myšlenky). Jsou tady obrazy a postupy tak novátorské, odvážné, dramatické, groteskní a hravé, že se z toho místy tají dech i ostřílenému, modernímu cinefilovi. Je to napínavé, radikální, drzé a agresivní a jeden by (s cynickou slzou v oku) snad i pochopil proč ti bolševici tenkrát tu revoluci MUSELI! spáchat. :D ()
Film začína Leninovým citátom a kritizuje pomery v cárskom Rusku. Ejzenštejn ukazuje nespokojných robotníkov a parodizuje chain of command cez telefóny. Vizuálne si pomáha montážou rozhýbania 4 fotiek na jednej strane albumu. Ani dnes sa to nevidí často. Nie som však fanúšikom prelínania sa dvoch pohybujúcich sa obrazov v jednom momente alebo nalepenie jedného pohybujúceho sa obrazu do iného pohybujúceho sa obrazu, pričom mu zaberie časť miesta, kde nevidíme, čo sa deje. Na tú dobu je to možno fajn technika na pochválenie sa, no také zhusťovanie deja alebo len prosté ozaj len pochválenie sa, že viem túto vizuálnu techniku, mi pre príbeh nepríde dôležité a vo filme prospešné, lebo scény nerobí prehľadnými, len zamotáva diváka. Na druhú stranu, nie že by sa v nich niečo extra dialo. Napriek humornej forme a hudbe zobrazenia špicľov má ísť o drámu. Záberovanie živých zvierat, ako napríklad líšky, poteší. Ide o prezývku jedného špicľa, ktorý sa baví žobraním s falošnými fúzmi. Špiceľ sova zíva a špiceľ opica zasa pije, podľa dostupnosti je použité zviera, ktoré ich vystihuje. Vidno rozdiel medzi sovietskym a ostatnými filmovými hrdinami tej doby. Sovietsky hrdina je kolektív a tak nie je komu fandiť, lebo generalizovať nekriticky emóciu na nejaký dav ľudí bez ich individuálneho spoznania nie je logicky, ani emočne v poriadku. Keď odvrátime zrak od individuality a hodíme ho na kolektív, ostáva nám len predvídateľný dej príbehu, lebo kolektív nemá veľa možností, ako diváka ohúriť, a všetci jeho členovia navyše budú robiť to isté. Pri tomto filmovom hrdinovi dostáva film chcene nechcene politický podtext, ktorý vie analyzovať kádrovanie a rozdeľuje tak zobrazené davy do tried. Na druhú stranu, nikdy sa nedá fandiť len jednej triede, lebo všetky triedy sú zvyknuté na vzájomnú súčinnosť a pri celkovom vyhladení jednej triedy by aspoň načas vznikol určitý disbalans kvôli odborným nedostatkom ohľadom pôsobenia tej vyhladenej triedy. Čiže, potrebujeme všetky triedy, lebo majetným by sa nechcelo manuálne pracovať a potrebovali by nejaký čas zaškoliť a frflali by na to rovnako ako terajší robotníci, ktorí by v prípade vyhladenia majetnejšej zložky spoločnosti nejaký čas a možno stále nevedeli riadiť určité štátne a spoločenské procesy, ktoré nemali čas pri svojej práci študovať. Boj robotníkov proti ich šéfom v tomto filme teda nemôže mať víťaza, lebo týmto bojom si obe strany uškodia, keďže jediným produktívnym bojom je zlepšovanie úrovne buď seba samého alebo spoločnosti, obe v nejakej alebo viacerých oblastiach. Keďže príbeh nemôže mať víťaza a ani jednu stranu nemôžeme považovať za zlú a opovrhovať ňou, mohla by to byť fajn dráma, ale kolektív je predvídateľný. Môže ničiť, bojovať, agitovať alebo produkovať, čím vzniká nezmysel zaoberania sa kolektívom na väčšej ploche ako na dokumentárnu reportáž aktuálnych správ. Čiže príbeh zbytočne opakuje niektoré scény a dal by sa skrátiť, rozvláčne dlho pomenováva jasné veci. Z ekonomického hľadiska je boj kolektívu proti kapitalizmu tiež nezmysel, lebo pokiaľ ľudia nechcú žiť ako v stredoveku, raz by sa im určité zásoby minuli a míňajú sa rýchlejšie práve v čase revolúcií a štrajkov, kedy sa nepracuje a ničí sa. Ale štátna objednávka a cenzúra nepustí. () (menej) (viac)