Křižník Potěmkin
Bronenosec Poťomkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Réžia:
Sergej M. EjzenštejnHudba:
Edmund MeiselVOD (1)
Obsahy(1)
25. prosince 1925 měl premiéru film (Броненосец Потёмкин), který o rok později získal cenu Americké filmové akademie, v dalším roce nejvyšší cenu Světové výstavy v Paříži a v letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu určilo za nejlepší film všech dob Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku-byl film ozvučen hudbou a zvuky (když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru). Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy masové pantomimy, jednak nové prvky montáže a dal Potěmkinem dělnické třídě celého světa nejen nádherné umělecké dílo, ale i doklad o síle její solidarity a výzvu k revoluci. V mnoha zemích bojovala buržoazní cenzura proti tomuto dílu ale film, podoben křižníku v závěrečné scéně, pokračoval ve vítězné plavbě, kterou nebylo možno zastavit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (331)
Nebyl jsem si jistý, jestli starým filmům nedávám vysoké hodnocení jenom z nostalgie a protože ostatní to hodnotí také vysoko, ale Potěmkin mě přesvědčil, že ne. I tak starý film má stále co říct - Ejzenštejn opravdu uměl. ()
Naprosto bezchybný film. Vynikající režie, dobří herci, perfektní hudba Dimitrije Šostakoviče, kamera nadprůměrná, precizní střih, znamenitá atmosféra, velkolepá výprava, památné scény. Film je rozdělen do 5 částí z nichž nejlepší je část čtvrá nazvaná "Oděské schody". Excelentní je i závěrečná napínavá pátá část. Úvodní vzpoura je natočena prvotřídně. Filmu není co vytknout. Komentář napsán 24.12. v 16:15 (2008). ()
Přes úsměvné téma, vizuálně a hudebně jedno z nejzajímavějších děl. ()
Při absenci zvukové stopy, výpovědní hodnota závisý na několika málo obličejích a jejich výrazech, avšak i to stačí k dokonalému zprostředkování revolučních nálad a následném strhujícím masakru v Oděse. Uctyhodný počin chlapců ze Sovětského svazu, kteří se směle vyrovnali tehdejší západní tvorbě. ()
Kamera a střihačské nůžky řádí neuvěřtelně – počítám, že o premiéře se lidem z té palby dosud nepoznaných vizuálních vjemů musela točit hlava tak jako nám před patnácti lety z Matrixu. Režijní vedení hlavního hrdiny – davu – taky bravurní, a vůbec, ta totální kontrola prostoru před kamerou omračuje i dnes. Hvězdička dolů zčásti z ideologických důvodů a zčásti proto, že (při tom klipoidním střihu paradoxně) se některé scény docela vlečou. „Cenzurovaná“ verze je na tom z tohohle hlediska o něco líp, ale ta původní z 25. roku zase vítězí skvěle rozmáchlou Šostakovičovou muzikou, kam se hrabe Krjukov se svými budovatelskými pochody. ()
Krížnik je film, ktorý aj po toľkých rokoch stále nadchýna svojou formálnou stránkou, čo je aj jeho primárnym cieľom. Nie je to zrovna trefa do môjho vkusu. Sú jednoducho filmy, ktoré ma unesú aj emocionálne, či už pozitívne alebo negatívne. Krížnik však o tomto nie je. 80% ()
#7 všech dob dle kritické obce.U scény na Oděských schodech jsem se rozplakal štěstím nad tou brilantní filmařinou. Je to sice propagandistický blábol (ve skutečnosti to bylo jinak), ale Eizensteinovo filmařské umění to povyšuje na jeden z nejlepších filmů všech dob. ()
Výborný střih a kamera, to zaujme na první pohled... A příběh... Začalo to vzpourou na lodi a nakonec z toho byla revoluce... Krvavá... Film, který opravdu nepotřebuje slova, aby oslovil... Plus já ho ještě viděla s originální hudbou geniálního Dmitrije Šostakoviče a jelikož tohohle pána obdivuju už od 4. třídy základní školy, byl to pro mě ještě skvostnější zážitek... ()
Technicky dokonalé a strhující dílo. Eisenstein ve filmu hojně využívá dynamickou kameru, montáž atrakcí a davové scény. Masakr na schodišti Oděsy je jedna z nejlépe natočených a nejpůsobivějších scén v historii kinematografie. Mně osobně dokonce technická stránka filmu natolik učarovala, že mi nevadila ani všudypřítomná komunistická propaganda. Pro spoustu diváků by to ale u Potěmkinu mohl být kámen úrazu. ()
Neuvěřitelné, jak může takhle starý film být pořád tak působivý a aktuální - po formální a technické stránce, pochopitelně. Ta obsahová dávno vyčpěla, je naivní a komická. K tomu herci, přehrávající a toporní, a typická situace z němého filmu - srandovní gesta a otvírání úst, a pak nadšený titulek... Ale kamera, davové scény či výborná Šostakovičova hudba dělají z Ejzenštejnova filmu opus magnum, který je pravděpodobně jediným opravdu nesmrtelným filmem. ()
Občas se děj uměle natahuje, ale klíčové historické scény působí velmi silně a hlavně konec je velmi poutavý. Typické dílo doby. ()
Ne že bych byl nějaký velký fanda němých filmů, to ne, ale když jsem se dozvěděl, že v nedalekém městě se bude promítat Křižník Potěmkin, neváhal jsem ani chvíli a na film zamířil. A nelitoval jsem. Snímek exceluje napínavým příběhem, úžasnou kamerou a výborným scénářem. Tolikrát omílaná scéna "na schodech" mě také zasáhla, ale ne toliko jako scéna "hoďte na ně plachtu a zastřelte je". To mi doslova trnulo a držel jsem mužům pod plachtou všechny palce, které na těle mám. Co na tom, že tam nebyly srdcervoucí výkřiky a že celá ta scéna trvala deset minut. Mělo to svůj náboj, své kouzlo...něco, co dnešní filmy mnohdy postrádají. Film jsem shlédl s hudebním podkladem Beacho Boys (alespoň doufám, že se ta kapela jmenuje takhle, jestli ne, tak sorry, hoši) z roku 2005 a byl to i nebývalý zážitek hudební. Nejsem si jist, nakolik by mě film zaujal, kdyby byl zcela němý, ovšem takto jsem si jej vychutnal několikrát tolik. Přesně odpovídající elektronická, ale místy i téměř vážná hudba jako podklad a mnohdy i více než podklad dramatických událostí ve flimu působila úžasně... Na závěr bych jen podotkl, že film mi přišel krátký a že bych se na něj vydržel se zaujetím a zalíbením dívat klidně ještě jednou tak dlouho...další shlédnutí na sebe nenechá dlouho čekat. ()
Tady zkrátka všechno funguje: námořníci se bouří, lidová revoluce propuká, lidová revoluce je potlačená, námořníci díky bratrství vítězí... A celá kompozice je skvěle vykonstruovaná: formou (symboly a motivy fungují precizně a vytvářejí přesně ty emoce, které mají vyznít - scény okolo schodů, kdy je vzbouření drtivě potlačeno směrem dolů, a davové záběry evokující pocity, které podobná lidová revoluce vrhá (davové šílenství atp.), jsou nejlepším důkazem) a obsahem (kontrast prokladů: námořníci - admirálové; masa lidí - hrstka nad nimi; lidé - stroje (křižník); revoluce - potlačení revoluce atp.). Rychlý střih za pomoci výborné hudby a dynamické a nápadité kamery dávkuje napětí a emoce přesně tak, jak je zamýšleno - film jasně definuje své významy a ty divák jednoznačně dešifruje. Tady zkrátka všechno funguje. ()
RAZANTNÉ, ÚDERNÉ A REVOLUČNÉ (ideovo i umelecky). KRÍŹNIK POTEMKIN je najznámejší a najvýznamnejší film tzv. montážnej školy - sovietskeho avantgardného filmového hnutia, ktoré vytvorilo mladé boľševické Rusko v období NEPu. Po revolúcii malo umenie napĺňať určité spoločenské role. Umelec už nebol vizionárom ale remeselníkom, využívajúcim materiál na vznik umeleckého diela. Umenie ako celok sa skladá z častí - tento proces bol nazvaný montážou. Ejzenštejnova INTELEKTUÁLNA MONTÁŽ je postavená na princípe kolízie detailov s celkom, to všetko pri zachovaní marxistického poňatia dialektiky. Čo sa týka vyčítanej propagandy - montážna škola nie je žiadny socialistický realizmus, no patrí medzi avantgardné smery a pomohla vybudovať sovietsku kinematografiu, aby bola v období prvej päťročnice (od roku 1928) zneuznaná a likvidovaná ako formalistická. Ale vtedy to tak chodilo. S diabolm sa tancovať nedá... ()
Na začátku jsem si říkal, že to zase bude přeceňovaná agitka o námořní vzpouře kvůli shnilému masu. Ten pocit mne přešel asi po patnácti minutách po skončení scény se shnilým masem, protože teprve poté začíná výrazněji projevovat legendární a opravdu úžasná hudba Dmitrije Šostakoviče, která rozhodně patří k nejlepším soundtrackům v historii filmu. Pravda, příběh je opravdu těžce agitkovitý a schématický (postava démonického kapitána Golikova je mírně úsměvná, scéna "krok vpřed", ukazující názorně falešný a zrádný oportunismus pracující inteligence - buržoazního důstojnictva - rovněž), práce s kamerou a se světlem a vůbec filmová řeč je sice vynikající, ale neřekl bych, že až tak moc (srovnávání uměleckých děl pokládám za blbost a srovnávání osobních režijních a uměleckých stylů tím spíše, přesto myslím mohu říct, že Lang nebo Murnau používali stejně vyspělé nebo ještě vyspělejší prostředky a filmovou řeč než Ejzenštejn). Daleko víc než kamera (ano, je přelomová atd., Potěmkin je milník ve vývoji filmové řeči atd., další pseudointelektuální rozbory po mně nechtějte) mne na filmu zaujala režisérova práce s (ne)herci - všechny postavy jsou zahrány sice někdy hodně teatrálně, ale opravdu výborně (kněz). Dalším pozitivním rysem filmu je přesné a nesmírně působivé vystižení atmosféry revoluce jako krutého, emotivního, nelítostného a především davového, neuvažujícího procesu - ovšem to se stěží dá popsat slovy, Křižník Potěmkin vás ale nechá zažít aspoň odlesk z tohoto procesu. I přes všechny zmiňované výhody si ale myslím, že dnes už je zajímavý spíše jen historicky, jako významný milník v dějinách filmu, než jako běžný film. Je to první němý film, o němž to říkám. ()
Vychvalovat tenhle skvost nemá cenu, všechno krásné o něm bylo napsané jinými a mnohem lépe, takže se omezím jen na střípky z dojmů. Proslulá scéna na Oděském schodišti je doopravdy tak působivá jak jste asi slyšeli, některé momenty jsou doslova šokující - pohled první osoby, nesmírně efektní pohyblivá kamera a deformace filmového času. Následná dělostřelba na budovu divadla mě uhranula, především sekvence záběrů lvích soch - tohle krásně zparodoval Woody Allen v Lásce a smrti. Ejzenštejn byl bezpochyby génius jeho novátorství a um neznalo hranic. Vedení kamery, herců, detailní záběry a skladby scén, všechno je perfektní. Dokáže skvěle měnit tempo a stupňovat napětí, hraje si s divákem s překvapivou lehkostí a přesto servíruje čisté umění plné poselství. ()
Rozhodně převratný film, který neměl ve své době konkurenci! Komunistický režim byl v době vzniku filmu již v plném proudu, navzdory tomu je však film minimálně zmanipulovaný a celkem se drží historických reálií. Samozřejmě že jsou mnohé scény chudáků a žebráků přehnané, ale to mi zas tolik nevadilo. Ačkoliv se to někdy zdálo býti nudné (mě osobně to ani nudné nepřišlo, především díky skvělé hudbě a snesitelné stopáži), nikdo nepopře význam pro světovou kinematografii. Ony Oděské schody myslím netřeba zmiňovat... ()
Troufám si tvrdit, že v historii filmu neexistuje scéna, ke které by se přiléhavěji hodilo označení "legendární", než je ta z oděského schodiště. Dalo by se přidat spousty dalších přívlastků, ale je to zbytečné... ()
Nevedel som si predstaviť čo dokáže tento nemý film ukázať, keďže je relatívne krátky. Bol som však veľmi milo prekvapený kvalitou spracovania a zážitok umocňovala aj skvelá doprovodná hudba. Potemkin ma chytil v prvej minúte a keďže nemá jediné hluché miesto, nepustil ma až do konca. Jednoducho klenot, ktorý fantasticky zachytil myšlienku revolúcie. 100% ()
Působivé, až umělecky natočené němé drama s výborným hudebním pozadím od Šostakoviče plným napětí. Přestože je film místy až příliš naivně politicky angažovaný (včetně vcelku hodně kýčovitého konce), svojí na němé filmy neobyčejně kvalitní kamerou, perfektními hereckými výkony, hudbou i režií dokáže stále zaujmout. ()