Křižník Potěmkin
Bronenosec Poťomkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Réžia:
Sergej M. EjzenštejnHudba:
Edmund MeiselVOD (1)
Obsahy(1)
25. prosince 1925 měl premiéru film (Броненосец Потёмкин), který o rok později získal cenu Americké filmové akademie, v dalším roce nejvyšší cenu Světové výstavy v Paříži a v letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu určilo za nejlepší film všech dob Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku-byl film ozvučen hudbou a zvuky (když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru). Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy masové pantomimy, jednak nové prvky montáže a dal Potěmkinem dělnické třídě celého světa nejen nádherné umělecké dílo, ale i doklad o síle její solidarity a výzvu k revoluci. V mnoha zemích bojovala buržoazní cenzura proti tomuto dílu ale film, podoben křižníku v závěrečné scéně, pokračoval ve vítězné plavbě, kterou nebylo možno zastavit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (331)
Velmi silný zážitek - při vrcholné schodišťové scéně jsem skoro nedýchal. Výborná typologie herců a technologické zpracování, tomuto opusu nelze nic vytknout. ()
Nadčasová klasika, ktorá je absolútnym priekopníkom. Priniesla do nemého filmu také emócie (narozdiel od väčšiny nemých filmov som nemal pocity typického prehrávania) a takú štylistiku akú doposiaľ kinematografia nepamätala. Vrcholom filmu je legendárna scéna potláčania zhromaždenia ľudí na dlhočiznom schodisku, ktorej obrazy majú fascinujúcu silu. Jednoduchý príbeh sa pod strhujúcim vedením Ejzenštejna stáva pôsobivým monumentom, ktorý je naprostým vrcholom nemej (a nielen tej) kinematografie a má stále čo povedať. ()
Geniální tvůrce geniálního filmu. Zde nepomohou žádná vzletná slova. Je to film pro "fajnšmekry" a musí se vidět a samozřejmě trochu znát dějiny Ruska. Úžasné a nevadí, že filmu už je 82 let. Režisér Sergej M. EJZENŠTEJN se tímto snímkem zařadil do "nesmrtelných umělců". Hudba : Dimitrij Šostakovič. ()
Jednu hvězdičku strhávám za ideologii. Ale pokud se dokážeme povznést nad skutečnost, že se jedná o komunistickou propagandu, tak po řemeslné stránce je to vskutku mistrovské dílo. Snad žádný jiný němý film nepůsobí tak strhujícím dojmem. Vzpoura na bitevní lodi či masakr na schodišti v Oděse jsou legendární scény, které inspirovaly a dodnes inspirují řadu mladších režisérů. To je primát, který Potěmkinu nikdy nikdo nemůže upřít. ()
Neskutečný film, který je obrazem doby, obrazem ideologie, ale stejně tak i veledílem, které má poměrně skromných 77 minut. Vzpoura na Křižníku, davy v Oděse a jejich sestřelování, tohle jsou neskutečné záběry, u kterých ani nemůžete věřit, že se skutečně nestaly. Zkoordinovat tolik lidí pro scénu na schodech, to je až neskutečné. Sergej Ejzenštejn je jednoduše jedním z nejvýznamnějších filmových tvůrců bez ohledu na národnost, dobu nebo politické přesvědčení. ()
S Křižníkem Potěmkinem, němým sovětským filmem z roku 1925, se od konce 50. let spojuje vítězství v anketě, kterou na světové výstavě v Bruselu 1958 uspořádali filmoví kritici a historici, aby vyhodnotili nejlepší film všech dob a národů. S tímto efektním označením byl pak zmiňován ve všech tiskových materiálech světa, a tak se stal legendou i pro ty, kteří jej nikdy neviděli. Vědět o něm patřilo k všeobecnému vzdělání, stejně jako znalost základních filmů Charlese Chaplina, jehož Zlaté opojení (1925) se umístilo v bruselské anketě hned na druhém místě. Spojovat druhý celovečerní film režiséra Sergeje Ejzenštejna pouze s tímto úspěchem však nepřináší žádnou informaci o díle jako takovém. Je pouze snadno zpochybnitelnou nálepkou, která vzbuzuje očekávání, jejichž případné nenaplnění může zastřít skutečné kvality filmu znamenajícího mezník ve vývoji kinematografického umění. Křižník Potěmkin se vyznačuje pečlivě komponovanou stavbou, která přináší jednu zjitřenou emoci za druhou s cílem vyburcovat diváka k boji proti bezpráví. ()
Když tu tak čtu ty zalykající se uslintaně vášnivě obdivné komentáře, připadám si jako v Bohnicích. Otázka je, jestli tam patřím já, nebo ti komentátoři. ()
Výborný němý film, který k akci nepotřebuje slova. A tu scénu na schodech z hlavy jen tak nedostanu. ()
10/10 Kdyz odhlednu od vlastniho agitacniho duvodu, ktery je mi teda ideologicky kurewsky proti srsti, tak se jedna opravdu o nadcasovy a mnoha oblastech neprekonany film. Porad se tam neco deje, squela kamera, strih, smrt ditete, napeti, pestrost charakteru, zvukovy doprovod. Klobou dolu. I po tolika letech to porad predcci 99.9% zbyvajici produkce. ()
Další z oněch historicky nejhodnotnějších filmů, jejichž zařazení do této kategorie jsem nepochopil. Hrozná NUDA. A jedno velké socialistické poselství. Jsem si jistý, že kdyby dnes někdo natočil formálně takto přelomový film s ideologicky podobnou myšlenkou, neměl by zde více jak 70% průměr. ()
Na kritizování viditelné bolševické propagandy se vykašlu. Křižník Potěmkin je v první řadě revoluční filmařské dílo, které upoutává obrazovou genialitou. V tomto směru u mne jasně vítězí slavná schodišťová scéna, právem patřící mezi absolutní vrcholy kinematografie. V porovnání s ní působí zbytek filmu "jen" jako nadprůměrně natočená podívaná. Asi to bude tím, že jsem předtím viděl jiného zástupce ruské montážní školy - bezchybného "Muže s kinoaparátem". 8/10 ()
Vrcholné dílo nejen sovětské montážní školy či němé éry, nýbrž kinematografie jako umělecké disciplíny. Tenkrát ještě nebylo tak docela jasné, zda je film uměním. Spousta lidí jej pokládala za módní trend, bohapustý výplod technického pokroku bez hlubšího významu. Nikdo nechtěl věřit, že film a jeho emoční dopad má stejnou hodnotu jako literatura a divadlo. Přední filmař a teoretik Sergej M. Ejzenštejn svou trilogií "1905" však navždy stvrdil, že film umění je, a že navíc dokáže skloubit i ostatní umělecké disciplíny. Křižník Potěmkin je fascinující podívaná i téměř sto let od svého vzniku. Scéna na oděském schodišti je jednou z nejsilnějších scén, jaké jsem kdy ve filmu viděl. ()
Působivé dílo. V kontrastu s dnešní technikou je ale roztřesený obraz v němém filmu, pro mě špatně překousnutelnou věcí, která dost zhoršuje zhoršuje filmový zážitek. ()
Čtyři hvězdičky za vynikající performance s živým hudebním doprovodem (kdyby byl film promítán z pásu a ne z DVDčka, dám možná i pět...). Stejně jako u Deseti dní se i tady nacházely oprvadu silné momenty (vzpoura na křižníku, schodiště v Oděse), ale zbytek byl nuda. Některé scény byly ještě dobře podpořeny hudbou (v mém případě také elektornické něco Christopha Pajera v Brně na Flédě) - třeba červi v mase nebo úplný závěr filmu. Sovětské němé filmy ale vážně nejsou nic pro mě. ()
Film který chytne a nedá divákovi šanci ani vydechnout. 95% ()
Ruský film, ktorý dostal cenu americkej filmovej akadémie. Predstavte si, že by sa toto stalo v 21 storočí. Jedine žeby niekto natočil antiputinovský film. V podstate sa jedná o jeden z filmov, ktorý je totálnou politickou propagandou (na Slovensku sme si na takéto filmy zvykli, bohužiaľ v dnešnej dobe ich vychádza viac ako počas totality). V podstate zaujímavé je hlavne že vzhľadom na rok vzniku v ňom účinkuje obrovské množstvo komparzistov a na plátne to vyzerá dobre. Odmysliac scénu s padajúcim kočíkom, ktorý prechádza po takmer prázdnej časti schodiska napriek tomu, že v iných záberoch je to doslova posiate telami a časové nezrovnalosti v pohybe matky s mŕtvym dieťaťom náručí stúpajucej po schodoch v porovnaní s rýchlosťou pohybu vojakov dole schodmi je film celkom dobre zvládnutý. Hviezdička naviac, prirodzene, vďaka Fantozzimu, ktorý film nielen že musel pravidelne navštevovať ale sám sa podieľal na natočení jeho kópie. Ešteže v dnešnej dobe mládež nemusí povinne chodiť do kina na propagandistické filmy ako Únos či Mečiar, vďaka európskej múmii sme spravili obrovský krok vpred v porovnaní s totalitným režimom. Eštebenčík v koncoch... ()
Film, který musí každého strhnout svou dynamikou. Scéna na oděsském schodišti je vskutku nezapomenutelná. Toto dílo je opravdovým klenotem světové kinematografie. ()
Je nutné ocenit to, co vzniklo před tolika lety a z čeho mohou filmaři čerpat dosud. ()
Křižníka Potěmkin je nutno vidět. Je to vrcholně oceňované dílo, dnes už kultovní, je to dílo světoznámého režiséra a zástupce němé éry sovětské kinematografie, která rozhodně nebyla špatná. Když se oprostím od toho, že film byl vlastně propagandistický, a budu ho hodnotit jako filmové dílo samo o sobě, musím uznat, že je výborný. Dějově dokáže strhnout, technicky je zdařilý a navíc je tu ona profláknutá scéna s kočárkem a schody. A já jsem ráda, že jsem ji konečně viděla v originále. A jsem vůbec ráda, že jsem viděla tento film sám o sobě. ()
Odhliadnuc od propagandy, ktor[ obsahuje je to úžasne technicky zvládnuté veľdielo s monštróznymi rozmermi aj na súčastné pomery. Zapôsobí nielen ako sled scén, ktoré sa stali viacerých aspektoch revolučnými a inovatívnymi, ale aj ako film ako celok s emotívnym príbehom, ktorý aj po 80 rokoch dokáže strhnúť diváka na svoju stranu. Významnú zásluhu na tom zohráava najmä hudba, ktorá plne nahrádza všetok (ne)chýbajúci zvuk či hlasy postáv. Je výdatne načasovaná a človek v podvedomí ako keby aj napriek tomu, že sa jedná o nemý film, cítil všetok ten vrav a krik. K najlepším úsekom jednoznačne patria scény na Odeských schodoch či vzbura na potemkinovi a samotný "boj" s admirálskou eskadrou. Viem si živo predstaviť aký efekt muselo mať zhliadnutie tohto veľkofilmu na objednávku na obyčajných ľudí. No s ohľadom času sa dá povedať, že sa jedná o podmanivú propagandu, ktorá významne ovplyvnila ďaľší vývoj svetovej kinematografie. ()