Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
Slovy mého kamaráda: "Film dlouhý tak, že i kdyby byl o polovinu kratší, stále je pořád dlouhý." Na jeho konci jsem už vůbec nedávala pozor a možná tak přišla o některé z jeho nejdůležitějších poselství. Nebo taky ne... Mnoho myšlenek bylo řečeno přímo, jiné pro mne nebyly nové (marně si lámu hlavu, kde jsem je už slyšela, nejsem žádná filozofka, spíše podezřívám moudrost dětských pohádek :-) ) a další bych nerozklíčovala ani tak. Tento film rozhodně není pro každého. ()
Tak jsem se najedl, napil a krááásně prospal... ()
Byv náročnější divák, navštívil jsem kdysi dávno tento snímek ve fimovém klubu. Popravdě, o čem vlastně byl? Nepochopil jsem to. Nebo možná ano, nebo jsem se aspoň snažil zachytit Myšlenku, nebo snad neměl jedinou a jeho účelem bylo Zamyšlení? Potom byl účel splněn, nad žádným filmem jsem tak dlouho nepřemýšlel. Neuchopitelný je skoro celý, neuvěřitelně nudný, ale právě ta zdánlivá nuda a absence něčeho akčnějšího, dávajícího jednoduchý smysl, umožnila zaměřit se na Myšlenku a odhalovat Záměr v Metafoře. Musím si ho zase pustit, ta nekonečnost a neutěšenost Zóny, to všudečíhající Neznámo a neviditelné Nebezpečí, Nevyzpytatelnost Osudu a Života zhmotněná ve vržené matičce, Detaily bujícího, opuštěného či hynoucího světa koexistující všude kolem, ale nepovšimnuté, to dělá z filmu až nadpřirozený zážitek neumožující odtrhnout oči od plátna. ()
Možná geniální počin - a možná taky ne. Problém je, že film sám poskytuje tak málo vodítek, jak ho uchopit, že by snaha o kloudnou interpretaci vyžadovala snad nadlidské úsilí. To já ale vynakládat na pochopení jednoho filmu nehodlám. ()
Omlouvám, se ale poprvé musím být u komentáře filmu vulgární,protože tenhle film je totální mega sračka a neskutečná píčovina.......... Nic horšího jsem snad neviděl,nechápu jak jsem mohl vydřžet koukat až do samotného konce. Tady je i odpad málo. Budu se opakovat , někdo už to tady psal, ale prostě nerozumím tomu jak někdo může napsat nechápu o čem film byl a dát pak plné hodnocení,jsem rád, že vím o čem byl, byl o ničem prostě o velkém hovně. ()
Intenzivní, skoro až magický zážitek. ()
Tarkovskij byl, je a bude prostě Génius, jeho poselství žije v jeho filmech. Tento film jsem si šetřil několik let na zvláštní příležitost a ta přišla v jednom starém mlýně o půlnoci při světle plamenů z krbu a sám. Film jsem ještě vydýchával ve tři ráno na opuštěné zahradě toho mlýna a jeho neskutečná atmosféra zůstala do dnes a do konce života! Co víc dodat... ()
Nedávno jsem narazil na citát: "Intelektuál je člověk, který vyjadřuje prosté věci složitým způsobem; umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše" - (Charles Bukowski). Asi týden si říkám jak to asi vypadá, když je člověk intelektuál a zároveň umělec, když tu se ke mně dostane film Stalker a já můžu dílo umělce a zároveň intelektuála vidět na vlastní oči : ) Hroznej maglajs jednoduchosti a složitosti zároveň! Zejména po obsahové stránce mám trochu problém chtít v tom bádat, chtít se v tom šťourat (Zóna a Místnost se velmi významně dotýkají Boha a víru v něj, což mě až tak nezajímá). Zároveň je však Stalker jedinečný audiovizuální zážitek. Každý snímek filmu je sám o sobě nevídané umělecké dílo. Výsledné hodnocení nemůže být, vzhledem k rozpolcenosti (kterou definuje už úvodní Bukowskiho citát), jiné než 3 hvězdy. ()
ATMOSFÉRA!!!!!!!! ()
Tarkovského vrcholné dílo,hlavně proto,že člověk jej vůbec nemusí chápat,aby se jej dotklo.Což dokáže málo filmů a Stalker je rozhodně jedním z nich.Všechna čest. ()
Ufff, ufff a ještě jednou ufff. Hodně náročný film pro diváka. Jedno Vám ale řeknu, kupte si knihu a uděláte stokrát líp než se dívat na tuto depresivně-filozofickou nudu k zbláznění. Kdo četl knihu, tak mě naprosto chápe a já zase nechápu co to proboha natočili? Na motivy knižní předlohy? Ne, v žádném případě. Ztráta dvou a půl hodin života. ()
Předlohu pro tento film, Strugackých Piknik u cesty zbožňuju a proto pro mě bylo velmi těžké přijmout filmovou verzi. Zaujalo mě to, vtáhla mě magičnost Tarkovského podobenství, barvy filmu, nálada, zvuky, herci.....ale pořád něco chybělo. Až jsem pochopila, že nelze srovnávat. Stalker je prostě neskutečně skvělé filmové dílo, které netřeba a snad ani nelze rozebírat a Piknik je nenapodobitelná výborná kniha. A společného mají mnoho i málo. Ta lidská touha, proniknout za hranici, dostat se dál, poznat, získat, jít, ať už pro touhu samou nebo pro zisk.....nevím, jestli to někdo někde v něčem natočil líp. Kniha i film jsou zážitky, na něž se prostě nezapomíná. ()
Jedním slovem KRÁSA.Andrej Tarkovskij je skutečně génius, protože jeho stalker neuvěřitelně kombinuje mysteriózně tajuplný feeling z prostředí, příběhu se sci-fi nádechem a cestou cíle, který je naplněn dramatickými osudy a činy hlavních postav u kterých je každá věta poetickou perlou. Na celkové atmosféře má, ale také obrovský podíl ruština, nápisy v azbuce a Rusko jako takové a proto neváhejte a ponořte se do průvodcovy (stalker) cesty skrz zónu se kterou pouze on jako jediný je v symbióze a může vás dostat tam a zpátky. Pokud jste vy pro ten film (schválně neříkám pokud je film pro vás), zaručuji vám, že nebudete schopni se od něj odtrhnout, budete hltat každou větu a snažit se pochopit průvodcovu potřebu po průchod skrz zónu. 95% ()
No, je to zvláštní počin, a jsem opravdu rád, že jsem nejdříve přečetl Piknik u cesty. Myslím si, že bez té četby bych ten film nedocenil a hvězdy dal třeba dvě :). ()
Spirituální road movie, duchovní sci-fi… A dál už nevím co duchaplnického napsat a nebýt za frázistu a klišáka… Snad někdy příště… ––– Ostatně soudím, že verbalova reflexe vlastního filmového zážitku a odmítnutí Tarkovského snímku z pozice plebejského chachara je více než vtipná a poněkud odlehčuje onu poněkud zvětralou petrifikovanou úctu, kterou jsou zdejší komentáře prodchnuty. ()
Film má geniální atmosféru, tvořenou záběry na surové vítězství přírody nad člověkem. Po velkou část filmu jsou na scéně jen tři postavy. Stalker, což je v tomto případě člověk, který vodí lidi do Zońy, je mi nejméně sympatická postava, zahrána nejméně sympatickým hercem, který ale podává excelentní herecký výkon (a taky je ta postava trochu fanatik). Profesor je jako postava velmi sympatický, bohužel ale herec nedostal stejný prostor jako ti další dva, a tak nemohl plně vyniknout. Nejlepší postavou, i když možná ne úplně nejsympatičtější, je zakomplexovaný spisovatel, též výborně zahrán. Čím je film blíže konci, tím více se vytrácí příběh a vyhrávají filozofické úvahy, což je na úkor příběhu obrovská škoda. Tím ale nechci říct, že by byl konec špatný, špatný mi spíše přišel začátek. ,,Kašlu na lidstvo. Z celého toho vašeho lidstva mě zajímá jen jeden člověk. A to jsem já. Ať už za něco stojím, nebo jsem jen nicka jako všichni ostatní." ()
Těžce uchopitelný film, který se vám zadře pod kůži a donutí vás přemýšlet. Jen mám pocit, že čím víc o něm přemýšlím, tím víc tápu. Jedno shlédnutí je málo a na druhé asi jen tak nebudu mít sílu. Těch symbolů a filozofování je na mě trochu moc. ()
Vícerozměrný, hluboce filozofický kontext o expedici do vnitřního světa protagonistů, který svou mistrovskou úderností představuje pravděpodobně tvůrčí vrchol Tarkovskijho kariéry. Tentokrát se záměrně distancuje od přebytečného symbolismu a prezentuje svoje obrazy krajiny mnohem stručněji, celistvěji a hutněji. Zdrženlivá, přesto přímočará zápletka je svojí jednoznačností zcela upřímná a čistě prezentuje svoji perspektivu pomocí klíčových filmových aspektů. Kontinuita příběhu je v poklidném a neuspěchaném tempu pomalu předkládána svému obecenstvu, ale přesto vnitřně vytváří pocit své nekonečnosti a zdlouhavosti. Stejně tak fakt, že přímá cesta v Zóně není v žádném případě ta nejkratší. Fiktivní svět Stalkera je vysněným místem, ve kterém se mezi sebou prolíná příroda, společnost, filozofie a historie. Zároveň se jedná o vysněné místo, do kterého každý z nás implementuje své vlastní touhy, poznatky a životní zkušenosti, a zároveň ukrývá obrovský potenciál, který jenom čeká na nalezení. Z postupné cesty se stává filozofický spor, jehož význam obrazu je ukryt v pohybu postav, resp. v cestě od skutečného k vysněnému - k místnosti naplnění. Zároveň je to po celou svoji dobu cesta za poznáním, hledáním sebe sama a o vnitřní podstatě každého z nás. Stalker a jeho postavy reprezentují různé formy víry, které jsou po celou dobu testovány, stejně jako v našich každodenních životech, kdy jsme neustále pokoušení okolím odklonit se od našeho vlastního přesvědčení, a tak sami se sebou svádíme vnitřní souboj. Každý z nás chce v něco věřit. Každý z nás má svůj vysněný ideál, myšlenku, představu a touhu, která čeká na naplnění. Zároveň o tom přesvědčujeme každého v našem okolí a o to víc je bolestivější neúspěch, když se tak nestane. V závěru je patrné vítězství materialismu nad duchovní vírou. Přesto je nutné si uvědomit, že při každé prohře získáváme nazpátek něco mnohem cennějšího - víru v sami sebe. V tom je totiž ukryta veškerá podstata každého z nás. ()
Stalker je natočen podle docela svižné novely bratří Strugackých (Piknik u cesty), ale je mnohem filosofičtější a především mnohem rozvláčnější než knižní předloha. Výhradně pro dobře odpočaté diváky! ()
Ten film je nudný, pořád se strašně vleče hlavní hrdinové neustále vedou sáhodlouhé debaty o smyslu života, ale pořád je tu "něco" co vás nutí se na něj koukat. A to něco je za 5* ()