bart-leby

Jednoduchý, přímočarý příběh s dynamickou režií. Co tento snímek činí nazapomenutelným je herecký výkon G. M. Volontého. Jeho postava pošahaného gangstera s komunistickou minulostí je k sežrání. Jeho hlášky nezapomenutelné, stejně jako jeho cynický smích, kterým je prokládá.

S Žižkem je opravdu legrace. Ani tento dokument mi nedal jednoznačnou odpověď na to, zda je SŽ intelektuální šarlatán, záměrný provokatér či skutečně hlubokomyslný filozof, jehož mix Hegela, Lacana a Marxe představuje originální inspirativní výzvu pro radikální levici. – Nejvíce jsem se pobavil, když Žižek ve svém bytě komentuje televizní pořad, v němž o psychoanalýze hovoří tajnosnubně samotný Lacan, těmito slovy: Jsem osvícený a racionálně uvažující člověk a na rozdíl od Lacana preferuji jasné a srozumitelné vyjadřování.

Nesmírně silný a pozitivní film o síle, pevnosti a nezdolnosti přátelství mezi muži, jehož genialitu korunuje skvělý happy end.

Film, v němž jediným sympatickým hrdinou, se kterým se mohu ztotožnit, je TBC, kterou trpí ta luxusní koštěkotka. – Jako vždy geniální Volonté v dvojjedinné roli otce a pasáka…

Skvělá ukázka toho, jak logika vítězí nad uvěřitelností.

Jo jo… Jak že to psal Borges. Zrcadla a pohlavní styky jsou ohavné věci: obojí rozmnožuje lidi. Oculus je koituprostý, zato zrcadlového harašení si divák užije dosyta.

Skvělá chlapácká kriminálka, kde pro ženy opačného pohlaví není místa.

Neznám smutnější happy end a tak iritující antikatarzní vyznění, jaké na konci snímku předkládá Damiano Damiani. – Sympatická a atraktivní tvář Franka Nera se při závěrečné konfrontaci s dcerou zavražděného spoluvězně mění v odpornou, slizkou a pokryteckou masku maloburžoazního konformismu.

Velmi podařená homofašistická romance. Mezi vyznavači čisté árijské rasy to (nejen) v posteli pěkně jiskří… Ale v rámci genderové vyváženosti bych příště uvítal podobně laděný příběh o dvou rennies.

Jenom jestli se bravurním elektroinstalačním řešením problému neinspiroval Petr K. během své dovolené v Hurghadě…