Andrej Rublev
Andrej Rubljov
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Réžia:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrajú:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (viac)Obsahy(1)
Historická freska zachytáva niekoľko epizód zo života maliara ikon Andreja Rubľova. Prostredníctvom portrétu tohto génia podáva pôsobivý obraz ruskej spoločnosti v 15. storočí, v období poznačenom tatárskymi vpádmi, náboženským dogmatizmom a epidémiami. Mierny a citlivý Andrej Rubľov je svedkom búrlivých udalostí drancovania a napokon aj víťazstva nad tatárskou Zlatou Hordou. Sám však nedokáže vo svete poznačenom surovosťou a utrpením tvoriť a tak sa rozhodne pre sľub mlčania. Film je pôsobivou reflexiou o zmysle a význame umeleckej tvorby, o konfrontácii umelca a reality. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (251)
Čakal som väčší problém so sledovaním tohto filmu. Nebolo to síce jednoduché, ale zvládnuteľné. Prvá nábožensko-filozofická časť trochu slabšia a druhá akčná o niečo lepšia. Miestami až neznesiteľné násilie, ale také bývajú ruské filmy a všetci si myslia, že stredovek taký mal byť. Síce som nie všetko pochopil, to som ani nečakal, ale druhýkrát si tri hodiny už asi nenájdem a ani hľadať hlboké rozbory diela nemienim. ()
Tarkovského Magnum Opus. Je zázrak, že Andrej Rublev vůbec vznikl, vzhledem k okolnostem, že pár let po svém natočení se v Rusku nesměl promítat vůbec a nakonec byl uveden pouze ve velmi okleštěné verzi. Není se čemu divit, Tarkovsky v roce 1966 s tímhle dílem daleko přesáhl svojí dobu, klade otázky, které byly v té době tabu (obzvlášť v Rusku), film by se dal brát i za jakousi formu provokace, ale snižovat ho jen na úroveň čisté provokace by byla neúcta nejen k dílu samotnému ale i k Tarkovskému. Nebudeme si nic nalhávat, je to jeden z nejtěžších filmů všech dob a shlédnout ho na jedno posezení v celé své tří a půl hodinové délce chce notnou dávku odhodlání, navíc se svou trochu matoucí dějovou strukturou, vyžaduje i velkou dávku soustředěnosti. Tarkovsky ale dokazuje, že je opravdový génius a pravděpodobně nejlepší filmový poetik, jaký kdy po téhle planetě kráčel, děj a život Andreje Rubleva rozložil do několika samostatně stojících segmentů, v každém z nich zachycuje jinou fázi jeho života, od naivního a ambiciózního mladého umělce, přes zdrceného malíře v kreativní krizi až po staříka smířeného s životem a všemi jeho nástrahami. Poetickým vyprávěním z ruského venkova patnáctého století Tarkovsky ukazuje tohle temné období dějin v celé své kráse i hrůze. Nazval bych to černobílou básní, přenesou do filmové podoby, Tarkovsky prolíná svět duchovní se světem fyzickým, ukazuje vnitřní svět umělce, jeho myšlenkovou rozervanost, svým způsobem je ve filmu i kus Tarkovského samotného, jako umělce, který žije v době, která mu nedovoluje dokázat vše co by chtěl. Andrej Rublev je intimní zpověď o životě umělce, umělce s velkými pochybami o svých dovednostech, s obavami, že jeho dílo nebude mít skutečný dopad na svět, je to zrcadlo pro Tarkosvkého, který určitě prožíval stejné pocity. Stejně jako barevné finále filmu, čas ukázal, že jeho pochyby nebyly na místě, protože stejně jako celoživotní dílo Andreje Rubleva, tak tenhle film bude žít nadále, svojí nadčasovostí bude totiž stále aktuální a každý divák si v něm dokáže najít to své. Historie umění tak nemá jen jednoho velikána jménem Andrej, vedle malíře se tímto dílem postavil i druhý Andrej – režisér. 99% ()
su filmy skvele, su filmy genialne, potom prichadzaju umelecke diela a potom prichadza Andrej Rublev. toto je nieco z ineho sveta. ()
Andreji Rublevovi chybí paradoxně to nejdůležitější, a sice příběh. Je to spíš shluk výjevů, dokumentujících zoufalost té doby, jejíž zobrazení je taky jedinou kvalitou filmu a důkazem režisérské vyspělosti. K té naopak nepatří jalové existencionální a náboženské přemítání(či spíše přemílání), které nemá dostatečnou hloubku k tomu, aby vykoupilo svůj rozsah. Aby Tarkovskij rozproudil nudné a táhnoucí se plky malířů ikon, vypomohl si trochu levně nájezdem Tatarů. Milovníky naturalismu z dnešního pohledu určitě potěší nemilosrdně hořící kráva, či neskutečně věrně zahraný držkopád koně, krásného a ušlechtilého to zvířete, které však i po několika tisíciletích domestikace a šlechtění není schopno zdolat čtyři dřevěné schůdky, s čímž nemá mimochodem problém ani kur domácí s mozkem o tvaru a velikosti použité žvýkačky. Film pak doslova vrcholí bezmála hodinovým dramatem o odlévání zvonu, které, a to se musí nechat, zraky divákovi doslova přiková k monitoru, byť zejména k oblasti jezdce času. Když to shrnu, není to ani příjemně podivné a elegantní jako Sedmá pečeť, a už vůbec ne působivé a životné jako Údolí včel, které u mě zůstává králem žánru. Zůstává jen kupa stovek herců, “hrajících“ zničené nevolníky, kde více než maskér, podepsala se na jejich vizuální věrohodnosti životní úroveň tehdejšího SSSR. 40% ()
Nadherne natoceny film - epos (rezie, kamera, herci), ktery vsak vubec neni pro mne... Rublev je tam pouze jednou z mnoha postav, ikonu tam take neuvidite...zato brutalni nasili na lidech i zviratech je tam temer stale. A to opravdu neni to, na co se ja chci divat...sry. Tarkovskeho filmy zboznuju, ale radeji se kouknu proste na jine kousky. (i kdyz formalne je tenhle film spickovy) P.S.: srovnavat to s Marketou Lazarovou ci Sedmou peceti je, podle meho, nesmysl. Film, ktery je velmi tezke dostat z hlavy. ()
Upřímně, z Tarkovského jsem měl respekt jako z nikoho jiného. Andrej vždycky střihá, jen když musí, takže představa, že strávím tři hodiny u něčeho pro mě nepochopitelného a smrtelně nudného mě dost strašila. Ale obavy byly plané, mistr dostál své legendy a já byl za odvahu odměněn diváckým zážitkem. Tvůrce opravdu nejde divákovi příliš naproti, ale na druhou stranu nemusíte být intelektuální spiderman, aby jste se dostali na doslech režisérových myšlenek. Kamera je krásná, nevyhýbá se pohybu, panoramatům a symbolickým obrazům, vyprava poctivá, jen tu a tam poznáte rok výroby (scény v dešti). Scénář je složen z episod Andrejova života, zaobírá se jeho dílem, životem i myšlenkami tohoto talentovaného mnicha. Rublev se vyjadřuje spíše emocemi než příběhem a často se až dostává na lyrickou půdu. Film má naprosto strhující scény (padající kůň, odlévání zvonu apod.) a výborné herecké výkony. Filosofický podtext filmu se tu neodvážím rozebírat veřejně, důležité je, že v divákovi resonuje, celou stopáž ho baví a přemýšlet i diskutovat je po jeho shlédnutí o čem. Zkrátka není se čeho bát, seberte čas, odvahu a energii a investujte ji do tohoto popravdě legendárního filmu! Andrej je mnich-malíř na počátku 15. století v Rusku, není to lehká doba (kdy v Rusku byla) a Andrej není snadná povaha, ovšem jeho tvorba žije dodnes a tento film stejně tak dodnes oslovuje nové a nové diváky... 90% ()
Mladý odlievač zvonov ukázal, že nemožno netvoriť, prestať žiť. Na utrpenie blížneho treba odpovedať blízkosťou, odvahou, krásou. Nezakopať talenty, čo sme dostali, ale niečo s nimi urobiť na slávu Boha, ako Andrej Rublev, ktorého ikony pripomínajú človeku: nezabiješ, miluj! ... Filmové Dielo, ktoré ma hlboko zasiahlo ako žiadne iné... Film odkazujúci na ikonu. ()
ach jo, zase mi něco nedošlo. Asi jsem se zase dívala na film, který je zcela mimo mé chápání. A to mám přitom Tarkovského ráda... ()
Syrová freska o umění a životě v 15. století. Dlouhá stopáž filmu bezesporu sluší. Nádherné záběry jako vystřižené z obrazů středověkých mistrů. Stejně jako tvorba ikon je i tento film výsledkem tvůrčí pokory a rozjímání. ()
Andrej Rublev jednoznačně zklamal moje očekávání. Kvůli rozsekání filmu na jednotlivé výjevy bylo obtížné sledovat děj a chápat souvislosti mezi událostmi. Kdyby některé epizody, jako svěcení jara nebo let balonem, chyběly, výpovědní hodnota by pro mě zůstala zachována. Postavy, které bez úvodu pronášely filozofická moudra, působily ploše a jejich vnitřní boje mě nechávaly bez zájmu. Údolí včel je řádově lepší. ()
Hm, som rád, že naozaj nie som sám, kto tento film nepochopil, resp. aspoň väčšiu časť z neho. Po prvej polovici by som asi nedal viac ako za dve hviezdy, ale potom prišla časť druhá (na DVD), kde nájazd Tatárov a odlievanie zvona divácku príťažlivosť prudko zdvihli. Osobne si myslím, že takéto čosi už dnes sa asi veľmi ani nedá natočiť, bez toho aby štáb a režiséra neukameňovali ochranci zvierat... Tatársky vpád je drsný, ide pod kožu a pritom nemusí byť ani natočený vyslovene s cieľom vyžívať sa v násilných detailoch. Fakt je ten, že život v 15. storočí nebola skutočne žiadna slasť. Ale pre radové publikum to aj tak nie je... ()
Skutečně nevím jak to vyjádřit slovy, zřejmě to prostě nelze. Práce s kamerou podržená ochromující hudbou je naprosto fenomenální a padající kůň na břehu řeky mi v hlavě zůstane ještě velmi dlouho. Dokonale věrně zahrané s minimem střihu, transcendentní poetika záběrů a jakýsi prazvláštní, neuchopitelný svět před očima diváka.....tedy i tak vypadá Andrej Rublev ()
Hodnocen director's cut 205 min. Až se mi film rozleží déle v hlavě, možná dodám komenář. Zatím nemám slov. ()
Ak by som dostala za úlohu vybrať Tarkovského film, ktorý mám odporučiť, asi by som vybrala Andreja Rubleva. Nie preto, že by som ho považovala za najlepší - každý jeden film tohto režiséra je najlepší. Ale Andrej Rublev sa mi zdá najviac uchopiteľný. Nadaného maliara ikon stretávame už ako dospelého a prostredníctvom jeho putovania a pozorovania máme možnosť nahliadnuť do ruskej duše a života v stredoveku. Ruskú náturu nie je ľahké chápať a v kombinácií s obdobím, ktoré v málokom vzbudzuje pozitívne predstavy, by film mohol dopadnúť ako úplne nestráviteľný. Lenže Tarkovského zmysel pre obrazy a duchovno pomáha precítiť a pochopiť. Množstvo tradicionalizmu, poetiky, ale aj brutality tej doby, vrcholí úžasnou scénou výroby zvonu a následným uvoľňujúcim plačom chlapca, ktorý bol za jeho výrobu zodpovedný. V záverečných minútach je tak zhmotnený dej a zosobnený vývoj spoločnosti a človeka. Proces, ktorý je náročný, je bez priameho návodu, s rizikom a množstvom ťažkostí, ale obohacujúci a posúvajúci vpred. ()
Vďaka prílišnej dĺžke skôr 3,5. ()
Silná naturalistická podívaná, naprosto geniálně zvládnutý film po stránce obsahové i formální. Tři hodiny jsem se opravdu nestačil nudit. Ani se nedivím, že jej tak vysoce hodnotil zejména I. Bergman. ()
Director's cut: Jeden z nejreálnějších historických filmů, možná ten nejreálnější vůbec. O Andreje Rubleva ve filmu vlastně tolik nejde, ten se totiž několikrát stává pouze pozorovatelem dění kolem sebe, je to spíše pohled na Rusko 15. století a to pohled velice zdařilí.Rozdíl mezi první a druhou částí nevidím, každá má své silné momenty a obě mi nabídli několik silných scén. Nejvíce na mě však zapůsobila oslava letního slunovratu a samozřejmě famózní závěrečná... zvon. Násilí ve filmu bylo i na mě trošku příliš, především dva zde často zmiňované momenty. Přesto to beru jako plus filmu, protože takhle to prostě chodilo a vlastně občas možná ještě chodí. Ovšem i přes mnoho silných scén, zajímavých dialogů a nádherných záběrů kamery, jsem se občas na čas podíval. Také proto se těším, až zkusím kratší verzi, třeba mi sedne více. Andrej Tarkovskij natočil silný film, ale dle mého názoru není jeho nejlepším. 80% ()
Mimořádný počin, ke kterému netřeba mnoho komentářů. Tarkovskij pojal tento historický filmový unikát explicitně v určitém směru a dokázal pozdvihnout ruskou kinematografii o stupínek výše. V několika záběrech mně připomínal srbský film Banovič Strahinja od Vatroslava Mimici. Hlavně šlo o pasáže s nájezdnickými hordami Tatarů. Jak je již zmiňované v oficiálním textu distributora, tak celkové scenérie, ikonické postavy, atmosféra té doby je epesní a má hloubku. Obraz Andreje Rubleva utváří celkové uvědomění diváka v duchovním směru a osvětě. ()
Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. ()
Při ukládání hodnocení došlo k chybě. ()