Grandhotel Budapešť

The Grand Budapest Hotel je celkom podarená snová až symbolická komédia ktorá sa pohráva s fantáziou diváka. Hoci ide o Americký film, má to celkom priebojnú Severskú atmosféru.. Niečo podobné ako Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol. Príbeh sleduje absurdné životné patálie dvoch zamestnancov hotela. Za najväčšie klady považujem nádhernú, farebnú, vizuálnu stránku ktorá milovníkov kvalitného filmu nesmierne poteší. No a samozrejme musím ešte vyzdvihnúť skvelé herecké obsadenie.Niečo takéto sa často nevidí. Takmer každá jedna postava, či už išlo o hlavnú alebo vedľajšiu, hral známi a hlavne kvalitný herec. To tu nebudem ani menovať, to by som sem musel nakopírovať polovičku obsadenia. (04.10.2014)

Nedá sa inak povedať ako bravo! Už som si myslel, že po tých rokoch strávených pozeraním na tupé komédie sa ani nedočkám filmu, ktorý by si robil srandu vlastné sám zo seba. Nepotreboval k tomu ani hlúpe dialógy, hovná, zvratky, trenky, plienky, drogy, chlast, alebo robenia si srandu z inej krajiny. Tlieskam. Tlieskam. Tlieskam. (19.01.2015)

Dle mého názoru trochu přeceňovaný film.Mě to nijak nezaujalo. Měla to být komedie, ale mě nic tak vtipný nepřišlo. Přesně vím, co asi mělo být vtipný, ale nějak to šlo mimo mě. Tři hvězdičky jen pro to, že se na to jakž takž dalo koukat. (06.03.2015)

Já prostě filmy Wese Andersona mám rád! A moc! Nevím, jestli za to může zvláštní typ humoru anebo výtvarná stránka. Každopádně tahle hotelová povídačka je povedená! (08.03.2015)

Pohodový film, který je i velmi zajímavě natočen. Jen mi moc nejsou sympatičtí hlavní herci a celkově ikdyž je to velmi nadprůměrný film, nechtěl bych již toto vidět znovu. (15.04.2015)

Fialová, žlutá, hnědá, růžová. Bílá, hnědá. Černobílá? Modrá, zelená, červená. Tyrkysová? Ano, to jsou, dámy a pánové, barvy. Jste tu správně. Pokud si chcete přečíst něco, co vás odradí od zhlédnutí hotýlku, jste tu blbě. Vy šovinistická a nekulturní hovada, cožpak jste si nevšimli těch hvězdiček hore?? A podívali jste se nyní? Ano? Převelice vám tedy děkuji (následuje mrknutí jedním očkem a rozzářený úsměv, jež je hodný jen námi zasvěcenými).Ty barvy, vy, kdož jste tu ještě zůstali, se objevují ve filmu, o němž je řeč. Psáno, tedy. A nejen tyto barvy! Ne, vážení! Ještě další! a to právě dělá z tohot snímku tak unikátní dílo! Barvy, říkáte si, jen světlo, které prochází vaší ctěnou sítnicí. Ale! Toto jsem Barvy Wesovy! Ty nejsou jen tak ledajaké. On s nimi pracuje, on s nimi dotváří to prostředí Prahy a Karlových Varů (a pár dalších evropských měst, jež nejsou hodna jakýchkoliv zmínek...). On je bere jako součást scény, jako něco předůležitého, jako kdyby na tom závisela minuta záběru! A ono také závisela! A víte, s kým si ty Barvy jsou ruku v ruce? S kamerou! Ano, s Kamerou! Ta, jež se vzdaluje, jen když se MÁ vzdalovat, mění, když je POTŘEBA, aby se měnila a ukazuje našemu ctihodnému oku detaily, kdy MUSEJÍ býti ukázány! Omluvte mne, ze samého nadšení mi tady přeskakuje caps lock... Nicméně, Wes je génius, který nemá na tomto svět obdoby a pokud si bude držet Roberta Yeomana, tak... já budu psát takto přihlouplé komentáře o tom, jak jsem nadšená z vizuální stránky filmu. Gratuluji! (21.03.2014)

Ze všeho nejvíc mi Grandhotel Budapešť připomínal některé filmy Oldřicha Lipského z přelomu 70. a 80. let. Parádní byla v každém ohledu scéna zimních sportů nebo přestřelka v hotelu. Z herců mě nejvíc pobavil Harvey Keitel organizující promyšlený útěk z vězení. Plný počet za mně ale ne, postrádal jsem výraznější emoce a i humor mohl být ještě o fous brilantnější. Pokárání zaslouží tvůrce oficiálních titulků pro kina. Považuji se za rychlého čtenáře, ale tohle se ze začátku fakt stíhat nedalo. Přitom v časování byly zřetelné mezery. (21.03.2014)

Po Moonrise kingdom som si myslel, že Wes ma nemôže sklamať. On sám je štýlom tvorby konštantný, bohužiaľ som sa na jeho vizuálne divadielko nechytil. Grandhotel bol v jednotlivostiach veľmi vtipný, ale ako celok bol nudný a nebojím sa povedať až zbytočný. Ak by som sa rehotal až by som sa za brucho chytal, dal by som 5 hviezd, ale teraz uvažujem, či by sa Anderson nemal stať radšej režisérom "absurdných" ale plnokrvných drám s minimom gagov. Predsa len Moonrise kingdom je pre mňa stále jeho najlepší film. (31.03.2014)

Pocitové a myšlenkové míjení. To je můj vztah s Wesem Andersonem. Ale mám ráda hotely a i když jsem se nesmála, tak jsem se dovnitř usmívala a nebráním se tomu, vidět to znovu. (a znovu?) (09.05.2014)

Nuže, je to typicky andersonovský film, jehož poetiku si zachovává. Líbivé obrazy, podivnost všude, kam se podíváš, trochu manýra a trochu střelenost... A v pozadí této hry čpící drsnější "skutečnost". Musím však říct, že mě bavil mnohem méně než jeho předchozí snímky. Nevím, možná jsem se jím přejedla. Ale spíše to bude tím, že v Grandhotelu Budapešť Wes Anderson prostě nedokázal zprostředkovat pořádné emoce, ale hrál (více okatě) spíše na efekt. (02.07.2014)

Originální pohlazení po duši, kterému vévodí okouzlující Fiennes a hodně povedená camea (Norton asi vede). Přiznám se ale, že mi to ke spokojenosti úplně nestačilo, hlavně závěr bych si dokázala představit jiný. (08.07.2014)

Po sympatickém a novátorském "Životě pod vodou" jsem očekával... ... ale nedočkal se. Ze sympatického se stalo lhostejné a z novátorského rutinní. Andersonův scénář jako by napsal počítačový program se vstupními daty z časfd. Myslím, že nebudu jediný, komu se tento film nelíbil. Silně předpokládám, že druhým by mohl být Štěfan Zweig, velký nostalgig, kterému bez své rodné země nebylo možno žít, a jehož bysta a jméno tvořily filmu pochybný rámec. Ex post doplňuji výstižným citátem od Marigold (ať je to tu ještě jednou!): " Anderson je natolik fascinovaný pozlátkem svého hračkářství, že když se probojuje k melancholickému finále, je člověka skoro líto, že věnoval tolik času figurkám a kulisám, které jsou krásné, ale totálně ploché." (24.07.2014)

Tak tady jsme se totálně minuli. Po Moonrise Kingdom, které mi přišlo naprosto geniální, jsem se na na tenhle kousek těšil a místo toho... jsem čtyřikrát usnul, než se mi povedlo to dokoukat. Stominutová, v detailech skvělá, nuda. (13.09.2014)

Za mě nejlepší film Wese. O příběh tady snad ani tolik nejde. Geniální kamera a scénář. Po vizuální stránce rozhodně 100%, protože jsem od plátna nemohla odtrhnout oči a vizuál mě neskutečně bavil. Všechny scény byly do detailu propracované a když se člověk díval pozorně, našel i spoustu vtipných drobností v záběru. Herecké obsazení absurdních postav skvělé. (12.01.2015)

Příběh mě ani tak nezaujal, ale stylizace je pastva pro oko i ucho. Wes Anderson tohle prostě umí, navíc díky za hrátky s poměrem stran, jen těch širokých záběrů mohlo být více. (1 091.) (19.11.2015)

Krásně barevný, barvitý a místy roztomile kýčovitý (nemyšleno pejorativně) je tenhle film plný jakési hravosti, která mě jako diváka udržovala v příjemné náladě. Všechno tam kupodivu perfektně funguje, ač by si člověk řekl, že se to musí zhroutit jak domeček z karet. Nic takového. Jen další a další povedená scéna a uspokojení z viděného. (24.01.2016)

Neskutečně živé, pestrobarevné a okouzlující dílo. První minuty vtáhnou do děje a už se jen vezete. Má to neuvěřitelný spád, možná mi to jen přišlo, ale dost tomu napomohl i Ralph Fiennes, který mluvil neskutečně rychle. Dlouho jsem se na snímek těšil a zklamán rozhodně nejsem, ba naopak. (15.12.2016)

Andersonovi filmy mají něco, co se mi strašně líbí a do teď jsem nebyl schopný to pořádně pojmenovat. Až přišel Grandhotel a já si uvědomil, že existuje pouze jediný ksicht/herec, který 100% vystihuje Wesovu poetiku, a tak říkám: „Chtělo to víc Billa Murrayho..Rozhodně to chtělo víc Billa Murrayho.“ (18.03.2014)

Opět originální a vtipné dílko, které se mi sice líbilo, ale to téma mi bylo možná vzdálenější než u Až vyjde měsíc, kde jsem byla vyloženě nadšená. Smála jsem se tam také více. Herecké výkony výborné a některé scény / ve sněhu / nejenom mně připomněly Ples upírů / R. Polanski /. Jinak opět se zde ukázalo, jaký je pan Anderson opravdu velký detailista. (08.05.2014)

Ta lehkost spojena se smyslem pro detail! (05.06.2014)