Grandhotel Budapešť
The Grand Budapest Hotel
Grand Budapest Hotel
The Grand Budapest Hotel
The Grand Budapest Hotel
The Grand Budapest Hotel
Réžia:
Wes AndersonScenár:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrajú:
Ralph Fiennes, F. Murray Abraham, Mathieu Amalric, Adrien Brody, Willem Dafoe, Jeff Goldblum, Harvey Keitel, Jude Law, Bill Murray, Edward Norton (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Pán Gustave (Ralph Fiennes) je legendou medzi hotelovými zamestnancami. V čase medzi dvoma svetovými vojnami, v Bohom zabudnutej krajine, kde takmer nič nefunguje, je luxusný Grandhotel Budapešť oázou istoty a spoľahlivosti len vďaka nemu. Vrchný šéf hotelového personálu plní želania svojich hostí ešte skôr, než ich vyslovia, a väčšinu z nich nezištne miluje, často aj láskou fyzickou. Keď mu vďačná klientka odkáže mimoriadne vzácny obraz a vzápätí naveky zavrie oči, náhle pán Gustave závratne zbohatne. Celkom logicky sa stane tŕňom v oku nahnevaných pozostalých, terčom nájomného vraha a hračkou v rukách miestnej polície. Vo všetkých týchto nevďačných situáciách mu pomáhajú obstáť vlastné skúsenosti, osobný šarm a najmä pakistanský pikolík Zero (Tony Revolori), verný pomocník, z ktorého chce vychovať svojho nástupcu. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (1 439)
Pamätám si ako by to bolo dnes, keď som šiel na tento vynikajúco natočený film do Brnenského kina Art. Herecká elita pod taktovkou Wesa Andersona, ktorej nie je čo vytknúť. Skvelý príbeh, perfektná kamera a nezabudnuteľný soundtrack Alexandra Desplata... ()
Zajímavě pojato a myslím, že ani ne tak pro velké výbuchy smíchu jako spíš pro jedno velké překvapení s otevřenou pusou, jak si s tím režisér hezky vyhrál. Cílem jistě bylo pobavit, ale rozhodně úplně jinak, než je většina z nás zvyklá. Celkem chápu lidi, kterým Grandhotel Budapešť prostě nesedl a jsem moc rád za to, že mě se tento problém netýká. Nejlepší borec byl samozřejmě Ralph Fiennes se svou slabostí pro ty "správné ročníky" a ten jeho elegantní výstup je prostě nezapomenutelný. Výborně jsou zcela jistě vykresleny všechny postavy i v těch nejmenších rolích (Willem Dafoe, Harvey Keitel) a i takto zvláštně podané ale stále umělecké dílo já prostě musím ocenit! ()
„Rudeness is merely the expression of fear.“ Tento film je první, který jsem od Wese Andersona viděl a hned si mě naprosto omotal kolem prstu. Jsem naprosto nadšený z obrazových kompozic, jaké nám tento režisér předkládá jako nějaké lahodné zákusky. Barvy, rozložení scény, pohyb kamery, pohyby herců a rekvizit, celková dynamika scény jsou zde v tak zvláštním souladu, jaký jsem ve filmech ještě neviděl. Celé je to značně hypnotické a nesmírně příjemné na pohled. Občas jsem byl až zarmoucen tím, jak rychle se záběry střídají, protože jsem si nestihl vždy prohlédnout všechny detaily. Herecky je to narvané hvězdami k prasknutí, avšak Ralph Fiennes byl ve své roli naprosto nejlepší. Jen příběh je trochu obyčejnější, nikam se v něm nedospěje a nemá žádné vyznění. Také mi občas vadil příliš rychlý střih. ()
Mně u podobných filmů štve jedna věc, každý kdo se o film zajímá a má je pestře nakoukané, tak cití, že tady jde o něco trošku specifického. Jakoby mu někdo neustále říkal - "Vždyť to je umění!". Takový pocit, jakoby se tohle mělo každému líbit, jinak filmům neholduje a nepozná kvalitu. Jenže pořád jsme každý jiný, i přestože moderní společnost rozdíly hodně zabrušuje (respektive lokalizuje). A proto si pořád nějak myslím, že je v pořádku, když se film který se líbí 9 z 10 diváků, že existuje právě ten jeden divák. Nakonec jsem to dokoukal do konce, ale musel jsem se dost přemáhat. Mně to prostě nudilo a kromě osobitého vizuálu to nenabídlo nic. Film má bavit a zaujmout, to se zde úplně nepovedlo. 60% ()
Obsluhoval jsem anglického krále krosnuté Tajemstvím hradu v Karpatech. V režii Wese Andersona. Ralph Fiennes komediálně mimo kategorie - obrovské překvapení. Zbytek rozomilé cameo, ostatně jako vždy. ()
Naprosto výtečné složení Anderson, Fiennes & Co. Po dlouhé době novinka, kterou chci vidět znova i za popravčí cenu filmového řetězce. Bavíte se od první do poslední minuty, čekáte na přehlídku dalších hereckých výkonů, veverčích záběrů a nádherné výpravy. Pětihvězdičkový grandhotel. ()
Příjemný popkorňák pro intoše. ()
Každý záběr je poloviční umělecké dílo, které rámují dokonalé herecké výkony v čele s Ralphem Fiennesem. Jasných a zasloužených 5 hvězd. ()
Myslím si, že Grandhotel Budapešť je jedním z těch hravých filmů, který si užijí víc herci při natáčení než diváci při sledování. Ale i tak je to solidní komediální jízda s některými scénami jak vystřiženými z němé grotesky a s plejádou skvělých herců, kteří jsou vtipní i když hrají jen karikatury sebe samých. Ulízle úslužný Fiennes, démonický Brody, potetovaný vězeň Kietel, nevinně krásná Saoirse Ronan s mateřským znamínkem ve tvaru Mexika, Willem Dafoe připomínající trolla víc než kdy jindy, a spoustu dalších známých tvářích se ve filmu jen mihne v pro ně netypicky krátkých a nepodstatných rolích a cameech. Někomu to může přijít trochu přeplácané a některé gagy neúměrně natahované, ale zážitek vidět tolik skvělých herců v jednom filmu tyto pocity spolehlivě přebije. ()
70% Spousta podivných, lehce oblíbitelných postaviček, a to i záporných. Postupně gradující, groteskní styl humoru. Stylový retro vizuál a nebo hudba perfektně popohánějící dění na plátně kupředu. Hlavní důvody, proč jsem si Grandhotel skvěle užil, přestože hlavní dějová osa mě v jeho průběhu vlastně ani moc nezajímala. Nádherně hravá kravinka. ()
Není nad tak příjemný film, kdy počas celé projekce máte na rtech úsměv :) Velmi povedené. Navíc mně mile překvapil počet lidí v kině (celkem dost na to, jak dlouho se to už hraje). ()
Velmi osobitý snímek, prazvláštní filmařima, která ale bavila. Slabší 4* ()
Veľmi ma to mrzí. Možno som až príliš chcel. Možno som to jednoducho mal nechať plynúť. Možno som bol v špatnom rozpoložení. Nič mi to nedalo. Groteska bez emócií. Snobská fraška, pri ktorej sa ľudia chytajú za brucho, keď sa na plátne mihne známa tvár a užije si svojich 5 minút slávy. Príliš farebné (aj na Andersona!). Príliš vzdialené od skutočnosti. A možno ja som sa stal príliš slepý a hluchý. ()
Wes Anderson se už opakuje, vizual je prakticky pořát to stejný, neustálý přímo záběry na divně mluvící lidi, kamera snímá z jednoho místa na stativu, schválně levně vypadající efekty...atd. Jinak děj je o ničem, nicneříkajících scén je tam taky spousta. Mě už ty jeho pseudo nezavislý filmy nebavěj a hudba která vždy jeho filmy zvedala je až na jeden okamžik prakticky otravná. Ani nevim jestli to byla komedie nebo drama nebo co je to vlastne za žánr. Na drama to bylo až směšný, na komedii to bylo moc vážný. ()
Tak jsem se konečně dočkal... ale opět se mi potvrdilo, že přílišné těšení je poněkud na závadu. Nicméně, dojmy z filmu bych nenazval zklamáním, na to se mi dost líbil. Wes si opět dělá, co chce, jede si po své koleji (ta jízda už ovšem přestává překvapovat), cestou postupně nabírá obvyklá herecká esa a baví - i když spíše sebe a herce než diváky. Pořád to ale má tu andersonovsko-pohádkovou atmosféru, které mnozí zkušenější režiséři nedosáhnou, i kdyby se rozkrájeli. Bavil jsem se, i když jsem se nesmál. Fiennes, Brody, Norton a většina ostatních jsou vynikající - ač jde často o pouhé štěky. Ale všichni dobře vědí, proč do toho jdou, a Wes pořád dobře ví, co dělá. ()
Plakala jsem, protože to bylo krásné. Protože v tomto zlém, povrchním světě se občas ještě ukáže záblesk civilizace. V tomto nehostinném, bezútěšném... ále, seru na to. ()
Čakal som niečo úplne iné, no keď som si to pustil, pred očami som videl splnený sen malého dieťaťa, ktoré sa konečne môže hrať s hračkami, ktoré si vysníval. Wes Anderson je týmto dieťaťom a Grandhotel Budapešť je jeho hračkou. Do rúk sa mu dostali skvelí herci, o ktorých ani netreba rozprávať, stačí sa pozrieť do obsadenia a všetky mená vám niečo povedia. A ak nie, tak nečakajte, že vám ich tento film ukáže v nejakom svetle. Nie je to film, v ktorom si obľúbite hercov, ale len akási zábavka, kde sa bavia aj oni samotní. Ralph Fiennes je v tomto smere asi to najlepšie, čo v tomto filme pobehovalo. Všetci ostatní boli len nejaké figúrky plniace úlohu, ktorá im bola daná. A išlo im to skvelo. Som fascinovaný a ešte dlho budem, pretože tento film je dôkazom, Že je možné všetko. Klobúk dole. ()
krasne natocene, nadherne provedene, skvele obsazene. perfektni. ***** ()
Byla jsem tak zaujatá, že mi teprve po půl hodině došlo, že mi někdo kouká přes rameno. Taková barevná pohádka u které mi vůbec nevadilo, že to je vlastně road movie, s pěkně pitomoučkou zápletkou a nejvíc filosofování vás u ní bude stát to, co to je ksakru za dortíčky v těch růžovejch krabičkách. ()
Súvisiace novinky
Bill Murray znovu u Wese Andersona
Po předchozích spolupracích na filmech Jak jsem balil učitelku, Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Fantastický pan Lišák, Až vyjde měsíc, Grandhotel Budapešť,… (viac)
Wes Anderson točí další animák
Jen málokterý režisér má tak výrazný rukopis jako Wes Anderson. Jeho filmy s veselými barvičkami a vycentrovanou kamerou jsou nezaměnitelné, a pokud patříte mezi Wesovy fanoušky, můžete se začít… (viac)
Co chystá Wes Anderson?
Americký režisér, jehož kariéra je plná nesmírně osobitých filmů (Život pod vodou, Až vyjde měsíc), už dává dohromady svůj další počin. Wes Anderson je teď mnohem známější než kdy dřív, protože… (viac)
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (viac)
Wes Anderson je späť. Grandhotel Budapešť, ktorý sám režisér označil za plagiát, sa na prvý pohľad v ničom zásadnom nevymyká jeho starším filmom. Pri bližšom pohľade však pár rozdielov odhalíte. ///// Filmy texaského režiséra Wesa Andersona sú priam dokonale ambivalentné. Jedna časť ich bude milovať pre ich unikátnosť a akúsi hravosť, druhá polovica zatracovať kvôli ich manieristickým tendenciám a gýčovosti. Oba tábory majú svoju pravdu. Filmy Wesa Andersona sú totiž, takmer jedinečné. Presne ako ten Grandhotel Budapešť. Je len jeden. //// Na úvod treba poznamenať, že Grandhotel Budapešť netreba rozhodne vnímať doslovne a hľadať ho prstom na mape, je len metaforou. Je to miesto ako Čechovov Višňový sad či Šulíkova záhrada, miesto magické, „živé", plné spomienok. Práve slovo „spomienka" je jedným z ústredných, či tým úplne najústrednejším pojmom nového Andersonovho filmu. V ňom divák voľne pláva alternatívnou históriou a na základe spomienok dnes už starého muža spätne konštruuje jedno, priam mýtické miesto. Andersonov film narába s pojmom história veľmi voľne a inak, než tomu bolo napríklad v Tarantinových Nehanebných bastardoch. Jednotlivé udalosti sú naviazané na najkonkrétnejšie historické udalosti (druhá svetová vojna), no na druhú stranu, nemá to tak pevné „obrysy" vo forme (napríklad) symbolov, ako tomu bolo v Bastardoch. Koniec koncov, ono previazanie s históriou je i tak iba druhoradé, na prvom mieste je symbolika samotného miesta, hotelu. Ale k tomu sa dostanem ešte ďalej./////Ak uvažujeme o samotnom charaktere spomienky, tak tu využíva Anderson pri rozprávaní príbehu menšieho triku. Kritici mu vyčítajú, že jeho nový film je rozprávačsky prázdny. Že je, obrazne povedané, Atlas mrakov bez tých mrakov. Áno, na jednu stranu je tomu skutočne tak. Wes Anderson, ako aj veľakrát predtým, narába s naráciou veľmi voľne. Veľakrát je samotné rozprávanie chaotické, nesúrodé, narúšané častými strihmi či striedaním rôznych čiastkových motívov. No na druhú stranu, je potrebné si uvedomiť, nie sú takéto aj spomienky? Častokrát chaotické, nesúrodé a „zostrihané" na to najdôležitejšie? Preto aj nie úplne najlepšie fungujúca ľúbostná linia, nie je len nič iným, než vyblednutou spomienkou, ktorej skutočná hĺbka sa ukrýva kdesi tam vo vnútri starého muža, ktorému zostávajú už len tie spomienky. ///// Grandhotel Budapešť však opäť nie je nijako prehnane vážnym filmom a Anderson opätovne osciluje okolo svojej atypickej rozprávky, v ktorej nikdy nič nepovie naplno. Zároveň však, oveľa viac než v jeho raných filmoch, dochádza výraznejšie k miešaniu komického a vážneho. Dobrým príkladom je postava Joplinga, ktorú bravúrne stvárnil Willem Dafoe. Na jednu stranu to pre mnohých (vzhľadom na to, ako je vykreslený) bude komická postava, no práve ten historický podtext, hoci fikčný, mu pridáva na vážnosti. V menej rozprávkovom filme, u inak esteticky založeného režiséra, by bol Dafoe psychopatický nájomný vrah. Tu je to "iba" záporný hrdina v magickom a trochu temnejšom rozprávkovom svete./////Ak sa trochu vrátim späť, tak musím na tomto mieste konštatovať, že samotná metafora budapešťianskeho hotela sídliaceho kdesi-tamsi, zachádza ďaleko za hranice andersonovského fikčného sveta. Grandhotel Budapešť totiž stojí na semafore dejín. Tých skutočných. Skrz viacero časových línii oddeľuje staré časy (pred vojnou) od tých novších (po vojne) a najnovších (príbehová súčasnosť). V každom z týchto časových úsekov je Grandhotel iný. Kedysi elita, dnes schátranina. Kedysi miesto, kde sa schádzala elita, dnes zadĺžený a stratový biznis. Pre tých pár ľudí, ktorí ešte do neho zavítajú, je plný spomienok na staré časy. Na milovaných ľudí, otcov, deti. Spomienok, kedy panovala iná morálka, iné zákony, platili iné pravidlá, žilo sa inak. Ako tie naše talizmany, ktoré nosíme ako spomienku na niekoho, kto zanechal v našom živote určitú stopu.///// Zo samotného charakteru spomienok vyplýva i formálny rys Andersonovej práce. „Staré" časy sú oveľa lepšie nasvietené, žiarivé, priam až megalomanské (niečo ako tie Gatsbyovské oslavy), tie „nové" majú príchuť akejsi ošarpanosti, zaprášenosti. Čím sa práve uzatvára celý ten veľkolepý príbeh nazývaný alternatívna história, v ktorom na začiatku bol Grandhotel Budapešť a na konci len spomienka na staré časy. Spomienkou, ktorú prepája malé dievčatko čítajúce jedného autora na jednej strane a istý pán Gustave na strane druhej. Andersonovi by sa dalo toho isto vyčítať veľa. Ale jeho skutočný úspech či neúspech nie je závislý ani tak na tom, aký príbeh „vytvorí", ale na tom, či divák prijme či neprijme jeho unikátnu filmovú estetiku. Tá, hoci nie je úplne originálna (v mnohom kopíruje podľa mňa Allena), je stále nesmierne zaujímavá a predstavuje niečo „iné" než na čo sme zvyknutí. Jeho rukopis je rukopisom manieristu, obrazového „hračkára", experimentátora, zároveň však rukopisom muža, ktorý dokáže i ten najbláznivejší príbeh vyrozprávať spôsobom, v ktorom si na samotnom konci uvedomíte, že k tým postavám máte vlastne úplne blízko. Každý z nás má totiž ten svoj Grandhotel Budapešť. Miesto spomienok, v ktorom sa zastavil čas. A ktoré časom úplne vybledne z mapy sveta. () (menej) (viac)