Pád Bieleho domu

Patosu k zalknutí. Samotná fáze útoku na Bílý dům je sice debilní a s podfinancovanými triky, ale poměrně baví. Zbytek filmu bohužel nebaví vůbec. Mohla z toho být fajn variace na Die Hard, ovšem absolutní nedostatek nadhledu a nesympatické dřevo v hlavní roli (málokdo z Hollywoodu je mi tak protivný jako Gerard Butler) to v mých očích potápí. Druhou polovinou jsem se zkrátka pronudil. PS: Amerických vlajek v tom samozřejmě vlaje požehnaně. Co na to Emmerich? (27.06.2013)

Ultrapatetický, naprosto vážně se beroucí reaganovský relikt kapitalistického realismu. Po všech těch akčních thrillerech, které nějakým - byť i jen minimálním - způsobem americkou politiku a vypjatý nacionalismus kritizují, je překvapivé vidět film, který končí prezidentovým proslovem "God Bless United States of America", vyvěšováním americké vlajky a potřebě se sjednotit. A světe div se, líbilo se mi to. Je to tak hloupé, až je to dobré. A jsem zvědavý, zda o tom vyjde nějaká studie, těch exaltovaných motivů znovu nalezeného patriotismu jsou tam desítky. Nový společný nepřítel, odvážní představitelé vlády, heroizování mariňáků, USA jediným a posledním světovým četníkem. To béčkové vykrádání dějových twistů ze Smrtonosné pasti, Přepadení v Pacifiku a dalších podobných filmů je jen omáčkou - důležité je ono poselství o nezlomnosti americké vlády a národa. Right-wing movie jaký tu dlouho nebyl. (22.04.2013)

Pane jo, jestli tohle viděl Kim, zavře toho holuba trénovaného nést jadernou hlavici zpátky do holubníku a přepíše strategické plány! Ač originální název spíše patří ke krizi japonského výrobce fotoaparátů, bude se zas a znova vyjebávat (neplést s vyjednávat) s teroristy. Fuqua se pokusil o poctivý akčňák jako z dob minulých, jenže svoji (nejen ideologickou) moderností přišel o náboj nadhledu i lehkost. Nicméně jsem si vědom, že kdyby se toho chopil Bay, či bláznivý Rolie, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ostatně, druhý jmenovaný už finišuje s počinem, v němž Tatum v sídle prezidenta USA utancuje zlotřilé teroristy k smrti, takže se mám na co těšit.. Tady se občas připomene 9/11, Bůh žehná, až ho z toho bolí ruce a přísahá se na vlajku, co teatrálně padá ze střech. Není co divit, že jsem měl poslední dvě minuty položenou ruku na srdci. Ne, nebyl to infarkt. To já jen povstal a na celý sál si dojatě broukal Prapor posetý hvězdami - navzdory tomu, že mě vyrušováním podráždění diváci zasypávali nadávkami a poloprázdnými kelímky od coly. K absolutní nirváně mi scházel závěr, v němž by hrdinný agent se znovu nabytou ctí skopl toho na svobodu šlapajícího Asiata do fontánky před Bílým domem. „This is White House!“ (15.04.2013)

Aaron Eckhart si pozve do baráku Korejské "diplomaty" a pak se jen nestačí divit, co za nepěkné věci začnou vyvádět. Vše se zdá být ztraceno, naštěstí přichází hrdina v podobě Gerryho Butlera, který obětuje vše pro záchranu hlavy státu. Sám se vydá přes půlku města až do Bílého domu, prezidentovi na pomoc. Sám se dokáže bez problémů prostřílet až do interiérů Bílého paláce a na své cestě likviduje nelítostně každého, kdo se mu postaví do cesty. Tak trochu to zavání kousky, kterých je schopen snad pouze Chuck Norris:) První věc, kterou Pád Bílého domu upoutá, jsou neskutečně špatné efekty a kamera, které jakoby byly vystřiženy z nějakého špatného katastrofického filmu Kanadské produkce. Ale co, snímek má spád, děj rychle uběhne a závěr je až (ne)překvapivě americký. Sice jsem čekala, že by třeba pro tentokrát zámořská velmoc byla stižena apokalypsou jaderných rozměrů, ale to se opět neuskutečnilo. (30.03.2014)

"Zahrajme si hru Choď doriti. Ideš prvý." Relatívne drsné. Väčšina deja sa odohráva potme, takže keď sa niekto bije, skoro nič nevidíte. Butler sa snaží, ale nie je príliš sympatický. Aaron Eckhart je ako americký prezident ešte nesympatickejší (áno, dá sa to) a na strane zloduchov tiež značne veľká bieda. Vyložene potešiť ma potešila len náročná scéna prepadu Bieleho domu, ktorá je príjemne dlhá a prepracovaná. Žiaľbohu to vyzerá tak, že do nej tvorcovia išli naplno a dali do nej všetko, od energie cez talent až po prachy a tak im na kvalitné vyplnenie zvyšku minutáže už nič neostalo a vydlábli sa na to. Dvojka prekvapivo o značný kus lepšia. A Emmerichov konkurenčný (tiež tohoročný) Útok na Biely dom? Mal sympatickejšieho hrdinu aj prezidenta, ale tiež to nebol žiadny zázrak. (21.12.2016)