Ja, Olga Hepnarová

Jako že to bylo černobíle mi nevadilo, příběh byl celkem dobře rozjet a konec mohl být lepší ale ta kamera co to mělo do řiti jako být. (28.10.2018)

Vizuálne film najviac pripomína poľskú IDU z leta 2013. Kamera Adama Sikoru sprostredkúva dianie vo veľmi fotogenických, presne vymeraných, dôkladne monochromaticky tónovaných záberoch, väčšinou statických s minimom švenkovania a jázd. Kamera je pevne zahryznutá do tepien estetiky artových 50-tych a 60-tych rokov, hrá sa s tieňmi, svetlom, šerosvitom... každý jeden záber s konštante skvelo riešenou mizanscénou môže filmu robiť maximálne lákavé promo. ____ Narácia je tiež podobne ako u Idy divácka, nevyprázdňuje naráciu, neprebieha žiadne odpsychologizovanie alebo čokoľvek, čo by narušilo tzv. "divácke pohodlie". Napriek odmeraným, statickým záberom je snímka stále zameraná na vytváranie emócie, diváka do seba oveľa viac voľne vpúšťa, než by sa od neho dištancovala. ____ Obsahovo ide (aspoň po tragickú scénu vraždenia) o pozvoľne gradujúcu skladačku scén z bežného Hepnarovej života Od nakupovania vína a šunky až po intímne chvíle s priateľkou. Táto kolekcia sa bohužiaľ nevyhne zbytočným pasážam, kostrbatým metaforám, a občasnej samoúčelnosti. ____ Najvýpovednejšími ostávajú jednoznačne chvíle Hepnarovej osamelého sedenia vo vyprázdnených záberoch a monológy pozostávajúce z čítania listov. Tam sa dozvieme všetko podstatné, bez prešľapov, vkusne a v akurátnych dávkach. ____ Veľmi cením obsadenie Michaliny Olszańskej do hlavnej role. Herecké "prehrešky" sú minimálne a jej fyzická krása je v priamom kontraste s vnútornou chorobnosťou. Rovnaký postup vlastne volí snímka ako celok. Temnú, tragickú tému obaľuje do krásneho, veľmi príťažlivého vizuálu. Navyše vyfajčí viac cigariet, než by si dovolil napr. H. Bogart. ____ Já, Olga Hepnarová ako celok najviac zo všetkého pripomína temnú a bizarnú variáciu na tému "coming of age filmu". Mladá, dospievajúca (a duševne chorá) dievčina, objavujúca svoju sexualitu v konflikte so spoločnosťou akoby bola patologickou parafrázou "truffautovského" Nikto ma nemá rád: "Nikoho nemám rada". (18.04.2016)

Moje nejoblíbenější české filmy jsou ty, které působí nejméně česky. A tohle je jeden z nich. Film, za jehož český původ se na rozdíl od Koljů, "troškařin" a podobného komerčního sajrajtu nemusím stydět, naopak. Černobílý obraz s dlouhými záběry statické kamery, syrové dialogy a absence mnohdy otravné filmové hudby převelice zdařile evokuje formu filmů ze šedesátých a sedmdesátých let; ne náhodou je v závěru věnování Františku Vláčilovi. Představitelka Olgy je možná přehnaně toporná, scéna lesbického sexu v trabantu zbytečná a děj místy skočí nepříjemně rychle dopředu, ale v rámci novodobé české kinematografie je tenhle kousek naprostá lahůdka. Tak zajímavá osoba, jakou byla schizoidní, sociopatická, psychopatická a já nevím jaká ještě Olga Hepnarová, by jistě mohla inspirovat mnohem delší film s mnohem bohatším scénářem, ale hlavně když kape. Po krátkém váhání se vracím a přihazuju pátou. +90%! (19.11.2017)

Strašně by mě zajímalo, jak by byl film vnímán, pokud by se jednalo o fikci případně pokud by nebyl případ Hepnarové natolik známý. Netvrdím, že by pak byl film hodnocen hůře, nicméně jsem toho názoru, že čím lépe člověk tuto kauzu zná, tím více si to užije. Všechny detaily a vlastně i vyvrácené mýty o její popravě bezprostředně ovlivňují celkové vnímání, myšleno v dobrém a tak i když třeba část, která předcházela samotnému útoku, není natolik intenzivní, aby čin Hepnarové nějakým způsobem ospravedlnila či zdůvodnila, tak to, že jsem si dokázal dosadit chybějící střípky, filmu v mých očích hodně pomáhalo. Co se vizuálu týče, tak k černobílému formátu jsem dlouhodobě skeptický, ale tady to ani nešlo jinak. Bez něj by ta depresivní deka nebyla tak těžká a navíc i ve filtrovaných barvách by se to psychické narušení nejspíš vytratilo, nehledě na to, že šedivý nádech se hodí i k době normalizace. K celkovému výtečnému dojmu přispěla rozhodujícím podílem Michalina Olszańska, proti které se nedá říct ani popel. Snad je jen škoda, že musela být nadabovaná, ale i dabing, byť v něm byly drobné rezervy, nebyl vůbec špatný a nakonec jsem se dokázal smířit i s několika příliš dlouhými záběry. Weinreb s Kazdou si na sebe upletli bič, ale zároveň dali českému filmu naději do budoucna. Tleskám. 90% (11.06.2016)

Pravděpodobně, kdyby tehdy měla Olga ze strany matky více pochopení a tím i mateřské lásky a citu, ten zločin by se nestal. Ovšem chladná a bezcitná matka, navíc ještě lékařka, která by měla mít k lidské duši blíže než kdokoliv jiný, Olze pomocnou ruku nepodala. Ano, dát ji peníze, či napsat neschopenku, to uměla, ale to bylo vše co byla pro vlastní dceru ochotna udělat. Na vražedném činu se tedy podle mě podepsala především matka, ale i bohužel společnost v podobě ostatních lékařů či spolupracovníků. Odvržena do ústraní, odsouzena do osobních psychických problémů. Kdo je nějakým způsobem odlišný od ostatních, toho zkažená společnost odvrhne. To bylo, je a asi zůstane napořád. Lidé jsou smečka a slabého, zraněného či neschopného přežít utratí jako prašivého psa. (03.05.2017)

Tak tohle byla jedna velká depka ... Ale celkem povedená. 60%. (04.10.2016)

Občas i stojaté české vody může rozčeřit něco, co dokáže zanechat opravdu velmi hlubokou stopu. Není to určitě zcela vyčerpávající životopisná výpověď, ale spíše minimalistické psychologické drama poskládané z pečlivě vybraných kapitol tragického příběhu. Statická kamera, smysl pro detail, pomalý střih, černobílá forma obrazu, absence hudby, to všechno vytváří skvělou atmosféru a zároveň poskytuje prostor pro přemýšlení nad vnitřní komplikovaností hlavní postavy, jejíž role se naprosto skvělým způsobem zhostila Michalina Olszańska, která snad ani nehraje, ale Olgou Hepnarovou se na plátně sama stává. Přes klidné a poměrně chladné vyprávění jde o strhující film, jenž se nesnaží hodnotit ani osobnost, ani její činy, nehájí ji, ani neobviňuje, ale "pouze" vykresluje složitou strukturu její mysli a ukazuje okolnosti, které ji mohly ovlivnit. Jde o film, jenž ještě dlouho po jeho zhlédnutí doznívá a nutí k dalším zamyšlením. 95 % (14.04.2016)

Tak tohle mě opravdu zasáhlo. O tom případu vím, ale to zpracování mi téměř vyrazilo dech... Ano, to je cesta, jak tady kvalitně a nepovrchně točit filmy. Naprosto zasloužený Lev pro ohromný talent, Michalinu Olszanskou, to je vpravdě pozitivní zjev! O naší Kláře Melíškové nemluvě, pro ni to muselo být opravdu těžký, jelikož ona se pořád chechtá a tady pojato minimalisticky, zdánlivě bez emocí, které v sobě mistrně dusí. (30.07.2017)

Líbilo se mi, že film byl vyveden v "barvách" sedmdesátých let a nebýt některých známých tváří, by člověk ani datum vzniku neuhodl. Film je trochu utahaný, ale to mi tak nějak pasovalo do "retro" ztvárnění. Neokoukaná herečka v hlavní roli předvedla výtečný výkon. Občas může film přijít nudně neatraktivní, záleží na tom, co od něj kdo očekává. Za mne, pěkných, 70%. (05.11.2017)

Trailer navnadil na konečně inteligentní český film, který se může s klidem srovnávat s těmi zámořskými, ale kdepak - "Já, Olga Hepnarová" je absolutně prázdný a plochý snímek, kde všechny postavy jsou pouze figurky, herečka hlavní postavy nezajímavá a divácky nesympatická a střihač by si zasloužil uříznout koule. Rádoby provokativní a nezajímavá nuda, která stojí jen a pouze na oné známé události, která mne už díky celkovému dojmu snímku, přestala zajímat. 30% i přesto, že oproti Nováckým antifilmům je to skvost. (05.07.2016)

Nikotýnu hodnotit nejspíš vůbec nebudu, zcela mě minula. Ponor do narušené psýchy se mi ani za mák nepovedl a důraz na její sexualitu mě neoslovil. Odtažitost a chlad, to bylo jediné, co jsem cítila, jenže v takové míře, že jsem málem vychladla zcela i já. A marně přemýšlím nad nádherným vzhledem a účesem ve vězení, cca 10 minut před koncem. Že by bachař? (22.01.2019)

Tragický príbeh Olgy Hepnarovej svojím spracovaním rozhodne nepoteší radového diváka. Mal som tú možnosť zistiť to. Artovým štýlom prednesený výjav zúfalého života hlavnej postavy je temným a silne atmosférickým filmovým dielom. (25.07.2016)

Janeke to řekla přesněji. (18.08.2016)

Je to velmi silné a citlivé téma, tak trochu obraz naší společnosti nejen v 70. letech. Občas se lidé chovají nevyzpytatelně. Perfektní výkon herečky v titulní roli. (06.03.2018)

Michalina Olszańská je jako Olga Hepnarová naprosto famózní. Přiznám se, že okolnosti najetí nákladního automobilu, řízeného vražedkyní Hepnarovou, jsem neznala, proto jsem film chtěla vidět. No a byla jsem překvapená. Hned první věcí, která mě dostala, je fakt, že je snímek černo-bílý, protože to jak té době, tak zejména vypravování a příběhu samotnému ohromně prospělo. Dál musím pochválit herecké obsazení bez "zaručených hereckých hvězd" á la Vilhelmová. Herci jsou tu totiž fantastičtí. Dobré byly i Olžiny vnitřní monology coby dopisy rodičům, svým trýznitelům (?). A scény z vězení byly skvělé a film pak dostal další rozměr. Naopak mi přišel poněkud zmatený začátek, než jsem se naladila na styl vypravování, ale to při zpětném pohledu nehodnotím až tak záporně. Já, Olga Hepnarová je film, který by vás letos rozhodně neměl minout. (15.06.2016)

Tak bohužel ani tady se žádná velká podívaná nekoná. Černobílý vizuál sice pomáhá naladit se na vlnu dobových filmů, ale jakoby bezstarostnost současnosti neuměla autory přinutit vytvořit stejnou naléhavost jako o podobných depek té doby... (05.07.2016)

Taková -né moc rafinovaná- emo šuldovina. Je sice možný, že se tvůrci budou ohánět tím, že plochost celého filmu je dána tím, že se snažili dění snímat jen jakoby skrze olžinu perspektivu, ale to je taková znouzectnost protože i v rámci téhle perspektivy působí nedotaženě a ztraceně. Film skáče v čase ze situace na situaci naprosto náhodně a bez kotextu. Vůbec se neobtěžuje s nějakým vykreslováním olžiných sociálních vztahů (které evidentně měla-i v rámci své perspektivy).. Úplně zbytečně a obsesivně akcentuje homosexuální motiv, což ve výsledku vyznívá jen tak, že jsou kluci od režie poněkud nevybouření, že v československu 70.let byla lesba v každém pajzlu a na každém pracovišti.. a, že homosexualita může být v přímé souvislosti s mrtvolama na chodníku... Dialogy jsou úplná bída a vlastně jediné co z filmu vystupuje trochu smysluplně je těch pár přečtených dopisů........Prostě, za mě tady bída a nouze zabily naprosto unikátní motiv a potenciál.. (15.07.2016)

K dokonalosti chybělo jen málo.. postelová scéna Mariky Šoposké a Kláry Melíškové.. ale to už bych chtěl asi moc. Je mi celkem jedno, jak moc se film drží reality, oceňuji hlavně to, že se divákovi film nepodbízí a neříká mu, že hepnarka je oběť nebo vrah. Celkově je film jinde než naprostá většina českých filmů, v pozitivním slova smyslu. Neříkám, že to nemohlo být kratší, nebo s větším spádem.. ale atmosféru to mělo, zajímavé to bylo a já rozhodně chci vidět další filmy těchto režisérů. (12.06.2016)

Herečka v hlavní roli každopádně úžasná. Jinak jsem ale byla z filmu trochu na rozpacích. Převládal v něm lesbický sex a obžaloba minulého režimu, na psychologii ústřední postavy už moc času nezbylo. Hlavně na prostředí, ve kterém vyrůstala a dospívala. Také její nemoc byla podchycena trochu zmateně, matku měla přece lékařku. Konec byl dost zkratkovitý. Námět je to hodně těžký a informace o celém případu jen útržkovité. Za mně průměr, ale pokud krásná Michalina dostane ocenění, nebudu se divit. (08.03.2017)

Pro mě to bylo hodně divné (neříkám, že nezajímavé), nevím, co si o tom mám vlastně myslet. A to, že je to černobílé, mi přijde celkem zbytečné. 6/10 (06.11.2017)