Ja, Olga Hepnarová

Pokrok v české filmařině, cítím novou vlnu. Intenzivní lesbodepka.. (07.05.2020)

Sice nejsem příznivcem budování uměleckých (či mediálních) pomníků vrahům, jedná se však o téma velelákavé. Navíc vidina šance zhlédnout po hodně dlouhém čase dobrý film české provenience (byť s pomocí mezinárodní koprodukce) mě nalákala do kina, a musím s potěšením konstatovat, že jsem nelitoval. Já, Olga Hepnarová je v měřítku české produkce posledních let výrazně nadprůměrný počin, ale má ambici vyniknout jako kvalitní evropský film, přestože osoba a tragická událost jí způsobená je známá především v české kotlině. Volba černobílé kamery se ukázala jako šťastná, protože nejen dokonale vykresluje dobu, ve které se odehrává, ale také podtrhuje Hepnarčino pochmurné a odtažité vnímání světa. V neposlední řadě režiséři zvládají s tímto bezbarvým mediem zkušeně a zajímavě pracovat, což lze říci i o filmu jako celku, protože je vidět, že si pohráli s každičkým detailem a je znát, že film o Hepnarové je takové jejich dítě. Na filmu oceňuji sympatický samospád bez zbytečných příkras a laciných emočních tlaků a schopnost vyvolat v divákovi kontroverzi, kdy je sice jasné, že čin Olgy Hepnarové je odsouzeníhodný, ale přesto tam někde na pozadí rezonují pozastavení nad (ne)schopností společnosti přijímat, tolerovat či uznávat jedince jakýmkoliv způsobem vybočující ze standardů unifikovaného populačního stáda. Tady bych možná rád viděl intenzivnější a hlubší sondu do domnělých či uznáníhodných křivd vůči Hepnarové, protože film se jich jakoby pouze dotýká, ale nedokáží plně dokreslit tlaky na Olžinu osobnost mající za následek tak fatální hnutí mysli. Pěji chválu na Michalinu Olszańskou, protože je naprosto přesná a skvělá (vzhledově mi připomíná mladičkou Natalii Portman v Leonovi), ale i na ostatní obsazení. Je pravdou, že film se v některých detailech rozchází s články, které jsem o Olze Hepnarové četl, ale to není vůbec důležité, pravdy se navíc už asi těžko dopátráme. Hlavní je, že se konečně vynořil kvalitní český film bez otravného figurkaření a také poctivý art evropských kvalit. I proto rád přídám tu pátou hvězdu. 90% (30.03.2016)

Celý film působí jako osobnost Olgy Hepnarové. Chci tím říct, že způsob natočení filmu zrcadlí její osobnost. Děj a režie jsou spojité nádoby, které divák musí vnímat současně, ale ne vždy je to zcela lehké. Můj výklad je, že chybějící pasáže filmu (důvod vyhození z práce apod.) prožila druhá osobnost Olgy, a ona se pak jen nestačila divit, co se kolem ní děje a měla pocit bezpráví. Zpočátku herecké výkony působily lehce unyle, ale na konec se to rozjelo. Připomíná mi to rakouskou a severskou školu, Hanekeho apod. Snad takových filmů v našich končinách začne vznikat víc. (Shlédnuto ve Scale) (10.04.2016)

Tak na tenhle film jsem si připravil hodně jedovatou slinu. Bylo to špatný, moc a moc špatný. Pro člověka, co o Hepnarové nikdy nic neslyšel, je film jen sledem náhodných nesmyslných epizod z něčího divného života, ještě je to celý černobílý a jakoby artový. Pro člověka, co si přečetl "biografii" o Hepnarové od Romana Cílka, který na filmu ještě navíc spolupracoval (!!!), nedával film smysl o moc větší. A nezachrání to ani výkon herečky v hlavní roli, která se hodně snaží - ale to je asi bohužel jediný pozitivum, který lze vidět. V kině jsem usínal, což se mi nestává téměř nikdy. A přitom takový silný téma, ježišmarjá, vždyť by to mohlo bejt úplně učebnicový psychologický drama, u kterýho by jeden napětím (nebo zaujetím) ani nedejchal. No, ale není. Celkový hodnocení - vraťte mi vstupný. (18.04.2016)

Rozporuplné pocity. Krásná Michalina v černobílých záběrech, i v socialistických hadrech vypadá jak v modelech od Diora, ale význam filmu mi uniká. Doufám, že nebylo účelem jí obhájit nebo pochopit. Protože to, když si někdo vezme do hlavy, že svět je šílený a on postřílí lidi ve škole nebo v metru nebo zajede někoho na refýži, není rozhodně pochopitelné. Dokonce si myslím, že se k ní ani společnost ani rodina špatně nechovaly, byla paranoidní psychopat. Takže nám nezbývá než se modlit, abychom na té refýži nebo v tom metru, v kterém se další atentátník odpálí, nebyli i my. (18.04.2016)

Ocenila bych, že tvůrci měli koule na to předložit životopisné drama, které nebylo předem přežvýkané a to, co si má divák o dané postavě myslet, dané. Film ukazuje Olgu inteligentní, chladnou a odměřenou, hledající lásku a pochopení. Kdyby nic, tak je to zajímavá případová studie vražedkyně, u které stále není jisté, zda trpěla nějakou duševní nemocí, a neměla jí být poskytnuta spíš péče... Ale vedle toho je to filmařsky zvládnutý snímek, se skvělou kamerou, báječně trýznivými záběry na kouřící Olgu, reáliemi československé Prahy 60.-70. tak precizními (jako bych tam byla), a velmi přesnými hereckými výkony. Michalina Olszanska byla v roli ponořená a mrazivě přesná, jediné, co mě rušilo, byl fakt, že neuměla kouřit a pořádně nešlukovala, což byl ale jen drobný detail. A elegantní maminka Klára Velíšková pro mě byla hvězda, i když jen ve vedlejší roli. (23.04.2016)

Zajímavé depresivní cigaretové lesbické porno. Originalita z něho jen čiší, což mám strašně rád. Na druhou stranu mi velmi chyběl nějaký depresivní soundtrack na dokreslení atmosféry a zpestření dlouhých záběrů. Jenom si představte, jaké by to bylo, kdyby během dlouhých záběrů na Olgu k tomu hrála hudba, ze které by bylo poznat jak a nad čím zrovna přemýšlí. To by bylo naprosto fantastické! Navíc, filmu by slušelo více slov.. Když nemluví hlavní postava, tak to vzhledem k okolnostem chápete, ale když vám během sledování snímku připadne, jak kdyby se v 70. letech vůbec nemluvilo a všichni byli v hluboké depresi, tak to asi není moc autentické... Na české poměry ale velice kvalitní počin. (16.05.2016)

No co dodat? Ona byla fakt blázen no. Okolí ji určitě nijak nepomohlo, ale i tak. No každopádně film byl podle mě natočen celkem dobře. 60%. (27.06.2016)

Ačkoliv film Já, Olga Hepnarová považuji v podstatě za dobrý film, nemůžu se ubránit zklamání. Námět je to nosný, castingově trefené, atmosférické, pěkně nasnímané... ale také ohromně roztahané. Chápu snahu tvůrců - přiblížit postupný rozpad osobnosti ostatně zní dobře, avšak zde na mě asi neměl zamýšlený efekt. První polovina mi připadá na vývoj hlavní postavy poměrně skoupá. Nouzi však film nemá o statické a zdlouhavé záběry, které opět měly zvýšit divácký prožitek, u mě ale docílily jen frustrace - řadě scén jakoby schází pointa a vyšumí tak do prázdna. Rozhodně bych se nezlobil, kdyby byl film o půlhodinku kratší, popřípadě kdyby se více věnoval závěrečnému dění, včetně oné "hlavní" události. Tak či tak, stále si tohoto filmu filmu cením více, než většiny českých "frašek". Toto je docela fajn pokus. 3* (6/10) (06.07.2016)

2/10 Pokud to beru tak, že 1 hvězdičku dám filmu, který se mi opravdu nelíbil, tak to musím udělit tomuto. Nechci nijak shazovat kvality filmu. Tvůrci dobře vystihli bordel, který se honil vášnivé hráčce PC hry Carmageddon Olze H. v hlavě a promítli ho do filmu, tudíž je výsledek stejně divný jako byla sama ''Prügelknabe'' Olga. Akorát mě to vůbec nezaujalo a měl sem z toho akorát depresi. Hvězdička asi za lesbické hrátky. (07.09.2016)

Téma Hepnarová je pro svoji morbidnost dost populární a základní okolnosti toho případu jsou obecně známé. Čekal bych tedy, že pokud se filmaři jenom nechtějí na této perverzní vlně vézt, ale k nějak přispět k poučení z této tragédie, tak se pokusí nějak osvětlit Hepnarové život a osobnost, přípravu činu, soudní proces, roli politické situace, veřejného mínění atp. To se tak úplně nestalo. Na to první jmenované, život a osobnost Hepnarové, je kladen docela velký důraz, bohužel je ten film tak umělecký, že spousta věcí není vysvětlená (např. její vyhazov z práce; zato se tvůrci vyloženě vyžívali v jejím milostném životě), dialogy jsou dost nelogické (chápu, že to Hepnarová neměla v hlavě v pořádku, ale i ostatní postavy reagovaly dost nepřirozeně), převládá artové ticho, popř. čtení textů Hepnarové. Ty psychiatrické posudky jsou jenom velmi letmo zmíněné v řeči obhájce, a celý trestní proces je zachycený dost hrozně (za všechny možné připomínky jenom jednu: rozsudek opravdu nezačíná větou „Soud neshledal žádné polehčující okolnosti.“). Olszańska hraje skvěle a rád ji uvidím v nějakém méně depresivní roli, ale celkově ve mně snímek žádný velký dojem nezanechal. (13.11.2016)

V závěrečných titulcích je film věnován Frnatišku Vláčilovi. Což o to, obrazově se to fakt povedlo, akorát ten obsah se limitně blíží nule. "Příběh" skáče od scény ke scéně (mnohdy statické) bez jakékoli návaznosti. Popravdě, kdybych si o Olze Hepnarové nepřečetl článek na Wikipedii, netušil bych, co některé ze scén znamenají. (10.11.2017)

Toto je presne film, kde sa čiernobielosť perfektne hodí. Výborne zvolená herečka sa aj podobá "originálu" a dokonca aj erotické scény tu majú zmysel. Obetiam je síce venované asi toľko ako keď ja na chodníku zašliapnem nejakých osem mravcov. Viem, nevolá sa to Obete Olgy Hepnarovej, ale aj tak, vedel by som si predstaviť dlhší a silný realistický záber na onom krvavom chodníku. Škoda že si s tým nedali námahu - naopak omnoho viac času je venované napríklad záberom kde Hepnerová iba fajčí cigaretu. Silná scéna potom príde až na schodoch, keď Olgu vedú na smrť (pardon, prezradenie deja v životopisnom, historickom, resp. filme podľa skutočnosti neberiem ako spoiler)... Film, kde som si všimol Michalinu Olczansku, a film, ktorý určite nezabudnem že som ho už videl. (28.02.2020)

Neřekla bych, že je film nějak zajímavý nebo vyjímečný. To že byla Olga homosexuální jsme pochopili z líbačky se Šopovskou, takže erotické scény byly zcela zbytečné. To že byla Olga psychicky nemocná bylo taky patrné. (03.05.2023)

Musím uznat, že v poslední době si mě některé! české filmy opět získávají. Jako v tomto případě. Dobově natočený surový černobílý příběh Olgy Hepnarové, kterou výtečně ztvárnila Michalina Olszańska. Ta holka má talent. Ve filmu bylo vše, co mělo být, aby nám přiblížil krutost otloukánka na okraji společnosti. Film bez hudby, skoro bez dialogů, jen s vědomím a svědomím Hepnarové, která Vás provede svým životem a maximálně donutí přemýšlet o svém chování. Silný příběh. (25.03.2016)

Neřekl bych, že se z filmu dozvíme málo o motivaci k činu, o změnách a životu Olgy vůbec. Dopisy, nebo ona samotná nám toho prozradí dost, jenom je třeba sledovat, poslouchat. Samozřejmě se do filmu nevejde vše a také je otázka, co vše chtěli tvůrci aby zaznělo, nebo bylo na první pohled patrné. Kdo má zájem, najde mnoho informací jinde, takže s tímto problém nemám. Tvůrcům se výborně povedlo vystihnout atmosféru doby, lokace natáčení jsou výstižné a nejen ty, ale i různé detaily, vše je promyšleno, navíc nasnímáno do černobílé. Adam Sikora s kamerou vůbec předvádí spoustu zajímavých a silných záběrů, v čemž ho často podporuje i Michalina Olszańska a její výrazy, postoj, či styl chůze vůbec. Michalina se ve filmu stává Olgou, její výkon je bezchybný a to nejen ve výše zmíněném, řekl bych, že obdivuhodně zvládá vše a ke kladu beru i její podobnost Olze. Jediné, co mě trochu mrzí, je málo prostoru pro vedlejší postavy, ale zase je možné, že i tohle je záměr, film se tak více soustředí na Olgu. Česky film se snad obrací ke kvalitě (samozřejmě, točí se i hlouposti, někteří lidé je chtějí), alespoň několik děl z posledního roku tomu napovídá a "Já, Olga Hepnarová" mezi ně samozřejmě patří. 80% (25.03.2016)

Film, který na české poměry působí dost neobvykle. Černobílé zpracování mi překvapivě zcela vyhovovalo a dokonale podtrhlo očekávanou ponurou atmosféru. Naopak místy až tíživě dlouhé statické záběry, opakující se sexuální motiv a takřka nulová práce s vedlejšími postavami jsou aspekty, které mi šly na obtíž. I přes uvedené výtky ale tohle životopisné drama vnímám pozitivně - kdyby se u nás točilo více takových filmů, nadával bych na českou kinematografii o poznání méně. Závěrečné dvacetiminutovce chybí k dokonalosti jen málo a díky ní zvažuji i vyšší hodnocení, ale lepší 3* přece jen mému dojmu odpovídají více. (28.03.2016)

Tíživý, dusivý, pomalý a podle veřejně dostupnejch materálů i dost přesný. Nevim ale, jestli to chci vidět znovu, připadal jsem si po odchodu ze sálu emocionálně vysátej. Michalina Olszańska Olgu Hepnarovou nehrála, ona se jí stala... (29.03.2016)

Girl Power. (30.03.2016)

Stylizace hlavní hrdinky Olgy Hepnerové je úchvatná co se týče celkového projevu, postoje a grimas. Musím vyzdvihnout filmaře v jedné věci a to je ta, že se zásadně drželi autentičnosti u jednotlivých scén a nic zbytečně nepřikrášlili. Olga svoji vizí a antipatií k lidem vlastně divákovi sděluje, celkový postoj lidí. Komplexy a frustrace svým způsobem vždy vyeskalují na světlo v jakékoliv podobě po určité době a hlavně kdy to nejmíň očekáváte. „Víte, čeho se člověk bojí ze všeho nejvíc? Sám sebe! Nikdy totiž nemůže vědět, čeho je schopen.“ (01.04.2016)