Ja, Olga Hepnarová

V prvej polovici, ktorá sa sústredí na konštantnú depresiu a lezbo-sexualitu Hepnarovej, by som viacej zvýraznil dôvody, prečo sa cítila tak ukrivdené zo strany okolia. Z filmu to nie je dostatočne čitelné a keď divák nepozná históriu udalostí, začne sa mu vyjasňovať až po tragédii, pri rozhovore s obhajcom (Juraj Nvota). Všetko ostatné ale výborné - atmosféra doby, čiernobiely vizuál, chlad a odosobnenosť rozprávania, vyjadrujúceho svet v hlave Hepnarovej. A fakt vynikajúca Michalina Olszanska v hlavnej roli! P.S.: Aká časť rozpočtu išla na cigarety? V 4DX by som to vidieť nechcel! (11.04.2016)

Tak se nám tu po letech vynořil další ,, krátký film o zabíjení''. Ačkoliv by mu šlo mnohé vytknout, v našich vodách je rybka nevídaná, něco skoro jako latimérie... Olga Hepnarová je celkem dobře známá široké veřejnosti. Přeci jen je v topce našich nejznámějších masových vrahů a zároveň je v topce těch co dostali za svůj zločin trest nejtěžší. Noviny a časopisy navíc rádi čas od času tyto ,,mordhitparády'' oživují či připomínají. Film se celkem věrně drží všech faktů ze života této masové vražedkyně a místy je dokonce slovo od slova citována (nejen ona). Ona hromadná vražda nevinných lidí čekajících na tramvaj není vyvrcholením filmu jak by divák čekal, ale jen jednou z epizodek činů, které Hepnarová provedla. Mnohem větší prostor je zde věnován jejímu duševnímu stavu a sexualitě. Ačkoliv nebyla u Hepnarové duševní nemoc prokázána a poslední posudky lékařů hovoří o jejím stavu ve smyslu, že duševní poruchu a přeměnu v někoho jiného simuluje, vzbuzuje tato postava řadu otázek. Byla by jiná, kdyby zažila opravdovou lásku? Od rodičů, od partnerky? Nebyla tam prostě velká shoda jejích negativních zkušeností s lidmi s nějakou duševní poruchou? Dnes se lze jen těžko dohadovat. Souhlasím s tím, co píše David82, někde se na tu artovní pilu opravdu trochu až moc okatě tlačilo. Na druhou stranu to černo-bílé pojetí a zejména dokonalé reálie u člověka občas opravdu navodily dojem, že kouká na něco z první poloviny sedmdesátých let. Možná je škoda, že tvůrci nezobrazili poslední minuty Hepnarové jak skutečně probíhaly. Film se k ní v tomto ohledu chová opravdu kavalírsky. Není tam nic o pokousání člena eskorty, nalomeném malíčku kata i o náhlém se uvolnění a odevzdání těsně před popravou, kdy se znečistila obsahem svých útrob... ne v tom není ani morbidita, ani nějaká úchylka z mé strany. Soud k smrti odsoudil člověka, který tvrdil, že nezemře a že se smrti nebojí. Který ji chtěl jako cíl svého žití a který s ní počítal. Proto si myslím, že ta svědky doložená náhlá, poslední nehraná živočišná chuť po životě měla mít ve filmu více prostoru. Každopádně hodně zajímavé dílo a rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. Dávám za 4 kanystry s naftou. * * * * (01.07.2016)

Většinu stopáže jsem dumal nad tím, jak skvělý film by z toho udělal Haneke nebo Trier. Absolutně nesoudržná patlanice, která na jednu stranu představuje zamlklou asociální "hrdinku", aby na druhou nechala tu samou osobu pronášet promyšlené "heroic speaches". Hra na umění, která místy nesmyslně explicitně opakuje jeden motiv (sexualita), aby tunu dalších opomíjela a zmatečně přeskakovala z jednoho místa na druhé bez snahy podat opravdu komplexní obraz.Celá Hepnarovic rodina jsou POUZE karikatury, navíc zcela vytržené mimo realitu. Obraz samotné Hepnarové je proto vytržený z pantů a na místo chladné studie ukázkového magora dostáváme jen nudnou selanku s polskou fešandou, která podle textu smrdí olejem, ale stejně by ji půlka sálu obratem ohnula přes stůl. (20.03.2016)

Já, Olga Nevybouřená. Punkový riot girrrl přišlo až o dalších 20 let později, tohle všecko se dost možná vůbec nemuselo stát... Aspoň už je ale konečně jasno, kde bral Moore inspiraci pro svýho watchmenovskýho Rorschacha. P.S. Hvězda navíc za bezchybnej výběr Gerarda Waye (mrk, mrk) do hlavní úlohy. Nelze nemilovat. (06.07.2016)

Acta non verba. Podle mě filmová událost měsíce, ne-li roku. Není to odpočinková podívaná, nebylo mi u toho dobře, závěr mnou vyloženě otřásl (ačkoli je dobře očekávaný a známý), ale přesto jsem za ten film rád a jeho zhlédnutí je rozhodně silný zážitek. Ten kontrast mezi krásou herecké představitelky titulní role a jejím strašným činem je neobyčejně působivý - čímž ale nemá být řečeno, že by film Olgu Hepnarovou jakkoli omlouval, jak se někteří lidé předem obávali. To si určitě nemyslím, byť mi osobně přišlo, že film přece jen trpí jistým deficitem stran toho přesvědčivě ukázat, čím si ta žena v životě prošla, aby člověk nějak líp pochopil, co ji dohnalo až k tomu závěrečnému masakru na Štrosmajeráku (pokud je to vůbec možné pochopit či "zdůvodnit" - těžké dětství měl kde kdo). Z jejího života jsou do filmu vybrány různé náhodné fragmenty, z nichž je značná pozornost věnována především jejím lesbickým vztahům - osobně mě otevřenost četných lesbických scén v tomto filmu až překvapila, a dovedu si představit, že v nich někdo může vidět v první řadě samoúčelný způsob, jak k filmu přitáhnout větší pozornost (osobně mi to nevadilo ani tak z důvodu nějaké pruderie - ostatně full frontal Mariky Šoposké si dám líbit kdykoli, haha - ale proto, že si myslím, že její nesaturované tělesné i psychické potřeby šlo ukázat i jinak; to, jaké byla Hepnarová sexuální orientace, podle mě žádný vztah k jejímu činu nemá, a jak jsem ji vnímal v tomto filmu já osobně, sedlo na ni jako na každého člověka to, co v jedné své písni zpívá Radůza: "... štěstí hledá každý stvoření / každej chce lásku a klid / a možná, že bolest srdce přemění / jak vždycky chtěls´ ho mít"). Při sledování filmu se mi mimochodem dralo na mysl srovnání s filmem Zrůda - jiná doba, jiné lokace, a přece podobný výsledek - hromada mrtvých, kterou má na svědomí jediná žena. Nezbývá než si povzdechnout, v jakém světě to žijeme - a doufat, že všichni ti současní podobní "Prügelknaben", jako byla Hepnarová a jakých je jistě ve společnosti dost a dost, na rozdíl od ní odvahu k podobnému činu nikdy nenajdou. (15.03.2016)