Ja, Olga Hepnarová

Tak už je to nějakej čas co jsem opustil ztichlý sál, kde by se atmosféra dala krájet a špendlík by bylo slyšet spadnout a celou cestu domů jsem se snažil srovnat si v hlavě co, že jsem to vlastně viděl. Snažím se o to i ve chvíli kdy píšu tenhle koment a pořád se mi to jaksi nedaří. Ten film mi udělal v hlavě nehoráznej masakr a já jsem rozpolcenej z toho jak se k němu postavit. Nedá se soucítit ani odsoudit já se to snažím jenom pochopit, ale když se nad tím zamýšlím hlouběji, tak mě to rozmrdává ještě víc. No abych to napsal normální řečí, tak se jedná o neuvěřitelně minimalistické a sugestivní dílo u kterého musím pochválit, že zbytečně nepřikrášluje, ale drží se pouze toho co víme. Ovšem co my vlastně víme? skoro nic a to je na tom ten největší mazec. Ve spoustě scén si lze jen domýšlet co se postavám honí v hlavě a proč se chovají, tak jak se chovají. Uspokojivou odpověď ovšem nedostanete a to je asi jediný problém který s filmem mám, ale ovšem i důvod proč nemůžu jít na plný počet. prostě jsem nepochopil co mi ten film chtěl říct a myslím si, že v tom nebudu sám. Každopádně je nasnadě, že podobný snímek stojí a padá z hlavní představitelkou a ta je fantastická. Ona je zkrátka něco víc než jen herečka která hraje svoji roli ona je Hepnarová, tak dokonale a přesvědčivě až mě z toho mrazí a její psychopatický kukuč mě bude ještě dlouho budit ze sna. Každopádně je na místě potlesk za to, že se ve stojatých domácích filmových vodách konečně začalo něco dít a našel se někdo kdo se nebál tohle atraktivní byť kontroverzní téma co si o zfilmování doslova říkalo přivést na plátno. Za to rozhodně palec nahoru.90% (26.03.2016)

Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (03.05.2016)

Hlášení o činu Olgy Hepnarové v rádiu si pamatuji, jako by to bylo včera. Znám dobře i dokument z cyklu Hrdelní zločiny. Vím toho dost, abych mohl s čistým svědomím smeknout klobouk před tímto filmem a ještě k tomu filmovým debutem. Autoři se obklopili týmem, kde každý ve své disciplíně pochopil, co od něj přesně chtějí a jejich idea se stala ideou všech. Zodpovědný výběr herců, především představitelky Olgy vrchovatou měrou vrací tvůrcům jejich úsilí. To, že postupy a výsledný vizuální efekt špičkové kamery i opatrného střihu tolik připomínají československou novou vlnu určitě nebyl prvotní záměr, ale ani náhoda. Společné mají zaujetí tématem a srdce, bez touhy po soškách a kobercích. Při plném vědomí zrůdnosti Olžina aktu pomsty, některé její niterné postřehy vůči stádu a většinové společnosti ač nerad.. chápu (10.06.2016)

Tak se nám tu po letech vynořil další ,, krátký film o zabíjení''. Ačkoliv by mu šlo mnohé vytknout, v našich vodách je rybka nevídaná, něco skoro jako latimérie... Olga Hepnarová je celkem dobře známá široké veřejnosti. Přeci jen je v topce našich nejznámějších masových vrahů a zároveň je v topce těch co dostali za svůj zločin trest nejtěžší. Noviny a časopisy navíc rádi čas od času tyto ,,mordhitparády'' oživují či připomínají. Film se celkem věrně drží všech faktů ze života této masové vražedkyně a místy je dokonce slovo od slova citována (nejen ona). Ona hromadná vražda nevinných lidí čekajících na tramvaj není vyvrcholením filmu jak by divák čekal, ale jen jednou z epizodek činů, které Hepnarová provedla. Mnohem větší prostor je zde věnován jejímu duševnímu stavu a sexualitě. Ačkoliv nebyla u Hepnarové duševní nemoc prokázána a poslední posudky lékařů hovoří o jejím stavu ve smyslu, že duševní poruchu a přeměnu v někoho jiného simuluje, vzbuzuje tato postava řadu otázek. Byla by jiná, kdyby zažila opravdovou lásku? Od rodičů, od partnerky? Nebyla tam prostě velká shoda jejích negativních zkušeností s lidmi s nějakou duševní poruchou? Dnes se lze jen těžko dohadovat. Souhlasím s tím, co píše David82, někde se na tu artovní pilu opravdu trochu až moc okatě tlačilo. Na druhou stranu to černo-bílé pojetí a zejména dokonalé reálie u člověka občas opravdu navodily dojem, že kouká na něco z první poloviny sedmdesátých let. Možná je škoda, že tvůrci nezobrazili poslední minuty Hepnarové jak skutečně probíhaly. Film se k ní v tomto ohledu chová opravdu kavalírsky. Není tam nic o pokousání člena eskorty, nalomeném malíčku kata i o náhlém se uvolnění a odevzdání těsně před popravou, kdy se znečistila obsahem svých útrob... ne v tom není ani morbidita, ani nějaká úchylka z mé strany. Soud k smrti odsoudil člověka, který tvrdil, že nezemře a že se smrti nebojí. Který ji chtěl jako cíl svého žití a který s ní počítal. Proto si myslím, že ta svědky doložená náhlá, poslední nehraná živočišná chuť po životě měla mít ve filmu více prostoru. Každopádně hodně zajímavé dílo a rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. Dávám za 4 kanystry s naftou. * * * * (01.07.2016)

Kvôli čiernobielemu poňatiu a dlhých, často bezslovných scén, je tento film považovaný snáď za nejaké umenie. Olga Hepnarová určite nebola duševne v poriadku, poľská herečka sa chytila tejto roly veľmi dobre a aj svojim zjavom Olgu veľmi pripomína. Prečo je ale táto žena stavaná do pozície hrdinky, to mi nejako nejde do hlavy. Film nevysvetľuje celkom, aký bol dôvod Hepnarovej konania, prečo nenávidela rodičov, prečo mala problémy v škole a podobne. Tomuto priestor nedáva, za to dáva priestor zbytočným lesbickým scénam. Filmový zážitok vysokej kvality teda nedostanete, jedine, že by vás práve lákala homosexualita a tony cigaretového dymu. Viac sa o Hepnarovej dozviete aj na wikipedii, toto nie je životopisný film. (14.06.2016)