Tri farby: Červená

Přepsáno v březnu 2019. Tři barvy: Červená je s během života smířeným pohledem poetického polského filmaře Krzysztofa Kieślowskiho. Červená je barva touhy a lásky, krví zbarveného pohledu zrady, pokušení a chtíče i radostného veselí temperamentu života. Pojem bratrství je očistným procesem zanedbaného lidského nitra, smířením se s nestabilním životním osudem a zmoudřením citu lidskosti. Ublížené lidské srdce staví ke své obraně hráze, zklamání pro svou ochranu minimalizuje únik citů do okolí nepropustnou izolací, osamělost se brání strachu cynickým zlehčením. Soukromí jedinců střeží slabiny a poklesky, skutečnost neoplývá pouze jedinou úrovní zkušeností. Kieślowski dokáže nápaditě navázat na své vlastní metafyzické přesvědčení, a náhoda, která není žádnou náhodou, je nedílnou součástí lidského osudu, kterému se kráčí čelem vstříc. Víra v naději má hodnotu blahodárného znovuzrození. Hlavním zájmem zralé životní moudrosti je Valentine Dussaut (křehká Irène Jacob), mladá studentka ženevské univerzity a modelka. Mládí má stále své ideály i nezkažené morálně etické představy. Transcendentální povznesení před zásadním životním okamžikem zatřese s jistotou a vírou odhodlání, zdánlivě neviditelné nitky souvislostí stojí mimo soudní pravomoc a realita získává celistvější zbarvení. Pochopení je prospěšné pro zachování vznešených hodnot života. Hlavní mužskou postavou je Joseph Kern (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), opuštěný soudce na penzi. Pocit zrady zatvrdil jeho srdce, osamělost se snaží porozumět podstatě a krade si pro sebe cizí tajnosti intimního bytí. Zklamání se utěšuje cynickou upřímností, bolest se krčí v samotě a čeká na své probuzení. K výraznějším postavám patří Auguste Bruner (sympatický Jean-Pierre Lorit), mladý soudce na prahu své kariéry. Bezelstná bezstarostnost v okouzlení životem se dočká své nevyžádané zkušenosti, ale osud nelze obejít. A patří k nim také Karin (příjemná Frédérique Feder), lehkomyslná provozovatelka soukromé meteorologické telefonní linky a Augustova milenka. Bez zábran si vybírá z možností vzájemných náklonností. Plynutí času se opakuje a mísí. Z dalších rolí: po Valentině toužící reklamní fotograf (Samuel Le Bihan), soudcův soused v závažném nezákonném podezření (Roland Carey), nový Karinin objev (Paul Vermeulen), či uklízečku nahánějící divadelní manažer (Jean-Marie Daunas). Červená je smířlivý pohled na taneční rej života. Červená není zatracením, ale nadějí a okouzlením životem. Dobro a zlo prostupují svá nejasná vymezení, hořkost má strach a váží si soucitu nezkažených ideálů. Červená je Kieślowskiho naděje na budoucnost života a vírou v metafyzickou ochranou vyšších zájmů osudu a poslání. Barvy se spojí, velikost života je zachycena v pocitech a osobním štěstí. (16.08.2009)

1514. hodnocený film: (04.06.2014)

Nuda k posrání #100. Viz Osvícení. 30% (25.01.2022)

Pre mna urcite najslabsia cast "farebnej trilogie",avsak stale nadpriemerny snimok,mozno vsak az zbytocne preplneny fatalizmom.3,5/5* (12.09.2006)

52. Zlatý Glóbus za rok 1994 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Svýcarsko (13.12.2008)

Vyborna tecka jak za celou trilogii, tak hlavne za celou karierou Kieslowskeho. Silny pribeh, vynikajici herecke vykony obou hlavnich protagonistu, zajimava kamera a krasna hudba se skvelym zaverem cele serie. Modra se mi ale libila ze vsech nejvice. (22.02.2009)

Skvělé zakončení jednoho z nejlepších filmových projektů 90. let. Preciznost "vyprávěcí" schopnosti kamery dosáhla vrcholu. (Příklad: Hlavní protagonisté jsou v divadle na balkoně a Trintignant vyprávý jak mu spadla učebnice v tom kamera "spadne" od stropu až na zem. To je pochopitelně to nejmenší...) Navíc dovětek na závěr nemá chybu. Potlesk ve stoje. (27.08.2009)

Zrcadlo duše, která přináší světýlko naděje našemu prohnilému světu. Budete se o ni bát, protože je bezelstná, křehká a bezbranná .. protože může přijít bouře, která ji zahubí ... protože sny se vyplní jen zřídkakdy ... protože život je jen náhoda a historie se v nějaké podobě může - anebo nemusí zopakovat. (26.11.2012)

Tři prolínající se motivy Kieslowského filmů: (a) bůh nebo osud nás sice staví do situací, které k nám promlouvají, ale očekává od nás zájem, angažovanost. (b) soudíme a odsuzujeme, to je pro nás běžné, jen odpouštět je pro nás nezvyklé (vyprávění o soudu s námořníkem). (c) bratrství, partnerství se nedá stavit na předstírání - první Valentinu lásku charakterizuje hraní emocí na billbordu, zatímco v posledním záběru filmu už se jedná o pravé emoce -, či na podezírání, podvádění apod. Nehrát, prostě být (etre - říká v přítmí večera soudce Valentine). (25.12.2008)

Famózní. Tato trilogie má vzestupnou tendenci. Ač máte pocit už odzačátku, že není moc co zlepšovat, další film vás vyvede z omylu. Samotný závěr volně propojené trilogie se povedl na jedničku a trilogii jako celek bych hodnotil pěti hvězdami, přesto že filmy samostatně hodnotím pouhou čtyřkou. Perfektní kamera, scénář, režie i herecké výkony musí zaujmout snad každého. (07.02.2009)

Takové prapodivné náhodné setkání jedné dívčiny se samotářským chlapíkem žijícím ve starém domě. Ona moc neví co se životem, je mladá a rozhozená, on zase starý a vyhořelý. Kupodivu zjistí, že si mají mnoho co říct. No a to je asi všechno, co se ve filmu stane. A je to moc dobrý....80% (16.06.2014)

Výborný film - malý, intimní, ale výborně natočený a zahraný. A to závěrečné spojení postav celé trilogie, jako jediných přeživších námořní tragédie - finále hodné génia. A tím Kieslowski určitě byl. (22.06.2009)

Nominace na 3 Oskary, 14 dalších ocenění a 14 nominací. (28.01.2012)

S posledním dílem trilogie bych rád hodnotil za plný počet, ale nedostavili se ty pocity, jako u Modré, která zvítězila. Přesto jde o skvělý film, to musím zdůraznit. (04.06.2013)

Trilógiu Tri farby radím medzi najviac prepracované snímky kinematografie, s ktorými som sa mohol stretnúť. Ako celok to funguje, a je pochopiteľne potrebné si pozrieť všetky tri filmy. Myslím, že cieľom režiséra bola otázka ako dnešný ľudia vidia a cítia svoju vlastnú voľnosť, rovnosť a bratstvo. Modrá pôsobila chladne už od začiatku, ten bol sprevádzaný nešťastnou autonehodou. Čo však mňa upútalo najviac bol samotný dôraz na detail, kamera asi jedna z najlepších akú som vo filme doposiaľ mohol vidieť. Divákovu pozornosť už preveria prvé minúty filmu, kde sú svetlá tunela vo farbách trikolóry, ktorej sa bude trilógia venovať. Ako filmovú inováciu beriem aj využitie zatmievačky počas rozhovoru nie ako prestrih, ale iba ako potrebnú pauzu, po ktorej sa divák vracia do toho istého rozhovoru. V Modrej môžeme počuť aj najlepšiu hudbu z celej trilógie, a dokončené dielo mŕtveho skladateľa mi pripomenulo film Amadeus. Druhý film v poradí je Biela, ktorý bol síce pre mňa najslabší, ale vždy je to súčasť niečoho väčšieho. V tomto prípade mi táto tragikomédia veľa nepriniesla a nedokázal som sa dostatočne vžiť do postáv, keďže mi prišli viac uzavreté. Rovnako sme sa nezaobišli bez využitia bielej farby, napr. poľská krajina pokrytá snehom, vlaková stanica s bielymi obkladačkami, ale aj farebný kontrast napr. čierne obkladačky a biely záchod. Režisér Kieślowski sa rád zahráva s divákovým okom, a tak svoje farby niekedy skrýva a niekedy zase (ako v prípade bielej) nechá zakryť celou obrazovkou. Posledná v poradí je Červená, ktorá na mňa zapôsobila najviac. V tomto filme by mohol závidieť využitiu červenej farby aj samotný Kubrick. Tento príbeh si nezobral jednu, ale dve osoby, ktoré psychologicky prehnal bludiskom, a bolo dobré sledovať pohnútky mladej ženy, ale aj starca, ktorého život už dávno omrzel a venuje sa svojej jedinej záľube - odpočúvania susedov. Samotný koniec Červenej na mňa zapôsobil najviac, lebo nebol vôbec predvídateľný, a mal najväčšiu údernosť. Tu sa podarilo Kieślowskemu nemožné, keďže dokázal prepojiť všetky hlavné postavy a tým vyzdvihnúť túto trilógiu na ešte vyššiu úroveň. Veľmi dôležitým detailom je aj stará žena a jej boj s fľašou, ktorú nedokázala odhodiť až na posledný film a to Červenú = bratstvo. Práve to je dôležité realizovať aby sme došli k spoločenskej solidarite, ktorá nám chýba. Posledná časť trilógie je podľa slov Kieślowskeho jeho najosobnejším filmom. Veľká škoda, že aj jeho posledným. Podľa môjho názoru ide o filmy, ktoré by nemali chýbať na zozname každého filmového nadšenca. Modrá 85% Biela 70% Červená 100% (21.04.2022)

Kdybych měl vybírat nejlepší ze tří Kieślowského „barev“, těžko by se mi volilo mezi těžce introvertní Modrou a mezilidsky orientovanou Červenou. Na Červené mě baví ten dvojaký pohled na svět a na člověka (snad že to sám mám tak nějak podobně komplikovaně), který je tu demonstrován na dvojici protikladných postav a jejich obdivuhodně netriviálním, neklišovitém vztahu. Těší mě i jemné předivo návratů a mikroodkazů uvnitř tohoto filmu i v rámci celé trilogie – myslel jsem, že jsem je pochytal víceméně všechny, ale komentář pana režiséra mě vyvedl z omylu. Běžně takové hrátky považuju trochu za samoúčelné naschvály, ale tady z nich vyrůstá samotné vyprávění a hlavně pocity z něj, až nad tím někdy člověku zatrne diváckou rozkoší. Podobně jako u Modré zatím obdivné **** a pátou si nechávám na příště pro případ, že by mě to sejmulo ještě o malinko víc. (18.05.2012)

"Mýlíte se, všechno je jinak…Lidi nejsou špatní." Je špatný pensiovaný (v minulosti citově silně zraněný) soudce, který odposlouchá své sousedy? Nebo jsou spíš špatní dotyční sousedi, když do okna onoho soudce vrhají kameny?  Mladá a úspěšná  modelka Valentine (atraktivní Irène Jacob s neskutečně zajímavým/zasněným výrazem) je přesvědčena, že soudce není takový morous, za nějž se na začátku vydává. Odměnou za její přesvědčení, že "všechno je jinak", jsou ji chvíle souznění s oním starcem. Pro nás, co jsme film mohli vidět s českým dabingem, je zde jistý bonus navíc v podobě  krásných hlasů Luďka Munzara a jeho dcery Báry. Z čistě vizuálního hlediska jde pak o ryzí dokonalost zabarvenou (v celé plejádě větších či menších detailů jednotlivých scén) do červena. (05.09.2022)

Nejlepší Krzysztof. (30.11.2005)

Můj názor na trilogii se během let mění, teď mám Červenou někde uprostřed, dřív byla na stejném (čelním) místě jako drsná Modrá a Bílou jsem nechápal. Modrá teď spadla dozadu a naprosto nejlepším kouskem je Bílá. Jenomže Bílá je úžasná politicko-spoečenská alegorie, kterou jsem dřív neuměl přečíst. V Červené a Modré mi něco, snad větší přesah, schází. Na okraj bych poznamenal, že Irene Jacob mě za srdce ani za oči nikdy nevzala. (02.07.2007)

Len vzácne sa v jednom filme vyskytuje toľko myšlienok, obrazov a emócií brilantne prepojených do celku. Posledný Kieslowského film je okrem iných vecí tiež jeho umeleckým vrcholom, epitafom a testamentom, pripomína meditáciu o pozemských putách, ale tiež o našom mieste vo vesmíre a prostredníctvom idey bratstva preniká až k podstate existencie, čo sa prejavilo v epilógu. Ten ma doslova odrovnal! (20.10.2009)