MaMitti

Zjevení. Sen. Čistota. Ani se mi o tomto zázraku nechce psát jako o snímku, pro mě osobně přesahuje rámec filmu, je to jako poselství odněkud bůhví odkud…Příběh o osudu, o srdci, o životním prozření, o únavě i počátku, prozřetelnosti, dobromyslnosti a dobrosrdečnosti. Věřím na to, že věci se dějí podle své určité linie a tak pro mne Červená byla opravdu nadpozemsky dokonalým podíváním. Irene Jacob alias Valentina je snad anděl, který pouze nemá viditelná křídla, taková křehkost a dobrota, tolik průzračnosti a čistoty, aura neposkvrněnosti. Jean Louis Trintignat je Život sám, soudce, který sám zakouší svůj soud, aby se v závěru mohl dopsat jeho osud – alespoň zvnějšku…na bližních… Červená je hudba. Hudba andělská, hudba východu slunce i síly moře, hudba shůry, zázrak, který prostupuje postupně do „morku kostí naší duše“ , aby v ní zavládlo ticho, hloubavé plynoucí ticho jako její dozvuk. Mně nejvíc okouzlila skladba, která zaznívá při módní přehlídce…dokonalost. Červená je pocit spravedlnosti. Červená je síla skrytá v dobru odhodlaná čelit tomu, co si nechce na podstatu svého dobra vzpomenout. Červená je světlo, které neustále vychází a svítí, neúnavně, prostě. Něco tak nadějného a plného mi asi těžko kdy něco předčí …

Starší sestra Červené. I Julliete Binoche vypadá jako starší sestra Irene Jacob. Film sám je zralejší, bolestnější, plnější o zkušenost přímé Ztráty (o zkušenosti přímých ztrát – ztraceno ve smrti, ztraceno v srdci nalezením nechtěného), plnější o zkušenost šrámu na duši, který duši osvobozuje a připoutává zároveň. Modrá mi pomohla pochopit, co to znamená velkorysost. Těžko bychom hledali krásnější a smutnější, o to intenzivnější příklad velkorysého jednání ženy, která se ocitla v tak bolestivé situaci jako Julie v Modré. Modrá je bolest. Modrá je úděl hledání léku. Modrá je žití po životech svých nejmilovanějších. Modrá je bolest na druhou. Modrá je jako modrá krev, která koluje v žilách lidí se šlechetností jako královskou vlastností nad všechny ostatní vlastnosti. Modrá je deprese a samota, ale i síla, chuť a odhodlání. I Modrá je hudba. Hudba o poznání smutnější a vyzývavější, kouzelná, překrásná. Modrá je o hledání, je to hledání…

Film? Ne, lehkost vážky, která se dotkne vodní hladiny jakoby jí pohladila a pošimrala zároveň. Závan svěžesti, průzračně čistý vzduch, který se nám z nádechu do plic šíří do celého těla, do každého póru naší bytosti, aby nás (snad jako tu vážku) povznesl malinko nad úroveň země a my mohli na okamžik létat. Tento filmový drahokam je jako živel vzduchu – éterický a přesto je v něm víc než dost toho, co v životě nazýváme plností, smyslností, bohatostí. Amelie je člověk, který se stejně tak rád noří do pytle s fazolemi, jako do srdcí svých bližních, není povrchní (jakým živel vzduchu bývá), její hloubka je tak veliká, jak jen si můžeme přát – a přeci bude znova a neustále začínat (pokračovat) tam, kde naše představa bude chtít končit…Nepoznat Amelii bych považovala za svou osobní prohru, tenhle film je totiž o oslavě života, dobroty, laskavosti a optimismu :-)

..........Muselo to být ve snu....Viděla jsem obrázek. Jednoduchý až naivní ... Cestu v malém městě, lemovanou domy...A v pozadí kostel....vysoký kostel z červených cihel...........

Viděno kdysi a nyní. Velmi silné a podmanivé, nekompromisně osudové…a ten chlad, ta zima neúprosně zalézající konečkama prstů do těla chladnokrevně a bezděčně jakoby tělo neexistovalo, ten všeprostupující mráz ochromující údy i myšlenky…brrr...A pak ta nepřekonatelná Síla několika malých okamžiků v celé tragičnosti oné su(y)rové doby, starší sestry druhé světové…Takhle nějak si představuji Venuši ve Štíru někde v hodně zasutém domě….asi proto mě to tak mocně oslovuje. Kronerova perla. Anděl milosrdenství je jako mrazivé zjevení ve snu…jenž kdysi býval skutečností, ve které se snilo o ....běžnosti dneška?

Nezapomenutelné, vryté pod kůží, daleko před ostatními filmy s tématikou z daného období. Velmi zdařilý snímek po všech stránkách, bezchybný hudební doprovod.

U některých filmů by mělo být uvedeno - ponechte mě jedináčkem, solitérem, osobností a nedotáčejte mi pokračování.... Skončit v nejlepším bývá uměním.

Nepřekonané a nepřekonatelné ! Řekl jsi fuj kolalokově limonádě???! - touto větou častuje můj táta mé děti, když se šklebí a fujtajblují u jídla....:-))).

Dokonalé...Igor Hnízdo zpátky do škol !