Gorejący krzew
Burning Bush
Réžia:
Agnieszka HollandScenár:
Štěpán HulíkHrajú:
Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský (viac)Obsahy(1)
Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro Hořící keř, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík... Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (887)
V poslední době je televizní tvorba mnohdy více než vyrovnaným soupeřem filmům určeným pro kina. Hořící keř je toho snad největším důkazem. Jsem rád, že se konečně objevil seriál, který se týká historie z doby komunismu a který kromě událostí prvního dílu, které jsem takřka všem známé se v dalších dvou dílech zabývá i tím méně známým. Velmi emotivní téma precizně zfilmované. ()
Nechci tady hodnotit smysl Palachova činu ani to, zda to bylo dobře nebo ne. Jako mladý člověk věřil ideálům (iluzím?) a byl pro ně ochoten i zemřít. V každém případě je škoda mladého života (i dalších, co ho následovali nejen v Česku, ale např. i v Polsku). Hodnotím jenom film A. Holland. Jakmile se ve filmu objevily nejprofláklejší herecké xichty (Trojan, Kotek a další), tušila jsem, že je zle. Ano, totálně zneužitý (pochybuji, že nepochopený) čin Jana Palacha. S patřičným výplachem mozku nádavkem a rozbředlý jako březnové meze. Navíc nuda k uzoufání. Z vlastní zkušenosti a zcela zodpovědně konstatuji, že bolševický režim stál za ho... a kdyby odtáhli soudruzi do pekel, byla by to skvělá zpráva. Jenže soudruzi nikam neodtáhli, sedí dodnes v parlamentu, senátu a někteří ani nepřevlékli kabáty. Tvoří pro nás zákony a vládnou nám dalších 25 let (od slavného Listopadu). Tak na co si to, sakra, hrajeme? Za tohle neskutečné pokrytectví a dělání z lidí idioty dávám filmu zasloužený odpad. ()
"Jedinou útěchou v mém žalu je mi vědomí, že můj syn obětoval svůj život pro svou zemi, pro pravdu a svobodu." Výborný filmový počin o jednom z nejodvážnějších činů naší historie. Ač má film výborný scénář, tak svých kvalit dosahuje zejména díky skvělým hereckým výkonům a dokonale zvládnuté tísnivé atmosféře doby, ve které se odehrává. I proto, že je celé dílo rozděleno do tří poměrně krátkých filmů, nehrozí, že by se děj příliš roztáhl a začal diváka nudit. Je zajímavě vymyšlené, že zásadní zvraty přichází vždy na konci každého dílu, takže jsem se vždy těšil, jak bude děj filmu pokračovat v další části. Hlavní zásluhu na poutavosti příběhu má kamera a způsob, jakým je natočený, a také hlavně neskutečně tísnivá a depresivní atmosféra, kterou útlakem šířila mezi obyvatele komunistická vláda. A Hollandová ji zvládla dokonale zachytit, ať už výpravou, grimasami představitelů rolí a samozřejmě také hudebním doprovodem. Nemá asi cenu vyzvedávat něčí herecký výkon - možná pouze Ivana Trojana, jehož ztvárnění policisty nepostrádá vůbec nic. Prostě klasický Trojanův dokonalý výkon. Jinak je ale vhodné pochválit všechny herce i herečky, jejichž výkony jsou opravdu procítěné a uvěřitelné. A nejde zdaleka jen o hlavní role. A hudba? K té jsem se vyjadřoval už výše - je stejně tísnivá jako celá atmosféra a už se těším, až si ji poslechnu jako samostatný soundtrack. Celkově ale musím před celým štábem pouze smeknout klobouk - jedná se o nejlepší televizní počin za hodně dlouho dobu! P.S. Už dlouho se mi nestalo, abych cítil za jeden film tolikrát mrazení v zádech. ()
Nečekal jsem že to bude tak dobrý kousek, rozhodně je to nejlepší český výtvor (jestli se to dá brát jako český výtvor) za poslední léta (Ještě jsem teda neviděl Ve stínu). Zpracování příběhu se rozhodně povedlo na jedničku a všechny 3 díly působí svou ponurou atmosférou naprosto úžasně. ()
"Pochodeň číslo jedna" - Jan Palach. Nedokážu si představit jaké to muselo být, žít v takové kruté době vládnoucího komunismu a ještě více si nedokážu představit, že existují lidé, kteří se volně pohybují za naše peníze ve veřejné sféře a dovolí si klidně říct, že Palach neprotestoval proti komunistům. Vždy mě nějakým způsobem zajímalo jak mohlo vypadat "zákulisí" takového protestu - jeho příbuzní a známí, jejich pocity a postoje a jsem moc ráda, že se toho konečně někdo ujal. Přišlo mi jakoby s Palachem zemřela i taková ta naivita tehdy ještě československých občanů...Velmi symbolické bylo, když studenti sundali bustu soudruha a místo ní dali sádrový odlitek tváře Palacha. Na každém metru musela být nějaká udavačská sv*ně. Velmi zajímavě udělaný přechod z toho šílenství do soudního procesu(sledování, udavači..). Poslední dobou s rozhořčením sleduji filmy z doby minulé točené českou produkcí. Díky bohu se v tomto případě nejedná - podobně jako v jiných filmech či seriálech - o někoho, kdo by měl zapotřebí točit filmy tak, aby z toho byla poznat ta obrovská křivda s názvem okupace(to mají prostě Češi ve zvyku). Moc se mi líbilo herectví Táňi Pauhofové, která i přes znatelný přízvuk odehrála perfektně v češtině svůj strhující výkon a dokázala tak, že je skvělá herečka, pak také Patrik Děrgel, Jan Budař a Ivan Trojan. Nemalé díky patří také režisérce Agnieszce Holland. "Udělá snad tohle normální člověk?!" "Normální člověk? To jste ho rychle okádroval. Co je podle vás normální? Že se po ulici prohánějí tanky? Nebo že vás ve městě na chodníku můžou zastřelit?...Bereme za normální věci, které bychom si před půlrokem ani nedokázali představit." ()
Další dluh českým dějinám byl splacen. Nejprve mě mrzelo, že to netočil český režisér, ale nakonec musím uznat, že látku pojala paní Agnieszka Holland velmi dobře. Zajímavé i když velmi smutné svědectví těžké doby. "Člověk je v podstatě takové zvířátko, stará se sám o sebe maximálně o svoje mladé. Ale nakonec stejně udělá, co se mu řekne." To byly takový svině, a na to se nesmí nikdy zapomínat!!!! ()
Kotkův životní výkon? Nojo... První díl mě donutil trošku si fňuknout. Agnieszka Holland stvořila mistrovské dílo, které bravurně líčí dobu po Palachově upálení a sleduje několik dějových linek současně. Možná by malinko stálo za to trošku zrychlit, protože někdy se děj příliš vlekl. 87% ()
Úžasná konstelace tvůrců (Štěpán Hulík jako nová naděje české scenáristiky, Agnieszka Hollandová, jež stále drží laťku své tvorby proklatě nahoře a navíc je se ztvárněnou událostí natolik spjata, že lepší volba se ani nenabízela, mladí nadšení producenti z Nutprodukce, osvícené vedení HBO, celý herecký kolektiv bez slabšího místa) dala vzniknout jedinečnému dílu, které není jen velmi dobře vystavěným dramatem s životnými postavami, ale především velmi pečlivou analýzou společenského procesu a silným apelem pro současnost. Osud Jana Palacha zde hraje jen roli mementa a odkazu, na nějž navazují jedni a v jehož stínu svádějí své morální boje druzí. Splétání mnoha dějových linií umožňuje sledovat jejich malá vítězství, kompromisy, pády, plíživě se vytrácející naději a momenty, kdy si člověk náhle uvědomí, že něco důležitého už je pryč. Postavy jsou sice v leččems zobecňující, ale právě ony dávají vzniknout komplexnímu pohledu na společenský celek, díky němuž film silně přesahuje jedno dějinné údobí. Neboť tím, na co chce upozornit je možnost zlomit morální charakter a ideály společnosti takřka ze dne na den - na to co se zdálo neuvěřitelné v dnů naprostého národního sepjetí a vzepětí po invazi, a co je bohužel daleko pravděpodobnější dnes, kdy již lidé pozapomněli a z hlediska morálky a ideálů nejsou již na úplném protipólu. Tento film nejen připomíná, ale dává znovu prožít tragédii národa s veškerou naléhavostí. Je v tom patos, je v tom morální apelativnost, ale bez těchto vlastností by film ztratil schopnost promlouvat k dnešku a napomoci rozpomenout se na podstatné. Hořící keř je dílo fungující po všech stránkách, které si vytyčilo nejednoduchý a tak trochu idealistický cíl a beze zbytku jej dokázalo naplnit. A českému filmu se přitom pořádně zablesklo na lepší časy. ()
Hořící keř je skvostnou ilustrací tehdejší doby. První díl je vskutku emocionální, prodchnutý bojovnou náladou a přesvědčením o správnosti boje proti útlaku. V druhém díle se atmosféra postupně přetváří. Schyluje se k přípravě k soudní bitvě a utrpení Palachovy matky pokračuje s místy téměř hororovými podtóny. Závěrečný díl dává vyniknout proměně jednotlivých postav. Lidé si uvědomují, jakou oběť stojí pouhá snaha zachovat si čisté svědomí. "Lidé jsou vlastně taková zvířátka. Starají se jen sami o sebe a svoji rodinu a nakonec stejně udělají, co se jim řekne." Z tohoto důvodu především je dobré, že si Hořící keř dává načas. Vývoj postav by byl jen stěží uvěřitelný v pouhé hodině a půl nebo dvou hodinách klasického filmového času. Osobně kvituji, že se celý seriál nenese v duchu prvního dílu, neboť by se jednalo o dílo slzopudně patetické. Takto se nám dostává patosu jen tak akorát , divák se společně s hlavními postavami z počátečního bojovného nadšení postupně propadá do stavu beznaděje a atmosféra normalizace na něj dopadá jako deka. A tak se může stát, že příběh podle skutečné události je se správným vedením daleko silnější než fiktivní scifi agitky ve stylu 1984. ()
Filmů o moderních československých dějinách by se v novodobebé československé kinematografii našlo asi mnoho. Hoříčí keř od polské režisérky Agnieszky Holland určitě patří k lepším z nich. Jedná se vlastně o minisérii, což vůbec není na škodu. Naopak se to zčásti zbavuje neduhů, které občas provázejí podobné temátické projekty filmového formátu. Především velké skoky v čase, málo plastické pojetí a nepřehlednost. Tady má vše docela svůj prostor. Hned v první čási mě začala minisérie bavit. O dění po smrti Jana Palacha, mladických protestech, vyšetřování události a vyrování se s události v rodinně jsem toho (jakožto příslušník mladé generace) tolik nevěděl, rád se nechal poučit a s pomocí dobrého vyobrazení tehdejší depresivní šedivé atmostféry plné studených barev, zchátralých prostředích apod. jsem se úspešně do tehdejší doby dostal. Druhý díl už mě tedy tolik nepřekvapil a ani dějove už nebyl tolik zajímavý. Dost věcí jsem už vědel z prvního a následné pokračování bylo hlavně o přípravě advokátky Burešové na soudní spor s poslancem Novým. Což možná už ke konci nedokázalo být tolik zajímavé ale ve třetím díle dosáhlo dobrého vyrcholení v podobě až soudního dramatu a zároveň i sondě do tehdy opravdu nelehké mravenčí advokátní práce, která navíc kvůli mocným nakonec ani nemohla dojít ke spravedlivému výsledku. Tak nějak to skonči a já si říkal co dal? Asi je jasné, že nic pozitivního ale možná by se snesl i nějaký ten menší bonus navíc, který by ještě dovyprávěl následné osudy postav (hlavně Palachovy maminky.) Jinak je to určitě pěkná a emocionální práci od Polské režisérky, která se s našima dějinama velmi dobře vypořádala a její silný projekt je a bude určitě přínosem. ()
Po shlédnutí všech dílů se přiklání k hodnocení kolem 70%. Seriál je výborně obsazený. A tím nemyslím to, že tam je kopa česko-slovenských hereckých es, ale spíše to, že postavy mi s herci naprosto souzní. Myslím, že Agniezsce Holland se dostal do rukou vynikající scénář. V čechách se takhle kvalitní látka jen tak nevidí. Překvapivě na naše poměry chyběla klišé. Linky některých postav sice vyznívají do ztracena, ale ústřední motiv je poutavý. Občas mě hodně štvaly takové oslí můstky typu - jak ukončit toto a pokračovat tamtím a taky občasné natahování a umělé vytváření napětí pomocí hudby, ale naprosto obyčejného záběru. Nicméně, je to jeden z mála českých počinů, který mě svou atmosférou dokázal pohltit a zaujmout. ()
HBO se opět strefilo přímo do černého. Škoda, že tu není více takových společností. Akorát mě docela mrzí, že se tohoto velkého příběhu z našich dějin musela chopit cizinka. Nechci tím popřít, že by Agnieszka Holland nebyla dobrá režisérka. Ale přece jenom není Češka. Samozřejmě určitě měla taky k tomuto tématu co říct, vždyť v té době tady studovala. Také bych jí ale chtěla za natočení tohoto filmu poděkovat. Zajímalo by mě, co bylo dál s Dagmarou Burešovou, než se stala ministryní spravedlnosti. ()
Horiaci ker patrí k najvydarenejším snímkom českej tvorby najmä vďaka morálnemu odkazu a presahu, ktorý v každom zanechá. Podobné filmy by sa mali premietať na školách, aby sme už v budúcnosti nemali okolo seba ľudí, ktorí by daný režim obhajovali. ()
Asi nejzajímavější částí je ta první, kdy ještě trochu o Palacha a jeho životní osud. To, co následuje ve dvou zbylých částech je trochu zdlouhavé poukázání na to, že komunisti byly pořádné svině a dokázali zmanipulovat všechno, co se jim zachtělo. A tak Palachův a Zajícův čin vyznívají opravdu zbytečně. Natočeno je to skvěle, Pauhofová byla výborně zvolená, ale čtyři hodiny? To je přece jen trochu moc, na to, že do centra se dostává spor, který není možné vyhrát. ()
Povinné podívání pro všechny mladší 40 let. 1) Čin Jana Palacha lze hodnotit různě. Nesporně se však stal symbolem a film dobře vystihuje, jakou důležitost tehdejší režim tomuto symbolu přikládal. Snímek není o Palachovi, ale o poměrech a době, což je dobře. Jistě pomůže v historické osvětě. 2) 65letá Agnieszka Hollandová studovala do roku 1971 na pražské FAMU a tak mluví i z vlastní zkušenosti. 29letý Štěpán Hulík napsal přesvědčivý scénář. Drobné historické a faktografické nepřesnosti nevadí (ke zpopelnění Palachových pozůstatků došlo až v roce 1973, není zohledněna společná žaloba Škutiny, Zátopka - ten ji pak stáhl, Pachmana, Kohouta a Holečka v podobě jejich právního zástupce, rozsudek byl vyhlášen 30.7.1970, Dagmar Burešové bylo tehdy už 40 let atd). 3) Lze se bavit o vyváženosti jednotlivých dílů (třetí byl dějově nejkompaktnější) i o kvalitní kameře či režisérském vedení. Nemohu se však zbavit pocitu jakési odtažitosti až chladu snad až pozérství navzdory všepřítomnému patosu. Film je dobrý, o tom žádná, přesto však tu něco nehraje, zanechává (u mne) jakousi nezamýšlenou pachuť. 4) Nechápu, jaký běs nutí komentátory hodnotit dílo již po shlédnutí prvního dílu. Soutěží snad v tom, kdo napíše svůj příspěvek co nejrychleji? Jsou jako turisté v hotelu, kteří ráno před východem slunce vstanou, obloží si lehátka u bazénu svými ručníky, aby měli kde spočinout, až nastane čas. 5) Film je na tři hvězdičky. Jednu však přidám za zásluhy v historické a politologické osvětě. ()
Psát o tom jak je film profesionálně proveden, je nošení dříví do lesa a jiní to zde popsali dokonaleji, než bych to zvládla já. Film mě citově dostal. Po začátku filmu, kdy se Jan upaluje, se mi vše vrátilo. Vstup vojsk, následné uvěznění táty. A pak bác Palach. Čin Palacha mně hluboce poznamenal, byla jsem dítě školou povinné, ale ochromilo mě to . Jsem vděčná, že se Hořící keř nafilmoval, protože odkryl mnoho dalšího, nevyřčeného o praktikách bývalého režimu. ()
Trošku to prostříhat (hlavně druhou část), spojit do cca tříhodinového snímku a máme tu přinejmenším český film roku. Nejvíce se mi líbila role Ivana Trojana, jeho okolnostmi rozervaný policejní vyšetřovatel nejlépe vystihuje atmosféru doby. A teď bych si dal nějakou pořádnou procedurální detektivku ze současnosti, myslím, že tuzemské HBO má našlápnuto a mohlo by časem vyprodukovat seriál, který se vyrovná třeba i severským krimi chuťovkám (Vražda, Bron). Chce to jen dát dohromady chytré scenáristické hlavičky, herce a režiséry na to máme. ()
I přes místy tragicky napsané dialogy a tradiční ódu na špatný herecký výkon v podání Kotka a pár dalších mladých herců, musím hodnotit 5*. ()
Vyznění příběhu bylo přesně tak tísnivé a plné bezmoci, jak tvůrci nejspíš zamýšleli. Snímek má nedozírnou vypovídající hodnotu pro nás, kdo to jsme to nezažili, a nyní do toho všeho můžeme nahlédnout. Je pak trochu jedno, jak moc je vše umělecky přibarvené, či je kladen přílišný důraz na hudební podklad. Herecké obsazení bylo vybráno citlivě, ale nejvíc mě zaujalo, jak kvalitně byly do seriálu zakomponovány historické záznamy. Ani nechci hledat chyby na díle, které má pro mne smysl. Které mě vyburcuje znovu hledat souvislosti a nevěřit jen zobrazeným skutečnostem. ()
Súvisiace novinky
HBO se stahuje z tuzemské tvorby
Fúze společností Discovery a Warner Bros. a s ní související snaha razantně omezit výdaje napříč všemi subjekty měla bohužel dopad i na televizní odnož HBO. Ta byla nucena se stáhnout z mnoha… (viac)
27. Český lev
V sobotu 7. března 2020 bude Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) po sedmadvacáté rozdávat výroční ceny symbolizované soškou Českého lva. Stane se tak na galavečeru ve Dvořákově síni pražského… (viac)
Zemřel herec Stanislav Zindulka
Ve věku 86 let zemřel český divadelní, filmový a televizní herec, Stanislav Zindulka. Ten měl za sebou vystudovanou pražskou DAMU, od roku 1994 byl pak členem pražského Činoherního klubu. Mezi jeho… (viac)
HBO a české špionážní drama
Karlovarský festival je v plném proudu a o jednu z těch atraktivnější zpráv se teď postarala evropská odnož HBO. Její zástupce Steve Matthews totiž oznámil, že ve spolupráci s českými tvůrci… (viac)
Ty krávo. Jako potenciální historik k filmu řeknu svoje, jen co ze mně vyprší pozůstatky emoční bomby. // No chtěl jsem napsat jakože ještě něco víc, ale časem jsem nad tím pořád tak a tak přemýšlel, až mi došlo, že ta emoční bomba je naprosto vystihující. Ale nebylo by to fér, abych to nějak nerozvinul. Zaprvé: Ta emoční bomba je hlavně v první třetině (odhaduji tedy, že v prvním díle). Paní Pokorná je naprosto nedostižitelná a její ztvárnění Palachovy matky a hlavně její výstup ve vlaku byly pro mě tak dechberoucí, až jsem měl s to chutí zvednout sluchátko a zavolat 1188, aby mi na ní našli číslo. Paní Jaroslava Pokorná je hlavně v první třetině filmu naprosto dominující a určující, co divák vnímá víc. Jestli Palachovo sebeupálení, nebo to, že byl debil a zapálil se, ačkoliv musel jasně dopředu vědět, že ničeho nedosáhne a hlavně, že nechá svoji matku úplně samotnou. V téže třetině filmu překvapí podle mě hlavně Kotek. Nepřekvapí Trojan. Strašně zamrzí Pauhofová (podle mě totálně rána mimo, co se dramaturgie týče). V druhé a třetí bohužel dominuje Pauhofová, a tak spíš moje pozornost putovala k tomu, abych se zajímal, jak tvůrci ztvárnili normalizační socialismus, který u nás byl. Zadruhé: Film má celou řadu historických lapsů. Což je pochopitelné. Zaprvé Trávniček (Kotek) nebyl jeden, ale chápu, proč Trávniček ve filmu vlastně zastupuje všechny tři čtyři historické postavy, které ve výsledku za Palachiádou z řad studenstva stály. Dále Burešová byla starší. Jenže to všechno jsou kousíčky. Hlavní je, že je vidět, že doktor Blažek, který pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů, měl scénář v rukou. Měl jsem tu čest s doktorem Blažkem jednou mluvit, byť si to jistě sám nevybavuje, měl jsem z něj pocit, že chlap je to chytrej a hlavně celý to jeho zaměření na totalitní režimy a česko-polské vztahy není žádná habaďůra (jako by bylo u mě, kdybych náhodou někdy v budoucnu chtěl jít třeba i na magisterský a doktorský studium - protože já bych na to zvysoka sral). Co se týče atmosféry, normalizačních praktik po Pražském jaru, takhle to skutečně zkrátka bylo. A člověk si říká, jak je možné, že to všichni viděli a nikdo s tím nic neudělal? Sebeupálení Jana Palacha je krásná věc, stejně Zajíc, Hlavatý, Plocek, Šefčík (byla o něm vůbec řeč?), ale Jan Palach byl student historie, tedy můj potenciální kolega, a přesto rozsah jeho myšlení absolutně neodpovídá tomu, že by takovej obor studovat měl. "Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové," řekl 'oficiálně', neoficiálně proto, že se mu hnusila pasitiva lidí proti sovětskýmu tisku (který tady u nás vycházel) a chtěl snad generální stávku. Palach byl v prváku, kdyby snad byl v druháku, už by jen z historie věděl, že sebeupálení je čin hezký a záslužný, ale v akatolické nebo rovnou totálně ateistické společnosti je to čin naprosto nicneměnící. Natožpak v zemi, která je zasažena sovětskou okupací, v zemi, kde je znovu cenzura a vládne tvrdě třídnický režim. Nene, pane Palachu, vaše smrt změnila jen to, že jste nechal svoji matku samotnou, a že kvůli tomu byla v Bohnicích, stejně jako váš bratr. Ale zpátky k filmu. Hořící keř je krásným příkladem toho, že u nás je spousta materiálu na super filmy, ale neumíme jej natočit a možná ani (prozatím) napsat. Scénárista je mladý ucho, a tak je možný, že s "jeho" filmem přijde něco jako renesance českého filmu, který už potřebuje vyrůst z Pelíšků a jinejch hořkejch rádoby komediálních sraček. Tendence českého filmu, tak patrná v Poutech, Ve stínu nebo právě Hořícím keři, se snad konečně v dobré obrací. Jediné, co na filmu opravdu zamrzí, je fakt, že je to televizní zpracování, a tak film šel nejprv do televize a teprve potom v tříapůlhodinové verzi (kterou jsem viděl já) na plátna a na fošny. Protože tenhle film bych chtěl vidět s českou vlaječkou mezi nominované v Hollywoodu na nejlepšího cizojazyčnýho plešouna. Neboť roku 2013 u nás nic lepšího (nejspíš) nevzniklo. Jo a prosím, nějaké ocenění pro paní Pokornou. Byla dokonalá. Její herectví totiž ukázalo i tu druhou stranu, kterou ve školách v dějepise nevidíte - totiž, že Palach žil, byl a umřel a někdo pro něj hodně plakal. () (menej) (viac)