The Bunny Game
Obsahy(1)
Po loňském extrémním nářezu Srbský film se i letos ti nejotrlejší diváci mohou tetelit na další dávku kontroverzní a šokantní podívané. Hra na zajíčka bývá titulována jako dlouho očekávané proplesknutí pro americké horory, s čím lze pouze souhlasit. Až na zářné výjimky se produkce hollywoodských studií i indie sféry poslední roky plahočí v močálu schematických selanek oplývajících trapnými lekačkami, žurnálovými postavami a jalovými klišé. Filmová hrůza se omezuje jen na popcornové čajíčky a filmy, které dokáží diváky opravdu zadupat do sedaček, jsou jako zrnka zlata v řečišti plném marasmu. Jedním takovým zrnkem je právě režijní debut kameramana Adama Rehmeiera o prostitutce, jež padne do rukou řidiče náklaďáku, který ji soustavným terorem promění ve svého mazlíčka. Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka. Nikdo ze zúčastněných o společném výplodu nemluví jako o filmu. Podle nich je to monstrum negativní energie, jež během improvizovaného natáčení žilo vlastním životem a jemuž se oni podřizovali. Hlavní silou snímku ovšem není ani tak povaha zobrazovaných věcí, nýbrž sugestivní formální koncept. Hra na zajíčka představuje maximálně účinné prolnutí postupů hororu, torture porn snímků, experimentální kinematografie i videoartu. Je to audiovizuální sinusoida psychického teroru a agónie. Diváci jako by se sami ocitali uvnitř hermetického prostoru přívěsu, kde je atakují sytě černobílé expresivní obrazy a drásavá noisová kakofonie skřeků, zesílených ruchů a agresivní hudby (Festival otrlého diváka)
(viac)Recenzie (63)
Ouchyl s vizáží Krise Kristoffersona unese zfetovanou šlápotu a na korbě svýho náklaďáku jí pak za asistence debilní kamery a holícího strojku mučí. Na začátku mi klasická pornoscéna dala vzpomenout na Baise moi, ale nakonec se tenhle film vydal úplně jinou, neméně sračkoidní cestou. 10% ()
Bunny Game nemůže být dobrý film, protože to ani není film. Spíše než proklamační tvrzení tvůrců: „Nejedná se o film. Je to monstrum negativní energie.“ je ale nasnadě vysvětlení, že Bunny Game je videoart natažený do stopáže celovečerního filmu. Odtud pak plynou všechny neduhy, které Bunny Game jako film jednoznačně shazují. Repetetivní opakování vzorců, kdy kamera staticky zabírá celek kamionu v poušti a frenetické detaily na tváře hlavních aktérů, postupem času začne nudit a působivost filmu se někam vytratí. Absence režiséra, coby osoby udávající tempo, je znatelná. Jednotlivé scény a části filmu fungují nezávisle na sobě a kontext ostatních scén je pro ně redundantní. Jinými slovy: film se nikam nevyvíjí. Tak mě napadá, že v rámci promyšlené instalace by Bunny Game mohla daleko lépe fungovat v galerii. ()
Uz dlouho me neco tak neurazilo. Nebavilo me to, nesokovalo me to, obsah byl o hovne, formalne radoby in, vysledek = nula. Proti samoucelnosti, kdy film nema zadny jiny cil, nez sokovat, a priori nic nemam. Ba prave naopak. Ale jestlize se film od prvnich minut s timto cilem miji, nemel by obtezovat divaky tim, ze vubec vypluje na verejnost. Pres ratingovou komisi film zrejme neprosel ne kvuli sve kontroverzi, nybrz protoze byl tak dementni. ()
Tento film ma len jednu chybu a tú,že nemal byť nikdy natočený.Nepáčila sa mi forma natočenia,ktorá vyznela neskutočne chaoticky aj s tým debilným strihom.Výstredne,úchylne,perverzné a je tam aj psychické či fyzické týranie ale celé je to bez gul,bez fantázie a tento krát aj čierno-bieli vizuál mi dosť prekážal.Hudba mala niekedy grády a inokedy bola celkom vedľa.Technická stranka filmu tiež nič moc a príbeh bol veľmi jednoduchý.Celkovo to bol veľmi zúfalí počin zaujať. ()
Ono to šílené je, o tom žádná. Pokud vás baví se hodinu dívat na to, jak lidské tělo trpí, prosím, klidně se na to dívejte. Já jsem z toho ale nic moc neměl a nejsem si ani jistý, jestli tvůrcům šlo skutečně jen o to, aby šokovali, anebo se o nějakou psychologickou hloubku snažili. Ta zde není, jen na diváka se přenáší ona psychadeličnost, která je skutečně tíživá, ale mám pocit, že toho by šlo docílit i méně efektní cestou a alespoň nějakým příběhem. ()
Černobílý vizuál tomu sedne, ale to je tak všechno. Děj žádný, šokován a zhnusen jsem taky nebyl a z nejvíc úchylný mi připadal střihač, protože ten se vyřádil asi nejvíc. ()
Hnusná, šokujúca výpoveď, ktorá ma dostala rovnako ako rakúsky Angst. Narozdiel od neho však nezakladá svoju silu na živočíšnej pudovosti, ako skôr na topení sa v chlade a perverzií. Repetetívnosť záberov, dunivé bassy, krik, zbesilý strih a pesimistický ending kryštalizujúci v jedno "Monštrum negatívnej energie". Hej to je ten správny výraz. ZLÝ film. (Poznámka: chápem aj negatívne hodnotenia, film sa nikam nevyvíja a stopáž je prepálená, zato hviezdička dole) (Poznámka2: Veľké uznanie herečke v hlavnej roli, toto by nezahral hocikto) ()
Ide o riadne drsný, zvrhlý a surrealistický torture exploitation. Takmer dokonale realistický a autentický svojim obsahom, nie spracovaním, nám tu predkladá ten najbrutálnejší a najohavnejší teror. Na moje prekvapenie je tu pomenej fyzického násilia na ktoré som pri týchto flickoch zvyknutý. Skôr sa tu v plnej pekelnej paráde predvádza psychické týranie, ponižovanie a totálna neúcta voči ľudskej bytosti. Veru, miestami mi bolo tej peknej prostitútky aj ľúto. Celé toto zlo predvádzané kamionistom na prostitútke je zabalené do ťažko uchopiteľného surrealistického strihu, čo sa mne osobne nesmierne páčilo. Tomu bezzmyselnému mučeniu to dávalo grády. Nezávidím tieto úlohy herečkám ale tieto to zahrali na jedničku. Autentickejšie a lepšie zahrané utrpenie veru len ťažko nájsť. ()
důležitá poznámka pro potenciální diváky: K zkouknutí nepotřebujete titulky! Nejspíš i proto žádné české nejsou! Skvělá, opravdu perfektní kamera! Velmi dobrý hudební a zvukový podkres. Žádný zbytečný kecy (spoiler: ve filmu padne celkem asi 20 vět) a žádné zbytečné násilí!! The Bunny Game ale rozhodně není hororem, a ani nemá děsit nebo nějak extrémně šokovat. Nejde tu o příběh, o děj... ale o určitou výpověď... A zdejší hodnocení, to je fakt výsměch. Já dávám 85,9837410994 %. ()
Černobílý art-exploitation pro bezmozky. ()
"VIII.ročník filmového festivalu otrlého diváka 2012." Tuhle hru bych někdy na někom praktikoval! 35% ()
Impotentná nuda ktorá sa silou mocou snaží byť drsná ale výsledok pôsobí veľmi detinsky. Ale verím že strihač sa bavil :) ()
Bunny Game není žádnou dětskou hrou, ale pořádně zvrhlou zábavou pro oplzlé kamioňáky. Tento artový exploitation je zaměřen jen na trýznivé psychické mučení hlavní hrdinky, která vše podstoupila zcela dobrovolně, a proto se ve snímku nedočkáte žádné krve či gore scén. Chvílemi nuda, ale povinná příručka pro všechny pouliční šlapky. ()
Za to, že jsem tuhle megasračku dokoukal až do konce, si zasloužím metál. ()
No dobře, 1* za opakujíci se sekvenci s nožem , která mne v kině opravdu silně rozesmála (samozřejmě v mírném alkoholovém opojení) + pár dobrých hudebních čísel ze začátku by Harassor, jinak totální, samoúčelná, nudná rádoby-art-exploitation hovadina. ()
4000. KOMENTÁŘ!!!!! Na začátek je nutno upozornit, že by se potencionální divák neměl nechat zmást názvem, jelikož o podívanou s Velikonoční tématikou se skutečně nejedná, respektive se zde přítomným Bunnym bych blízké setkání vážně nedoporučoval, pokud tedy nejste fakt zvrácený hovado, pro které je jen tak mimochodem tato podívaná určená primárně. Hele, asi tedy ale takhle. Jak zde prakticky všichni upozorňují, že se jedná o snímek jen pro opravdu okrajové publikum, kam se řadím i já, tak to je pravda bez diskuzí, jen ovšem s tím, že tohle je možná už i trochu přes čáru pro ono okrajové publikum a popravdě, zde natočený materiál je prostě opravdu už jen ryzí humus pro choré mozečky, kteří se u toho budou jistojistě ukájet, ale pro mě tohle už vážně ztrácelo po celou dobu význam a konkrétně srovnávat The Bunny Game se Srbským filmem je holý nesmysl, jelikož ten ať působil jakkoliv zvráceně, tak pořád měl oproti tomuhle zatraceně promyšlený děj, koncept a především fakt extrémně dokonalou a šokující pointu, tohle je ale vážně jen experimentální pokus o dostání se za pomyslné hranice vkusu, snesitelnosti a lidskosti. Já tomuto druhu filmového ,,umění” tedy skutečně už nerozumím, a i když na druhou stranu musím zároveň uznat, že se nejedená o nějaký ultralaciný amatérský štěk, ale naopak o vážně vysoce profesionálně zpracovaný projekt, s působivými obrazy, kamerou, stylem, emocemi a v neposlední řadě i se silnými hereckými výkony, tak zkrátka co je moc, to je moc, a mě už se tohle fakt nelíbilo. Je to depresivní, psychedelický, sadistický, provokativní, kontroverzní, šokující, to vše beru za ok, zároveň je to ale i fakt úplně zbytečně přes mantinel a já v tom krom té extrémní deviace nevidím nic navíc. ()
Jo, je to odporný, depresivní, nechutný septik. Znásilňování, mučení a ponižování prostitutek řidičem kamionu ve mě opět vyvolalo pocity, které mě nutily film vypnout a rezignovat. Ale že to dokázala jedna kamera s filtrem, příjemným panoptikem a nulovým rozpočtem, tak tedy klobouk dolů. ()
Takový ten klasický příběh obyčejný děvky, který se může úplně v klidu reálně stát. Ještě že je to tak krátké, protože ve filmu vlastně skoro o nic jiného nejde než o týrání, takže je to takové nudnější, skoro o ničem. Nutno ale říct, že díky černobílé barvě je to aspoň atmosféricky celkem povedené. Jinak pokud čekáte, že to bude jako Srpski film, tak to tomu nesahá absolutně ani po kotníky. ()
Co to bylo? Porno to nebylo, umění také ne. Kamera, střih, zvukový doprovod - všechno ubohé, vlastně asi experimentální. Poznámka k úvodní sekvenci: Ženskou, která by se takhle zadýchala při provádění orálního sexu, jsem nikdy neviděl - ani ve filmu, ani v reálu. ()
Adam Rehmeier (produkce, režie, kamera, střih, hudba a scénář) a Rodleen Getsic (produkce, scénář, kostýmy a hlavní role) si natočili film – použití zvratného slovesa je rozhodně na místě, protože se oba chovají, jako by podstata vyplynula již při natáčení a role diváka tedy není za potřebí. Představte si film jako vedlejší produkt prožitku, recyklovaný odpad. Nesrozumitelné echo momentálního rozpoložení. Podle žánrového zařazení se většina obecenstva musela zákonitě zklamat: na snuff nedotažené; oproti klasickým mockumentary těžko uchopitelné a bez většího emočního dopadu; ve srovnání s horrorovými konvencemi tělesné modifikace (kastrace, amputace, dekapitace, perforace atd.) nezáživné... Přesto má snímek, co nabídnout. Pečlivě komponované záběry, kdy černobílý obraz umocňuje už tak výrazné kontrasty a minimalistické textury, je kapitola sama pro sebe, stejně jako zběsilý střih obrazových a zvukových smyček nebo použití hudby. Scény sice samostatně fungují dokonale, ale v návaznosti mezi sebou působí zmateně a nahodile. Cyklická rutina dosažená střídáním náporu a uvolnění nikam nesměřuje a přestože se časem násilí stupňuje, vnitřní napětí nepřichází. Filmu chybí sebemenší soudržnost – frontální útok na smysly je okamžitý, ale také prchavý a nezanechá citelný otřes. K větší celistvosti by napomohl příběh, ale jeho absence je pro snímek spíše výhodou, protože se může plně soustředit na propagonistku bez širších souvislostí. Navíc náznak narace u úvodní vsuvky 'ze života děvky' považuji za nejslabší sekvenci filmu. Naopak závěrečná katarze týrání hrdinky a její přerod do dětsky nevinné a bezbranné bytosti se do paměti vryje na delší dobu a stojí za to zbytečně natahovanou stopáž přetrpět. Maska obrazů ale ke konci zůstává neprostupná a stále ukazuje jen odtažitý popis událostí. Pravděpodobně jediný/á, kdo se dokáže dobrat smyslu, je jedinec, který si podobným prožitkem prošel (ať už z pozice oběti nebo trýznitele). ()