Dařbuján a Pandrhola
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan NovákHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Václav Lohniský, Běla Jurdová, Vladimír Menšík, Pavla Maršálková, Bohuš Záhorský, Otakar Brousek st., Stanislav Neumann (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Haviar Dařbuján trie biedu s mnohodetnou rodinou. Zo zúfalstva nad chudobou prijme za kmotra pre svoje práve narodené dieťa samotného "Smrťáka". S jeho pomocou sa stane z Dařbujána zázračný doktor... (TV Markíza)
Recenzie (479)
V krásných českých pohádkách bývá z hlediska filmového zpracování spousta stejných prvků a schémat. Z tohoto úhlu pohledu je Dařbuján a Pandrhola hodně vyjímečný a originální. Sám nevím proč, ale nikdy jsem ho nedostal pod kůži, i když vyrůstal a dospíval současně se mnou.;) Snad je to silným levicovým podtextem, který mi u pohádky vadí víc, než u prvoplánových agitek. Vidím to tam jenom já ?? Každopádně u velkého Mac Friče nepatří pohádky k jeho silné stránce, přestože je natočena a obsazena bravurně a vždy se na ní rád podívám. ()
Dařbuján a Pandrhola je aj na svoj vek veľmi dobre napísaná a funkčná rozprávka. Aj po rokoch sa na to človek môže pozrieť a byť fascinovaný jednotlivými scénkami. Najlepšie si film síce vychytí až na záver, ale to nevadí. Najlepšie na tom je vidieť obrovské herecké esá v jednom filme pokope. Najlepším elementom je tu podľa mňa excelentný Václav Lohniský ako "Smrťák". Veril som mu to absolútne vo všetkom. A dal si na svojej serióznosti záležať. Sovák ako hlavný hrdina bol vždy skvelá voľba a dokázal predať jednotlivé scénky s absolútnou precíznosťou. Mohol sa nechať ukecať na akúkoľvek volovinu a dokázal to absolútne predať. Všetky postavy, ktoré hral mali síce asi rovnaký charakter, ale zase to bol jeho šarm, ktorým to dokázal skvele predať. Jiří Sovák bol proste v tomto smere absolútny pán. Rudolf Hrušínsky si toho času síce až tak veľa neužil, ale keď sa objaví, je veľmi vtipný. Filmu nechýba kreativita, absurdita a vďaka tomu aj skvelý humor. S výsledkom som spokojný a nevadí, že film má viac ako 60 rokov. Stále sa na to pozerá veľmi dobre. Hodnotenie: A ()
Moudrá i naivní pohádka. "Když oni, havíři, nejraději pijou na sekeru." ()
Moje nejoblíbenější pohádka. Vidím ji každý rok několikrát a vždycky mám až slzy na krajíčku. Jiří Sovák v roli Kuby je kouzelný stejně tak jako celá pohádka. ()
Viděno 4x cca - 60% ()
Vždycky mě překvapí, jak je tahle pohádka výborná! Drdův scénář nemá chybu. Brilantní režie Martina Friče, obsazení, kulisy, humor, nezřízené chlastání, myšlenka a svatá pravda, že smrt je tady pro každého. "Neřekneš to bábě, neřekneš?" "Tak Zdař Bůh!" Kýbl vody na ženské, rozštípaná postel, jitrnice na stromech, pivo v potoce, muškáty v květináčích na oknech, kovaní koně v kovárně, vykrmená prasátka, těsta na lívance, kroje, groš muzice do trumpety, facka v hospodě a Smrťák zavřený v sudu. Absolutní pohádka. Zvláštní, že si z klasických, pohádkových prvků dnešní scénaristé nechtějí nebo nedovedou vzít příklad. Drda měl svoje komunistické mouchy, ale pohádky psal peckovní. Tahle je až taková ladovsky-haškovská. A jasně, agitka tam citelná je, ale zároveň je tam taky pán Bůh, přičemž ten už byl v letech natáčení komunisty "na věky věků" zakázán. "Pole- louky- dům". ()
Velmi sympatický Smrťák a velmi lidská pohádka! ()
Kdybych měl vyjmenovat vše, co se mi na tomto už hodně starém filmu líbí, tak bych tu psal ten komentář aspoň hodinu. Prostě filmová klasika mezi klasikami všech klasik plná životních mouder a úžasného českého humoru. :-))) ()
Problém, který s touhle pohádkou mám, vězí v tom, že mě baví jen z poloviny, z druhé mě neskutečně vytáčí, a to především hláškami, pronášenými místní chudinou... narážky o vránách, co zaručeně neletí k bohatým - no proč asi? Zřejmě nebyli imrvére pod parou, aby se pak zaobírali zábavou chudých bez toho, aby si uměli spočítat, co by je stálo dvanáct krků! I to pivo, valící se potokem, o tom vypovídá svoje a volci přestrojení za myslivce zkázu dokonávají... což takhle si přát pro děcka nová kaťata, když už se na ně neustále odvolávají, ale to by se pak nemohli smíchy popadat za svá propadlá břicha, jak tomu buržoustovi pustili žilou, pak je tady jeden v pokušení častovat je stejnými urážkami jako Pandrhola... Krajně zavádějícímu uchopení dobra a zla už chyběl jen starý dobrý zvyk veškeré vzbouřené lůzy - vyházet z okna nábytek, rozehnat dobytek, podupat úrodu a pak to všechno zapálit, ať nemá nikdo nic... prima návod pro budoucí extrémisty :-) ()
V málokteré jiné běžně uváděné pohádce je tolik hladových dětí, chudých pracujících a různých protináboženských výpadů jako je tady. Režijní i herecké mistrovství samozřejmě za tímhle opusem znát je, ve srovnání s často zmiňovanými Hrátky s čertem mi ovšem Dařbuján a Pandrhola přijdou po všech stránkách o dost slabší. Zvláštní zmínku si přitom dovolím přičinit k reáliím. Sládek chovající se spíše jako majitel pivovaru je bytost z říše pohádek, nikoliv ze života a ta zobrazovaná totální chudoba je samozřejmě taky hodně mimo jakoukoli realitu. Ostatně celý výraz téhle pohádky je zvláště přetažený a pitvorný. Počínaje herectvím a výpravou konče... Celkový dojem: 65% ()
Kdo by neznal nejznámějšího českého amatérského "doktora" Dařbujána a lakotného Pandrholu, jemuž se stala osudnou chuť na jitrničky. Člověk už zná tuto pohádku v podstatě nazpaměť, nicméně se jedná o film, který se jen tak neokouká a má stále co nabídnout. Ať už jde o plejádu skvělých herců (nejvíce mě pobavil Stanislav Neumann), pěkné kulisy či humorně pojatý příběh plný vran, jitrnic, kurýrování a v neposlední řadě jednoho velkého "moribundusu". ()
Na dedine išlo len o žrádlo. Ako inak by niekomu napadlo liečiť chorých lievancovým cestom a klobásou, či pýtať za odmenu jaternice rastúce na stromoch. O chamtivosti a jej následkoch. Taký milý malý predchodca Troch veteránov. ()
Velmi krásná pohádka s hezkým poselstvím. ()
Pohádka je to hezká, o to nic. Má to klasickou stavbu, jasně vyhraněné postavy (dobro je dobro a zlo je zlo. smrťák je neutrál, který lehce přihrává hodným) a výborné herce. Rok 59 je na filmu bohužel v mnoha ohledech hodně cítit - podobný, ne-li horší, případ je Pekařův císař (a vice versa). Kdybych neměl se socialismem přímou zkušenost, byl bych snad schopen tam tu propagandu nevidět, takhle to dost dobře neumím odfiltrovat. ()
Nemůžu si pomoct, tuhle pohádku moc rád nemám, nějak mi tohle pojetí nesedlo. Přišlo mi takové ... nevím, jak to popsat, spíše jako budovatelský film z venkova? Jistě, příběh je fajn, Smrťák super, i Hrušínský hraje skvěle, ale Sovák nikdy neuměl moc hrát, a jinak celá ta dědina mi přijde taková kašírovaná, prostě mi pohádka nesedla. ()
For ME 81% ()
Tak jako jitrničky na stromech a pivo v potoce by si nechal líbit každý, ovšem v tomto případě se mi tato pohádka líbila hlavně v tom, že na rozdíl od většiny jiných je zde Dobro a Zlo vyobrazeno poněkud jinak, než jsme byli zvyklí. Celý příběh má poněkud smutnou a ponurou atmosféru – vyobrazenou nemocnými lidmi, Smrťákem, chudobou a až „odporným“ Pandrholou – kterého mimochodem zahrál Hrušínský opravdu skvěle. No a naproti tomu je lidská dobrosrdečnost, rodinná soudržnost a důvtip Dařbujána v podobě pana Sováka. Další z klasik, kterou nikdy nepohrdnu… ()
Době sice poplatná, nicméně rukou mistra natočená, a geniálními herci skvěle zahraná pohádka s někdy cynickým, jindy zas totálně černým hřbitovním humorem. A s neskutečně hláškujícím Stanislavem Neumannem. ()
Nechci být zlý ale nelíbí se mi to nepřišlo mi tak teda nic zábavného nebo dobrého. ()
Súvisiace novinky
Další smutná zpráva z českého filmového světa
Ve věku 95 let dnes v Praze zemřel herec Karel Fiala, představitel titulní role v legendární české komedii Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera. Zprávu uvedl Český rozhlas. Ostravský… (viac)
Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (menej) (viac)