V domě
Dans la maison
In the House
Réžia:
François OzonKamera:
Jérôme AlmérasHudba:
Philippe RombiHrajú:
Fabrice Luchini, Ernst Umhauer, Kristin Scott Thomas, Emmanuelle Seigner, Bastien Ughetto, Denis Ménochet, Diana Stewart, Mehdi Meskar, Jana Bittnerová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Šestnáctiletý chlapec dochází do domu svého spolužáka a vše, čeho je tam svědkem, pak popisuje ve svých slohových pracích učiteli francouzštiny. Toho začne díky tomuto talentovanému žákovi vyučování zase bavit, ale vzniklá situace spustí celou řadu nekontrolovatelných událostí... (Festival francouzského filmu)
Recenzie (67)
Jen tak na úvod se musím prostě vyjádřit k uniformám. To by ani jinak nešlo. Opravdu osobně nechápu to stanovisko k zavádění uniforem. To, že všichni budou oblečeni stejně, vůbec nijak neovlivní jak se budou žáci vnímat navzájem. Ti z nižší vrstvy budou pořád uzemňováni těmi z vyšší. Naopak ti z nižší kromě svého oblečení musí ještě utratit prachy navíc za uniformu a ti z vyšší, si ji stejně můžou doplnit drahými doplňky. Naopak si myslím, že se tím utlačuje utváření osobnosti a vlastního stylu, nikoliv, že se tím naučí nějaké disciplíně a solidárnosti. Jinak hned na začátku vás chytne ta heroická hudba, jako stvořené pro nějaký postapokalyptický kraťásek. Naprosto skvěle se stupňujicí drama, kdy opravdu nevíte, jak to dopadne. Nevíte, co je pravda a co už je fikce či jeho bujná fantazie. To všudypřítomné sexuální napětí je také uchvacující a podněcuje řadu myšlenek. Bylo to čím dál tím zajímavější, třeba když už se v rámci příběhu objevil i Germais v jejich domě při jejich rozhovoru jako posluchač a kritik Clauda. Ta hudba byla prostě perfektní (ano napíšu o ní ještě jednou), taková ta, co vám nahání husí kůži, jakože teď se něco stane. A jako poslední musím zmínit, jak mě uchvacoval ten typický pohled a celkový výraz Clauda. Nevím, jak bych ho popsala, nemůžu pro něj najít to správné slovo. Takový ten hajzlíkovský, mazaný, záškodnický, vysmívající se, vypočítavý, takový ten, jakože vím, co teď chci a taky to dostanu a ty se jen koukej.... no prostě byl dokonalý. Jasných 5*. ()
Můj miláček Fabrice Luchini opět zabodoval, k sobě si vybral překvapivě zdatného protihráče Ernsta Umhauera. Oba rozehráli partii, ve které do poslední chvíle nevíte, zda jde o skutečnost či fikci. Vše pozvolna graduje, takže jste stále více a více vtahováni do děje.Ze samotného závěru mě až mrazilo. Neobyčejný film, který stojí za zhlédnutí. ()
Voyeurismus, narcisismus, provokace. 1) Na rozdíl od mnoha kolegů - komentátorů mi nevadí lehce rozmazaná hranice mezi skutečností a fikcí. Přijde mi, že je to vlastně jedno. Zaujalo mě něco jiného - motivace hlavních postav._____ 2) Spoiler. Učitel Germain, vyhořelý spisovatel, odhalí nový talent a rozhodne se ho pěstovat._____ Nebo působí jeho latentní homosexuální sklony?_____ Taky si možná hledá náhradu za syna, kterého nemá._____ Konec snímku navíc naznačuje, že jde také o silný pocit osamění, který v Claudově přítomnosti jakoby mizel a rozplýval se. No budiž._____ 3) Spoiler. Claudova motivace je čitelná méně. Očividně nechtěl zjistit, co na jeho práci řekne zkušený učitel, možná byl zpočátku jen trochu zvědavý._____ Opět se primárně nabízí homosexualita._____ Krátký záběr s Claudovým otcem dává tušit cosi nerealizované v jejich vztahu. Syn hledá otce?_____ Mladík je především silný manipulátor, "skvěle" ovládá svého kamaráda, postupně celou jeho rodinu i svého učitele. Ale zase mi chybí ta aristotelovská prapříčina jeho chování. Patologický manipulátor? Manipulace pro pocit síly, vítězství, dominance? Těžko říci._____ 4) Spoiler. Film lze vnímat i jinak. Student Claude není příčinou, ale jen spouštěčem událostí, které dokonale rozvrátí (dosti mizerný, třeba podotknout) učitelův život. Oba protagonisté si to v závěrečné scéně uvědomí a smířlivě hledí do budoucnosti._____ 5) 45letý scenárista a režisér, otevřený homosexuál François Ozon je nepochybně filmařská osobnost, i když jeho dílo nebude vyhovovat každému. No jak by mohlo? Příliš intelektuálské, příliš nejednoznačné, příliš gay._____ 6) 23letý kapku vyhublý, ale i tak přitažlivý Ernst Umhauer (talentovaný student Claude) byl pro mne nejzajímavější postavou a určitě se podívám na jeho další snímky. ()
Ozon prostě umí "nastavovat zrcadlo". Sice jde o jeho méně bláznivý snímek, ale i tak tam bylo ironické pomrkávání, které mám tak ráda. Claude byl perfektní, jeho nenápadné upravování příběhu zaskočilo i zkušeného učitele, který mu byl jinak důstojným protihráčem. Bavilo mě Germainovo nadšení, Claudovo pozorování i umělecké projevy Germainovi ženy. Konec na lavičce byl parádní zakončení. ()
Nápad a vývoj příběhu mě zcela zaujal, o to jsem byl rozladěnější, když se mi v polovině vrátilo přehrávání na začátek – asi chybný download. V tu chvíli jsem myslel jen na to, jak se "dodívat" - obnovit soubor, znovu ho stáhnout. A jak jsem na tom pracoval, uvědomoval jsem si víc a víc, že film (zvláště tohoto druhu) může mít "pokračování příště", a to "příště" může být i "nikdy". Proč chtít konec od příběhu, který se tomu sám vzpírá tím, že ho nemá. Nebo jich má víc... Dosud jsem napočítal čtyři. ()
Film s perfektním námětem, scénářem i zpracováním, který s nadhledem, provokativností a fantazií ukazuje propojenost vztahů mezi manipulátorem (učitelem) a jeho objektem (učenlivým žákem). Kdo má navrch? A až kam to povede? Nakonec i dobře zakončené, tak můžu dát bez obav 4 hvězdy - možná příště zvednu i na 5. Moc líbilo a připomenu si to určitě ještě někdy. Doporučuji, především však těm, co si libují v intelektuálních konverzačních hrách [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Tohle je snad ten nejvoyeurstičtější film co jsem kdy viděl. Claude chodí doučovat jednoho svého spolužáka k němu domů, aby mohl co nejpodrobněji sledovat život jeho a jeho rodiny, zatímco o tom píše "slohy" svému třídnímu učiteli, který ho zase doučuje v psaní a který je jeho detailním příběhem o oné rodině natolik fascinovaný, že chce, společně se svojí ženou, znát další a další pokračování, přičemž vůbec není jisté, kolik z toho je skutečnost a kolik z toho si Claude domyslel. A tahle hra na to, co vlastně je realita a co fikce, je uplatňována i na diváka. Není to ale zajímavé jenom tím - má to taky dobře napsané postavy, neustále to graduje a napíná odhalováním motivu, o co vlastně Claudovi jde a odehraje se tu i dost zajímavých zvratů (SPOILER ačkoli tu homosexualitu Rapha ml. tam Ozon přidal celkem na sílu KONEC SPOILERU) a ačkoli si to v poslední třetině neudrží tu neskutečně podmanivou atmosféru, i tak mě ten film hodně bavil a zároveň napínal tolik, jako už dlouho nic. A líbil se mi i ten konec, ačkoli mi jeho pointa byla dost jasná už po pár prvních minutách. Navíc tu je i překvapivě dost humorných scén (a u jedné jsem dokonce dostal záchvat smíchu), které s celou zápletkou překvapivě dlouhou dobu dost dobře ladí. Měl bych i pár určitých výhrad ke scénáři a k celkovému vedení příběhu, nicméně i tak se mi tenhle Ozonův film (společně s Pod pískem) líbil z celé jeho tvorby nejvíc a popravdě jsem už teď dost zvědavý, co mezi jeho filmy ještě objevím. Snad mě zase nebudou čekat šílenosti ve stylu Sitcomu nebo průměrné prázdnoty ve stylu Bazénu... 4* ()
Bože, prečo? Prečo tak perfektne rozbehnutý film s dokonalým spádom v závere tak zničili? Už od samého začiatku to pôsobilo priam úžasne a napätie stúpalo čím ďalej, tým viac. A potom zrazu sa to zlomilo a upadlo akoby scenárista tohto filmu upadol do kómy a koniec za neho dopísal niekto iný. Takže z relatívne perfektného filmu to padlo niekam na úroveň ľahkého nadpriemeru. Ale inak treba uznať, že námet a to prevedenie bolo fascinujúce. Tá harmónia skutočnosti a predstavivosti, keď razom človek nevie, kde je hranica medzi nimi - to bolo niečo skvelé. Učiteľ počas filmu prízvukoval, že dobrý koniec musí byť taký, aby si človek na konci povedal, že to vôbec nečakal. Je to pravda - toto som naozaj nečakal, že skvelý príbeh sa skončí takto fádne, dokonca by som povedal, že absurdne. Ale či to bol dobrý koniec? Za seba môžem povedať, že určite nie :( ()
zaujímavý spôsob spracovania deja, nádherne vykreslené postavy ako študenta, tak aj jeho profesora a oboch žien. Spolu s profesorom a jeho ženou som s napätím očakával každé ďalšie pokračovanie a záver, ktorý mal nespočetne veľa variant. Napokon som sa stotožnil aj s tým skutočným záverom. :) ()
Pan učitel, který chce pomoci v literárních začátcích svému žáku, dostane se do zajímavých situací. Čte jeho každodenní slohovky, podrobuje je kritice a snaží se styl vylepšit a žáka vést. Příběh však není fikcí, ale popisováním návštěv rodiny žákova kamaráda. Postupně příběh na papíře ožívá natolik, že se stává takřka vědeckým experimentem a pan učitel se stává vlastně spoluautorem scénáře dnů budoucích. To pokušení je natolik silné, že zapomíná na etiku i své učitelské povinnosti. "U nich doma" je typ filmu, který balancuje na tenkém ledě a podle zdejších hodnocení nepříliš úspěšně. Já se bavil velmi dobře. Dle mého to má spád a hlavně psychologicky je to dokonale propracované. Na závěr jsem měl trochu obavy, jak rejža z té překombinovanosti vybruslí, zvládl to však moc dobře. Nejvíc miluju na francouzském filmu, že se nebojí nahlas říct: "Jsem možná úchyl, ale hlavně že mě to baví!" 85% ()
Ten jinochův pohled byl dojímavý, ba až inteligentní, ale DIVNÝ. Chyběla tam: vražda, napětí, sex !!! Podivné je, že poslední záběr kamery byl nejpoutavější. Gejům a rádobymyslítelům se to bude líbit víc. ()
Výborná francúzska mysteriózna dráma, kde nie je všetko tak ako sa na prvý pohľad zdá. Je to pútavé, originálne, miestami zábavné, herci výborní ... a tak. 80% ()
Neobvyklý a neokoukaný scénář. Seděla jsem s napětím jak se děj bude vyvíjet, občas mě napadlo, co asi bude a ono se to pak stalo, ale i tak to bylo koukatelné, závěr filmu už byl zvrhlý a nelíbil se mi. ()
Ne že by mě to totálně pohltilo... Dost dlouho jsem se nemohl zbavit pochybností, že by kantora natolik zaujala slohová práce jednoho z jeho studentů...ale pak jsem tomu jeho šmírování s cílem prznit paní Raphovou propadl i já. Kluk konečně začal fantazírovat, profesor se v tom začal ztrácet a diváka to mohlo začít bavit. Do této kategorie patřím i já. Jak jsem psal, eufórií bych to nenazval, ale rozhodně nelituju. ()
François Ozon se na tenké hranici mezi fikcí a tím, co zveme realitou, pohybuje pravidelně, vzpomeňme Bazén a Angel. Uděláte lépe, když dumání nad tím, které z událostí ve filmu jsou skutečné a které fikční [v kinematografii jde ostatně o naprosto nesmyslný problém] necháte na rozplétání příběhů méně rafinovaných tvůrců. Ozonovy filmy pracovávají s argumenty opačné hypotézy: hranice mezi fikcí a tzv. skutečností je oboustranně membránovité povahy, nejde-li rovnou o čirý konstrukt. Zápletka U nich doma rozleptává hypotetickou hranici silou lučavky královské. Rozplývají se rovinu za rovinou, aby se nakonec oba konstrukty prolnuly docela. Stejně akademické i zábavné. 4.5, zaokrouhleno nahoru. ()
I já jsem chtěla pokračování, i já jsem se nemohla nabažit... A opět jsem byla překvapená... Ozon se mi začíná zavrtávat pod kůži... Nepozorovaně, ale se silou uragánu... Stejně jako se chlapec dostával pod kůži všem zúčastněným... ()
Ten film mě dost zklamal. Mladý talentovaný hoch popisuje život jedné středostavovské rodiny, do níž docházel nadoučování svého spolužáka. Jeho práce zaujme profesora literatury, který chlapci vytýká řadu nedostatků, především jde o jeho skrytou kritiku některých zvyků a názorů v navštěvované rodině. A tu jsem poprvé narazil. Samozřejmě, literát nemá popisovat skutečnou rodinu, nemá uvádět jména a má mít i trochu fabulační talent, aby do příběhu vnesl něco méně dokumentárního, ale má být kritika zakázána? Má být taková, aby se nedotýkala ničí cti? V druhé části filmu se to rozjíždí ještě natolik, že trošku přestáváme rozumět tomu, co je reálný příběh a kdy student skutečně fabuluje. Někdy i proto, že si se závěrem neví rady. To, jaký osud stihne rodinu kamaráda i rodinu jeho profesora, za to snad ten hoch tolik nemůže. Vztahu mladého puberťáka ke zralým ženám jsem nikdy nepochopil, a tak mi i tohle bylo dost cizí. ()
Asi do tří čtvrtin filmu jsem byla nadšená, Fabrice Luchini a má oblíbená Kristin Scott Thomas byli skvostní, sršeli vtipem a elegancí. Pak se to kouzlo vytratilo a jejich postavy se začaly, pro mě záhadným způsobem, měnit. Konec byl už jen zklamáním. Zůstal ale pocit z jinak dobrého konverzačního filmu, námětem pro mě velmi atraktivního. Mou pozornost upoutala také budova lycea Gustava Flauberta, myslím, že nejsem sama, kdo by chtěl na takovém místě studovat. ()
Normální filmy Francie prostě umí, ať si někdo souhlasí či ne. Ale co je vlastně normální? Příběh tzv. ze života nebo nějaké ujeté scifi, kde bojují dvě planety? Dans la maison a Claude pro mě představují trochu zvláštní představení dramatu. Přesně to vystihuje pojem mysteriózní, psavé vyprávění a jeho skutečná realita se občas tak prolínají, že utříbit si to, dá trošku problém. Ale proč ne, myslet u filmu je přece příjemný pocit, být vtáhnut do děje a čekat co se asi ještě může stát. Tady jsem si dokázal představit několik různých závěrů a opravdu nevím, jestli tohle byl ideální. To se zase dostávám ale do bodu, co je ideální. Nespočet konců, které by vytvořil možná každý divák, ale jen jeden mohl být zvolen. Počet hodnocení: 227 ()
Celkom zaujimava konverzacna fikcia. Ten chalan to celkom valcoval. Vztah ucitel a oblubeny ziak funguje perfektne. Ked to sklzlo do toho voyerstva, bolo to trochu rozpacite, ale aspon ten zaver to trochu uzemnil. Zaujimavy art, ale nic extra. Najviac ma potesila moja oblubena postava z Deviatej brany, Emmanuelle Seigner, kde si s Depp-om zahrala sexi diablicu. :) Toto je dost ukecany, mierny nadpriemer. ()