Chlapčenstvo

Časosběrný hraný film jsem dosud neviděl. 1) 54letý scenárista, producent a režisér Richard Linklater se pustil na neprobádané území. Místo časosběrného dokumentu hraný film. Celou dobu jsem si říkal - proč? Co tak závažného či zajímavého autor sděluje, že používá takové postupy?_____ 2) Herci, zejména ti dětští, vyrůstají a mění se před očima. Ano, zajímavé. A dál? Hovory syna s otcem a občas i s matkou jsou pouhou snůškou trivialit. Je snad souhrn banalit uměleckým dílem?_____ 3) Děj je kompaktní, přechody mezi časovými rovinami působí přirozeně._____ 4) Nejzajímavější je, jak moc se fyzicky syn podobá svému otci. Že by autoři chtěli něco naznačit?_____ 5) 44letý Ethan Hawke (otec) i 20letý Ellar Coltrane (syn Mason) jsou zajímaví._____ 6) Výstižný koment: Arbiter*****, qxkamo (odpad). (07.02.2019)

Tak Linklaterovi to zase vyšlo, ten chlápek zkrátka píše filmy dle mého gusta. V poslední třetině tomu občas spadne řetěz, ale jinak lidské drámo jako ze škatulky. Humorně nahořklé chvilky s tátou Hawkem, partnerské patálie mámy Arquettové, radosti a strasti dospívání, první odmítnutí, první kopance a jako bonus navrch autentická časová stopa první dekády nového tisíciletí. Vypadá to jako běžný život, ale scénář hraje prim. Něco mi říká, že na tuhle nálož emocí jen tak nezapomenu. (08.09.2014)

Film, který se natáčel 12 let a ukazuje nám život obyčejných lidí jako jsme my. Je úžasné sledovat, jak všichni herci postupně stárnou, především Ellar Coltrane, který i skvěle hraje. Jedinečný film, který toho ve mně mnoho zanechal. (05.11.2014)

Neokázale epické (16.02.2014)

Ultimátní sbírka malých-velkých životních momentů a jeden z nejhezčích portrétů dospívání všech dob. Neskutečně precizní režijní výkon Linklatera, od práce s herci až po definování jedné epochy skrz písničky v rádiu. Vrchol letošního Berlinale. 100% (17.02.2014)

O tom, v čem je vyprávění Chlapectví unikátní už bylo asi napsáno hodně. Ten film je ale rovněž zajímavej v tom, jak v něm probleskují některý aspekty americký národní povahy. Nejlépe se to asi dá pozorovat na postavě matky (a jejích partnerů), která se v průběhu života několikrát stěhuje z místa na místo a každou chvíli bojuje se zaplacením běžných účtů. Její manželé se staví do role dominantních vládců domu, ale těžko snáší stres spojený s tím, že na jejich bedrech dlí zodpovědnost za uživení rodiny. Respektive v sobě tenhle mýtus přiživují ("Já jsem pánem domu") a svoji frustraci pak často ventilují skrze alkoholismus a spontánní výbuchy verbální agrese. Je to jen několik scén, ale když je člověk obeznámen s mýty americké společnosti, lze si toho všimnout. (01.12.2014)

Nápad (a tak trochu i experiment) je to vskutku zajímavý, nicméně příběh nudný. Film pojednává o obyčejném klukovi, z obyčejné rodiny, nikdo a nic zde není ničím zvláštní, zajímavější, vtipný či dramatický. Film se pomalu šine kupředu, zaujmou změny vizáže a účesu obou sourozenců, pak přijde jedna zajímavá postava - ožralý profesor, bohužel ne na dlouho. Nápad se dal natočit líp, bohužel hlavní postava je nudný filozofující hoch bez charismatu, jakých jsou tisíce a když mu ani osud (scénárista) do cesty nevloží žádný konflikt, problém, překážku či dilema, vznikne tak nezáživný film, který rozhodně již nemusím znovu vidět. PS: Zlatý Globus za nejlepší drama? Naprostý omyl. Co je zde dramatického, film připomíná líně proudící řeku, která místy vtéká do pouště a téměř vyschne (svými nápady). (11.06.2015)

Unikátní film, který asi hodně dlouho nebude mít obdoby. Linklater bezpochyb umí napsat a vymyslet film, který je o obyčejnostech lidského života tak, že prakticky nenudí a donutí diváka zamyslet se a uvědomit si pomíjivost života. Sledovat proměnu všech důležitých představitelů je naprosto fascinující a ohromující. Největší devíza filmu je ale dle mého v tom, že ačkoli jde o fikční záležitost, výborná režie a scénář po většinu času evokují časosběrný dokument. Těžko říct co vyzdvihovat dřív, protože tady do sebe všechno absolutně zapadá a tvoří výborný celek, který je o ničem a zároveň o všem. Snad v žádném jiném filmu není takhle přirozeně zachycena celá škála emocí od smutku po štěstí, což je taky dost zajímavé. Za zmínku nepochybně stojí i výborné výkony všech, nejvíce ale Ethana Hawkeho, který si každý okamžik krade pro sebe. K plnému počtu a absolutní dokonalosti mi chyběl jen nějaký opravdu silný moment, který by mi dovolil s někým soucítit, protože pořád jsem si tak nějak připadal jako nezaujatý pozorovatel. Možná i stopáž mohla být o takových dvacet minut kratší a nic výraznějšího by se nestalo. To ale nic nemění na tom, že Boyhood je originální záležitost, kterou by měly vidět všechny věkové generace, aby si uvědomily, že vztah mezi dětmi a rodiči je všude vesměs stejný. 80% (28.07.2014)

Poézia všedného dňa. Richard je osobitý režisér, jeho tvorba ma nenecháva chladným a celý 12ročný koncept je perfektný - keby sa vykašlal na komerčný úspech (Vďaka ktorému neprirodzené, ne-R-kové domáce dialógy vyznejú jemne kŕčovito - aspoň na Linklaterove pomery), v určitých miestach pritlačil na pílu, priniesol pár silnejších momentov, mohlo by ísť (aspoň pre mňa) o film výnimočný. (Nehovoriac o tom americkom patriotizme. Eww.) Nemyslím že Boyhood mení históriu filmu - ale má k tomu sakra blízko. Skôr tak 4,5*, asi som mal prehnané očakávania. (31.10.2014)

Toto už tu bolo. Toto už sme všetci videli... Poniektorý aj zažili, takže až tak ma to nezobralo ako som podvedome čakal. Citlivé chronologické zobrazenie ktoré sa snažilo podať materiál čo najpoctivejšie a najrealistickejšie, bolo fajn a aj sa vydarilo ale zase na druhú stranu ma to miestami nudilo. Za dvanásť ročnú produkciu palec hore, ide o nevšedný projekt ale neprelínalo sa to tak, že by som mal pocit nejakého nadväzovania. Tie črepiny do seba vizuálne nezapadali. Nesmierne čudne sa preskakovalo z jedného času do druhého.. 3,5* (12.11.2014)

Život jedného chlapca a jednej (ne)obyčajnej rodiny počas dvanástich rokov. Život nie je továreň na splnené sny. No a tento film ukazuje prečo. Koncept filmu naznačuje, že život nám stojí pri nohách a je iba na nás, čo stým spravíme. Zase asi moc premýšľam! Je tu vlastne znázornené všetko, s čím sa môže chlapec potýkať počas tých celých dvanástich rokov. Rozvod rodičov, matkiných nových manželov, prvé lásky, alkohol, kempovanie, milovanie, rozchody atď. Ten otec sa mi teda viac pozdával ako matka. Tá averzia proti Bushovi sa mi páčila. No následný troling k Obamovi už nie :D Za veľký mínus považujem, že toho dramatu tam teda moc nie je. Vlastne iba jedna - dve scénky. Chvíľami ten prechod medzi rokmi bol tiež zmätočný (mohli sa napríklad inšpirovať filmom One Day a dávať dátumík :P) Každopádne kvitujem odvahu! Odvahu sa do takého dačoho pustiť. To sa len tak nevidí. Daktoré postavy ale vyzneli nadnesene, matka tiež. No nič, idem si spraviť jesť ... (14.12.2014)

O ničom, a zároveň o všetkom. Len máloktorému filmu sa podarí skĺbiť tieto veci, aby to v tak dlhej stope dokázalo ešte aj baviť. Každopádne nie pre masy:). Nazdar (03.01.2015)

Skvělý nápad natáčet film několik let s těmi samými herci. Vidíme, jak se z malých dětí stávají dospělí lidé. Ale ještě by to chtělo nějaký zajímavý příběh. Ten film je v podstatě o ničem. (09.03.2015)

Zachycení prchavých okamžiků dvanácti let jednoho kluka. A jeho světa. Vnímání každodennosti skrz jeho oči. Měl unikátní pohled na věci okolo sebe, říkal učitel fotografie. (10.01.2016)

Zajímavý nápad, ale špatně uchopený. Celou dobu se film nějak plácá a pak šup a je o pár let jinde, což mi velmi vadilo. Obrovská stopáž byla také na obtíž. Až konec trochu vybočil ze šedi a já si uvědomil, jak kurva ten čas rychle letí. Nesmíme jen život žít, ale vychutnat si každou chvilku co jsme na této planetě a máme to štěstí, že jsme naživu. Jinak k filmu za mě spíše nedoporučuji. (22.04.2016)

Chlapectví se může chlubit vynikajícím scénářem a fantastickou prací režiséra. Jedná se bezesporu o neskutečně originální snímek, který nabídne momenty vtipné, dramatické i dojemné, otázka ale je, jestli jich je dost na 166 minut. Osobně se myslím, že kdyby se 45 minut vystříhalo, film by nijak neztratil na svém kouzlu a naopak by se zkoncentrovaly ty nejlepší momenty. Tohle je poněkud nepřehlédnutelná vada na kráse a bude film stát hodně kladných bodů (jen kvůli tomu půjde časem pod 80%) (31.08.2014)

"Chlapectví" můžete ocenit opravdu jenom v případě, že víte, za jakých okolností film vznikal. Každý jiný divák se totiž bude podivovat, proč byl tak banální a obyčejný příběh jedné americké rodiny vůbec natočen, a nenapadne ho, že dětští herci nebyli vyměněni za někoho staršího. Ničím jiným než délkou natáčení snímek výjimečný není, žádné emoce ze mě nevydoloval, velmi pravděpodobnou (podle sázkových kanceláří) oscarovou výhru P. Arquette si nedovedu racionálně odůvodnit, tvůrčímu týmu přeji tak maximálně sošku za režii. Navrhuji ovšem podtitul "kterak se z roztomilého Ellara vyklubal velmi přitažlivý mladý muž" :). (16.02.2015)

Lepší čtyři hvězdy. Chlapectví jsem nějakou dobu odkládala a teď vůbec nechápu proč. Dostalo mě, o čemž svědčí třeba to, že jsem se na něj bez jediné pauzy dokázala dívat dlouho do noci. Jindy u filmů usínám a jen málokterý mě dokáže neuspat. Bylo to skvělé a když člověk pomyslí na metodu natáčení, je to ještě lepší. Příběh tak nějak poklidně plyne, zdánlivě bez krkolomných dějových zvratů, ale přece je to napínavé až až. Ta civilnost a atmosféra, kdy režisér vůbec netlačí na pilu, je dechberoucí. Myslím, že snímek mohl lehce sklouznout k nudě, ale nestalo se tak. Naštěstí. (Už končím, stejně nenacházím slova, která by mé pocity plně vyjádřila... Možná ještě - chybí velké činy, velcí hrdinové, velké dějové zvraty, a přece to funguje a je to velký film.) (10.03.2015)

Prvních deset či dvacet minut bylo pro mě skutečně odpudivých, ale během času (navíc při kávě a dýmce) jsem přesto ochoten uznat i tento film za nadprůměrný. Ale také díky tomu, že jsem se díky němu dostával souběžně do dětství Maxima Gorkého a také svého vlastního; a jaksi, spíš nevědomky, začal porovnávat. Přitom nejde jen o prudce se měnící způsob vedení rodinného života, ale o všechny vlivy, kterým je díte vystaveno: tu i jinde,  tehdy a nyní, a jak to bude za pár let si nejspíš nedovedeme vůbec zodpovědně představit... S filmově sympatickým Masonem jsem kromě hudby a focení neměl nejspíš vůbec nic společného.. (04.08.2021)

Poučen z dob minulých, kdy filmy zaměřující se především na formu ( Avatar, Gravitace ) poněkud pokulhávají v příběhu, jsem tlumil své očekávání od tohoto po formální stránce jistě vytříbeného kousku... A dobře jsem udělal, protože po stránce obsahové se o žádný zázrak nejedná. Nebýt několika silných scén, zůstalo by mé hodnocení jen na průměru. Herecky velmi slušný, pobaví i různý dobový detaily, ale něco nečekaného chybí. Přes své výtky musim vyseknout tvůrcům a aktérům poklonu za výdrž. Bude pokračování? (06.10.2014)