Hunter x Hunter

Hunter x Hunter (2011) by sme mohli označil za vrchol anime tvorby. Už pri čítaní predlohy mi bolo jasné, že animovaná verzia by materiálu mimoriadne prospela najmä kvôli rozsiahlym vysvetleniam jednotlivých taktík a schopností, ktoré mnohokrát zaberajú celé strany a uberajú tak istej dynamickosti deja. Anime sa s týmto problémom v mange vysporadúva priam bravúrne, keď okrem epických sekvencií nadpozemského soundtracku Yoshihisu Hirana aplikuje postavu rozprávača, ktorý interpretuje širokú škálu fenoménov od jednotlivých schopností až po aktuálne rozpoloženie postáv. Tu by sme sa mohli pozastaviť a vzdať hold neuveriteľne prepracovanému svetu Yoshihira Togashiho, ktorý ani po tristo kapitolách stále neprestáva očarovať. Ak by som mal vybrať najlepšie obdobie (arc), zrejme by som sa priklonil k väčšine a teda ukázal na Chimera Ant Arc, kedy okrem hŕby zvratov, taktických metód a predstavenia hádam najobávanejších schopností vo svete Hunter x Hunter sú predstavované témy ako hegemónia potravinového reťazca (Keď sa Meruem pýta ľudských tanečníc prosiacich o milosť, či aj oni ušetria kravu alebo prasa, keď prosia aby boli ušetrené), filozofia vládnutia (Meruem sa pýta Poufa prečo niktoš bez schopností vyhlasuje, že je kráľ a Pouf mu odpovedá, že toto je bežné fungovanie ľudského sveta), alebo napokon samotná otázka, kto je horší: ľudia alebo mravce? alebo sú zákerní a bezcitní ľudia vôbec ľuďmi? Týmto by som však nechcel zhadzovať žiadne z predošlých období. Každé jedno má totiž pre príbeh individuálny význam a vždy je nadštandardným dobrodružstvom. Pokiaľ svoju pozornosť upriamime na jednotlivé postavy seriálu, máme možnosť nájsť jedny z najzaujímavejších charakterov v anime vôbec, ktoré konajú na základe logiky, inštinktu, či vlastného presvedčenia, ktoré je mnohokrát odôvodnené oveľa šľachetnejším úmyslom, než sme si mohli myslieť. Otázkou ale naďalej ostáva, ako je niekto vôbec schopný zachovať stanovenú úroveň po dobu sto štyridsiatich deviatich epizód a vložiť do nej dovolím si tvrdiť viac, než samotný tvorca predlohy? Navzdory tomu, že nepoznám odpoveď, štúdiu Madhouse sa to v oboch prípadoch nepochybne podarilo. (21.12.2015)

Neviděl jsem původní HxH, ale tenhle je naprosto úžasnej. První díl vypadá spíš jako chytřejší zábava pro děti, kde se hlavní hrdinové účastní zkoušek na profesionální lovce. Chvíli je to běžná sranda, ale jakmile začnou ostatní účastníci zkoušek umírat, tak se k dobrodružství začne přidávat i vzrušení z lovu, které jsem nikde jinde neviděl. Něco jako když se v šachách připravujete pár dní na soupeře a čekáte, že udělá v patnáctém tahu chybu. Jak taháte a blížíte se k onomu tahu, tak vzrušení neustále roste. Zahraje to? Nezahraje něco jiného? Nepřipravil se na mě taky? to vše Vám běhá hlavou. Uplyne čtrnáctý tah a už jste jen blízko k výhře. Pak se už jen snažíte zamaskovat vaši nervozitu a necháváte plynout čas, který rázem běží tak pomalu. A pak veškeré vzrušení vyvrcholí, když opravdu udělá tu očekávanou chybu. Slast, která je odměnou za tu dlouhou přípravu, se rozlije tělem. Něco takového je lov a seriál Vám to na Vás krásně přenese i bez větší snahy. Jediné, co bych vytknul, je část s Phantom Trupe, protože je to tam děsně ukecaný a přestože to v manze vypadalo asi dobře, tady človék nemá moc čas se zamýšlet nad každou předpovědí jednotlivým členům. (02.06.2013)

Tohle je Shounen jak má být... skvělé postavy, příběh, animace, hudba. Tomuto dílu nemůžu vytknout vůbec nic podstatného. Samozřejmě se zde objevují klišé.. Nejlepší na tom je, že se ten děj vůbec netáhne pořád jede akce dál.. Pro mě jednoznačně 3. nejlepší Shounen... I když ark s mravenci byl zbytečně táhlý a trochu přehnaný tak to ukončení bylo velmi precizně udělané. 9/10 (30.07.2015)

Před devíti měsíci jsem se vydal na cestu zvanou Hunter x Hunter. Dnes jsem úspěšně tuto jízdu zakončil ohodnocením poslední epizody a ničeho nelituji. Nejsem příliš znalý, co se anime týče, ale tohle je zatím to nejlepší, které jsem viděl. A ačkoliv je příběhově a atmosféricky nestálé a nálady se mění rychle, jde o zážitek, který jsem si celou dobu užíval, jak jen to šlo. Ať už jsem sledoval veselý a světlý Greed Island nebo pochmurný a temný Yorknew City, vždy jsem rád poznával svět, který mi anime nabízí, a hlavně jeho postavy, z nichž některé se staly mými velkými oblíbenci. Kurapika pro svou odvahu a odhodlání. Hisoka pro svou vypočítavost a nepředvídatelnost. Machi pro svou krásu, tajuplnost a chladnost. A několik dalších. Celý příběh je více či méně sledován pohledem Gona a je doprovázen jedním z nejlépe napsaným přátelstvím, které jsem měl tu čest vidět. Není to dokonalé, to rozhodně ne. Ovšem svou jedinečností a odlišností si to získalo nejen můj zájem, ale i jakýsi obdiv, který jsem ztratil u jiných sérií a žánrů. Svou komplexností a propracovaností mě dokázal seriál přesvědčit o tom, že mu můžu odpustit občasné zkraty v příběhu či fakt, že některé věci v něm nebyly plánovány. Nen je možná komplikovaný a musíte u jeho vysvětlování dávat dobrý pozor, ale když se do něj na chvíli ponoříte, tak už se nedostanete ven. Mluvil jsem o jakési atmosférické nestálosti, ale ani to nemůžu brát jako velkou chybu. Právě naopak. Musím pochválit, že se zde přirozeně střídají nálady, a to v divákovi může evokovat různé emoce během chvíle. Strašně moc bych chtěl, aby příběh pokračoval. Bohužel teď nezbývá než doufat v to, že to jednou přijde. 11/10 (24.08.2022)