Hunter x Hunter

Hunter x Hunter patří bezpochyby mezi nejlepší shounen anime i přesto, že jsem v průběhu 148 dílů měla nespočet připomínek. Byla bych tomu dala i pět, protože jsem se u toho opravdu bavila, ovšem byli místa, která mi vyloženě vadila. Kupříkladu Gonovo "vítězství" nad Hanzem nebo vyvrcholení mravenčího arcu. Sice je to na jednu stranu unikátní, ale já asi upřednostňuji ultimátní boss fighty. Každopádně je to "must see" anime (16.04.2021)

Nový HxH je podobný případ jako nový Fullmetal Alchemist. Poté co původní seriál vyšuměl do jakéhosi závěru navzdory tomu, že manga vycházela dále, dostavila se o několik let později u pánů a dam ze studia Madhouse potřeba příběh dovést až do zdárného konce podle předlohy a eliminovat fillery, respektive trochu volnější epizody, jimiž byla napuštěna původní verze. Výsledek? Seriál od začátku ubíhá stylem „to, co v původním anime trvalo dvě epizody, tady dáme do jedné, ať tu nezadaptovanou část příběhu co nejrychleji doženem”, což znamená, že tvůrci na začátku leccos vypustili, značně zrychlili nebo pozměnili. Ať už návrhy postav, množství krve (značná cenzura) nebo dabéry postav. Proto si myslím, že člověk, jenž mangu nebo původní anime nezná, si úvod s hunterskou zkouškou tolik neužije. Chyběla mi tam ona napínavá, hutná atmosféra z původního seriálu, chybělo mi tam více prostoru na představení postav (skoro mi přišlo, jako by je tvůrci představili stylem „čau, já jsem Kurapika a chci se mstít” nebo „nazdar, jsem Leorio a budu tu hrát roli šaška”). Po Zkoušce a výpravě za Killuou ovšem tempo zvolňuje, postavy dostávají více prostoru na získání sympatií a i té krve začíná přibývat (nezměnili náhodou čas vysílání?), díky čemuž se v mých očích celková kvalita začíná blížit kvalitám původního seriálu, v novoyorcké části se mu téměř vyrovnává a v Greed Islandu jej dokonce překonává (byť i u tohohle remaku považuji Greed Island za jednu z těch slabších částí seriálu). Na onu očekávanou část se zmutovanými hmyzáky jsem si musel nejdřív trochu zvykat, ale po několika dílech jsem se na tu správnou vlnu chytil a dokázal si i tuhle část užít díky krásně hutné atmosféře a sympatickým záporákům (Neferpitou ftw!). Právě postavy jsou jednou z hlavních předností HxH, díky nimž seriál stavím mezi špičku šónenu. Postavy sice do jisté míry naplňují nepsané tradice postav šónenu, ale zároveň nejsou jasně kladné nebo záporné, nestojí pořád na jedné straně barikády, nepůsobí dojmem tvorby přes šablonu a umí překvapit. Líbí se mi Togašiho nápady, odhodlání zabíjet klaďase a nešetřit násilím. Líbí se mi, že v seriálu nejsou ani fillery, ani roztahané souboje s mnoha flashbacky na několik dílů. Je mi proto opravdovou záhadou, proč si třeba takový Fairy Tail získal o mnoho větší popularitu než HxH. (01.04.2012)

Před devíti měsíci jsem se vydal na cestu zvanou Hunter x Hunter. Dnes jsem úspěšně tuto jízdu zakončil ohodnocením poslední epizody a ničeho nelituji. Nejsem příliš znalý, co se anime týče, ale tohle je zatím to nejlepší, které jsem viděl. A ačkoliv je příběhově a atmosféricky nestálé a nálady se mění rychle, jde o zážitek, který jsem si celou dobu užíval, jak jen to šlo. Ať už jsem sledoval veselý a světlý Greed Island nebo pochmurný a temný Yorknew City, vždy jsem rád poznával svět, který mi anime nabízí, a hlavně jeho postavy, z nichž některé se staly mými velkými oblíbenci. Kurapika pro svou odvahu a odhodlání. Hisoka pro svou vypočítavost a nepředvídatelnost. Machi pro svou krásu, tajuplnost a chladnost. A několik dalších. Celý příběh je více či méně sledován pohledem Gona a je doprovázen jedním z nejlépe napsaným přátelstvím, které jsem měl tu čest vidět. Není to dokonalé, to rozhodně ne. Ovšem svou jedinečností a odlišností si to získalo nejen můj zájem, ale i jakýsi obdiv, který jsem ztratil u jiných sérií a žánrů. Svou komplexností a propracovaností mě dokázal seriál přesvědčit o tom, že mu můžu odpustit občasné zkraty v příběhu či fakt, že některé věci v něm nebyly plánovány. Nen je možná komplikovaný a musíte u jeho vysvětlování dávat dobrý pozor, ale když se do něj na chvíli ponoříte, tak už se nedostanete ven. Mluvil jsem o jakési atmosférické nestálosti, ale ani to nemůžu brát jako velkou chybu. Právě naopak. Musím pochválit, že se zde přirozeně střídají nálady, a to v divákovi může evokovat různé emoce během chvíle. Strašně moc bych chtěl, aby příběh pokračoval. Bohužel teď nezbývá než doufat v to, že to jednou přijde. 11/10 (24.08.2022)

Tentokrát bez jakéhokoliv "vyššího cíle" - většinou bez světa v ohrožení (a arc se světem v ohrožení je nejslabší částí), bez jasné motivace pro všechny přítomné směřovat k cíli - prostě jen interakce silných a sympatických postav. Emoce jsou tentokrát mnohem osobnější, nezatížené zodpovědností přesahující hrdiny, kteří můžou bojovat sami za sebe - což je pro mě v anime docela příjemné oživení. Ke konci to bohužel trochu vyhnije, začne být repetitivní a neurčitost pravidel se začíná projevovat vhazováním nových a nových prvků, takže to začíná být místy otrava - ale silné momenty jsou silné velmi. (24.12.2018)

Jednoznačne zatiaľ najlepšie shonen anime aké som videl. Ma to spád, akciu, napätie, je to vtipné miestami odviazané a pritom si seriál dokázal zachovať patričnú vážnosť, krásne naanimované, epické (+OST no.1), sympatický hlavný hrdinovia, niekedy na zamyslenie, niekedy seriál nedovolí ani dýchať, že sa jedná o anime čo má už nad 130 dielov a pritom je tu badatelná absencia filerových dielov (oproti vraj pôvodnému seriálu) je veľké plus. Po 70 dieloch vôbec nenudí, vždy sa tam deje niečo čo núti človeka siahnuť po ďalšom dieli. Skvelo napísaný, vymyslený a prepracovaný počin ktorý budem v rámci žánru uznávať už naveky. 90% (10.06.2014)