Smrt samuraje

Pokud na to jdete kvůli nálepce "3D" v očekávání, že dostanete něco podobného 13 zabijákům, tam můžete být příjemně i nepříjemně překvapeni. Miike podává vynikající drama, pomalu odvyprávěné, ale s každou další minutou napínavější a vyhrocenější. Pochopitelně vstává otázka proč vůbec něco podobného sledujete s 3D brýlemi na nose. Neberu to jako výtku, rozhodně mi to nijak nevadilo a filmu to dle mého ani nijak neuškodilo, ale úplně přesně mi nedochází, proč se vůbec u podobnému filmu otravovat s konverzí, když je výsledný efekt naprosto nulový. 80% (Febiofest - 2012) (26.03.2012)

Japonský režisér Takaši Miike, tentoraz oživil japonskú klasiku z roku 1962, s naprosto výstižným titulom Seppuku, konkrétne od Masakiho Kobajašiho, čiže ju tentokrát celkom vkusne「zremakeoval」, aby ju povedzme, vzápätí mohol ponúknuť predovšetkým pre trochu lenivejšie, a zároveň snáď i pre to nemenej『modernejšie publikum』21. storočia, samozrejme, že aj s miernymi odchýlkami na svojom konte, za to ale so vskutku dosť pôsobivou, a k tomu i mimoriadne vybičovanou atmosférou, pričom zase na strane druhej, aj s nepríliš zaujímavým, hereckým obsadením, nakoľko zásadný predstaviteľ Hanširóa Tsugumoa, t.j. Ebizó Ičikawa, mi príliš extra nesadol, keďže ľudovo povedané, originálnemu Tacujovi Nakadaiovi, nesiahal ani po päty, no i napriek tomuto nelichotivému osobnému dojmu z môjho uhla pohľadu, je stále hlavným ťahúňom, zrovna tejto dobovej snímky, za ktorú sa v žiadnom prípade všetci zainteresovaní herci, vrátane filmového štábu, nemusia hanbiť, i keď je vari automaticky úplne jasné, že táto kópia sa predsa nemôže vôbec (vy)rovnať svojmu predchodcovi, z ktorého som mal mimochodom oveľa znepokojivejšie pocity, ako práve v tomto prípade, a tak na záver iba dodávam, že našťastie ma tento sympatický remake, ničím zvlášť nenaštval, lebo hodnoverným spôsobom kráčal po vydláždených kachličkách, síce nie vždy priamo, možno občas i s miernou obkľukou, no so strhujúcim, rozšírenejším finále, že v podstate i samotný Ičimei, rovnako spoľahlivo došiel do cieľa, no každý z nich si napokon zvolil osobit(n)ý štýl samotného napredovania, ako sa bude vlastne správať počas dvoch hodín stopáže, keď musím následne skonštatovať, že obidvom sa to zväčša darilo veľmi znamenitým postupom, len treba poriadne rozlišovať doby nakrútenia, ktoré od seba delí pomyselná čiara v podobe 50 rokov, ale jednoznačne prehlasujem, že pôvodné dielo rozhodne nemá žiadnu konkurenciu! • A ak chcete vedieť o trošku viac, čo sa teda týka toho príbehu ohľadom Harakiri, tak si choďte ihneď prečítať moju recenziu, či si dokonca skúste sami porozmýšľať nad tým, že by ste si pozreli obidva tituly, trebárs najprv ten novší, a hneď potom ten starší, a aspoň budete môcť porovnávať, ktorý je tým pádom lepší? Ja už v tom mám dávnejšie jasno. (06.05.2023)

Originál je vo svojej jednoduchosti dokonalý. Remake/reboot v podaní Takeshiho Miike stráca na charizme svojich hereckých predstaviteľov, chýbajú aj niektoré hlášky. Farba obrazu tiež narúša zaužitý výborný dojem Kobayashiho filmu. Prezradenie žiadosti v 25. minúte film okráda o tajomstvo a lepšiu gradáciu, čo sa originálu nestalo. Spôsob rozprávania je horší ako v originále, chýba charizmatický hlas, ktorý by zobrazené sprevádzal. Priveľký dôraz sa kladie na chudobu a chorobu, akoby sa bez zobrazenia všetkých ich tragédií nedali v príbehu uveriť. Záverečná bitka vyzerá smiešna, kým tá v originále mala svoju dôstojnosť. Ako upozornenie na originál film stačí, ale nevyrovná sa mu. (04.03.2020)

Od Smrti samuraje jsem čekal mnohé, ale ne to, čeho se mi nakonec dostalo. Jméno režiséra slibovalo krvavou krutou podívanou podávanou s formálními výstřelky. Jenže Takaši asi konečně dospěl a v Smrti samuraje tedy nenajdeme (naštěstí) typickou Miike-formu a příběh o hodnotě lidské cti je tak vyprávěn řekněme normálním způsobem a je naprosto strhující, forma je spíš poetická ( padající sníh mě téměř vždycky dostane) a krutosti je, jak už jsem v japonských filmech zvyklý, docela dost a to jak té krvavé, názorné, tak i té psychické, nátlakové. Viděl jsem první Miikeho film, kterému bych s chutí napálil i pět hvězd nebýt samotného závěru, kterému možná rozumí každý Japonec, ale já ne. (14.03.2013)

Na to, že jde o remake naprosto nedostižné klasiky to úplně zcestná ostuda není. Miikeho verze je vizuálně precizní a v některých psychologickoemotivních složkách jde možná kapku více do hloubky. Jako celek je to ale trochu mechanické a příliš uhlazené takže ty klady zase až tak nevyniknou......... A může mi někdo vysvětlit proč se tam na konci Ičikawa s ostatníma klackuje tím bambusákem? V originále je(jestli se nepletu)kosil normálně na ostro a díky tomu celé to předchozí směřování filmu vyrezonovalo naprosto jinak... syrověji, úderněji-prostě lépe. (14.05.2014)