Největší přání

Možná to po vzoru prvního dílu režisérčina otce měl být radši film půlhodinový. Takhle tu máme spousty demonstrací za všechno možné a nějaké ty vyloženě klišovité záběry, což výpovědní hodnotu materiálu docela snižuje. Hodně dělá i výběr aktérů. Věznice, romská osada, kostel, těhotná kominice, skoro jsem se bál, co všechno ještě přijde. Ale celkově to není špatné, jen to mohlo být i výrazně lepší. (11.09.2013)

Hodně nevydařená snaha dosáhnout kvalit svého otce, tohle jedno téma je na 80 minut hodně málo a snaha přidat k některým osobám je akorát naprosto zbytečným odbíháním od tématu. Postavy a jejich nicneříkající výpovědi jsou naprosto nelogicky poskládány za sebe, prostřihy Špátových dokumentů mají občas poentu, jiné jsou ovšem pouhou nicneříkající vsuvkou do nudně se táhnoucího snímku. Představení otce na začátku ve stylu 'byla jsem hodná tatínkova holčička a teď z něj chci vytěžit co nejvíc' nemá absolutně žádný smysl, a vůbec, mnohem víc by mě zajímaly současné názory (tenkrát) mladých ze Špátových filmů... (15.09.2013)

Špátová se talentem sice nepotatila, ale to neznamená, že by byla neschopná dokumentaristka. Co lze vytknout, je místy prvoplánové hraní na city a politické odbočky. Ty jsou povrchní, nic neřeší a nic nového nepřinášejí. A do očí to bije o to více, že „proti nim“ autorka nasazuje otcův materiál z původních dvou dílů, který je v tomto ohledu ve všech ohledech působivější. V jejím podání je to prázdné tlachání (a ne není to v tom, že bychom žili v prázdné době), které zkoušce času jen těžko odolá; a tak zatímco zde použitý otcův materiál (ten je tu možná až nadužíván a stává se tak spíše obezličkou) je o náladě mladých i atmosféře doby stále vypovídající a působivý, tak z tohoto potomek Špátové za pár desítek let v případném čtvrtém dílu jen těžko něco použije. Nemá to co říci dnes a natož pak v budoucnu. Co naopak dcerce jde kromobyčejně k duhu jsou pasáže, kdy se nesnaží jít po „velkých otázkách“, ale nechá prostor osobním přáním a příběhům. V tom je silná a na to se měla soustředit především. (11.09.2013)

Tolik po ní toužíme, když ji nemáme a často si nevíme, co s ní, když ji máme. Tedy, mluvím o svobodě. Slušně natočený dokument s poměrně zdařilými paralelami z doby komunismu a současnosti. Považujte si demokracie se všemi jejími chybami. Je typickým lidským neduhem, že dokud to má, považuje to samozřejmé a prozří až po ztrátě, ať už se jedná o svobodu nebo zdraví. Olga Špátová projevila solidní cit pro nastavování protikladů. Malinko mohla ubrat v počtu mládežníků, jejichž největší přáním je udělat maturitu a dostat se vejšku. (23.09.2012)

Vymývárna mozků pro havloidy a další postižené socialisty. Propaganda, která útočí na diváka skrz vyslovená přání. Hlavní hrdinové, pečlivě vybraná parta fandů Vaška Chrchly Bombar´dáka, melou hovadiny ve (ne)smyslu "At´ pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" (kurva, já bych vraždil) a podobné "moudra" nových levičáků jsou slyšet i na konci filmu. Mezitím ale sledujeme, kterak se noví levičáci perou se starými levičáky a má to být dokument o tom, jak naše země získala, když na Hrad páchnul Chrchla. Zamaskovaná propaganda, která velmi podprahově sděluje, co je dobré a co špatné. Ovce na to však nepřijde, v tu chvíli dokument splnil svůj úkol. Prostě ukázkový propagandistický dokument ve jménu neomarxismu, nejnebezpečnější ideologii 21. století pro celou Euroatlantickou civilizaci. (01.01.2013)