Atentát na kulturu

K tomuto mám veľmi zvláštny vzťah. Prvýkrát videné v telke kedysi pred rokom 1989. Okamžite zaujalo, na základe videného som sa snažil dostať sa k nejakým výtlačkom, kópiám časopisu VOKNO. Snaha síce viedla k úspechu, no len čiastočnému: do rúk sa mi dostali akési katolícke disidentské letáky z Ríma a slovenského exilu. Tam však namiesto undergroundu dominovalo velebenie Slovenského štátu a tak. Chválenie hnedej totality v červenej namiesto Plastikov: ach, jaj. Film ako taký mal osobne účinok úplne opačný ako zamýšľaný, také texty (o pálení kníh a ničení kultúry režimu) som chcel čítať, také koncerty navštevovať. Dnes, po opakovanom pozretí počujem dramatický komentár ako z programu "Federálna kriminálna ústredňa pátra a informuje" hlásajúci spústu umne namiešaných dezinformácií, ktoré neznalcovi neodhalia oveľa viac ako vtedy. Počuť hudbu, ktorá mnohých odradzuje dnes, ako odradzovala "slušných ľudí" v čase vzniku. Šikovná propaganda. Len by ma zaujímalo, koľko z divákov vtedy získalo presvedčenie o asociálnych výtržnických vlasatcoch, tvoriacich nepočúvateľné bľakoty a u koľkých to pozitívne zarezonovalo - presne opačne ako zarezonovať malo. Dodatok (október 2013) - Ivan Martin Jirous alias Magor si v čase odysielania filmu v Československej televízii sedel v base. Vo svojich listov z väzenia dokument veľmi chváli a vyzdvihuje práve preto, že napriek ostro kritickému sprievodnému slovu podáva pomerne verný obraz akcií undergroundovej dobovej kultúry aj s tamojšou atmosférou. (02.04.2013)

Ze str. 360 knihy Magor a jeho doba: Občas se v dopisech (z věznice Mírov) objevily konkrétnější informace, které se alespoň přeneseně týkaly undergroundu. Jirous například Julianě sděluje, že v televizi s ostatními vězni sledoval Atentát na kulturu, jakousi televizní verzi článku "Případ Magor", která se také snažila pomocí překroucených faktů a lží udělat z Jirouse, Brabence, Karáska a Zajíčka společnosti nebezpečná individua. Pro řadu zájemců o alternativní kulturu se ovšem opět stala vítanou příležitostí, jak v televizi zahlédnout a uslyšet Plastiky, a podobně pojal zhlédnutí i Jirous. V dopise k tomu napsal: "V každém případě mě ten pořad velmi potěšil, když opomenu ty různé lži a překroucení, bez nichž se to samozřejmě neobejde, tak se mi zdá až nápadný posun k 'serióznější' informaci, to jest negativní dojem je vyvolávanej spíš různejma rafinovanostma než evidentními žalovatelnými nepravdami (např. že jsme nepracovali, že jsme se léčili po užívání drog apod., jak o tom informovali zpočátku). A hlavně jsem byl potěšen z toho, že vidím tolik blízkejch tváří; lepší dárek mi nemohli připravit. Až dodneška z toho mám dobrou náladu." (13.09.2022)

Netvrdím, že dnes žijeme v ráji. To ani omylem, ale tahle propagandistická sračka dává jasně na srozuměnou, že  předešlé dekády zapáchaly daleko intenzivnějším odérem. Pravé peklo má především lidskou podobu, což manipulativní pseudo dokument „Atentát na kulturu“ dokazuje každou vteřinou. Opravdová rarita, která má především nedocenitelnou výpovědní hodnotu. George Orwell v praxi, s nadsázkou řečeno. Autentická a zároveň děsivá příručka demonstrující pokřivené machinace státního aparátu, které z party mladých hudebníků udělaly veřejného nepřítele číslo 1. Objektivně asi nehodnotitelné, přesto nesmírně poučné. Ostatně. (10.04.2024)

Mám propagandu shodit (už jen z principu), anebo ji ocenit, protože jsem cítil mrazení v zádech? (Mrazení z toho, že takové očerňování bylo tehdy státem oficiálně posvěcené a že lidi takový stav měli za normální.) Původně jsem byl pro ocenění, protože to celým filmem prostupující pomlouvání bylo vlastně dost působivé (až pozoruhodné). Copak je ale možno brát propagandu s nadhledem jen proto, že je natočena špatně (= nápadně zaujatým způsobem)? U slavného Triumfu vůle s tím evidentně lidi problém nemají (77 % na CSFD): Opěvují u něj mizanscénu nebo střih a často zcela pomíjejí hrůzný obsah. - Protože to je historie a nemůže se to vrátit? Omyl. Stačí se podívat na činnost hnutí Naši. A stejně tak může dnes dojít i k útoku na kulturu - viz Nečasův projev na adresu skupiny Pussy Riot ("vrchol nevkusu", "je nutné zabránit některým módním politickým projevům"). Sečteno podtrženo, já tenhle pamflet prostě MUSÍM hodnotit nízko. Protože dnes je (někomu) k smíchu, ale zítra? (31.03.2013)

Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému. (11.04.2013)