Jen Bůh odpouští
Only God Forgives
Only God Forgives
Only God Forgives
Only God Forgives
Réžia:
Nicolas Winding RefnScenár:
Nicolas Winding RefnKamera:
Larry SmithHudba:
Cliff MartinezHrajú:
Ryan Gosling, Vithaya Pansringarm, Kristin Scott Thomas, Yayaying Rhatha Phongam, Tom Burke, Gordon Brown, Oak Keerati, Byron Gibson, Sahajak Boonthanakit (viac)Obsahy(2)
Před deseti lety Julian zabil policajta, ale podařilo se mu utéct. Dnes je z něj jeden z největších drogových dealerů v Bangkoku. Když Julianův bratr zabije prostitutku, policie si pozve na pomoc Changa – Anděla pomsty, který dovolí otci zavražděné, aby ho osobně zabil. Tím však rozpoutá peklo, protože do situace se vloží Julianova matka, šéfka jedné z nejmocnějších kriminálních organizací, která Juliana vysílá pomstít svého bratra. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (616)
Porno, krev, ženy a zpěv, když to shrnu, hodím to do průměru, strašně se to tváří, že je to něco víc, ale není a hodí se to spíš do kin art zaměřených. Hudba mně zaujala a box pro ten mám slabost. ()
No tak jestli jsem si po Drive říkal, že Refn je režisér podle mého gusta, tak teď o tom silně pochybuju. Ona totiž vizuální stránka věci není všechno a pokud se režisér soustředí výhradně na ní a děj upozaďuje maximálním možným způsobem, je konečný výsledek o ničem. To snad byl lepší natočit film klasickým způsobem jako prostou kriminálku z Bangkoku s vyšinutým policajtem a úchylnou matkou. 10% za Kristin Scott Thomas a její zachovalou maturku. ()
"Wanna fight?" Další spolupráce Nicolase W. Refna a Ryana Goslinga. Jízda ve stylu Drive se ale nekoná. Jen Bůh odpouští je spíše umělecké dílo než film. Vizuální styl je zkrátka Refnův. Vidíte stále červeně a díky výtečných prostřihům se více noříte do hloubky rozjímání. Ryan po vzoru Drivu hraje další mlčenlivý a nepříliš sympatický charakter. Julianovi (Ryan Gosling) zavraždí bratra a on je připravený se pomstít. Film má krásně pomalé tempo a jeho vyjádření je koncert citů, myšlenek a rozjímání nad životem samým. Samozřejmě nesmím zapomenout na parádní hudbu, která film doprovází. Surovost a násilí je zase o stupínek výše. Only God Forgives je zkrátka vynikající drama, které se rozvijí velice pomalu, ale za to má obrovskou hloubku. Jako v případě Bronsona, film je velice nedoceněný. (91 %) ()
Film ktorý vlastne hovorí, že sadisti sú dobrý speváci. A matky ich milujú. Vizuálne orgie, kde sa vyšantili hlavne režisér, kameraman a skladateľ. Inak je to neuveriteľne usoplený film. Nechcem ho škatuľkovať a hovoriť o ňom ako o niečom zlom, ale hodnotovo neponúka nič, čo by stále za zmienku. Rovnako vizuálne úchvatný bol aj Drive. Prostredie Thajska nevyužité a postavy hrajú na efekt. Všetko je to póza, umelosť a prvoplánovosť. Vzťahy nefungujú, zázemie tiež nie a keď príde na konverzáciu, je to ako zo slovníka pre blbých. Film nie je zlý, ale nie je v ňom asi za mak niečoho skutočného. Nie strata času, ale farebná nuda. ()
Prestylizovane nic. Komu staci forma bude nadseny. Kto hlada aj nejaky zmysluplny obsah, tak musi hladat inde. Pre mna sa jedna o najslabsi Refnov film. 4/10. ()
prozívaná první půlka versus půlka druhá, ve které všechny ty dlouhé, pomalé záběry beze slov začnou konečně fungovat.. přesto téhle zvrácené podívané víc jak silnější 3* udělit nemůžu.. ()
Filmy sú pohyblivé obrázky. Tu však to rozpohybovanie dosť strácalo na význame. Je to skôr ako výstava fotografií z Bangkoku. Máme tu policajta, ktorý celý čas chodí, ako keby mal nonstop nasrané v gatiach. K tomu má nulovú mimiku, hraje tzv. očami a tým "nenápadne" žmurká na oscarovú porotu. Goslingovi omylom odfaxovali scenár na nového Terminátora, takže toho nakecá asi ako nasraná žena, ktorá dostala otázku:"Čo ti je?" a odvetila:"Nič." Bronson má skvelý trailer, jeden z najlepších, ale vo výsledku je to nuda. Drive mal byť vraj film roka a najzaujímavejší snímok posledných rokov. A prd. Nicolas Winding Refn, super meno, Dánsko, tak poďme z neho urobiť filmového boha. Omyl, je to len nafúknutá bublina, ktorej zbožňovanie robí dobre snáď len hipsterským typom, študentom filmovej réžie a ľudom, ktorí majú zo seba nadradený pocit už len z faktu, že nesledujú filmy s dabingom. ()
Jeden z těch nemálo případů naprostého vítězství formy nad obsahem. Což je zde opravdu škoda, protože téma odplaty je vždy silné a při dechberoucím audiovizuálu a atmosféře, kterou buduje, by stačilo jen trochu ubrat a filmu by to strašně moc pomohlo. (stačilo by třeba vyměnit karaoke scény - byť chápu, že pro tamější obyvatele jde o jistou formu "národního sportu") ()
Funguje to. ()
Pro mě jeden velký debakl. Refn se zřejmě pokusil o další experiment a tentokrát se mu to šeredně vrátilo. Celému filmu dominuje extrémně unuděná a opilá atmosféra. Postavy na sebe neustále vrhají mlčenlivé pohledy, které trvají věčnost. Když už někdo naváže dialog, nestojí to za nic, a že by se samotní herci přetrhli, to také nemohu říct. Ikonický karaoke vrah Pansringarm udržuje pokerface, místy se tváří skoro jako Kim-Čong-Il, kdežto Gosling zase obměňuje tisíc a jeden pohled do kamery. Zatímco herecké výkony jsou poněkud unylé, dynamika snímku je velmi kontrastní. Refn chvílemi diváka kolébá a nudí až k usnutí, chvílemi mu zase trhá bubínky řvem lidí, kterým jsou vypichovány oči, řezány uši a všemožné končetiny. Celým snímkem se také nese velmi naturalistické pojetí násilí, a tak jsme já i sousedi se slabšími žaludky u některých scén instinktivně přivírali oči - nechť je to varování pro slabší nátury. Scénář je velmi surrealistický, dalo by se říci až avantgardní; přesto je však velmi prázdný a vyústění celé zápletky je nedotaženo velmi neuspokojivým způsobem. Po všech těch výtkách ale musím na tomto filmu jednu věc vychválit, a to audiovizuál. Na zpočátku zvláštně potmavlé obrazy nočního života asijské metropole si rychle zvyknete a opojně saturované barvy prostupující každý záběr se v některých chvílích úžasně snoubí s dekadentně laděným soundtrackem. Dvojice Smith-Martinez se asi doopravdy vyřádila. Bohužel to ale filmu pomáhá jen okrajově. Podle trailerů jsem očekával trochu něco jiného a ještě jednou musím podotknout, že jsem byl dosti zklamán. Byl jsem ale zklamán hodně originálním způsobem. Za Goslinga, občasný vtípek a uhrančivou kameru dávám 3/10. ()
Je někdy hodně těžké rozhodnout se o vendetě, zvlášť, když tušíte, že by nebyla správná. Billy (Tom Burke) udělal chybu, ale Julian (Ryan Gosling) nechtěl vendetu. Jeho matka Crystal (Kristin Scott Thomas) se však rozhodla jinak. Bylo to špatné rtozhodnutí? Ona, Bill a Julian jsou prostě jen banda zločinců. Divák se tak dostává do rozporu, komu dát svoji přízeň. Buď jim nebo policistovi Changovi (Vithaya Pansringarm), který svérázně bere zákon do svých rukou, respektive do své zbraně. Hodně zajímavý snímek, který se vás svými dlouhými záběry pokouší uspávat a náhle vás z snové oběti vyzvedne převážně šokujícím koncem. Tím nemyslím koncem filmu, ale koncem různých scén. Nejlépe je to vidět v době, kdy Chang po svých činech zpívá v baru. Jedná se o rituál oslavy zmrzačeného nebo mrtvého. Divákům můžou tyto pěvecké části připadat směšné, mě spíš vadilo, že nejsou texty přeložené. České titulky těchto písní by mohly několik věcí vysvětlit. Byl jsem spokojen, je to prostě trochu něco jiného, než se tu dá běžně vidět. ()
Gosling si zahrál úplně stejnou roli jako v Drive, jen s tím rozdílem, že zde je vše ještě umocněné a rozšířené na další postavy. Velmi pomalé tempo, moc se nemluví… Film má hlavní snahu působit umělecky, vyprávět mimikou v obličeji, obrazem a jednou za čas brutálními činy. Klid vs šílenství. Tím jako by chtěl intelektuálním kritikům ukázat jak velké kvality má. Ve skutečnosti když se vše sečte dohromady, jde o průměrnou blbost, kde především hlavní postavy žijí ve vlastním zpomaleném světě šílenství. Nevím kolik film stál, ale komerční úspěch si asi moc neužije a bez úspěchu Drive, by asi ani nikdy nevzniknul. ()
Film se snaží hrát na symbolickou notičku, ale vůbec se mu to nedaří. Ikdyž koncept je vcelku zajímavý a příběh by nemusel být špatný, tak provedení jakým je to vyprávěné je velmi divácky nezajímavé a nudné. ()
Dokonalý obrazy, který ale jako celek absolutně nefungujou. ()
Tohle se podle mě nepovedlo. Film je hodně odlišný od ostatních filmů, což by nemuselo být vůbec na škodu. Jenže tohle je zbytečně krvavé, podle mě bez výraznější hloubky. Navíc mě vždycky deprimují tyhle filmy kdy půlka herců skoro nemluví, i když to je samozřejmě pro tohohle hlavního hrdinu typické, jak už jsem poznal v DRIVE. Jinak se nad tím trochu přemýšlet dá, díky čemuž jsem tomu mohl dát dvě hvězdy, ale film v situacích, které mají být brutální a drsné u mě vyvolával často smích a člověk sí říká. To už si ze mě fakt dělaj pr... Navíc i děj by mohl být lepší a některé věci by mohly být dovysvětleny i když u některých je dobře, že zůstávají tak trochu pro divákovu představivost. Nijak výrazně mě to neoslovilo... ()
Nicolas Winding Refn se postupně dobře vyprofiloval a jeho filmový jazyk začíná mít osobitý charakter. Třpytí se zde velmi úchvatná obrazová kompozice, zvuková složka a sofistikovaná výprava. Je tu zmiňováno připodobnění ke stylu Davida Lynche, ale nemůžu si pomoct, vůbec mi tak nepřišlo. Lynch svým filmovým podáním člověku mnohem víc zamotá hlavu a postaví vás na příběhovou křižovatku, která vám vytyčí několik směrů cesty a je jen na vás po které se na dobrodružný výlet vydáte. Jen Bůh odpouští má naprosto fantastické zpracování, ale ta podstatná jiskra nebo-li esence tohoto filmu je pro mě prázdná a nepředala mi vůbec nic. Refn zde díky mistrovsky dotaženému vizuálu a zvuku dokáže naplno upoutat pozornost a nenašel jsem opravdu žádný moment u kterého by jsem začal klopit víčka. Po celou dobu je bravurně atmosférický! Přitom se vůbec nejedná o mainstreamový snímek, který "běžného" diváka může oslovit. Ale obrovské mínus je zkrátka pro mě scénář, protože tím mě Refn zatím vůbec neposadil na zadek a to je pro mě osobně mnohem víc. I když je vlastně Drive trochu podobný případ, tak má na druhé straně v sobě cosi víc lidského a u něj jsem prostě musel napálit plný počet. ()
Zatímco Valhalla Rising měla krásné prostředí a opodstatnění pro pomalé tempo, Drive byl spíše střídmější co se uměleckých prostředků týče a měl nápaditý scénář, Only God Forgives je takovej ten typickej film, kde si evidentně režisér léčil své komplexy, protože je to pro běžného diváka opravdu děsná nuda. Banální zápletka se utápí v v přehnaném násilí a psycho scénách, které mě spíše otrávily a to i přesto, že celkový vizuál je dost zajímavý. ()
Póza, manýra, narcismus. Prázdný obsah v artové formě (mix týpků jako Jodorowsky, Gaspar Noé nebo Lynch) + trocha přespříliš okatého (aniž došlo na zásun, tedy, kopulaci) Oidipovského komplexu + Gosling, který mě každým dalším záběrem akorát tak sral (větší štěně než Josh Hartnett, no nekecám!) + fajn rámování záběrů + hudba trochu jako od Badalamentiho = běž do prdele, Refne. Jediné poplácání po rameni bys zasloužil za to, že jsi jinak z (pro mě) ohyzdné Kristin Scott Thomas udělal slušnou milfku. ()
Art, ticho, neony, meditace, myšlenky. Určitě je to lepší jak Drive a říkejte si co chcete. Drive vlastně nabízel totéž, co Only God Forgives, ovšem stále přistupoval k většinovému publiku, na které se Refn (ačkoliv mohl, Drive mu otevřel dveře do Hollywoodu) u tohoto díla úplě vysral a ukázal fakáče. Miluji kontroverzi, která ani vlastně kontroverze není, jen ovce, kteří jsou zvyklí na stále stejný postup, jej z něj udělají. Už je to trapný. ()
Súvisiace novinky
Po kom půjde Neonový démon?
Dánský režisér Nicolas Winding Refn (Bronson, Barbar) si řádně nakopnul kariéru s Drive. Jeho předloňský film Jen Bůh odpouští ale naopak všude vyhořel, takže Refn o mainstreamovější pozornost opět… (viac)
Refn si vyjde s mrtvými
Nicolas Winding Refn si po rozporuplně přijatém thajském výletu Jen Bůh odpouští vybíral mezi několika projekty a teprve před pár dny došlo k oficiálnímu potvrzení, že jeho následujícím filmem bude I… (viac)
Nej filmy roku 2013 dle ČSFD.cz
Seznam nejlepších filmů roku 2013 dle ČSFD.cz si můžete nechat zobrazit ve specifičtějším výběru Žebříčků, a to i zvlášť pro jednotlivé žánry. V celkovém žebříčku divácké líbivosti vedou s úžasnými… (viac)
Denzel si naverboval režiséra Drive
The Equalizer je seriál z osmdesátých let, který vydržel na obrazovkách čtyři sezóny. Jeho hrdinou byl bývalý tajný agent Robert McCall (Edward Woodward), jenž jako pokání za svou minulost zvolil… (viac)
"Nevidíš, co je dobré !! Bude lepší, když neuvidíš !!" Divák očekávající od dánského režisérského superega Nicolase Windinga Refna po strhujícím artovém thrilleru Drive, který mi naprosto vyrazil dech, ačkoliv jistě ani v tomto případě nejde o zrovna dokonalou záležitost, něco podobného musí zřejmě zůstat po zhlédnutí jeho posledního kousku Jen Bůh odpouští přinejmenším v rozpacích !! Refn sice znovu do hlavní role obsadil jednu z největších hvězd současnosti skvělého Ryana Goslinga, soundtrack má opět na svědomí oceňovaný Cliff Martinez, bývalý náhradní bubeník Red Hot Chili Peppers, a dokonce i samotný příběh dával tušit podobnou podívanou jako v případě Drive, když vypráví o mlčenlivém, melancholickém muži se sklony k agresivitě a násilí, jenže zatímco Drive lze chápat jako inteligentní, velmi sugestivně natočený, ale ve své podstatě vlastně tradiční hollywoodský snímek, který se drží zavedených vyprávěcích schémat, Only God Forgives, to už je úplně jiná káva, která dost dobře nefunguje ani jako thriller ani psychologické drama !! Refn totiž, byť propůjčil svému nejnovějšímu dítku dokonale minimalistický děj s lokacemi maximálně exotického thajského Bangkoku, nenabízí divákovi nic snadno čitelného či dokonce jakkoliv realistického, co by se dalo číst v jiné než symbolické rovině, pro kterou jsem však já osobně měl vždy neskutečnou slabost, a tak prostě pro mainstreamového diváka samozřejmě bude film, řídící se (ne)logikou psychoanalytických představ o dynamice nevědomí, který si naopak s běžnou logikou děje a vztahů mezi postavami, co si budeme nalhávat, s úsměvem pozéra vytírá prdel, naprosto k nepřetrpění, byť disponuje celkem shovívavou stopáží !! Celý snímek pak vyznívá jako jedna velká drzá halucinační noční můra, která odráží vnitřní muka muže obtěžkaného silným oidipovským komplexem, což by ještě snad i nebylo tak složité odhalit, nicméně Refn až sebestředně plýtvá a kouzlí prostřednictvím dokonalých obrazových kompozic převážně v rudě červených odstínech, zlehka až strnule řadí za sebe jednu co do choreografie vymazlenou scénu za druhou, exploze násilí střídá s až kontrastně meditativními pasážemi, což sice nastiňuje Refnův talent a genialitu, a já si prostě celé tohle halucinogenní divadlo užívám a doufám, že skutečně nikdy neskončí, bohužel si však naprosto uvědomuji, že to všechno prostě nedává člověku, který nehodlá přistoupit na režisérovu hru či který si prostě s freudovskými studiemi netyká, ani náhodou sebemenší smysl, a musí tak logicky neskutečně trpět, cítit se jako Ježíš na kříži, přičemž podobnou v důsledku a návaznosti na stopáž až sysifovskou psychickou bolest mi působil se svými snímky jiný Dán, Lars von Trier !! Co se týká samotného prostinkého a přímočarého, byť toto slovo v Refnových rukách dostává naprosto nový rozměr, příběhu pak se hned zkraje seznamujeme s Julianem, v podání již zmiňovaného famózního Ryana Goslinga znovu si vystačujícího s neskutečným minimem, drogového dealera, jsme přeci v Thajsku, který však vystupuje jako majitel boxerského klubu, a jeho bratrem Billym, toho si střihnul Tom Burke, který se po jednom ze zápasů vydává do světel velkoměsta přeříznout mladou šlápotu, bohužel však doslova !! Posléze se na místě činu setkává policista Chang, respektive doslova onen Bůh z názvu filmu, kterého ztvárnil Vithaya Pansringarm budící až neskutečný respekt, jehož si ještě divák může pamatovat z Pařby v Bangkoku, Billy a otec mrtvé dívky, jehož Chang donutí Billyho zabít, aby mu vzápětí useknul ruku, aby si zapsal za uši, že by si měl své dcery líp hlídat a nenechat je po nocích přivydělávat v rámci nejstaršího řemesla !! To už se na scéně objevuje vulgární Crystal s až kmotrovskými manýry, v podání rovněž bezchybné a charismatem překypující Kristin Scott Thomas, tu jsem v podobně hraniční roli opravdu dosud neviděl a ani bych ji od ní upřímně nečekal, matka obou bratrů a zároveň i šéfka jejich byznysu, která pro změnu žádá pomstu od Juliana, jemuž se do podobné větší akce zrovna dvakrát pouštět nechce, jakoby tušil věci nadcházející.. Refn se skvělým kameramanem Larrym Smithem, k němuž nemám naprosto nejmenších výhrad a oceňuji především jeho smysl pro každičký detail, diváka uvrhne do Bangkoku vykresleného v podobě strnulého pekla, v němž však přes veškerý chaos a dění nemůže dojít k sebemenší změně, což jen výstižně koresponduje s vnitřním peklem Juliana, který se jednoduše nedokáže odpoutat od dominantní matky, byť toto dík velkému herectví Kristin Scott Thomas nepůsobí nikterak směšně !! Refn však není přes veškerou snahu schopen, či právě z tohoto důvodu, dodat své exkurzi do nevědomí konzistentnější tvar, přičemž v záplavě všech těch překrásně brutálních vražd, umělé krve a nečitelných, vyprázdněných pohledů Ryana Goslinga se většina diváků musí nutně utopit, aniž by se vlastně vůbec přiblížila pochopení účelu Refnovy režisérské exhibice a onanie nad vlastními schopnostmi, kdy z každého záběru cítíte režisérův neotřesitelný pocit vlastní důležitosti !! () (menej) (viac)