Un tranquillo posto di campagna
Un coin tranquille à la campagne
A Quiet Place in the Country
Réžia:
Elio PetriKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Vanessa Redgrave, Franco Nero, Georges Géret, Madeleine Damien, Valerio Ruggeri, Rita Calderoni, Renato MenegottoObsahy(1)
Úspěšný malíř Leonardo Ferri je unaven hektický způsobem života ve městě i schizofrenním vztahem lásky a nenávisti se svou milenkou, ve kterém již není schopen nalézt inspiraci. Rozhodne se proto přesídlit na tichý venkov, ale ani tam nenalézá tolik potřebný klid a odpočinek. Snímek Tiché místo na venkově s Francem Nerem v hlavní roli je filmovým esejem o malířství, o pop-artu, o možnostech propojení umění a skutečnosti i o zoufalé snaze nalézt ztracenou krásu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
Ak by som bol maliar, aj mne by sa páčilo mať agentku, ktorej keď poviem, že na tvorivú prácu potrebujem starú benátsku vilu na vidieku, tak mi ju kúpi... Film z experimentálnych 60. rokov, ktorý je – experimentálny. Predovšetkým ide o umelecký film, nie žánrový, preto diskusie typu „mohol to byť lepší horor“ sú tragikomické. Je to podobenstvo. Zamyslenie nad tým, či umelci najlepšie tvoria v šialenej spoločnosti, čo je analogické starej povere, že labutie najkrajšie spievajú, keď umierajú. ()
Už od prvních záběrů z psychiatrické léčebny na nahého a svázaného Franca Nera sedícího na malé židličce, jsem tušil že tohle bude dobré psycho a to téměř až do konce! Měl jsem pravdu, občas mi to hlava nebrala, film je dost chaotický a hodně mate diváka, je tu plno flashbacků, snů, nočních můr, velkých skoků mezi fantazií a realitou, opravdu jsem místy nevěděl co je realita a co skutečnost. Jinak je to pochopitelně velmi zajímavý film, ale zase ne žádné umělecké dílo. Po vizuální stránce je to skvost, je tu dost surrealistických doteků, film má velkou bláznivou atmosféru, ale bohužel žádnou pevnou a logickou strukturu a nějaký dobrý příběh (je tu dost určitých nesouvislostí a nakonec i nezodpovězených otázek), sází se tu hlavně na stylovost a onu atmosféru, najde se tu docela veliké množství různých mrazivých, psychedelických a hypnotických momentů a děsivý a nezapomenutelný Morriconneho hudební doprovod je pak už jen onou pomyslnou třešničkou na dortu. Film ale i tak nejspíš nebude určen pro každého, ne každý ho asi skousne, typický horor zatím nehledejte, zároveň je i dost upovídaný a pro někoho možná bude až nesnesitelně uspávací. Nudnější momenty se tu ale střídají s velkou obrazovou přítomností Franca Nera, ta opravdu funguje skvěle. Franco Nero, v roli schizofrenního intelektuálního avantgardního umělce (malíře), hledajícího jeho ztracenou inspiraci, útěkem z města na venkov, později stále více klesajícího hlouběji do stavu duševní choroby, neschopného rozeznat fantazii od reality, věčně dezorientovaného, zahrál velmi oslnivě. Člověk si musel položit otázku, že snad tou duševní chorobou opravdu trpěl nebo ji alespoň jednou prošel! Tím zásadním kladem tohoto filmu byl asi Petriho výborný scénář založený na skutečném případu, zavražděné hraběnky někdy ke konci 2. Světové války, kdy její vliv pokračoval i za hrobem. Velmi neobyčejný, nekonvenční, obskurní, experimentální, typicky festivalový, umělecký, intelektuální. Ne, ale nejlepší Petriho kousek, za ten považuji i nadále film "Indagine su un cittadino al di sopra di ogni sospetto", opět s Nerem v hl. roli, to byl typický Petri, tohle byl spíš jeden velkej úlet a kus kontroverze k tomu. Podobné filmy; "Repulsion", "Don't Look Now", "House with Laughing Windows", "Wicker Man", "De, Vierde man", "A, Lizard in a Woman's Skin" atd. ()
"Fantaskní horor", akoby povedali v Čechách, ktorý dramaticky a nebezpečne graduje až do absolútne psychedelického a krvavého záveru, počas ktorého sa vyjasní aj zopár faktov ohľadom dávnej tragédie. Znervózňujúca Morriconeho hudba a skvelá dvojica Nero - Redgrave v hlavných úlohách sú skvelí a hlavne Nero skutočne veľmi napomáha tvorbe desivej atmosféry. 80% ()
Zručně natočené psycho, chvílema jsem si tedy říkal jestli já koukám vůbec na horor spíše je to takové psychologický mišmaš s příchutí gialla. Škoda že se film více neopřel do hororu. Protože atmosféra baráku tomu dost nahrávala. Nero je vynikající ale nezachrání chatrný scénář a nic moc i když krvavé rozuzlení. Pro mě zajímavý film ale díky své nezajímavosti dost ztrácí. ()
Elio Petri tentokrát stvořil experimentální sondu do duše psychicky se hroutícího malíře. Jeho sny a představy se prolínají s realitou, film má v závěru slušně našlápnuto k hororu a k tomu hraje znervózňující hudba Ennia Morriconeho. Franco Nero je v hlavní roli výborný a spousta scén je vizuálně působivých. Ale celá ta skládačka nakonec není úplně přesvědčivá a Petri natočil lepší filmy (70%). ()
Od Elia Petriho jsem sice už v minulosti viděl dva filmy (Podivné vyšetřování a Vlastnictví již není krádež), které se mi i přes velký kus znepokojení přítomný v obsahu i formě dost líbily, ale touhle fantasmagorickou psychárnou plnou temných bludů, lidského šílenství či divných milostných hrátek a vášní mě Petri totálě minul. Také s hercem Franco Nerem v italském filmu tohoto období to byla pro mě již třetí zkušenost a ani do třetice se mi nepodařilo odhalit, čím si vysloužil takovou popularitu a oblibu. Nero na mě tu působil ještě více nezáživně, než v soudobých filmech od Damianiho, a jeho postava by nejspíš potřebovala ne jeden medikament, ale rovnou celý náklad prášků, tabletek a injekcí v pravidelném dovozu. I jeho hlavní partnerka, byť od pohledu hezká, můj celkový zoufalý dojem spíše svým podivným jednáním prohloubila, než vylepšila a jediným hereckým kladem tu byl (až v druhé polovině) Georges Géret. Některé divné filmy si dokážu užít hodně, ale tady to bylo na můj vkus až příliš šílené, zmatené a až příliš říznuté silným vypravěčským experimentem od začátku do konce za únosnou mezí. Díky některým scénám zejména z druhé poloviny, kdy jsem měl pocit, že se dění konečně k něčemu smysluplnému a gradujícímu alespoň trochu posouvá, mohu dát 2 hvězdičky, ale asi mi nezbývá, než se prostě smířit, že tady jsem při výběru filmu po čase jednou šlápl úplně vedle. [40%] ()
Komplikovaný film plný žánrovej zmesi, ktorým sa treba nechať unášať a on vás niekam dovedie. Franco Nero v dobrej forme. ()
ČESKOSLOVENSKÁ Pay-TV PREMIÉRA: MGM = 22.8.2012, réžia českého znenia (MGM 2012) = (22.8.2012) ()
O celkovém ladění filmu dávají tušit již úvodní expresivně pojaté titulky a první seznámení s hlavní postavou skrze jeho pokřivené podvědomí snů. Impulzivní, horlivý a nevyzpytatelný malíř Franco Nero se ve snaze znovu se ponořit do své práce rozhodne odjet do opuštěného venkovského sídla, kde se naplno propadá do hlubin přeludů, snů, posedlosti a vnitřní rozpolcenosti. Hororová složka filmu se projevuje (nepočítáme-li český dabing z r. 2012...) při malířově obsesivní zkoumání minulosti života krásné šlechtičny, žijící v domě před ním za 2. světové války a sloužící mu jako inspirace. Potěší hlavně surrealistické vidiny, zhmotnělé sny umělce a smazávání hranice reality a představ, ústící v závěru do tragikomického konce. ()
Tento šílený film na mě zanechal stopu na velmi dlouhou dobu. Jedná se o zásah do soukromí vyschlého malíře, který začne postupně propadat podivným představám o nymfomanické komtese Wandě, která v jeho domě zemřela kdysi za války. Čím dál surovější fantasmagorie začnou zabírat stále větší část Leonardova života a spolu s tím se nekontrolovatelně začnou stírat dějové roviny. Vyvrcholení je silné, nesmyslné a alespoň pro mě nepochopitelné. Celý film je doprovázen experimentálním zvukovým podkladem od Ennia Morricone. 5/10 [KVIFF 2014] ()
A ma skoro jeblo! . Teda zase pardon, ja sa hlboko ospravedlnujem a chcel som napisat, ze som sa spravodlivo rozhorcil. Tak teraz uz fakt nastala komentatorska mizeria. Mam tu dva komenty - jeden od Karla Chrochta, miestneho konspiracneho teoretika, a druhy koment od admina tej najsmradlavejsej zumpy na tejto databaze - filmovej teorie, teda konkretne Madsbendera. To potom je bieda. Petri bol rezisersky megatalent, ale tu asi stupil trochu vedla. Film ani nedava uceleny zmysel, su tam kadejake flashbacky, zotieraju sa hranice fantazia - realita a nejaka ucelena dejova linia - to je tu ciste sci fi. Viem len ze tam hral Franco Nero /Salamandr/ a Vanessa CervenyHrob /Vrazda v Orient Expressu, Naruseni 1999, Comrades 1986/. Nezaujalo ma to ani ako artoveho divaka, neprehladne, dialogy v strede boli len vatovo plane plky, kulisy salbe ....... holt, aj majster tesar sa utne . 61 % ()
Totální magor malíř, si jede léčit nervy na venkov, jenže je ještě víc posedlý dávným příběhem co se tam odehrál. Tyhle starý horory už mě moc neberou a navíc jsou strašně dlouhý a unavný. ()
Pošahaná haluz o pošahaném malíři. Morricone bystře poznal, že dělá soundtrack k ultrahnusnému filmu, takže dal také průchod svému horšímu já. Se zaťatými zuby se to dá sledovat (a se špunty na uších i poslouchat), ale na konci si uvědomíte, že bylo spousty hodnotnějších možností, jak zabít hodinu a půl. Hodnocení 62 % je hodně milosrdné, i když bych čekal, že místní artaři to vymáčknou do vyšších čísel...asi že jméno režiséra není tak populární. To kdyby podobnou krávovinu natočil Bergmann, to by bylo určitě v červených...ups... ()
Nemám rád filmy, kde sa postávam len niečo zdá, v tomto filme je to neustále. Či už ide o zdanie mŕtvych alebo živých, dokonca aj zdanie samého seba. Hlavná postava tejto mysterióznej drámy sa správa strašne dementne a nejde jej to odpustiť len z dôvodu toho, že má ísť o umelca. Umelca, ktorý má sexuálnu túžbu po mŕtvej nymfomanke, ktorá si zašukala snáď s každým z miestnej dediny. Nahoty je vo filme pomenej, zato sexuálneho náboja je v ňom kopec. Že ide o šialenca, divák zistí veľmi skoro a tak záverečný kvázizvrat nič nového neprináša. Korunu tomu zakladá kakofónia namiesto hudby - sorry Morri. Nera som v podobných roliach už videl viackrát, ale prekvapilo ma v takomto type filmu obsadenie Vanessy Redgraveovej. Pobavila aspoň záverečná pointa na psychiatri. ()
Doporučuji pokud vyhledáváte ujeté, bizarní filmy, doplňujete ,,italštinu,, atd. Pro mě ale žádná sláva. ()
V lůně bludičky s lodičkami, chtíče s havraním závojem. Vzrušen. Tahy myšlenek, tužeb. Pro šaty nachové nahoty. Sténá, úpí, stůně z každé pavučinky. Erósovy odstíny vrní, duní, zrní v hlavě. Loudí po zhmotnění. Postupné osvícení Ne(k)rofilie, /se/ oceňuje. ()
Famózní, filmové, pravdivé. Filmařský skvost, ať už výpravou, herci nebo režií. ()
Tento snímek jsem viděl kdysi dávno a bylo v tom na mě příliš mnoho mystiky a fantasmagorie. Díval jsem se na to hlavně kvůli svým oblíbeným hercům Franco Nerovi a Vanesse Redgrave. Spomenul jsem si na tento film právě včera, když jsem se díval na snímek Dopisy pro Júlii, kde tito dva hráli opět spolu, ale po 43 letech. Bylo to až neskutečné. ()
Zpočátku to vypadalo jako bláznivě nesmyslný artový film, který ale postupně začal získávat zřetelnější obrysy i větší grády, aby se vyvinul až v sugestivně působivý psychothriller završený cynickou pointou o tom, jak byznys ovládá i umělecký trh, přičemž samotný umělec je v marketingovém soukolí jen nástrojem na vydělávání peněz. Tvůrci umně skloubili skutečnost s představami a mysteriózní atmosférou, kdy divák nemá skoro šanci sám rozmotat, co je realita a co už ne. Myslím, že film se nevejde jen do zde uvedených škatulek Horor - Drama - Mysteriózní, ale je to zároveň i satira a parodie na všeobecné zmatení hodnot v umění. V tom je film dnes snad ještě aktuálnější, než v době svého vzniku. ()