The Innocents
Réžia:
Jack ClaytonKamera:
Freddie FrancisHudba:
Georges AuricHrajú:
Deborah Kerr, Peter Wyngarde, Michael Redgrave, Pamela Franklin, Megs Jenkins, Clytie Jessop, Martin StephensObsahy(2)
Guvernantka na rozsáhlém gotickém panství nabývá přesvědčení, že děti svěřené do její péče posedli perverzní duchové mrtvých členů služebnictva. Adaptace klasického duchařského příběhu Henryho Jamese Utažení šroubu, která se vám díky mistrovské režii Jacka Claytona dostane hluboko pod kůži. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (95)
Starosvětský horor, který ale v době vzniku musel vyděsit tisíce diváků. Slušně gradované napětí až do inteligentního vyvrcholení. Žádné zbytečné příšery nebo nesmysly, všechno docela realistické. Mladá guvernantka se ujímá výchovy dvou sirotků v honosném sídle na vzdálené samotě. Kromě služebnictva už není v domě vůbec nikdo. Tedy, neměl by být ... ()
Pevne vybudovaný mrazivý snímok, ktorý je štylizačne rovnako silný v celoplošnej miere, ako trebárs charakterovo podobná Zlá väzba (1956) a takisto inšpirovala dozaista i Tých druhých (2001) v medziach moderného strachu a pestrých strašidelných detailov, na ktorých stavia. Slušne invenčné, vierohodné v ostrosti hrán, psychoanalyticky nepríjemné a neľahko stráviteľné. Čiernobiela navyše pôsobí ako vycibrená detailnosť pre formálnu rozvetvenosť a nie ako účelový nástroj. Výhodou filmu je, že nie je veľmi predvídateľný a nesie sa v podobnej nálade a nemá kvalitatívne výkyvy, ktoré by ho dáko zrážali k zemi. Bravó! ()
Poctivá filmařina (dnes již brutálně rasistická, hahaha) která si na nic nehraje (na rozdíl od té ultra sračky od Netflixu, která jest tímto s konečnou platností poslána do pekel) s perfektním obsazením, adaptující (nikoli deformující dle souč. měřítek) už tak nadprůměrnou předlohu, která v tomto př. jako příbuzný the Haunting od Wise, vydrží navěky. Pokud tedy budou lidi jako já a pár dalších bláznů. Plně širokoúhlý formát a zejména monochromatické vyznění z toho dělá lahůdku samu o sobě. Hl. představitelka je správně hysterická (byť její hysterie je vskutku nenápadně stupňovaná) ale ne tak, aby byla protivná na zabití. Jak by to bylo s vysokou pravděpodobností dnes. Truman Capote (který bude v budoucnu pořádati Vraždu na Večeři:) je prostě machr, neb jen s malými úpravami s kolegou převedli onen útlý román/novelu bez devalvace předlohy. V 21.st. přece už nikdo nechce filmové či tv s. verze románu, který znalci předlohy identifikují. Hl. aby to dokázaly přežvýkati masy. Satan chraň. Raději klenoty od Netflixu a Jabko TV+ P. s. počáteční úvaha xxmartinxx o dětech, jest velmi zajímavá. To jsem si dříve neuvědomil, ale mělo mě to napadnouti.;-) Pozn. na závěr...Nevím. Zatím bych asi netvrdil, že je příbuzný the Haunting lepší. Já to zatím vidím rovnocenně. Takže, kdo chce Jacksonovou a Jamese neředěného a nezkurveného, jděte bez debat do této a Wiseovy verze. Je prostě paráda, koukati na takovéto film. verze, po právu slavných H/psychothrillerových knih a zapomenouti, co se děje teď. ()
Film, při němž mi občas běhal mráz po zádech. Velice působivá záležitost - ta nejistota, ta nejasnost, ta prchavost, ta zvolna blížící se temnota, to tušení zla, to vše je působivější než kdovíjaká krvárna. A k tomu dokonalá vytvarná stránka, dokonalá práce se světlem (to asi v barevných filmech ani nejde). Literární předloha mi zůstala utajena, ale tenhle film mne přesvědčil, abych po ní zapátral. ()
Viz můj komentář ke Strašení (1963). Je fascinující, jak dva "na papíře" prakticky stejné filmy mohly dopadnout tak odlišně. Zatímco americké Strašení skončilo jako nenáročný, plytký bubu-film, Neviňátka nabízejí hustou, mystickou atmosféru, hrátky s podvědomím a archetypálním strachem. Pomalu a precizně stavěná atmosféra bázuje spíše na efektu dusna a ticha, tvůrci si hrají se symboly a matnými náznaky, nebojí se hrábnout i do témat, která jsou vcelku ostrá i pro dnešní kinematografii (prodloužený polibek na dobrou noc). Prostě - film s pořádným drápem, nekompromisní a bodavý. Jak jsem psal u Strašení (1963) - Jsem pro Neviňátka, jsem pro evropské pojetí, jsem pro strašení nevyřčeným. Klenot. ()
Kdybych neviděl film Noční příchozí z roku 1972, jenž je prequelem k Neviňátkům, asi bych tento příběh chápal úplně jinak. Každopádně je to snímek, který oplývá houstnoucí atmosférou a nádhernou kamerou, která zabírá všemožná zákoutí starobylého sídla, zejména v remasterované verzi jsou to pro oči hotové orgie. Parádní je práce s nasvícením obličejů nebo nočních scén. Dalším velkým plusem je Deborah Kerr jako guvernantka a obě "neviňátka" Pamela Franklin (Flora) a Martin Stephens (Miles). A vůbec režie Jacka Claytona je na špičkové úrovni. Hodnocení vidím na hodně silnou čtyřku, ale když si vzpomenu na tu nádhernou melancholickou píseň, pátej bodík musím přihodit. "Ležíme tu, má láska a já, pod smuteční vrbou. Ale teď ležím tu sám a pláču mezi stromy. Zpívám "O willow wally" u stromu, co pláče se mnou. Zpívám "O willow wally", dokud se má milá nevrátí. Ležíme tu, má láska a já, pod smuteční vrbou. Ale teď ležím tu sám. Vrbičko, já umírám. Vrbičko, já umírám....." NÁDHERA!! ()
Děti mají své bubáky, skřítky a víly, a dospělí své poltrgajsty, přizraky a démony. Málokdy se tyhle světy protnou. A když, tak se většinou vyhání jen čert ďáblem. Kdo by si chtěl na "Utahování šroubu" vzít psychoanalytický metr, určitě neprohloupí... A propos, Henry James - podle mě otec moderní literatury - bude mít příští rok sto let od úmrtí. Kdo se prokousal jeho romány a novelami v angličtině asi potvrdí, že jeho vypravěčský jazyk je velice obtížný, četba je velice náročná (a kdo ne, ať se pustí do "Princezny Casamassimy"). Scénáristé se tak potýkají hlavně s tím, jak jeho naraci zjednodušit, uvolnit a zpřehlednit. A zdá se, že se to dodnes daří (viz též nedávno natočenou jamesovku "Co všechno věděla Maisie"). Leccos se tím ovšem ztrácí, ale leccos i získává. Nicméně stále je co natáčet, Henry James zdaleka není vyčerpaný... Každé zpracování mu dává další názorový rozměr - (a nejen) proto doporučuji i operní zpracování Benjamina Brittena, třeba v inscenaci Petra Weigla s Magdou Vašáryovou (na youtube se španělskými titulky "Otra vuelta de tuerca")... Pro doplnění ještě citace z knihy Alexe Rosse Zbývá jen hluk /The Best Is Noise, týkající se jeho opery The Turn of the Screw: "Hlavní motiv si posluchač spojuje s Quintovou zlotřilostí, i když se v průběhu opery ukáže, že motiv stejně tak souvisí s vychovatelkou, a že se Quint pomalu zmocňuje i jejího vědomí. Když při vyvrcholení vyzývá Milese, aby nahlas vyslovil jméno přízraku, jenž ho pronásleduje, sama zde zpívá motiv „dotahovaného šroubu“. Trauma spojené s vyslovením Quintova jména je na Milese příliš a mrtvý se kácí k zemi. Opera znázorňuje Jamesovo – i Brittenovo – oblíbené téma postav, které s dobrými úmysly konají zlo." ()
ocenenia : MFF Cannes 1962 - Nominácia na 1. cenu ()
Povinný studijní materiál každého začínajícího kameramana a osvětlovače. ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.5 - VELKÁ BRITÁNIE - Škoda nedotaženého scénáře, protože kdyby byl víc dotažený a hlavně nějak pracoval s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky (které se neustále a naprosto nahodile střídají - a jak je z ní najednou expertka na vymítání zlých sil je taky zarážející, byť se mi líbilo, že se zde pracuje s nejistotou a teorií, jestli náhodou není blázen), bylo by to naprosto skvělé. Takhle to hlavně vyniká skvělou formou plnou promyšlených a dokonale natočených i nasvícených záběrů, které vytváří nesmírně hutnou a pohlcující atmosféru už od prvních minut a do které krásně zapadají i herecké výkony jak obou dětí, tak i obou žen v rolích služebných. Dokonce bych ani neřekl, že to zestárlo, spíš naopak - některými scénami to dokáže děsit i dnes a rok vzniku tu je také pár překvapivě odvážných scén, třeba ten dlouhý polibek. Pozitivní ale je, že také obsah má sám o sobě něco do sebe a forma ho tak úplně nepřebíjí, i když je možná pomalejší než by měl být, ale to mi osobně vzhledem k silné atmosféře vůbec nevadilo. Jsem ale rád, že mě tahle Britská hororová klasika nezklamala a dočkal jsem se u ní profesionální filmařiny, která pojímá hororový žánr přesně tak, jak to mám nejradši. 4* ()
prijemna atmosfera a stylizace - misty vyslovene hutne - a celkove vice nez stravitelne, i pres zub casu :) ()
Pre mna kultovy horor, ake sa dnes uz netocia. Ducharina na urovni, minimalne na urovni samotneho Exorcistu, ak nie lepsia. Deborah Kerr je vyborna, strasidelna atmosfera naslapana na maximum. 95 % ()
No takovéhle fakany by jeden pohledal. Vůbec nepřeháním! Paní guvernantka je zdatným protivníkem opravdu prasáckých duchů (nijak nesouvisí s poruchami trávení) a konec je nadmíru potěšující. Ani trochu nepřeháním! Ve filmu si užijete krásné prostředí venkovského sídla, modré oblohy, zeleného parku, růžových šatiček...no teď jsem si trošku zapřeháněl! Je to perfektně natočené a protože to není úplně brutálně strašidelné, lze doporučit i slabším povahám. Jedinou malinkou prasklinkou na gotickém reliéfu je trochu strojené deklamování textů, ale pokud si myslíte, že Lucka Vondráčková má přirozený herecký projev, ani si toho nevšimnete. ()
Absolútna povinnosť pre každého fanúšika žánru. Na tie roky absolútny vrchol. ()
Tohle už asi nedokážu plně ocenit, ale budu se alespoň snažit. Na to, že je film černobílý a tak letitý, oplývá po celou stopáž takovou specifickou znepokojivou atmosférou. Byla jsem docela dost zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet a i když jsem nebyla se závěrem úplně spokojená a gradace mohla být ještě o chlup ráznější, rozšířila jsem si mile obzory v hororovém žánru z dávných let. Nemůžu ale říct, že jsem úplně pochopila pointu, nějaké trhlinky tam ještě mám. Všechno, co šlo postavám z pusy bylo vždy totiž dost nejednoznačné, takže mi The Innocents dalo i možnost procvičit mozek. Tři a půl. ()
Fiha, tak to byl kurva horror. Skoro vubec se mi nestava, ze bych se u horroru skutecne bal neceho jinyho nez ze se proste leknu, ale tenhle to dokazal. Ty zabery z dalky a pak necekane naopak naprosty detail ducha, bloudeni po dome v cernocerne tme jenom se svicnem (kdepak se asi inspiroval Wan u Insidius) a nehorazne napinani divaka, no nadhera. Jeden z nejatmosferictejsich horroru, co jsem kdy videl, jako ze se -Bomba- jmenuju. ()
Misty mi natolik tuhla krev v zilach a mel takovou husi kuzi, ze bych pokozkou zbrousil cela garazova vrata. Spojeni rezisera Claytona a kameramana Francise, stejne jako v "Miste nahore" funguje vytecne a spolu vytvari uzasny filmovy obraz. Jak jsem jiz naznacil, misty se atmosfera dala krajet, umocnena mysteriozni hudbou. Detsti herci vyborni. Jedine, co bych filmu vytknul, ze nova vychovatelka mela podezreni od samotneho zacatku, ktere nebylo nijak opodstatnene. Temer dokonale. ()
Ráda si pustím po letech znovu, abych měla porovnání pro Haunting of Bly Manor ma Netflixu. 75% ()
Atmosféra výborná, nápad také, jen hudba zbytečně hlasitá...a závěr takový nijaký. ()
Jeden z nejpůsobivějších filmů o ďábelských dětech, jaké jsem kdy viděl. Vskutku působivá atmosféra v čele s fantastickou hudbou (Oh Willow Waly) a kamerou (hrátky se světlem jsou úžasné). Předlohu jsem nečetl, snad to někdy napravím, nicméně Neviňátka jsou opravdu dobrý film. Atmosféra a napětí postupně houstne (opravdu každou minutou) a ačkoliv tu nejsou žádné strašidelné, děsivé scény, ani lekáčky, mrazení v zádech rozhodně pocítíte, a jistý neklid taky, znepokojivé je to totiž maximálně a mnohem víc, když si uvědomíte, že po konci filmu vlastně nevíte, jak to dopadlo a jak to celé vlastně bylo. A že jste si vychovatelku nejednou spletli s tou druhou vychovatelkou. Tou, která je už mrtvá... Právě díky té nejasnosti je to ještě mnohem lepší. Ta děcka jsou naprosto neuvěřitelná. Hodně silné. 85%. ()