Arrietty ze světa půjčovníčků

Vtažení do příběhu mne úplně nadchlo, na nic se nečeká a my poznáváme maličký svět trojčlenné rodinky pidilidí, záhy se pak vydáváme se sympatickou 14-letou Arriettou na její první "půjčovací" misi, která se ale nevydaří zrovna podle představ. Po úchvatné úvodní půlhodince začne děj trochu skřípat (v domě se pidilidi ukrývají už několik generací, tak jak je může nově příchozí člověk tak rychle najít?), motivace a činy trochu haprují (proč je najednou hospodyně tak zlá?) a emoce jsou příliš rychle vytvořené a nepřirozené (celá diskuse o pidilidech jako vymírajícím druhu). Zas tak moc to ale nevadilo, stále jde o půvabnou pohádku s neskutečně nádherným a detailním ghibliovským vizuálem, dokonalou animací a působivou netradiční hudbou francouzské zpěvačky a harfistky Cécile Corbel. (31.10.2012)

Dám vám otázku: co vznikne, když dáte dohromady krásnou animaci, nádhernou hudbu a překrásný příběh? No přeci Karigurashi no Arrietty. S tímhle filmem mi čas utekl strašně rychle a když byl konec, tak se mi ani věřit nechtělo, že to bylo jeden a půl hodiny. Tenhle film opravdu stojí za zkouknutí. 90% (05.02.2012)

Arretty: „Musím už ísť. Kedy máš operáciu?“ Shô: „Pozajtra. Budem v poriadku. Dala si mi odvahu žiť.“ Poetický film, ktorý dokazuje, že animáky nie sú len pre deti. Na tento príbeh sa totiž nádherne pozerá, príjemne počúva a na konci zostanete vnútorne obohatení. Arietty a jej rodičia žijú „na dlh“, požičiavajú si zo sveta ozajstných ľudí všetko, čo potrebujú k životu. A to samotné je pekná metafora. Kto z nás už má spočítané kocky cukru a ak sa o ne (aj keď nevedomky) podelí, aké milé. Ľudskému mláďaťu však chýba niečo iné – mamino objatie a otcovo povzbudenie. Arrietty a Shô sú rovesníci, čo znamená, že sa musia ich cesty pretnúť. (10.11.2021)

Svým prvním režijním počinem se kmenový animátor Studia Ghibli Hiromasa Jonebajaši ukázal jako nadějnější pokračovatel odkazu svých mentorů než Mijazakiho syn Goró (který měl před tím prospívající kariéru v jiném oboru a jeho příchod na pole animace vyznívá příliš jako befel od tatíka, aby firma měla pokrevního následovníka). "Arrietty ze světa půjčovníčků" dokonale publikum vtáhne do světa plného úžasných detailů a bravurně nám předá hledisko svých postav, obzvláště pak titulní hrdinky. Sekvence, kdy se poprvé vydává do světa lidí si půjčovat představují vrchol filmu a bravurně přenášejí hrdinčin úžas na diváky. Co do vyprávění film postrádá obšírnost a epičnost filmů mistra Mijazakiho, což může současně být vnímáno jako nedostatek, ale i přednost. Ostatně je to právě pohled malinkých půjčovníčků, navíc jen jedné hrdinky a jejích rodičů, kterým je vše nahlíženo. Otevřený konec pak adekvátně značí veliké přísliby světa, který právě při změně měřítka může najednou být tak veliký a nedozírný. Navzdory řadě dobrodružných i komických eskapád zastřešujícím motivem snímku zůstává melancholie. Poznání krás a fascinujících drobností světa střídá sladký zármutek nad jejich prchavostí, kde nás může hřát víra, že i když se skrývají našemu zraku, přesto v našem bezprostředním okolí přetrvávají. Jak ale hořce pozná dospívající mladík Šó krása je příliš křehká a mnohdy žije svým vlastním životem, do kterého by lidé navzdory dobrým úmyslům neměli zasahovat. Na rozdíl od rozšafných fresek Hajaa Mijazakiho, které doslova povznáší motivy vázané k létání a nespoutaná fantazie, "Arrietty" přináší v zásadě komorní vyprávění rozměrů miniatury, kde naopak žasneme nad drobnými detaily. (18.05.2014)

Milá rozprávka s ľudskými škriatkami, ktorá nám objasňuje, kam sa strácajú drobné veci v domácnosti. Animácia je typicky japonská, až sa zdá, že pochádza ešte z dávnejšej doby. Podarilo sa do detského filmu prepašovať aj trochu ekologickej agitácie, ale aj tak sa mi zdá, že nie som cieľová skupina pre tento film. –––– Víš, na světě už vyhynulo mnoho druhů živočíchů, já také viděl hodně zvířat jen v knihách. Krásna zvířata, ale díky různým změnám na zemêkouli, kterým nedokázali čelit, vyhynula. Ano, je to kruté, ale vás také čeká stejný osud. (27.10.2016)