Arrietty ze světa půjčovníčků

Na filmech studia Ghibli jsem vždy obdivoval téměř nekonečnou fantazii, která se projevovala ať v nádherném vykreselní nereálně krásné krajiny, či v různých fantastických postavách. U tohoto snímku fantazie ubylo a až na to, že hlavními postavami jsou maličcí lidé, se vlastně tvůrci drží zcela při zemi. A vzhledem k tomu, že nijak zvlášť neohromí ani příběh jsem byl mírně zklamán- Zůstává ale naprosto dokonalé technické zpracování, ať již u aimace, či kresby pozadí. Jen film už prostě nemá takovou sílu, jakou měly ty Miyazakiho. (21.03.2012)

Ďalšia krásna rozprávka, nie je moc čo rozpisovať. Natočiť v roku 2011 rozprávku, ktorá nespolieha na premakanú počítačovú animáciu, šialené gagy alebo ukrutne akčný boj dobra so zlom, si nikto okrem štúdia Ghibli si a zopár nezávislých filmárov (ktorí si na tom po väčšine aj náležite natrhnú rektál) nedovolí. Pre bežného 10 ročného euro-američana znamená Arrietty a jej fatálny nedostatok transformerov, Jasonov Vorheesov, Boratov a inej mediálne vmasírovanej a ľahko rozpoznateľnej hávede okamžitý palec dole. Priznám sa, že ako 10 ročný som mal tiež iné problémy, napr. ako to ten Steve-o robí, že dokáže tyčkovať 20 minút v kuse potom ako ho prevrátia hore hlavou v kabíne plnej hovien, alebo ako niekoho rozsekať na sračky motorovou pílou v Doome 2...ale čím som starší, tým častejšie zisťujem, že sa rád rozpúšťam v prekrásne kreslenej fantázií pánov a dám na čele s Hayaom Miyazaki a filmami, ktoré dokážu vtiahnuť len silou príbeju, už tradične bez jasne definovaného antagonistu.......Jedného dňa budem Ghibli rozprávky ládovať do svojich detí, a ak len budem počuť o pikačuovi či megatronovi, tak dostanú hasákom cez držku a budem im púšťať Gašparovičové príhovory z Youtube. (28.06.2011)

Viděno 28.7.2010 v šibujském kině Toho Cinemas, nedlouho po premiéře. A jsem neuvěřitelně ráda, že jsem na to tehdy šla, protože to byla prostě nádhera. Netuším, jak to popsat - u mnoha filmů bych popsala řádky a řádky vět, ale u Karigurashi no Arrietty nemám slov. Příběh se zdá jednoduchý a něco podobného (o malých lidičcích) jsme už viděli ve více filmech, avšak zpracování Karigurashi no Arrietty pro mě bylo dechberoucí. A uznávám, že na mém dojmu se hodně podílela i hudba. Cécile Corbel se svým keltským stylem hudby byla pro tohle bez přehánění dokonalou volbou. Soundtrack doporučuju. A opět ztrácím slova. Je jen jasné, že pokud bych měla nějaký žebříček Ghibli filmů, Karigurashi no Arrietty by se zařadilo na druhé místo hned po Cestě do fantazie, čímž by předčilo všechny ostatní Ghibli filmy, včetně Princezny Mononoke.... Zahřálo to u srdce jako žádný jiný film už dlouhou dobu. ~(5,0★)~ (01.09.2010)

Arriety ze světa půjčovníčků mi svým zpracováním a celkovou atmosférou hodně připomínala Miyazakiho film Můj soused Totoro, ve kterém rovněž došlo ke střetu dvou světů, lidského a fantaskního, při nastěhování se do nového domu (v MST to byla děvčata s otcem, zde to byl mladý Šó). V prvním i druhém případě jde o mile natočený snímek s nádhernou animací a vcelku jednoduchým příběhem, ve kterém dojde ke konfrontaci dvou světů a navazování vzájemných vztahů. Zkrátka pěkně udělaný film z japonské produkce, ve kterém je velice jasně cítit otisk a nádech studia Ghibli. (27.06.2016)

Arretty: „Musím už ísť. Kedy máš operáciu?“ Shô: „Pozajtra. Budem v poriadku. Dala si mi odvahu žiť.“ Poetický film, ktorý dokazuje, že animáky nie sú len pre deti. Na tento príbeh sa totiž nádherne pozerá, príjemne počúva a na konci zostanete vnútorne obohatení. Arietty a jej rodičia žijú „na dlh“, požičiavajú si zo sveta ozajstných ľudí všetko, čo potrebujú k životu. A to samotné je pekná metafora. Kto z nás už má spočítané kocky cukru a ak sa o ne (aj keď nevedomky) podelí, aké milé. Ľudskému mláďaťu však chýba niečo iné – mamino objatie a otcovo povzbudenie. Arrietty a Shô sú rovesníci, čo znamená, že sa musia ich cesty pretnúť. (10.11.2021)