Píseň jmen
The Song of Names
Réžia:
François GirardScenár:
Jeffrey CaineKamera:
David FrancoHudba:
Howard ShoreHrajú:
Tim Roth, Clive Owen, Catherine McCormack, Jonah Hauer-King, Gerran Howell, Luke Doyle, Misha Handley, Stanley Townsend, Magdalena Cielecka, Eddie Izzard (viac)Obsahy(2)
Martin Simmonds (Misha Handley) sa zoznámil so svojím adoptívnym bratom Dovidlom (Luke Doyle) ako deväťročný, keď v Európe zúrila druhá svetová vojna. Mladý poľský chlapec židovského pôvodu Dovidl Rapoport, ktorý našiel útočisko v jeho rodine, bol jeho rovesník a neuveriteľne talentovaný huslista. Vo veku dvadsaťjeden rokov sa Dovidl (Jonah Hauer-King) chystal na svoj veľký londýnsky debut, no tesne pred ním záhadne - a na hanbu celej rodiny - bez stopy zmizol. Odvtedy o ňom Martin (Gerran Howell) nič nepočul. Takmer o štyridsať rokov neskôr Martin (Tim Roth) sleduje vystúpenie mladého huslistu a s prekvapením zistí, že nikto iný ako Dovidl ho nemohol naučiť takto fantasticky hrať. To ho podnieti vydať sa na dlhú cestu, aby našiel svojho adoptívneho brata, cestu, ktorá ho privedie k odhaleniu šokujúceho tajomstva. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (28)
Příběh má sílu a to i přesto, že jsem měl po celou dobu pocit, že jsem něco podobného už někde viděl. Girard se obstojně popral i s vyprávěním o dvou časových rovinách a vedle ostříleného dua Roth-Owen příjemně překvapili i mladí herci. Jenže vzhledem k tématu jsem čekal víc emocí, což je dáno tím, že spojení Dovidla s rodinou v Polsku a následné pátrání po jejím osudu tady působí spíš zběžně, což je v celkovém kontextu chyba. Za nedostatek považuji i fakt, že pátrání po Dovidlových osudech mělo jen minimální obrazové vyjádření. V důsledku toho všeho mě finále, při kterém se mi měly koulet po tvářích krokodýlí slzy, nechávalo spíš chladným. Stejně jako celý film. 60% ()
Pro mě milé překvapení. Velmi silný, skvěle odvyprávěný a sehraný příběh o hledání pravého místa v životě, svých povinností vůči sobě i rodině...toho skutečně lidsky důležitého, co silně cítíme uvnitř sebe, v duši, v níž si uchováváme nejenom naše vzpomínky. Inspirativní, dojemné, vlastně ani nevím, proč nejdu do plného počtu, necítím to tak, ale i přesto jsem z filmu nadšený, jelikož jsem toto všechno od něj nečekal. Nádherný pocit, když Vás film vyvede z omylu. [Kino Citadela - Litvínov] ()
Film specialisty na filmy z hudebního prostředí, takže nejdůležitější postavou je houslista a zásadní part složil Howard Shore. Ač jsou na plakátu Tim Roth a Clive Owen, flasbacky zabírají tolik prostoru, že mi nakonec připadalo, že Dovidla hrál spíš Luke Doyle než Clive Owen. V závěru film už zbytečně tlačí na melodramatickou notu, jinak lepší, než jsem čekal (70%). ()
Plač vyvolenej obce, ktorý ale nie je nijako podporený silnejším príbehom, ale len jedným slovom Treblinka a škrípaním starých huslí. Na filme zaujme len to hľadanie tajomstva, čo sa stalo so zmiznutým mladíkom, ale odhalenie je čisto judaistické. Film bez sily, hoci silným dozaista chcel byť. ()
Silný příběh to jistě je a hezky odvyprávený. Raději dám ale přednost knižní předloze. U knihy se dá totiž mnohem více přemýšlet a tenhle příběh to po divákovi vyžaduje. To film v žádném případě nenabízí. ()
Mix geniality, náboženství a židovského údělu. 1) Židovskou atmosféru to nesporně má. Ale jinak cítím spíš rozpaky než nadšení._____ 2) Spoiler. Ze třech časových rovin, v nichž se příběh odehrává, se mi nejvíce zamlouvala první, kdy jsou hlavní protagonisté děti. Tehdy ještě děj obsahuje napětí a neurčitost budoucího vývoje. Následuje poněkud nejasná a nepřehledná epizoda kolem londýnského koncertu a Dovidlovy náboženské hereze. Celou věc pak rámuje pátrání v současnosti po tom, co se tehdy vlastně stalo. To mě příliš nepřesvědčilo. Ani pointě moc nevěřím. Knihu jsem nečetl a tak jsem odkázán čistě na film._____ 3) Jakmile vidím na obrazovce více emocí, než které sám pociťuji, tak něco není v pořádku. Když vím, že bych měl něco cítit, ale sám to necítím, pak je něco špatně. Neskromně se budu domnívat, že chyba není na straně receptora._____ 4) Připadám si trochu jako ve škole. Snímek plný symbolů mi neustále podsouvá, co mám cítit a vlastně i co si mám myslet. Použití Písně jmen, o níž jsem tu slyšel poprvé a která, myslím, je čistě fiktivní, věci nepomohlo._____ 5) A tak nakonec to nejlepší jsou mladí herci. 24letý Jonah Hauer-King (geniální houslista Dovidl), 11letý Luke Doyle (Dovidl jako dítě), 28letý Gerran Howell (Martin) a Misha Handley nezjištěného věku (Martin jako dítě). ()
Zaujímavý príbeh, ktorý stojí na reálnych základoch, hoci príbeh Dovidla Rapoporta je len knižnou fikciou. Film pozostáva z troch časových fáz, spomedzi ktorých vyniká najmä to obdobie detstva a dospievania Dovidla a Martina. Potom prichádza "fáza židovského precitnutia", kedy Dovidl zablúdi do synagógy a razom sa pod ním zľahne zem. Tam svojvoľne upadá aj môj dovtedy skvelý dojem. Potom sa Dovidl opäť objaví, avšak v totálnom ortodoxnom sionistickom šate, ktoré má za úlohu už len dokonať sionistické posolstvo... 2* ()
Dojemný film hodný zamyšlení, ale odvyprávěný takovým zvláštně odtažitým stylem, že na mě zapůsobila mnohem víc překrásná hudba, která zde zní, než samotný příběh. Tim Roth s přibývajícími léty uzrál jako víno, jeho autentický herecký projev mě velmi oslovil. Clive Owen byl s plnovousem téměř k nepoznání, bohužel se kvůli němu výrazově trochu ztrácel. (60%) ()
Pro jejich věčný sen. Tady jsem. Mezi strunami a smyčcem. Slavičí zpěv, requiem slz a tmy, pro (d)uši mementem. ()
Nejaké židovské vyplakávanie. Zbytočné. ODPAD! ()
Nejsem fanouškem upištěného fidlání na housle, takže mě hudební stránka filmu rozhodně nestrhla, spíš naopak. Zbytek by celkem ušel, pátrání po ztraceném bratrovi proložené záběry z dětství a dospívání bylo docela zajímavé, jen ke konci se už zbytečně táhlo. Plus mi ve výsledku přišlo, že snímek nezapůsobil tak silně, jak měl. Vlastně byl v mnoha ohledech dost odtažitý, proto nemohu přidávat na hodnocení a nechávám to na průměru. /// Viděno na JOJ Cinema s českým dabingem. ()
Jakž takž zajímavý film, byprávěný po letech i před lety... Ale jaksi mi příjde, že teď 90 % filmů které vznikají je buď o komiksových superhrdinech, nebo o druhé (případně první) světové válce, a obojího už je jaksi moc až přespříliš. Všechno pořád na jedno brdo...50% ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Kanada / Maďarsko. ()
Smutné a přece povznášející. Až na tu ženskou v závěru, co mě tak svým postojem rozčilovala, ale i to je součástí. Cítit, ale taky přemýšlet a kriticky se vymezit, je-li třeba, hlavně ale v sobě hudbu/pocit nechat rozeznít, pak je to moc přínosný film. ()
Spôsob miešania minulosti a súčasnosti pána Girarda nie je zlý. Čakal by som, že ich dominantnosť bude vyrovnaná. Avšak, tá „minulá“ časť je lepším a nielen z hľadiska mladých hereckých výkonov. Vrcholný moment som čakal na záver, ale je to niekde „uprostred“. (Záver: Mimochodom, tá hudba na husliach je prekrásna a z hľadiska emocionálnych pocitov mi trošku pripomenul Schindlerov zoznam.) Tá nastane v scéne, keď Dovidl dozvie pravdu o tom, že čo sa stalo s jeho rodinou. Tá Pieseň Mien aj u mňa vyčaril slzy z očí. Osobné hodnotenie: 75% (***) ()
Tohle židovské téma bylo extrémně nudné. ()
Spíš elegantní prvoplánová agitka než procítěný prožitek. ()
Pro mě příjemné překvapení. Moc hezky podaný příběh z příšerné doby bez strhujícího konce s happyendem. ()
Holocaust je nepochybně nesmírně závažné téma, které si zaslouží, aby bylo umělecky zpracováno z mnoha úhlů pohledu a mnoha aspektů, které jsou svým způsobem nevyčerpatelné. Na druhou stranu se zároveň stalo již do jisté míry inflační, kdy řada děl už nepřináší nic nového a pro řadu autorů je to jen obezlička, jak se snadno zviditelnit. Tento film se ale naštěstí něčemu podobnému vyhnul, nasvítil dané téma nezvykle a do jisté míry ho i zlidštil a odtabuizoval tím, co dobře vystihuje pointa závěrečné modlitby za mrtvé v samotném závěru. A to je také ten nejlepší způsob, jak se po tolika letech začít s tématem holocaustu vyrovnávat, aby se z něj nestala jen neživotná fráze a nezasloužené simulakrum. Film má řadu silných a emotivních momentů, avšak neubránil se místy ani určitému nadbytečnému patosu. I tak si ale zaslouží hlubší ponor od premýšlivých diváků, kteří se nespokojí jen s povrchně klišovitým viděním světa. ()
Příběh o hledání. Oba mužští protagonisté kus svého života obětují hledání. Dovidl hledá svou rodinu a sám sebe v kontextu víry. Martin hledá Dovidla, pátrá po motivu jeho zmizení. Obě hlavní role jsou hvězdně obsazené, ale myslím, že by je mohl zahrát kdokoli. Zvláště Roth, mně tak blízký schopností dojmout jen pohledem, jakoby si do filmu odskočil od oběda. A Owen mně typově do role vůbec neseděl. Zřejmě byl vybrán pro dovednost hrát na housle, protože tak rychlou hru prstů po strunách by jen tak laik nezvládl. Námět se mi líbil, ale emočně mě míjel. ()