Jiná žena
Another Woman
Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Sven NykvistHrajú:
Gena Rowlands, Mia Farrow, Ian Holm, Blythe Danner, Gene Hackman, Martha Plimpton, John Houseman, Sandy Dennis, David Ogden Stiers, Philip Bosco, Harris Yulin (viac)Obsahy(1)
Marion má právě rozepsanou knihu, a chce-li ji někdy dokončit, musí si pronajmout kancelář, kde ji nebude nikdo rušit. Jednoho dne zjistí, že v jejím sousedství sídlí psychiatrická ordinace. Slyší každé slovo, jež je v ní proneseno. Díky jednomu vyslechnutému příběhu záhy procitá a zjišťuje, že zdaleka ne všichni lidé ji mají tak rádi, jak se tváří. Pozná pravdu o svém manželovi, o nejbližších přátelích. Stejně tak ale konečně pochopí sebe samu. Režisérské taktovky u pro něj netradičního psychologického dramatu se chopil Woody Allen, do hlavních rolí pak obsadil skvělé Miu Farrowou a Genu Rowlandsovou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (85)
Tento film ponúka skutočne nádherný pohľad na tému, ktorou sa dnes filmy veľmi zriedka zaoberajú: starnutie. 7/10 ()
Tak trochu Allenovy Lesní jahody, aspoň mně je to dost připomínalo... A musím říct, že se Jiná žena povedla, jen Victor Sjöström byl krapet lepším Isakem Borgem, než Gena Rowlands Marion Postovou. Hlavní rozdíl však vidím v tom, že Jiné ženě chyběla určitá laskavost Lesních jahod. Přesto výbornej film... ()
Nejvíce v životě lituji, že nejsem nikdo jiný - Woody Allen. Jenže Allen je nejlepší, když je sám sebou. Jiná žena je průměrný plagiát Ingmara Bergmana, který mohl natočit kdokoliv. Nejdete tu motivy i celé věty z Mlčení, Scén z manželského života i z Lesních jahod a Woody si k tomu ještě sehnal Bergmanova dvorního kameramana. Beru to jako poctu snaživého žáka svému mistrovi, která bohužel osudovost Bergmanových děl nahrazuje banalitou. ()
Procítěné, hodné obdivu, krásné. I když většinou bývá mnohými Woodyho fanoušky jeho vážná tvorba zatracována, neumím si pomoci a vždy když vidím některý z těchto filmů, naplní mě tok myšlenek o tom, zda má Woody pravdu nebo ne, zda je možné utéct před realitou, nebo zda je život jen o tom přežít ve společnosti těch, které si vybereme za přátele a partnery. Ani Jiná žena není výjimkou. Woody Allen se stejně jako jeho idol Ingmar Bergman v Personě pustil na výpravu do nitra ženské psychiky. Nahlédl do nitra ženy, která si v padesáti letech uvědomí, že v životě jednala vždy chladně a bezcitně, že ztratila vše co mohla mít v životě krásné a že už možná nikdy nenalezne klid. Pro nikoho nic neznamená a sama sebe vidí jen v divadelní masce skrývající vše nepříjemné před jejím zrakem. Woody rozehrál jemné melodrama, které dovršil smutným, ale správným koncem a přinejmenším já vidím jeho průnik do zákoutí ženské duše jako veliký filmový počin jeho tvorby vůbec. Nebyl jsem jediný, kdo si položil otázku: Jak mohl něco takového napsat muž? ()
Kvůli Hackmanovi, ale bohužel... ()
To jsem nečekal, že v tom zbytečku Woodyho filmografie, který jsem zatím neviděl, ještě můžu narazit na takovouhle perlu. Lahůdkově propracovaná struktura vypravování (tentokrát ryze subjektivního – tohle není žádná chladná pitva vztahů několika rovnocenných pěšáků) s mým oblíbeným prolínáním skutečnosti, snů a představ a hlavně s originálně vystavěnou postavou Hope, která funguje napůl jako skutečný člověk a napůl jako symbolická projekce potlačovaných osobnostních rysů postavy hlavní; ty rozostřené hranice příjemně šimrají představivost. Z Woodyho volné trilogie psychodramat je tohle formálně nejdotaženější a zároveň nejstravitelnější a nejmíň pochmurné, málem optimistické. A tradičně skvěle navybíraná hudba („Taková opravdová,“ řekla k tomu má dobrá žena). A Klimtův obraz a vůbec výtvarno. A hraje v tom můj oblíbenec Gene Hackman. ()
Film o partnerských vztazích, krizích středního věku a z toho plynoucích manželských neshod. Zezačátku vypadá film tajemně až mysteriózně, což mě přitahovalo. S narůstajícím časem ale zabředl do stále stejných rozhovorů. Vlastně se ve filmu pořád jen mluvilo a mluvilo a čím víc mi připadalo, že o ničem. Možná jsem v průběhu filmu trochu ztratil náladu to poslouchat. Každopádně film měl dobrou formu a mnoha lidem dokázal nastavit zrcadlo jejich vlastního partnerského života. ()
85%, trochu jsem se bál tohoto filmu, vždycky jsem preferoval Allenovy komedie, ale teď vím, že jsem se dlouho ochuzoval o úžasný žážitek, film je emocionálně velmi silný a velmi duchaplný a vypráví až děsivě reálně o životě ženy středního věku ()
všechny nás čeká podobné ohlédnutí... ()
Päťdesiatka je čas na zrekapitulovanie života a hodnotenie. Seba, aj vzťahov s druhými ľuďmi. Woody to vo filme ponúka z pohľadu ženy spisovateľky filozofky, ktorá toho dosiahla veľa, ale veľa jej toho chýba. Príbeh je prezentovaný raz ako skutočnosť, raz ako predstava, sen, alebo spomienka na minulosť. Na konci si myslíme, že to už máme v hlave kompletné, ako svoj vlastný život. Pre mňa na takýto žáner akurátny počet minút, takže ma to neznudilo. –––– Napadlo tě někdy zmocnit se mně na podlaze v kuchyni? ()
Díky fakt, dostal jsem z toho schýzu. (80%) ()
Depresivní film, ale vynikající co se scénáře týče. Hodně pravdivý a hodně ze života. ()
Zahrany pekne, ale prislo mi to, ze Allen oprasil nejakou svou zapomenutou slohovku ze stredni, a natocil podle toho film. Bohuzel to neni zdaleka tak zabavne (a tim nemyslim komicke) jako vetsina jeho ostatnich kousku. ()
Tak a stalo se. Jednou to ale muselo přijít. Woody ode mě poprvé dostává míň než tři hvězdičky. Tentokrát to zkouší s filmem ála Bergman. A jako by mu z oka vypadl. Problém je, že na tohle já ještě nejsem připravený. Či dostatečně vyzrálý. Docela nudný snímek o psychice ženy, která mě vůbec nezajímá, s nevyužitým motivem slyšitelných rozhovorů od souseda psychiatra a bez lascivního humoru. ()
"Padesatka jeste neni zadny vek..." "Zjistite, jak na tom jste." Zezacatku jsem mel pocit, ze pujde o jakysi depresivni generacni film urceny pro ty, kteri zrovna vstoupili do druhe pulky sveho zivota, ze me to jako mine ucinkem. Ale ono je to jinak. Uz dlouho ve mne film nevzbudil tolik ruznych otazek a uvah. Ma to fakt dokonale napsane texty...tohle Allen proste umi, a je videt, ze nemusi byt ani pritomen nebo delat vypravece, aby sdelil svou myslenku. Je to film urceny pro rek bych divaky 25-30 let...je to jakasi rada od "dospelejsich a zkusenejsich" a zamysleni nad tim, co v tomhle kritickem obdobi po skole (predpokladam VS) delat se svym zivotem, jak si usporadat city, jak nic nepredsirat, ale byt k sobe uprimny, at uz co se tyce vztahu v rodine, k opacnemu pohlavi nebo k praci. Tak, abychom v tech 50ti nesplakali nad vydelkem... Zpracovani je lehce komorni, s retrospektivami i prolnutim do soucasnosti, se zajimavym napadem spojit dve cizi zeny, oddelene jednou generaci a stenou, ktere ovsem zazivaji zcela stejne pocity. Neni to film pro lidi se zakladkou, s ucnakem (vpodstate ani s maturitou). To neni rek bych zadny z Allenovych filmu. Me osobne jako lekare celkem bavi sledovat svet lidi "filosoficky zamerenych", protoze mi prijde, ze se casto leccos priucim. Nektere motivy se objevily v jiz predchozi "Hane a jejich sestrach", ale proste tak, jak jsem tenhle film pochopil, kdyz nad tim premyslim, nemam mu asi co vytknout... ()
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem neschopen slova seděl před obrazem dlouho po skončení filmu… Začátek filmu je trochu nuda, ale jakmile přijdou delší pasáže "přes zeď" u psychologa, Jiná žena nabírá na obrátkách. Zajímavé jsou vypravěčské vsuvky i pohledy do minulosti, scéna v divadle je pak kapitola sama pro sebe – to se Allenovi skutečně povedlo. Nebýt vlažnější první třetiny filmu, mohlo být hodnocení o hvězdu vyšší. Film svým způsobem ne nepodobný Haně a jejím sestrám (jen bez "jejích sester"). ()
Ti dva s tou jejich parapsychologií... Krásně jsi je utřela! Vážné filmy Woodyho Allena mám ve zvyku brát s nadhledem, ironicky titulovaná Jiná žena ale shovívavost nepotřebuje. Překvapí už netypická předtitulková scéna, která o hlavní postavě Marion věcně zodpoví vše podstatné. O castingové rutině nevypovídá volba Geny Rowlands, jež postrádá neurotickou kvalitu obvyklých podezřelých Diane Keaton, Dianne Wiest, Charlotte Rampling či Cate Blanchett. Její projev se vyznačuje střízlivostí, která se závažností dramatu ženy překonávající sebeklam ladí. Woodyho je neobvykle subtilní, když nechává Marion nacházet cestu k sobě prostřednictvím Rilkeho básně o pardálovi, sledujícím svět přes mříže klece (která se ukáže být metaforou reflexe hlavní hrdinky, poznávající se ve zpovědích zaznívajících ze sousední ordinace). K duhu jde filmu i absence Woodyho oblíbených magických propriet. Věci lze brát tak vážně snáz, když není v dohledu žádný čínský lékař, kouzelná budka či různí hypnotizéři. Ontologická mlhavost snových pasáží a provázanosti s osudem pacientky v roli Mii Farrow, jejíž výlevy k hlavní hrdince doléhají ze seancí za zdí, je sice zjevně bergmanovská, ale z filmu švédský vzor netrčí. Na čistě melancholické podzimní atmosféře snímku participuje zdatně nepůvodní, ale skvěle vybraný melancholický soundtrack, především Gymnopédie No 1 Erica Satie. Přijímám tvoji výtku. ()
Dílo hodné mistra. Brilantně napsaný scénář se v rukou Woodyho Allena mění v mistrovské dílo, které překvapuje svojí dokonalou propracovaností a bravurními výkony Geny Rowlands, Mii Farrow a Iana Holma. Od první minuty jsem byl do příběhu ponořen a hltal jsem každý detail díla, v němž potlačené city a citová vyprahlost hrají nejzásadnější roli. Též plně chápu Allenovu fascinaci Miou Farrow, v tomto filmu stačil její hlas a pár scén k tomu, aby se člověk přesvědčil o dokonalém ztvárnění postavy těhotné ženy, která probudí z letargie a nakonec na správnou kolej života přivede hlavní hrdinku Marion. Happy end na konci filmu je nabíledni. ()
V předposlední větě filmu je hezká myšlenka: Vzpomínka je něco co máte, nebo něco, co jste ztratili? Woody Allen a jeho sonda do duše jedné ženy. Chvílemi zajímavé, chvílemi nezáživné, těžko říci, měl jsem u toho smíšené pocity, každopádně to má silné momenty a celkově i hlavu a patu, takže jsem nakonec pro střední cestu. Myslím, že na některé skupiny lidí (asi spíše žen) to může zapůsobit velmi. --- 60% --- ()
Woody Allen tentokrát přichází tak trochu jiným dramatem. Nějaké ty vztahy se zde sice také objeví, ale to není to hlavní. Tentokrát se nám totiž představí hlavně Marion. Silná a vyrovnaná žena, která má za sebou řadu úspěchů. Několik nesouvisejících životních událostí ji ale donutí zamyslet se nad jednou z mála věcí, na kterou už řadu let nechtěla ani pomyslet. Totiž sama nad sebou. Zjišťuje, že svou pravou podstatu zakrývala sobě i svým přátelům. Zato Woody celý příběh podává velice jasně, citlivě a uvěřitelně. Jiná žena je zase tak trochu jiný filmový zážitek, který by si neměl nechat ujít nikdo, koho filmy o hledání vlastního já baví. ()
Súvisiace novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (viac)