Iná žena

Ze všech Allenových "depkových" filmů mě tenhle bavil nejvíc, přesto nemůžu dát čtyři hvězdy. Allen si tu strašně protiřečí. Na jednu stranu je proti "přílišné klidnosti, racionalitě a pohodlnosti", jak skoro doslovně některá z postav řekne, přesto se zde vše odvíjí právě podlě těchto pravidel, je taková gradace, vývoj charakterů i pointa. Je to až nelidsky intelektuální a v podstatě významově prázdné, protože vše, co film, říká, oklikou vyvrací. (21.08.2012)

Tíživé a osobní... U Allena se ovšem těžko dají směšovat oba tyto jevy samovolně a byť znějí osudově až běda, jsou vlastně velmi prosté. Tíživé jsou většinou Bergmanem načichlé (zde dvorní mistrův kameraman Stan Nykvist) příběhy na neosobním místě, kde se iluze vytrácí při melancholickém bloumání nespokojených osob. Je tu jeden podstatný rozdíl, zatímco z Bergmanových postav mám většinou pocit potlačovaných emocí, co pouze čekají na výbuch, u Allena se nic neskrývá, protagonisté jsou zkrátka unavení a tak ani na maskování ve společností nemají moc sil. Potud tíživost, s osobním vkladem je jiná práce. Osobní jsou podle mě také filmy, kde se WA vysmívá světu, pouze u depresivněji laděných se možná zdá být otevřenější (dle mého klam, niternost přece nesouvisí s depresí). Takže v zásadě typický Allen, jen humor vynechal... Film nenudí, ale fanoušci klasik asi budou děkovat za vstřícnou stopáž. Vše je daleko pozvolnější, s umírněným hudebním doprovodem a minimálním glosováním typicky allenovských situací. Ona „jiná žena“ mi pak připadá jako osoba u Allena typická, co si v jeho filmografii zasloužila vlastní spin-off, protože její chování a postavení je mi moc povědomé. Bylo poučné v jejím deníkovém vyprávění procházet a hledat příčiny všech těch skleslých obličejů (zásadní se mi jeví slovo sebeklam → užité opakovaně, vztahuje se k přehnaným očekáváním v životě a následné kocovině). Nejsem milovník duchovnem prostoupených postav, což symbolizuje Mia Farrow. Naopak se mi zamlouval flashback á la popis fotografie. Vzpomínky jsou v pohybu (víří v nás), i když jen na fotce... Těch nápadů by se našlo víc. Jen mě mrzí, že v tomto období Allen vnímal cokoliv pozitivního vlastně jen, pokud se vrátil do minulosti, třeba éry rádia.... (01.02.2012)

To jsem nečekal, že v tom zbytečku Woodyho filmografie, který jsem zatím neviděl, ještě můžu narazit na takovouhle perlu. Lahůdkově propracovaná struktura vypravování (tentokrát ryze subjektivního – tohle není žádná chladná pitva vztahů několika rovnocenných pěšáků) s mým oblíbeným prolínáním skutečnosti, snů a představ a hlavně s originálně vystavěnou postavou Hope, která funguje napůl jako skutečný člověk a napůl jako symbolická projekce potlačovaných osobnostních rysů postavy hlavní; ty rozostřené hranice příjemně šimrají představivost. Z Woodyho volné trilogie psychodramat je tohle formálně nejdotaženější a zároveň nejstravitelnější a nejmíň pochmurné, málem optimistické. A tradičně skvěle navybíraná hudba („Taková opravdová,“ řekla k tomu má dobrá žena). A Klimtův obraz a vůbec výtvarno. A hraje v tom můj oblíbenec Gene Hackman. (12.09.2011)

Procítěné, hodné obdivu, krásné. I když většinou bývá mnohými Woodyho fanoušky jeho vážná tvorba zatracována, neumím si pomoci a vždy když vidím některý z těchto filmů, naplní mě tok myšlenek o tom, zda má Woody pravdu nebo ne, zda je možné utéct před realitou, nebo zda je život jen o tom přežít ve společnosti těch, které si vybereme za přátele a partnery. Ani Jiná žena není výjimkou. Woody Allen se stejně jako jeho idol Ingmar Bergman v Personě pustil na výpravu do nitra ženské psychiky. Nahlédl do nitra ženy, která si v padesáti letech uvědomí, že v životě jednala vždy chladně a bezcitně, že ztratila vše co mohla mít v životě krásné a že už možná nikdy nenalezne klid. Pro nikoho nic neznamená a sama sebe vidí jen v divadelní masce skrývající vše nepříjemné před jejím zrakem. Woody rozehrál jemné melodrama, které dovršil smutným, ale správným koncem a přinejmenším já vidím jeho průnik do zákoutí ženské duše jako veliký filmový počin jeho tvorby vůbec. Nebyl jsem jediný, kdo si položil otázku: Jak mohl něco takového napsat muž? (28.11.2007)