Sedem

Vskutku dokonalá esej na témat "moderní civilizace a její chorobná brutalita". Fincher tímhle filmem definitivně přesvědčil, že patří mezi tvůrce s osobitým stylem a především talentem natočit dramatický film s myšlenkou. Paralela s Dantem a klasickou evropskou literaturou je sice do značné míry velice zjednodušená, ale o to drtivěji dopadá poselství filmu Sedm na diváka. Je těžké odolat postavám, které vás díky výtečnému hereckému ztvárnění vtáhnou do děje natolik, že závěr filmu je i divákovým prozřením a bolestivou katarzí. Zejména role Morgana Freemana patří mezi to nejlepší, co v žánru thriller kdy vzniklo. A mám pocit, že snímek Sedm došel na samou hranici možností tohoto žánru. Žijeme v době, která dává pojmu hřích zcela novou dimenzi. Film Sedm je toho dokonalou ilustrací... (29.02.2004)

Fincher opět depkoidní, jak to umí jenom on. Odporné vraždy, zvláště ta první s tlouštíkem není příliš koukatelná. Policajti zřejmě nevědí, co je to vypínač a tak si neustále svítí baterkami, aby toho pochmurného šera bylo co nejvíc. I věčně padající déšť na náladě nepřidá, to už věděl Scott v Blade Runnerovi. Depka střídá depku a zajímavý, pochmurný scenář hraje Fincherovi do karet. Protože depku, to on přece umí, to už všichni víme. Připočtěme k tomu neodolatelně odporného záporáka ve Spaceyho podání a na hollywoodské poměry vskutku neobvyklý konec a vyjde nám jasně pětihvězdičkové hodnocení. (11.05.2003)

Odporný a hnusný film. Zmírňuje ho jenom Gwyneth Paltrow. Doporučuju vidět více než jednou, aby se osvětlily motivy zejména Pittovy postavy. Děti na tento svět můžeme přivést, jen je před ním musíme chránit. Při tomhle všem se divím, že se našlo i něco, co mě rozesmálo. JE TO MAGOR! A PRŮKAZ DO KNIHOVNY Z TOHO ZMETKA GÉNIA NEUDĚLÁ! (02.05.2003)

Najsilnejší psycho-thriler, aký som vôbec niekedy mohla vzhliadnuť, ktorý sa mi dokonca páči o niečo viac ako Mlčanie jahniat. Neskutočne silný zážitok, podporený znamenitými výkonmi troch geniálnych hercov Morgan/Pitt/Spacey, (touto úlohou si ma Pitt prvýkrát získal), k tomu hrozivá a na city brnkajúca hudba Howarda Shorea, originálny scenár posplietaný postupnými súvislosťami jedného psychopatického vraha, ktorý na prvý pohľad nedával zmysel a šokujúci záver, na aký sme u Finchera zvyknutí, no i tak si ma vždy ako diváka omotá presne tak, ako si to od začiatku želal a ja nie som schopná protestovať. Dokážem iba žasnúť nad režisérom, ktorý sa najväčšmi z tých, čo poznám, utápa v beznádeji, pochmúrnom počasí a v mysli duševne nevyrovnaných ľudí. Fajnšmekerska delikatesa, ktorá v svojom žánri zhrabne do vrecka všetku konkurenciu. (05.08.2008)

(1001) Příliš si nepamatuji svůj dojem z tohoto filmu po prvním shlédnutí (kromě toho, že mě nebavil). Nyní, po pár letech a opakované projekci, můžu říct, že mě stále nebaví, a co se týče jeho skladebních prvků, je toho tam na mne všeho moc, příliš urputně a násilně. Znakem toho, že tohle není film pro mě, budiž to, že jsem v něm nenašla jediný hezký záběr. Půjčím si soud, který jsem nedávno vyčetla z knih: Raději bych viděla méně tvrdé práce, zato více geniality. (08.02.2013)