Wonder Woman

Je nesporné, že Gal Gadot neumí hrát, ale... Ona má až schwarzeneggerovsky conanovský šmrnc, kdy své neherectví a do uší bijící přízvuk přetváří ve svého druhu až z nouze ctnost, kdy Dianina naivita (neplést s hloupostí) díky tomu působí autenticky a roztomile. Ano, úvod na ostrově divoženek mohl (a měl) být kratší. A jediné, co lze pochválit na digibordelovém finále je, že oproti dnešním standardům je aspoň krátké a neroztahané na několik desítek minut. Přesto do zbytku filmu krutě nesedí, je ryze snyderovské a zbytečně devalvuje jinak skvěle koncipovaného záporáka „já nic, já jen poňoukám". Toliko k záporům a výtkám. Zbytek je v zásadě Donerův první Superman ve verzi pro fanoušky Xeny (proč vlastně matku Diany nehraje Lucy Lawless?); tedy nečekaně starosvětské, skvěle balancující na hraně uvolněného škorpení, dobové šestákovky a vážného tónu. S minimem akce (což je klad, ovšem minimálně ta z fronty je luxusní), díky tomu soustředěné na postavy a s vynikajícím soundtrackem. I proto to v ranku mainstreamových velkopopcornových komiksových spektáklů působí až překvapivě sympatickým dojmem. (17.06.2017)

Šestákové dobrodružství přinášející nostalgii a naivní ideály stejně jako první kapitán Mérika či Sky Captain and the World of Tomorrow, citelný ženský vklad autorky Zrůdy (výsměch mužskému šovinismu), funkční zasazení do historického (sic nepříliš reálného) rámce a pulsující srdce hlavní hrdinky, které svou čistotou do našeho světa nepatří. Logika jednání nebožské stafáže sice pláče a natahuje se čas, než Diana ukáže Áreovi „nedovolené bránění“ a pošle ho na dobu neurčitou na trestnou lavici, ale kvůli Gal Gadot se to vzpíraní tanků uprostřed tradičního finálního digisajrajtu dá vydržet. U BvS jsem napsal, že pokud umí Wonder Woman vařit, má u mě šanci. Beru zpět. Vařit budu já; ona ať odpočívá a ve volných chvílích zachraňuje svět.. (21.11.2017)

Wonder Woman (2017) je od Supermana (1978) zřejmě první filmový komiks, který se nesnaží být "temný", "realistický" ani "něco jako...", nýbrž kráčí hrdě ve stopách té nejnaivnější tradice vlastního média. Sice jeho jednotlivé části působí jako samostatné sešity téže komiksové řady pro malé kluky... pokaždé od jiného scenáristy i kreslíře, leč bez oněch meta-meta-rovin to zejména v dnešní době vyvolává vlastně osvobozující dojem upřímného braku. Jako onen typ komiksu, o němž Umberto Eco psal ve Skepticích a těšitelích. (S těmi ostatními DC filmy to naštěstí moc společného nemá, i když se prolog a epilog snaží sugerovat.) (01.06.2017)

Nevím. Ne že by mi to vadilo, ale kdybych místo Wonder Woman mohl o dvě hodiny dýl spát, asi bych to považoval za lépe strávený čas. Úvod na ostrově Amazonek je pastva pro oči, akční scény jsou vcelku fajn do té doby, než se rozjede snyderovský digibordel, kdy všechno bouchá, svítí, je zpomalené a vypadá jak z blbé videohry, a Gal Gadot to sekne. Hraní jí sice moc nejde, ale vždycky vedle ní naštěstí stojí Chris Pine a je dostatečně cool a zábavný na to, aby to nějak dotáhl do konce. Bohužel to celé má minimálně o půl hodiny víc, než by mělo mít, prostřední část s legráckami v Londýně není zdaleka tak vtipná, jak by si tvůrci asi přáli, a zprasené finále bohužel ukazuje, že se Warneři stále nepoučili z chyb, které trápily jejich předchozí filmy. A já popravdě nevím, jestli na to budu mít náladu i příště. (31.05.2017)

Občas jsem jásal, občas jsem se chytal za hlavu. Wonder Woman trefila hlavní postavy, mýtický úvod a válečnou vřavu, zároveň ale nabízí faily, u kterých si vzpomenete na Green Lanterna nebo Fantastickou čtyřku. Kdyby to celé bylo o půl hodiny kratší, přepsalo se finále a vyhodily pokusy o dobový humor, mohla to být nádhera. Takhle mají Warneři na krku další průměr, který si vyloženě nabíhá do předvídatelných chyb. Nechápu, že to někdo neohlídal. Obalit tolik skvělých scén takovým balastem je totiž pomalu zločin. (6/10) (31.05.2017)